DM - kapitola 143

Kapitola 143 – Do vévodského hradu

Tady Satou. Během mých školních let tu byla ta úžasná chytlavá hláška z často vysílané reklamy: „Ujít tisíce mil kvůli jídlu.” Ani nemluvě o tisících mil, já jsem překročil světy.




Proč se tohle dělo?

„Pane rytíři, oloupaly jsme krevety.”

„Ach, takhle ne, jednou se to musí obalit moukou.”

„Vážně použijeme tyhle listy?”

„Ano, omyj tu perillu vodou.”

Lulu a já jsme v hradní kuchyni horečnatě připravovali tempuru spolu s vévodovými kuchaři.

Pár hodin před tímto—




„Pane rytíři, z vévodského hradu dorazil posel,” řekla mi Shelna, zatímco se dívala, jako kdyby viděla něco příjemného. Arisa si se mnou zrovna hrála jako s panenkou, vymluvila se, že to je zkouška šatů na bál.

„Máte něco slíbeného?”

„Ne, dneska mám v plánu se akorát večer účastnit bálu na hradě.”

Odtrhl jsem od sebe Arisu, co využívala příležitosti, aby mě při měření různě osahávala, a převlékl jsem se do róby, co mi Lulu podala. V zrcadle, co Liza držela, jsem viděl, že jsem neměl rozcuchané vlasy, takže jsem šel za poslem takhle.

Člověk, co čekal v místnosti byl zástupce vévodova konzula – nebo ne, byl to ten asistent, co tehdy vzadu psal poznámky. Řekl, že se se mnou chtěl vévoda setkat potají.

Potají.

Jinými slovy se to muselo týkat té včerejší záležitosti s princem.

Pravděpodobně by to nemělo být kvůli slečně Seře. I kdyby slečna Ringrande povykovala kvůli tomu nedorozumění, slečna Sera byla pořád kněžka v Tenionině chrámu.

A také se nejmenovala Sera Oyugock, ale [Sera], pravděpodobně to byla ta takzvaná jeptiška. I kdybych se jí dvořil, nebudeme se moct vzít. A hlavně jsem vůbec neměl v úmyslu se jí dvořit.

Jen pro jistotu jsem se posla zeptal na důvod, ale přece jenom neznal podrobnosti.

„Ariso.”

„Co? Tohle mi sluší, že? Teď mě můžeš chválit, co hrdlo ráčí~”

Měla na sobě úplně stejnou služebnickou uniformu jako služebné na hradě Muno. Svoji blonďatou paruku měla učesanou do dvou ohonů a taky je měla volně natočené. Takže kvůli tomuhle mě tehdy přemluvila, abych vyrobil magický nástroj ve stylu žehličky na vlasy.

„Jo, je to roztomilé, roztomilé. Ale jdeme na hrad, takže si to sundej.”

Řekl jsem Arise, aby si sundala otrocký obojek, co si sama nasadila. Poslední dobou ho nepoužívala, takže co se stalo?

„Když si ho vezmu se služebnickou uniformou, nebudeš mít najednou záchvat nemorálního nutkání a nebude tě to lákat mě srazit na zem?”

„Ne.”

Kvůli mé okamžité odpovědi si odfrkla a sundala si obojek.

Byl jsem rád, že posel jel v druhém kočáru.




„Leon ve svém dopisu napsal, že nejste zručný jenom v šermu a magii, ale také ve vaření, sire Pendragone.”

Kdo že je tento Leon.

Ach, správně, pokud se nepletu, to je křestní jméno barona Muna. Přemýšlel jsem, co v tom dopise napsal.

Byli jsme ve stejné komnatě, kde jsem se před pár dny poprvé setkal s vévodou. Dneska tu nebyli jenom utajení osobní strážci, ale také slečna Ringrande.

„Hmm, tvoje včerejší šermování bylo celkem dobré, a to umíš použít ještě magii, co? Až tě příště budu učit, budu muset zkombinovat techniky šermu a magie—”

„Rin.”

„Ale, omlouvám se, dědečku.”

Podle toho, co mi Shelna řekla, se zdá, že vévoda svou vnučku, slečnu Ringrande, rozmazluje. Také jsem získal bonusovou informaci, že třetí vévodův syn, co unesl Seru ke Křídlům svobody, byl nyní v domácím vězením v jedné věži. Prezentovalo se to jako zotavování.

Podíval jsem se na mapu. Členové Křídel svobody vyjma těch, co se shromáždili ve vile hraběte Bobiho a unikli na předměstí, byli uvězněni ve vězení pod hradem.

„A tak bych byl rád, kdybys na dnešním bále ukázal své kuchařské umění.”

„Nevím, jak pan baron popsal mé vaření, ale umím připravit akorát jídlo vhodné pro prostý lid, co se týče prvotřídních chodů—”

„Tak mě tak napadá, že i Sera tě chválila, jak dobře vaříš. Určitě sis ji musel získat vařením, co?”

„Rin. Pokud se hodláš dohadovat s hostem, odejdi odtud.”

„Omlouvám se, dědečku, neudělala jsem to schválně.”

Zdálo se, že se jí vévoda nemohl rovnat, vypadal sklesle.

„Neměl jsem na mysli, abys připravil všechny chody na hostinu. Nebude mi vadit, když připravíš jenom ten chod jménem tempura, o kterém Leon psal.”

„Tak se pokusím navzdory svým nedostatkům splnit vaše očekávání, pane vévodo.”

Nebyl jsem schopen nadnést tu včerejší záležitost s třetím princem, ale bude pro mě lepší, když na vévodu udělám dobrý dojem. Nepřemýšlel jsem o tom, že bych z něj udělal svého spojence, ale přinejmenším si z něj nechci udělat nepřítele.

Nezajímalo mě, jestli na mě chtěl třetí princ zaútočit, ale bylo by otravné, kdyby se vměšoval mezi mé společníky.




„Ty dobrý pane támhle, mám ty sprááávné nápady, jak to oživit.”

Ariso, proč to říkáš tak podřízeně.

„Řekni to normálně.”

„Vždyť to nevadí, jen na chvilku.”

Když bych shrnul Arisiny návrhy, byly to nápady, co měla z jídel v manze. Rozhodl jsem se vybrat něco, co se z těch nápadů dá doopravdy připravit, a trénovat to.

Služebná mě zavedla do kuchyně, pro lidi, co se připravovali na dnešní večer, to bylo bojiště.

„Ach, ty jsi, ne, ehmm~ vy jste ten šlechtic, kterému přehnaně říkají zázračný kuchař, co?”

To bylo poprvé, co jsem slyšel o takové přezdívce.

Ale stejně se až moc snažil používat zdvořilou řeč.

„Omlouvám se, náš šéf je rozhodně šikovný, ale se slovy mu to moc nejde, neumí mluvit moc zdvořile.”

Aha.

„Rád tě poznávám, já jsem Satou Pendragon. Pokud ti nejde zdvořilá řeč, nevadí, když budeš mluvit jako obvykle.”

Když jsem to řekl, vrchnímu kuchaři a kuchaři, co jej následoval, se viditelně ulevilo.

„Ach, za to se omlouvám. Jsem starý kamarád vrchního kuchaře u místokrále v Gugurianu, víš? Poslal mi dopis a vychvaloval tě.”

Ach, takže to byl ten člověk. Když jsem měl po banketu volný den, přiměl jsem ho, aby mě naučil, jak připravit omáčku, a různé jiné techniky.

„Použij tady tohle místo, je tu trochu těsno, ale máme tu všechno možné kuchařské náčiní. Tihle dva tady mají na starost různé pomocné práce, pokud budeš potřebovat suroviny, zavolej je.”

„Dobře, za všechno díky.”

Požádal jsem poslíčka ve vile, aby sem zavolal Lulu. Poslední dobou se Luluino kuchařské umění dostalo na úroveň odborníka. Takže pokud sem přijde Lulu, co zná můj způsob vaření, vážně to pomůže.




Připravil jsem tři chody.

Prvním byla tempura, jak si vévoda přál. Fritované jídlo se na tomto světě smažilo hlavně na zvířecím tuku, ale jelikož to vypadalo, že to není dobré pro tělo, použil jsem olej z olejnaté zeleniny podobné salátu. K tempuře jsem mohl připravit mnohem lepší omáčku než obvykle, protože ve spižírně na vévodově hradě měli katsuoboshi. Možná to bylo tím, že to sem mohli dopravit po řece. (Pozn.: Katsuoboshi = sušený a následně škrábaný tuňák).

Polovinu množství tempury jsem osmažil a umístil na stůl. A druhou polovinu budeme smažit na místě, když je někdo bude chtít. S tím pomůže Lulu a služebné, co budou stát u stolu, takový byl plán.

Druhým chodem bylo aspikové želé. Zdálo se, že mezi prostým lidem to bylo normální jídlo, ale nehodilo se to na stůl šlechticů. Arisa navrhla, abychom to připravili z barevných surovin, takže to vypadalo svěže, a já jsem to bezděky vytvaroval rukou.

Že to je barevné, je jedna věc, ale mělo to ještě jeden význam—

„Hou, úžasně jsi na tomto chodu vytvořil erb vévodova rodu.”

Byl jsem rád, že se zdálo, že to dobře přijali.

Ale jelikož to byl rodový erb, všichni ho jenom obdivovali, ale nikdo se ho nedotkl. Kdyby ten kavalír v nejlepších letech, co byl se slečnou Ringrande, neřekl: „To vypadá výborně.” Pravděpodobně by to nikdo až do konce neochutnal. Měl jsem o tom vzhledu lépe popřemýšlet.

„Hm, tohle je poprvé, co jsem ochutnal něco takového, ale vypadá to, že tento chod jménem aspik se od éry dávného krále Yamata ztratil. Je to vskutku výborné.”

„Je to pravda, desuwane. Tahle rybí věc je výborná, ale tahle rudá věc je také dobrá. ...Kuh, ale bez ohledu na to, jak je to dobré, Sera je mimo rozpravu.”

Tahle žena byla vážně neústupná.

„Hou, to je muž, o kterém se zmínila Rin, že?”

„Rád vás poznávám. Já jsem Satou Pendragon.”

„Ooch, hrdina bitvy o obranu města Muna, že? Toruma se vámi velmi chlubil. Také jsem slyšel, že jste skvěle jednal ve městě Gugurian.”

Tento kavalír byl otec slečny Ringrande, příští vévoda.

Každopádně to zapříčinil Toruma, co? Kdo je hrdina. Arisa, co dřepěla pod stolem, tiše řekla: „Toruma je v lobování celkem dobrý.”

Vypadalo to, že si prohnaně brala malé porce a vychutnávala si je.

„Sera je něžné a hodné dítě, ale nehodí se k ní životní styl šlechty. Navíc teď opustila vévodský rod a odešla do chrámu. Pokud si ji chceš odvést zpět do světského života, musíš nejprve přemluvit Svatou z Tenionina chrámu.”

„Že se ucházím o slečnu Seru, je nedorozumění na straně slečny Ringrande—” vysvětlil jsem normálně příštímu vévodovi a tím se nedorozumění vyjasnilo. Přál bych si, aby slečna Ringrande následovala jeho příkladu.

„Hou, změnil jsi povolání ze vzdáleného hrdiny na sluhu?”

Objevil se třetí princ v oděvu mladého šlechtice a nepříjemně promluvil. Dneska měl s sebou jenom svatého rytíře v nejlepších letech, nezdálo se, že by tu byl i ten chlapec, co byl maniak do boje.

Nebylo třeba, aby sem naschvál chodil, to byla ale otrava.
-----------------------------------------------

~ Jen do toho, třetí princi, dál si přidávej polínka do ohně. Až to chytne, bude to sranda! ~


Hlavní stránka novely
Seznam technik
Seznam postav

<Předchozí>...<Následující>