DM - kapitola 144

Kapitola 144 – Do vévodského hradu (2)

Tady Satou. Je spoustu žen, co jí jen málo, ale říká se, že je ještě více žen, co mají na zákusky druhý žaludek. A toto se nemění ani na jiném světě.



„Princi, je to oblíbenec mého otce. Můj otec a já jsme také fanoušky jeho vaření.”

Když jsem přemýšlel, jak se vypořádat s princem, co přišel vyvolávat hádky, hodil mi záchranný kruh příští vévoda. Zdálo se, že princ viděl jenom slečnu Ringrande a mě, když po této replice spatřil příštího vévodu, princ vypadal překvapeně.

Jak se dalo čekat, tento protivník byl příliš obtížný, princ vypadal znepokojeně. Za stolem jsem viděl, jak se Arisa ušklíbala. Svou malou ručkou dělala znak vítězství. Jak nostalgické.

„Ale, vaše výsosti Sharlicku, takže jste tu. Prosím, rozhodně nám řekněte o královském hlavním městě.”

Objevila se žena s tak trochu tlustou vrstvou líčení, jen co se prodrala davem, takhle prince pozvala. Princ toho využil, vyhýbavě se rozloučil a šel k těm ženám.

„Hm, bude dobře, když ten muž trochu zmoudří.”

„To nepůjde. Za 10 let se nezměnil.”

„Pokud mluvíme o šermu, pak je mezi nejlepšími v království Shiga, ale...”

„Otče, povaha člověka není úměrná jeho síle. Pokud ano, pak i Masaki by byl víc...”

Slečna Ringrande si chtěla začít stěžovat na hrdinu, ale položila si ruku na ústa a proklela to uklouznutí.

„Je Osm mečů Shigy tak slavných?”

„Vážně jsi šlechtic tohoto království?”

„Omluvte mě, to proto, že jsem z venkova.”

Bylo mi řečeno, že Osm mečů Shigy byl titul daný osmi nejlepším šermířům v jednotce svatých rytířů, co byli nejsilnější v království Shiga. Zdálo se, že princ byl kandidát na jeden tento titul, ale král mu dal svolení, aby nosil královský poklad, svatý meč Claiomh Solais.

Jen tak mimochodem, oblíbenou hůl dávného krále Yamata má používat nejlepší královský dvorní mág za celou generaci. Zdálo se, že král svatý meč a hůl sám nepoužíval, protože Yamato zavedl systém, kdy je mohl používat jen správný člověk.




Když příští vévoda a slečna Ringrande odešli, sešla se u nás mladá šlechta, co nás sledovala z dálky. Jedli jídlo s velkým potěšením.

Zeptali se mě na můj vztah se slečnou Ringrande, ale já jim upřímně řekl, že mě akorát vyučovala šermu.

I když jsme měli mít dostatek jídla, naprosto zmizelo ani ne za 30 minut. Zdálo se, že to bylo vítězství půvabu fritovaného jídla a zajímavě vyhlížejícího chodu.

„Sire Pendragone, můžeš mi věnovat chvilku svého času?”

Slečna Karina přišla v doprovodu muže.

Ačkoli jsem řekl v doprovodu muže, nebylo to nic erotického. Byl to mladší bratr slečny Kariny a nejstarší syn barona Muna, Orion. Bylo mu 14 let a studoval ve vévodském hlavním městě. Chtěl jsem se s ním setkat od chvíle, co jsme přijeli do vévodského hlavního města, a poslal jsem mu mnoho dopisů. Ale vždycky mě odmítl kvůli různým důvodům, takže tohle bylo naše první setkání.

„Jestlipak to není slečna Karina. Předpokládám, že pán vedle vás je příští baron. Já jsem Satou Pendragon. Rád vás poznávám.”

„Hm, já jsem Orion Muno. Rytíři Satou, buďte sám sebou.”

Orion se představil, zatímco nevlídně kývl. Možná byl ve věku, kdy chtěl, aby ho za každou cenu viděli jako někoho důležitého. Když řekl své jméno, mluvil tiše, pravděpodobně to bylo kvůli tomu jménu, co mu dal baron, co miloval hrdiny. Bylo to neštěstí.

Po chvilce povídání se vydali k tanečnímu sálu. Jen pro případ jsem jim poradil, aby si dávali pozor na prince.

Zrovna v té chvíli konečně začal uprostřed sálu bál. Neměl jsem v žádném úmyslu dělat ženám návrhy, neboť to vypadalo, že by z toho ve vyšší společnosti vznikly zkazky. Neprovdané ženy byly přece jenom všechny ve věkovém rozmezí 13~18 let. Přišly mi trochu moc mladé, takže se mým důvodem stalo to, že jsem vůči nim necítil žádné nutkání. (Pozn.: Kdo zapomněl, původní Satou neboli Suzuki Ichirou není žádný náctiletý, akorát při příchodu na tento svět omládl.)

Jelikož se zvýšil počet hostů mladých žen, rozhodl jsem se ohlásit třetí chod.

Byly to francouzské palačinky, Miino oblíbené jídlo. Kromě čerstvé šlehačky jsem na palačinky přidal i jahody, neboť Arisa ve spižírně našla jahody.

„Ale, to voní dobře desuwa.”

„Brzy to bude hotové, takže chvilku počkejte.”

Navršil jsem na opečené palačinky čerstvou šlehačku a jahody.

Lulu dala hotové palačinky na talíř. Podle vrchního kuchaře evidentně nebylo dobré je jíst rukama, takže jsem na talíř dal malou vidličku a nožík a celé to předal mladé šlechtičně.

Jakmile se dívka do palačinky jednou zakousla, tvář se jí rozzářila. Tvář měla pokrytou líčením, ale jenom v té chvíli vypadala nevinně a příhodně jejímu věku.

Mladí šlechtici, co to viděli, se pokusili tu dívku vyzvat k tanci, když dojedla. Do toho, chlapci a dívky.

„Hej, počkej, neukazuj tu tu staříkovskou tvář,” řekla Arisa, zatímco pode mnou jedla malou palačinku.

Copak to nevadí, jenom je povzbuzuju.

Dál jsem smažil palačinky, co si dívky objednaly, zatímco jsem neměl čas Arise odpovědět.

Nikdo si mě se sluhou nespletl, možná to bylo tím draze vypadajícím oblečením, co jsem měl na sobě. Díky tomu jsme se vždycky představili, když jsem přijímal objednávku na palačinku, a zapamatoval jsem si více než 100 dívčích jmen. Tohle bylo poprvé, kdy jsem si začal myslet, že jsem měl použít kratší jméno rodu.




Vyčerpal jsem veškeré suroviny, co jsem si připravil, takže jsem požádal Lulu a Arisu, aby mi přinesly připravenou šlehačku a jahody, co se chladily v kuchyni.

„Voní to pěkné, že?”

„Omlouvám se, spotřebovali jsme všechny suroviny, prosím, vyčkejte půl hodiny, až na vás přijde řada.”

„Ale, je to celkem oblíbené, že?”

Když jsem zvedl hlavu, byla tam vrchní kněžka z Tenionina chrámu.

Proč?

„Dlouho jsme se neviděli, pane Satou.”

Přišla s ní slečna Sera. Za vrchní kněžkou byli dva arogantně vyhlížející kněží z Parionina a Garleonova chrámu. Oba dva to byli útlí muži s bílými vlasy. Vedle Sery byly kněžky, které unesli spolu s ní.

Povídali jsme si, zatímco jsme čekali, až se vrátí Lulu a Arisa. Zdálo se, že i ty dvě další kněžky byly pokrevně spřízněné s vévodou. Na rozdíl od Sery, co byla přímým potomkem, pocházely z vedlejších rodin. Jelikož byly příbuzné, podobaly se, ale snadno jsem je dokázal rozlišit díky jejich jiným černým a hnědým vlasům.

Vypadalo to, že sem ty dívky přišly, aby poblahopřály Serině staršímu bratru Tisradovi ke sňatku. Jelikož se s ním chtěly setkat před svatebním dnem, dneska měly dobrou příležitost.

Lulu a Arisa se vrátily, takže jsem znovu začal dělat palačinky. Když kněžky ochutnaly palačinky, úplně jako u těch šlechtických dívek před chvílí se jejich vyrovnané tváře kněžek změnily na nadšené tváře normálních dívek.

Sera si všimla šlechtických dívek, co se zdržely objednávání palačinek kvůli kněžkám, a navrhla jim, aby se trochu přesunuly.

Ale v půlce nám palačinkové těsto došlo, takže jsem použil Zmrazit vodu na dlouhé a úzké melouny, co Arisa přinesla, abych udělal sorbet. Tohle jsem trénoval na citrusovém ovoci, abych si zvýšil zručnost v upravování magické moci, takže výsledek byl celkem dobrý, i když jsem použil jiné ovoce. Jelikož Arisu a Miu dřív rozbolelo břicho, když snědly všechny mé neúspěchy, tentokrát jsem připravil jen pár, než jsem to ukončil.

„Pane rytíři, nevadilo by vám si se mnou zatančit?”

Přemýšlel jsem, jestli jsem se tvářil, jako že je snadné mě vyzvat k tanci. Už nějakou dobu mě k tanci vyzývaly dívky, co vypadaly, že zrovna debutovaly ve vyšší společnosti. Díky technice Společnost jsem uměl tančit bez problémů. A abych nezapomněl, dostal jsem techniku Tanec.

Několik dívek, s kterými jsem tančil, mě pozvaly, abych se zastavil u nich doma. Evidentně to nebylo proto, že si mě oblíbily. Arisa mi připomněla, že to je proto, že očekávají, že na návštěvu jejich domu přinesu jako dárek zákusky.

Nedošlo k žádnému nedorozumění, jasné?

„Jsi celkem oblíbený, že, pane Satou?”

„Tak to vůbec není. Vyzvaly mě k tanci jako poděkování za zákusek.”

„Tak to vůbec není.”

Vložila se do toho Sera.

I když v jejích slovech zněl náznak ostnů, když na mě poprvé promluvila, později se začala chichotat.

„Zatančíš si i se mnou?”

„Ano, s radostí.”

Slečna Ringrande pravděpodobně začne zase hartusit, ale nemohl jsem její pozvání odmítnou.

„Pane, Satou, jsi celkem zručný.”

„Ty také, slečno Sero.”

„Té slečny není třeba. Už nejsem šlechtična, tak mi prosím říkej Sero.”

Jak se dalo čekat, kdybych ji oslovoval jménem, bylo by to zlé. Měl jsem pocit, jako kdyby mě Lulu a Arisa probodávaly pohledem, i když jsem je odtud neviděl.

„Slečno Sero, kněžka si také celkem dost zaslouží být oslovována s úctou.”

„Pane Satou, vypadáš tak laskavě, ale přitom jsi nečekaně podlý.”

I Pochi mi to nedávno řekla. Měl bych to mít na paměti.

Tanec jsme v pořádku zakončili, i když jsem byl zmatený Seriným záhadně důvěrným chováním. Kvůli Seřině překvapivě dobrému vyjednávání bylo rozhodnuto, že během našeho pobytu tady pomůžeme s distribucí jídla z Tenionina chrámu.

„Děkuji za dnešní výborné zákusky. Chovej se k Seře pěkně, dobře?” Při odchodu vrchní kněžka spustila pěknou bombu, co zašeptala. „Tu záležitost z té noci si nechám pro sebe, takže se neboj. Pod maskou vypadáš roztomile.”

Proč to odhalila.




„Určitě to musí být kvůli tvému hlasu,” řekla Arisa a vypadala přitom udiveně.

Kruci, zanedbal jsem to, nezískal jsem techniku divného hlasu. Dneska v noci to budu trénovat.

No, ale level i jméno jsem měl naprosto jiné, pravděpodobně to bude v pořádku, i kdybych si dál hrál na hloupého. Zdálo se, že i vrchní kněžka mě jen tak zkoušela.

„Díky, že jste počkali, pane, Ariso.”

Vrátila se Lulu poté, co si ji zavolal vrchní kuchař.

Zdálo se, že ji pozvali, aby tam pracovala. Takhle nahánět lidi, na toho starého muže si musím dávat pozor.

Mohli jsme odejít, neboť vévodova rodina už odešla, ale ples stále pokračoval a slyšeli jsme tu hudbu.

„Mladá slečno, co takhle tanec?”

„A-ano, s radostí.”

Mezi světly z vily jsem si zatančil s Lulu. Než přišla Lulu, tančil jsem s Arisou, ale jelikož to přijala lépe, než jsem si myslel, vyzval jsem k tanci i Lulu.

„Ach, tohle je jako sen.”

„To rád slyším.”

Lulu a já jsme spolu tančili pořád dokola donekonečna.

„H-hej, počkejte, jak dlouho hodláte vy dva ještě tancovat, vyměňte se se mnou~”

„Ufufu, ach, Ariso, jsi roztomilá.”

Myslel jsem si, že skončíme, když se Lulu unaví. Ale jelikož ji to neomrzelo, tančili jsme, dokud do toho žárlivá Arisa nezasáhla.

My tři jsme dál spolu tančili za pohledů různých služebných, co tu občas procházely a dívaly se, jako kdyby viděly něco srdečného.

Takový den byl čas od času pěkný.
-----------------------------------------------

~ Původně jsem tam místo sorbetu měla šerbet, ale strýček Google mi řekl, že se to vlastně liší, a to obsahem mléka, smetany či jiného tuku. Jelikož se Satou o žádném mléku, smetaně apod. nezmínil, je to sorbet. ~

Hlavní stránka novely
Seznam technik
Seznam postav

<Předchozí>...<Následující>