DM - kapitola 145

Kapitola 145 – Období čajových dýchánků

Tady Satou. Čajový dýchánek byl často vykreslený v shoujo mangách, co jsem v dětství četl, ale ani jednou jsem něco takového neviděl ve skutečnosti. Moderní čajový dýchánek by mohl být nápojový bar v rodinné restauraci.



Druhého dne po bálu začaly perné dny.

Zatímco jsem dál navštěvoval dílny, jak bylo naplánováno, také jsem chodil na návštěvy šlechtičen, co mě pozvaly na čajové dýchánky a já přijal.

Samozřejmě jsem neměl spadeno na velmi mladé šlechtické dívky. Kdyby ano, tak bych Arise nedovolil mě následovat.

Tak nějak jsem z toho prince cítil malichernou zášť, měl jsem tušení, že se s ním od teď budu zaplétat.

A tak jsem se držel Arisina návrhu navýšit si své osobní konexe s lidmi, co by se pravděpodobně stali mými spojenci, kdybych se zapletl do nějakého složitého spiknutí.

Na čajový dýchánek jsem nevybral palačinky, ale něco, co bylo dobré i za studena. Rozhodl jsem se vytvořit rolky z pasty z červených fazolí v západním stylu. Vytvořil jsem to proložením tenkých palačinek šlehačkou a hrubou a jemnou fazolovou pastou. Oznámil jsem, že toto je nový zákusek z města Muna.

Recept jsem napsal do dopisu pro barona Muna, co jsem svěřil slečně Karině. Gelt by měla být schopná vytvořit, co jsem napsal do receptu. Zaměstnal jsem kupce, aby jim doručili suroviny, co se ve městě Muno špatně shání.

Jelikož nebylo dobré připravit každý den to samé, Arisa a já jsme si zapsali sladkosti, na které jsme si vzpomínali, experimentovali s nimi a vybrali ty, co vypadaly dobře.

Arisa a ostatní nebyly jediné, co jídlo testovali. Také si to vyžádal předchozí hrabě Walgock a jeho manželka. Jídlo bylo celkem oblíbené. Trochu jsem se bál, že se Arisa trochu oplácá, protože toho jedla příliš.

Myslel jsem, že bych slečnu Karinu vzal s sebou na čajové dýchánky, ale pilně trénovala s Lizou a ostatními. Nemohl jsem se k ní přiblížit. Napadlo mě, že bych slečně Karině umožnil udělat si pár přátel mezi šlechtou, ale zdálo se, že by to nešlo dobře.

Slečna Karina, Liza a ostatní trénovali s pomocí vojenského instruktora. Byla to žena kolem třiceti let, kterou nám představil Toruma. Pravděpodobně se jim tak dostávalo lepšího tréninku, než kdyby jen nahodile máchaly dřevěnými meči. Také jsem je občas sledoval. Tím myslím trénink, ne specifické části slečny Kariny.

Během čajových dýchánků jsem získal pár nečekaných věcí, jako například svolení navštívit dílnu, v které mi to předtím odmítli, a pár vzácných surovin, o které se podělily šlechtické ženy.

I návštěvy dílen pokračovaly hladce. Zbývaly nám už jenom svitkařská dílna a dílna na bariérové pilíře.

Když jsem včera navštívil dílnu na nefritové hedvábí, dostal jsem hedvábná vlákna, co vyráběly housenky velikosti štěněte. Ty hedvábná vlákna odrážela zelené světlo přesně, jak jméno naznačovalo, a látka z nich ušitá měla stejnou odolnost vůči bodnutím jako kroužkové brnění.

Když jsem se na krmivo housenek potají podíval přes AR, zdálo se, že na to měli své tajemství. Housenky se krmily hlavně listím, ale také mitrilovou struskou – odpadem pocházejícím z rafinace mitrilu. Ty zelené části hedvábí mohly obsahovat mitril. Jelikož to byl stejný druh housenky, co žil hluboko v lese, možná by nebyl špatný nápad to jednou zkusit.




„Ech~ to jsou ale dobrá místa.”

„Máš pravdu, v porovnání s přeplněnými místy v části této arény pro obecnou veřejnost je salónek pro šlechtické hosty ráj.”

Cítil jsem se špatně, že jsme nepoužili šlechtický salónek, co nám zarezervovali, a tak jsme tam dneska zašli poprvé. Aréna byla rozlehlejší, než jsem čekal, pravděpodobně zhruba stejně velká jako Tokyo Dome. Jelikož se v ní obvykle pořádaly koňské závody, tolik místa bylo pravděpodobně třeba. Původně ve šlechtickém salónku obsluhovalo služebnictvo, ale odmítl jsem je, protože mám vlastní.

„Pane, získala jsem cíl pro odstřel. Prosím, tvé svolení.”

„Nemůžeš.”

„Žádám o uvážení.”

Nana se dívala na jednoho hráče, co zrovna vstoupil do arény.

Ach, byl to ten bílý tygří muž, co se jevil jako bratr toho chlápka, co zkopal děcko z lachtaní rasy. Ne, tenhle chlápek se snažil akorát zranit mě, tomu lachtanímu dítěti nic neudělal, ne?

Jeho protivníkem byl magický válečník, co pracoval jako průzkumník a měl lahodně znějící jméno, Tan. Měl mitrilový meč jako já a malý mitrilový štít, co vypadal jako štít na ruku. Tohle byl jenom eliminační souboj ke skutečnému souboji, oba byli ve vysokém levelu. Tan byl v levelu 42, bílý tygří muž v levelu 37. Očekával jsem souboj na vysoké úrovni.

„Uu~n, z téhle dálky nevidím jejich status. Tan, co podle předběžných zpráv umí používat magii, pravděpodobně vyhraje, ne?”

„Ariso, to nemůžeš říct. Nepodceňuj dosah a sílu toho gigantického meče a to jeho velké tělo. Tygří rasa je válečná rasa, co má sílu i rychlost. O zápasu nemůžeš rozhodnout jen podle toho, jestli umí používat magii nebo ne.”

Ach, Liza byla hovorná.

Bílý tygří muž měl jako zbraň velký meč vyrobený z netvořích částí podobně jako Liza. Útočnou sílu měl slabší než Lizino kopí. O tomhle už jsem nějakou dobu pochyboval, ale měl jsem pocit, že Lizino kopí bylo příliš mocné na to, že jsem ho vyrobil jen tak. Bylo to proto, že to byl vzácný materiál nebo že pocházelo ze vzácného místa? Možné bylo dokonce oboje.

„Satou, aa~n.”

Jeden se zákusků, co Mia držela v obou rukách, mi dala do úst.

Hádal jsem, že tohle bylo tenké sladké dřívko? Cukr byl v tomto vévodském hlavním městě levný, hlavně v podobě hnědého cukru. Zdálo se, že polovina z toho je cukr Ugi, který koupili z města hraběte Kuhanoua. Zdálo se, že byl levný, protože ho pěstovali po proudu velké řeky. A přesto ta cena nebyla tak nízká, aby si tu sladkost mohl dovolit prostý lid.

„Co to je?”

„Koupila jsem to.”

„Do šlechtického salónku přišel podomní prodejce.”

Mia svoje kapesné používala jen na nákup jídla a pití, co? Dle jejího příkladu si zákusky koupily i Lulu, Pochi a Tama.

„Chobotnicový špíz~”

„Já jsem si koupila oliheň na špízu nodesu.”

Ty dvě měly v každé ruce tři špejle. Stačilo to pro všechny, každému daly jednu.

Souboj měl co nevidět začít.

Ach, střetli jsme se očima.

Bílý tygří muž v aréně otočil svůj velký meč na mě a zahlížel na mě. Pořád si na to pamatoval, co? Jelikož se nezdálo, že by se v soubojích účastnil nějaký další poločlověk, snaž se ze všech sil.

Uprostřed arény byl na zemi nakreslený 50 metrů široký kruh a jakmile do něj oba protivníci vstoupili, ozval se signál k začátku souboje. Používání magie nebylo nijak omezené, ale jelikož tohle byla Ozbrojená bitva, bralo by se za faul, kdybyste svého protivníka porazili z dálky magií.

Když ti dva vešli do kruhu, úředník zadul na roh, aby zahájil souboj.

„Ten bílý člověk útočí nanodesu!”

„Mugumugu~”

„Tamo, mluv, až dojíš, dobře?”

Pochi souboj komentovala, jakmile dojedla, a přitom máchala špejlí. Tama řekla něco s plnou pusou a Lulu jí vyčinila.

„Zdá se, že ten člověk se nejdřív posílil magií a teprve pak začal bojovat.”

„Odklon.”

„Hmm~ copak to nepřesekne tím velkým mečem, kdyby to odklonil chabě~”

„Rozpětí.”

„Pochybuju, že by to dokázalo zastavit tíhu a rychlost toho těla.”

„Mwuu.”

Vypadalo to, že Arisa a Mia říkaly své názory z pohledu mágů.

Ach, vypadalo to, že ten magický válečník použil fyzické posílení z vodní magie. Zaříkávání dokončil během 3 sekund, ale kouzlo by mělo trvat alespoň dvakrát tak déle. Zdálo se, že si to upravil, aby bylo kratší než standardní verze. Zbytek byl pravděpodobně díky technice Zkrácení zaříkávání.

„Pane, letělo to s BUM a udeřilo to s BÁC.”

„Liza dokáže vyhrát~?”

„Nemám v úmyslu padnout tak snadno, ale nemám pocit, že bych dokázala vyhrát v přímém boji.”

Pochi a Tama byly příliš vzrušené, takže je nesla v obou rukách, jako kdyby to byly vycpané panenky. Těm dvěma to nevadilo a sledovaly souboj se zářivýma očima. Oháňkami a rukama máchaly tak moc, že jsem se bál, že jim upadnou.

„Uu~n, je úžasný. Zatímco se vypořádává s útoky tím velkým mečem, ani jednou ještě neselhal v aktivaci kouzla.”

„Klidný a vyrovnaný.”

Arisa a Mia pozorovaly, jak magický válečník bojoval, a přitom žvýkaly zákusky, co Mia koupila. Lulu zdvořile ometla drobečky ze zákusků.

„Pane, jsem schopná se takhle pohybovat?”

„Myslím, že kdybys dokázala dobře použít fyzické posílení, pak možná ano. Dokonce i slečna Karina prováděla podobné pohyby, ne?”

„Tama to zvládne~”

„Pochi se bude snažit nodesu!”

Co se souboje týkalo, zdálo se, že měl bílý tygří muž navrch, ale magický válečník všechny jeho útoky vykryl. Magický válečník se hlavně bránil, ale vytrvale navyšoval své posílení. Dál musel použít akorát Špalík mlhy, aby bílého tygřího muže zpomalil, a souboj bude pravděpodobně rozhodnutý.

Vyvíjelo se to, přesně jak jsem čekal, a souboj skončil vítězstvím magického válečníka. Ale pohyby bílého tygřího muže nezpomalil vodní magií, ale použil bleskovou magii, aby očaroval svou zbraň a paralyzoval jej jedinou ranou.

Poté se konaly další tři souboje, ale jelikož to byly prosté souboje mezi dvěma válečníky, Mia a Arisa rychle usnuly. Zdálo se, že oba soupeři byli experti favorité. Bylo slyšet, jak starší lidé v hledišti kurážně jásali.

„Byla to hakama? To vybavení je úžasné, co? Nemyslela jsem si, že dokáže tak moc zakrýt kroky.”

Liza nadšeně chválila nádhernou ženu v japonském oděvu, co se zrovna objevila. Pochi a Tama, které pustila na zem, se snažily napodobit tu haorihakama válečnici, ale moc se jim nevedlo. Ta žena v haori a hakamě měla černé oči a vlasy, ale nebyla to zrovna Japonka.

Sundal jsem si boty, abych jim ty kroky předvedl. Znal jsem to z mangy, co jsem kdysi četl, takže jsem si nevěřil, že to je správně.

„Jako slimák~?”

„Je to slizké a blíží se to nodesu! Jsem slimák degozaru~”

Když se to Pochi nepovedlo, rozplácla se na podlaze a pohybovala se jako píďalka. Přemýšlel jsem, jestli bylo v pořádku namítnout: „Ale to není slimák.”

„Pochi, kdo je ta zlobivá holka, co leží na zemi ve svých nejlepších šatech!”

„A-au, tak to není nodesu. Lulu, tak to není nodesu.”

„Co tak není? Když takhle zlobíš?”

„Omlouvám se nanodesu.”

„Pochi, kaj se~”

Ups, to byla chvilka na její vyhubování. Pochi zaujala kajícnou pózu a omluvila se.

Tama tuhle příležitost vychytrale využila, aby si naklonila naštvanou Lulu. Copak zrovna teď nedřepěla? Když jsme se střetli očima, Tama v panice zaujala kajícnou pózu jako Pochi.




„Pane, vzducholoď produkuje mladé organizmy. Ariso, urgentně vytvoř polštář v tomhle tvaru!”

„Ech~ zase~. Už jsem unavená~ naučím tě, jak to udělat, tak si to udělej sama, dobře?”

„To je výtečný plán. Ariso, žádám tě o instrukce.”

Nana ukazovala na malou vzducholoď, co tu byla ukotvená. Byla to expresní loď, co přiletěla z královského hlavního města. Cestoval na ní král – ne, byl to králův dvojník. Dva ministři, co přišli spolu s ním, byli skuteční.

Měl jsem tušení, že až se Nana naučí šít, vůz bude nacpaný panenkami.

Já jsem vedle Arisy, co Nanu učila šít, vyráběl kožená brnění a boty z kůže obrněných mloků. Přemýšlel jsem, že napodobím brnění magického válečníka, akorát z netvořích materiálů a s lepší odolností vůči bodnutí a nárazům než normální železné brnění. Když jsem to celé podšíval zeleným hedvábím, dostal jsem techniku Šití. Tak ji dáme na maximum a všem vytvoříme vybavení.

Tak mě tak napadá, že jsem ve skrýši loupežníků získal látku jménem Yuriha. Zpracuju ji a ušiju z ní róby pro Arisu a Miu.

Večer toho dne jsem až do noci pracoval, abych všem vyrobil vybavení a nové boty pro Pochi a ostatní.

Měl jsem pocit, že se ze mě stala dobrá víla z pohádky.
-----------------------------------------------

~ Aktualizaci jsem plánovala dřív, ale začetla jsem se do nové novely. Všechno muselo počkat, až přelouskám všechny dostupné kapitoly. Taky začalo vycházet nové Fruit Basket, takže jsem se musela podívat na původní verzi z roku 2001, a teď akorát brečím, že to nové je vlastně na chlup stejné akorát s jiným stylem animace.  ^_^. ~


Hlavní stránka novely
Seznam technik
Seznam postav

<Předchozí>...<Následující>