DM - kapitola 141

Kapitola 141 – V Torumově domě

Tady Satou. Japonské domy se dají popsat jako králikárny, ale podle mě je 1LDK pro jednoho dost. Kdyby to bylo moc široké, úklid a čistění by byla otrava.




„Co děláš tentokrát?”

„Drát.”

Návštěvy dílen jsme měli naplánované na dnešní odpoledne, takže jsem volný čas strávil výrobou. I když jsem řekl drát, nebyla to prostá ocelová nit. Když nití protknu magickou tekutinu, začne být schopná pohybovat se dle mého přání. Nedokáže se pohybovat úplně dle vůle, takže by možná bylo dobré obezřetně přemýšlet o směru spoje.

Tama, co mi seděla na klíně, byla zamotaná do drátu, takže práce vážně nepokračovala. Ale zdálo se, že ji ten drát velmi bavil.

Mio, i když jsi unavená, nehraj si s tím drátem společně s Tamou.

„Fuffuffuu, vím, co ve skutečnosti děláš!”

Hoo?

„To musí být ohebný meč!”

Co to kruci je? Mělo to vůbec nějakou spojitost s drátem.

„Ale já dělám jen obyčejný drát?”

„Ech, nuda.”

Ten ohebný meč jako bič, o kterém Arisa mluvila, se evidentně objevil v jistém anime. Byla to fantazijní zbraň, která se dala odpojit jako bič propojená drátem a pak dát znovu do tvaru meče. Pravděpodobně to bylo něco jako třídílná hůl.

Nemyslím si, že by to bylo praktické.

Když jsem to řekl Arise, řekla, že to je romantika. Když je to romantika, pak se s tím tedy nedá nic dělat.

Ačkoli kdybych měl přírodní magii Magická ruka a Manová nit, pravděpodobně bych nepotřeboval drát, co se pohybuje dle vůle. Ale možná bude lepší, když jí to neřeknu.




Odpolední návštěvy dílen skončily dřív, než jsem čekal. A tak jsem se rozhodl zajít do Torumova domu, jak jsem nedávno slíbil.

Následovaly mě Nana, Arisa a z nějakého důvodu také slečna Karina a její služebná Pina. Pochi a Tama přirozeně nevypadaly, že by chtěly jít, a jelikož se nezdálo, že by se ostatní chtěli setkat s Torumou, nechal jsem je doma. Odvedl jsi skvělou práci ve vyvolání nenávisti, chlápku Torumo.

Liza se mě zeptala, jestli mě může také následovat, ale já ji požádal, aby Lulu a ostatní naučila sebeobranu, a odešel. Kdybych ji netaktně nechal jít taky, byla vysoká pravděpodobnost, že ji tam urazí.

Představoval jsem si, že Torumův dům bude 3LDK, neboť mi bylo řečeno, že to je samostatně stojící budova na pozemku vily vikomta Shimena. Ale místo toho byl větší než vila, ve které jsme bydleli. Vešli jsme na pozemek zadní branou nedaleko Torumova domu, takže jsem neviděl hlavní budovu, ale musela být impozantní.

Vikomtu Shimenovi se dařilo dobře. Ne, počkat, ta budova byla pravděpodobně plodem moci mnoha generací.

„Omlouvám se za svou dlouhou nepřítomnost, paní Hayuno.”

„Dlouho jsme se neviděli, pane Satou. Ale, měla bych ti přestat říkat pane Satou. Jelikož jsi dostal šlechtický titul, jestlipak bych tě měla oslovovat tvým rodovým jménem.”

Hayunu jsem už nějakou dobu neviděl a teď měla na sobě volný oděv jako pro šlechtickou paninku. Šaty nebyly křiklavé, ale vypadaly elegantně a kvalitně. Mayunu chovala služebná ve středním věku, co vypadala jako kojná.

„Vrátila jsem se, mladý organisme.”

Nana do Mayuny šťouchla prstem a ta ji svou malou ručkou chytila za prst. Když Nana spatřila toto gesto, vypadala, jako kdyby se měla rozplynout. Slečna Karina přihlížela celkem se zájmem, ale vůbec se nesnažila přiblížit se k dítěti.

„Chceš si ji zkusit podržet v náručí, slečno Karino?”

Hayuna to nabídla slečně Karině, ale ona odpověděla jenom zakroucením hlavy. Tak mě tak napadlo, před Torumou se chovala krotce. Nečekaně to možná byla její první láska.




„Slečno Karino, byla jsi v operním domě?”

„Ne, ještě jsem neměla dobrou příležitost...”

„Rozhodně bys tam měla zajít. Alespoň jednou si musíš vyslechnout zázračný hlas víly Lulilutoy!”

„Hee, tou vílou myslíš elfa?”

„Víly je obtížné rozlišovat, ale pravděpodobně to je elf.”

Při čaji a zákuscích jsme si na terase povídali. Hayuna mluvila s Karinou o různých tématech a Karina byla tichá a pokorná, ale neodpovídala dobře. Arisa se do toho pustila, aby Hayuně pomohla. Nana byla samozřejmě celá pryč z dítěte.

„Ach, správně, pane Satou.”

„Copak?”

Toruma chtěl v tu chvíli něco říct, ale navěky to zůstane záhadou. To proto, že se celá atmosféra změnila, když se z keřů přihnala jedna žena.

„Ale, bratře Torumo, myslela jsem si, že utíkáš se svou manželkou, vrátil ses?”

„Hej, Rin, dlouho jsme se neviděli. Celkem jsi zkrásněla.”

Ta žena, co se objevila, byla slečna Ringrande. Říkala Torumovi bratře ze zvyku z dětství, ale ve skutečnosti to byl její bratranec. Vypadalo to, že dneska neměla své brnění a velký meč. Měla na sobě rudý rytířský oděv a u pasu jí visel tenký meč. Ale podle toho, jak vypadala, to ji někdo pronásledoval?

„Bratře Torumo, promiň, ale mohla bych se tu na chvilku schovat?”

„Žádný problém. Nikdy jsem žádnou tvou žádost neodmítl, ne, Rin?”

„Děkuju, bratře, vždycky se na tebe dalo spolehnout—” děkovala slečna Ringrande Torumovi, zatímco přejela pohledem po lidech kolem. A jakmile mě koutkem oka spatřila, okamžitě přišla ke mně. „Ty, když se ti to nepodařilo přímo se Serou, teď se k ní snažíš přiblížit z valu zvenku?”

To bylo celkem přehnané i na falešné obvinění. To nedorozumění se mělo hlavně vyřešit po Seřině vysvětlení.

Arisa se po mě na chvilku podívala, ale já jí naznačil, aby se do konverzace nevkládala.

„Slečna Sera už to s největší pravděpodobností vysvětlila. Setkal jsem se s ní jen náhodou, když jsem ve městě pomáhal s rozdáváním jídla.”

Zkusil jsem jí říct, že to je jen nepodložené nedorozumění, ale Chlápek, co neuměl vycítit atmosféru, začal mluvit o zbytečných věcech. Jak se dalo čekat.

„Takže pan Satou má spadeno na Seru, co? Myslel jsem si, že se určitě oženíš s Karinou, když si ji sem vzal z území Muno. Osm ti pořád nestačí, co? Vážně mladým lidem závidím.”

„Bratře Torumo, to mluvíš pravdu?”

„Hm? Povětšinou to je pravda, jo.”

Chlápku, prosím, zdrž se výroků, které dají vzniknout nedorozuměním. Říkáš osm, prosím, přestaň do té rovnice zahrnovat slečnu Karinu.

„To chceš z roztomilé Sery udělat svou devátou milenku? To ti neodpustím.”

„Ehm~ slečno Ringrande? Tohle už jsem říkal mnohokrát, je to nedorozumění, jasné?”

Vytáhla tenký meč a vyrazila proti mně.

„Výmluvy jsou zbytečné. Zmlátím tě do kuličky, abych ti napravila povahu. Nebo je ten meč u pasu jen na ozdobu?”

Ale to je na ozdobu.

Vypadalo to, že kdybych jí tohle řekl, tak by se naštvala. Ale i kdybych to neřekl, stejně už byla naštvaná.

Arisa se ušklíbala a smála a říkala: „Jdi do ní~?” Nezodpovědně ji popouzela. Hayuna působila ustaraně, i když vážně nechápala, o co jde. Nana zvedla tvář a řekla: „Pane, ať tě provází štěstí.” A pak se obrátila zpět k dítěti – určitě to bylo proto, že mi věřila.

V téhle chvíli byla Karina zticha, i když většinou skákala do boje ze všech nejrychleji. Myslel jsem si, že se stále chovala pokorně, ale z nějakého důvodu vypadala pochmurně. Tichým hlasem mumlala: „Ringrande? Sestřenice Rin? Ten geniální mág, co se stal společníkem hrdiny?” Preferoval jsem její obvyklé: „Tohle je boj desuwa.”

Vypadalo to, že mezi sebou měly nějaké rozpory, takže se do toho nebudu míchat.

„Rozumím, možná jsem nedostatečný, ale prosím, pouč mě.”

Nedalo se nic dělat.

Mohl jsem ji stejně dobře přimět, aby mě naučila, jak bojovat. Dokonce se mi posmíval i démonický lord, takže tohle bylo jedině v pořádku.

Zatímco jsem kráčel na dvůr, kde stála, vytasil jsem svůj elfí meč. Zaznamenal jsem dech slečny Ringrande, Hayuny a ostatních. Přemýšlel jsem, kdo z nich zašeptal to: „Nádhera.”

Nevlil jsem do elfího meče magii a tasil jsem jej v jeho lehkém stavu. Slečna Ringrande bez přípravy bodla svým tenkým mečem. Směrem k mé tváři. To bodnutí bylo rychlé, jak se dalo čekat od tenkého meče.

Připravil jsem si elfí meč v nízkém postoji, abych ten její útok odklonil.

Než se její tenký meč dotkl mého elfího meče, stáhla ho a podržela ho. A když jsem pak máchl elfím mečem nahoru, posunula svůj tenký meč přímo k mé nechráněné hrudi.

Počkat, slečno Ringrande? To jde přímo k mému srdci, víš?

Myslel jsem si, že před skutečným úderem zastaví, ale vypadalo to, že si myslela, že ten hmyz, co se táhl za slečnou Serou, by měl prostě umřít. Děsivé.

Volnou rukou, kterou jsem nedržel elfí meč, jsem vytáhl krátkou hůlku, abych odrazil její tenký meč. Krátká hůlka by se samozřejmě snadno zlomila, kdybych jí vykryl tenký meč. Ale jelikož jsem jí vytáhl v mžiku, Ringrande ji možná viděla jako dýku a stáhla svůj tenký meč. Trochu se ode mě vzdálila.

„Hm, jsi celkem dobrý. Nevypadá to, že je ten mitrilový meč jen tak na ukázku. Díval ses na všechny strany, abys předstíral, že jsi amatér, co? Nemyslela jsem si, že sis předem připravil svůj další tah.”

Aha, můj pohled, co? Na to jsem nepomyslel.

Poté jsem se naučil, jak používat svůj pohled k fintám, jak číst z dechu a mnoho dalších technik, které nebyly pokryté technikami.

Nedorozumění byla někdy dobrá.
-----------------------------------------------

~ 1LDK  je označení japonských bytů a znamená 1 pokoj + prostorná kuchyň (tedy další pokoj s kuchyňským koutem). 3LDK je 3 pokoje + prostorná kuchyň. ~

~ Tohle se Satouem nemá co dělat, ale... Nedělní povídka zůstane jenom oneshotem neboli jednorázovou povídkou, žádné pokračování se konat nebude, bo pod její pokračování se opravdu podepsat nehodlám. Zvládnu ledacos, ale tohle bylo i na mé otrlé srdíčko trochu moc... OTZ --> pro přirovnání, Rudeus je v porovnání jen takový vlažný čajíček. Zařadila jsem si to do kolonky "Zklamání japonské literatury" a vracet se k tomu nebudu. Možná si v budoucnu začnu vytvářet seznam podobných děl, která působila nadějně, ale pak to autor pokopal svou přehnanou touhou "být speciální" a "nějak vyčnívat". ~

Hlavní stránka novely
Seznam technik
Seznam postav

<Předchozí>...<Následující>