KNM - kapitola 97 (1)

Kapitola 97 – Věrnost bez přísahy

~ Chybičky hlásit do komentářů, aby se mohly opravit! ~

„Yizhou!” Yiyu byl rozčilený a nervózní. Věděl, že by svého bratra dokázal probudit.

„Ticho,” zakřičel Dračí císař najednou nahlas. Jak se po něm Yiyu bázlivě podíval, Dračí císař se znovu uklidnil. „Neboj se, až tahle bitva skončí, zase tu hypnózu zruším.”

Yiyu se na Dračího císaře několikrát skepticky podíval. Nemohl uvěřit, že Dračí císař otevřeně přiznal, že Yizhoua zhypnotizoval. Dračí císař otočil hlavu a svýma záhadnýma očima zíral přímo na Yiyua. „Co? Nevěříš mi?”

Zatímco na Yiyua zíraly ty fialové oči, měl pocit, jako kdyby se mu nedostávalo dechu. Odvrátil tvář a bezmocně odpověděl: „Ne... věřím vám, Vaše Veličenstvo.”

Dračí císař byl spokojený, že Yiyu pevně zavřel pusu a rozechvěle tam stál. Dračí císař se pohledem vrátil zpět do arény. Ačkoli Gladiolus teď byl při smyslech, pořád tam byl ještě Yizhou. Dračí císař dobře chápal, že pro Liolu bylo nemožné, aby Yizhoua zabil. Dokud Yizhou zůstane v hypnóze, nevzdá se, takže nedosáhnou ani jedné podmínky k vítězství... jakou jinou možnost měli, než aby se vzdali?

Když Dračí císař viděl, jak bezmocný Liola v aréně uhýbal na všechny strany, usmál se a v poklidu seděl a vychutnával si bolest na Liolově tváři.




„Liolo, co teď budeme dělat?”

Daylight stál daleko od něj. S jeho silou bylo snadné Yizhoua porazit, ale vážně nechtěl zranit člověka, co neměl na výběr a musel se chovat tak, jak ho Dračí císař zhypnotizoval. A proto musel uhýbat. Nicméně navzdory Daylightově síle, co byla větší než ta Yizhouova, nemohl při vyhýbání se útokům zůstat bez zranění.

Zanedlouho se na Daylightově těle objevilo pár zranění. Ačkoli to byla menší zranění, bylo jich celkem dost, takže to vedlo k tomu, že Daylightovi z těla kapala krev. Byl to strašlivý pohled.

Když se Yizhouovi tak dlouho nepodařilo zajistit vítězství, oči mu začaly rudě žhnout a začal neúnavně útočit. Pro Daylighta bylo těžší a těžší se mu vyhýbat. Při jednom z těch útoků nakonec udělal fatální chybu: otočil se příliš rychle a vymkl si kotník. Když nedokázal ovládat vlastní tělo a když ho užuž měla zasáhnout přímá rána Yizhouova útoku...

Liola původně stále přemýšlel o tom, jak Yizhoua probrat, ale když viděl, že je Daylight v nebezpečí, spěšně ten útok vykryl. Se Zlomeným stříbrem před hrudí uplynula dlouhá doba a neozval se žádný zvuk střetu kovu o kov. Daylight vystrčil hlavu zpoza Lioly a uvědomil si, že se Yizhouův meč zastavil těsně předtím, než došlo ke kontaktu se Zlomeným stříbrem. A Yizhou také vypadal, že naprosto ztuhl.

Daylight se zvědavě zeptal: „Co se mu stalo?”

Liola potřásl hlavou. Také neměl ponětí, proč Yizhou najednou přestal.

„Ná-následníku... Vaše výsosti...” promluvil Yizhou s obtížemi a koktáním. Pomalu stáhl meč od Lioly a vypadalo to, že chtěl následníkovi předvést rytířské pozdravení. Ale jelikož v pravé ruce držel meč, nedokázal to. Ale kdyby ten meč položil, příčilo by se to rozkazu, co mu dal Dračí císař. Upadl do dilema a jeho mysl zápolila s tím, co by měl udělat.

Ale Liola nechápal Yizhouovo zápolení. Jemu přišlo, že byl Yizhou duchem nepřítomný. Jeho pravá ruka se stále pohybovala; v jednu chvíli to vypadalo, že ji držel jako v bitvě, a v druhou, že chtěl meč složit. To Liolu naprosto zmátlo.

Mezitím se Daylightův vymknutý kotník trochu zlepšil a Daylight pomalu vstal. Také se díval na Yizhouovo podivné chování. Ačkoli Daylight nikdy nikomu věrnost neodpřísáhl, jelikož se většinu života učil na rytířské fakultě, okamžitě pochopil, co to Yizhou dělal.

To se snaží Liolovi zasalutovat? Uvědomil si Daylight šokovaně. Správně, copak Yiyu předtím neřekl, že Yizhou byl Liolovi věrný a nebyl ochotný ho zradit, takže ho nakonec Dračí císař ovládl svou hypnózou?

Možná že jediný člověk, co mohl Yizhouovi pomoci uniknout z hypnózy, nebyl jeho bratr, ale následník, kterému byl věrný – Liola!

„Liolo, dej mu rozkaz!” zakřičel Daylight okamžitě.

„Cože?” Liola otočil hlavu se zmateným výrazem na tváři.

Daylight to spěšně vysvětlil: „Dej mu rozkaz jako princ svému rytíři... Liolo, pozor!” V půli své věty si Daylight všiml, že Yizhou unikl ze své nerozhodnosti a vyrazil mečem přímo proti Liolovi.

Liola otočil hlavu k Yizhouovi. Tentokrát už Daylightova slova trochu chápal a zakřičel se svou osobností Stříbrného měsíce: „Můj přímý rytíři, co si myslíš, že děláš? Snažíš se na mě zaútočit?”

Yizhouův meč se zastavil. Tvář měl teď plnou zmatku. Rozkaz Dračího císaře se znovu dostal do rozporu s následníkovým rozkazem a ty dvě síly se v jeho srdci přetahovaly. V jednu chvíli vyhrával Dračí císař a v druhou následník.

„Yizhou!” Dračí císař se postavil a zakřičel do arény.

„Yizhou!” Liola to věděl a také zakřičel.

Yizhou ztuhl. Na jeho tváři se zračila bolest zápolení dvou protikladů tak velká, že i přihlížející rytíři pocítili soucit. Samozřejmě neměli ponětí o hypnóze a místo toho si naivně mysleli, že ten rytíř měl akorát problém, že nevěděl, komu by měl být věrný.

„Jsi můj přímý rytíř, vzpomínáš?” Liola se snažil Yizhoua probrat. „To mě jsi loajální!”

Yizhou se na Liolu skepticky podíval. Pro něj byl následník Stříbrný Měsíc chladný a bezcitný člověk, kvůli čemuž podezíral Liolův vřelý a starostlivý přístup. Yizhou, který byl teď téměř plně pod kontrolou hypnózy, nedokázal „přemýšlet” o vzhledu; dokázal jednat akorát na základě svých instinktů a jeho instinkty mu řekly...

Ne! Následník Stříbrný Měsíc nebyl ten člověk před ním.

„Ty nejsi následník!” Yizhou poprvé v aréně promluvil, ale nejevil žádných známek, že by té hypnóze unikl. Místo toho znovu pozvedl zbraň k útoku.

Liola se tomu útoku vyhnul, zatímco začal přemýšlet, co tím Yizhou myslel. Proč by Yizhou říkal, že nebyl následník? Mohlo by být možné, že ho kvůli té hypnóze nedokázal poznat?

Yizhou vytrvale útočil a přitom mumlal: „Jeho Výsost Stříbrný Měsíc je... je...”

„Je co?” Liola byl najednou trochu zvědavý nebo možná že Stříbrný Měsíc v jeho nitru byl trochu zvědavý. Jaký přesně byl ten Stříbrný Měsíc v Yizhouových očích, v očích člověka, co byl kdysi jeho přímým rytířem.

Ale Yizhou nedokázal říct, jaký následník ve skutečnosti byl. Popsal by následníka jako chladného a arogantního Stříbrného Masku, chladného Třetího prince nebo Stříbrného Měsíce s kouzlem a elegancí prince? Jak mohl mít člověk tak moc různých tváří? A tak jak mohl vědět, jestli tento člověk, co o sobě tvrdil, že je následník, prostě nebyl jen další osobností následníka?

V Yizhouově mysli se začaly střádat pochyby. Pomalu a bezděky se jeho útoky začaly zpomalovat. Pokud byl tento člověk vážně následník, pak ho v žádném případě nesměl napadnout!

„Yizhou.” Liola si všiml jeho váhání a cítil se ještě víc jistý, že Yizhou dokonce ani ve stavu hypnózy nechtěl být nepřítelem Stříbrného Měsíce, svého přímého nadřízeného.

Yizhou se prázdně podíval na Liolu, na člověka, co na něj volal.

„Pořád nejsi ochotný mi odpřísáhnout Oddanost duše?” Liola naschvál promluvil o tom, co se dřív stalo, v naději, že tím víc podnítí Yizhouovo podvědomí.

Yizhou se zarazil a pomalu zakroutil hlavou. Teď už naprosto ustal v útočení a v jeho prázdných očích se začala objevovat skepse.

Nynější Liola do sebe přece jenom částečně integroval osobnost Stříbrného Měsíce. Nebylo pro něj obtížné osobnost Stříbrného Měsíce znovu oživit. Jeho něžné oči teď víc a víc chladly a jeho tón zněl jako mrazivý vítr: „Takže mě zrazuješ?”

Výraz na Yizhouově tváři se najednou změnil. Jedinečná chladná přítomnost následníka Stříbrného Měsíce pomalu probouzela jeho vědomí.

„Zapomeňme na to, že nejsi ochoten mi přísahat svou věrnost, ale útočit na mě svou zbraní, není to zrada?” Liolův tón zhrubl a zakřičel: „Chceš mě zradit? Můj přímý rytíři?!”

„Ne!” zařval Yizhou šokovaně.

„Tak skloň zbraň a vzdej se,” zakřičel Liola.

Yizhou téměř chtěl následovat Liolovy rozkazy, kdyby ovšem Dračí císař nepokynul Idojinovi, co stál v jeho blízkosti.

„Taková škoda, původně jsem měl v plánu mu po tomhle souboji udělit svobodu,” řekl Dračí císař tichým šepotem.

Věděl, že to následník díky svému vnímání zaslechne. A opravdu, Liola se po něm podíval skepticky a přísným pohledem. Nebyl si jistý, co měl Dračí císař za lubem.

„Hádám, že teď musím Idojinovi rozkázat, aby naprosto zničil jeho vědomí. Ačkoli tím bude jasná budoucnost tohoto rytíře po tomto souboji naprosto zničená. Ale obětovat jednoho rytíře, abys v tomto souboji prohrál, za to stojí.” Navzdory tomu, že Dračí císař řekl něco takhle krutého, mírně se usmál.

Když Liola slyšel, co Dračí císař řekl, jeho výraz se najednou změnil. Ani na sekundu nepochyboval, že by Dračí císař něco takového udělal. Člověk, co byl ochoten obětovat vlastní krev, nebude nikdy litovat rytíře. Co měl teď dělat? Liola se instinktivně podíval na Kaisera, na člověka, co vyřešil všechny problémy. Kaiser bohužel neměl takové smysly jako on, takže neměl ponětí, co Dračí císař řekl. Místo toho se zamračil a pohled Liolovi oplatil. Nebyl si jistý, proč na něj Liola najednou mluví „řečí obočí”.

Najednou se s Yizhouem začalo něco dít. Zbraň, co pevně svíral, spadla na zem a on se oběma rukama chytil za hlavu. Nejdřív měl tvář zkroucenou bolestí a zprvu se to snažil vydržet bez jediného zvuku, ale za pár vteřin už nedokázal zadržet svůj řev. Zakoušel nesnesitelnou bolest: bolest, kdy mu někdo silou tahal emoce z mysli. Byl to ten samý pocit, co Liola jednou zakusil.

„Aaaa—” Yizhou padl na kolena a neustále sténal bolestí.

Yiyu to z ústraní sledoval s bledou tváří a tak nějak bezmocně řekl: „Yizhou...” Ale mohl se akorát váhavě dívat na Dračího císaře, kvůli jehož impozantnímu chování nic nezmohl. Ale i tak nevěděl, co přesně se dělo. Přišlo mu, že Yizhou možná prostě zápolil mezi hypnózou a rozkazem svého přímého nadřízeného.

Nevěděl, že se jeho bratr má stát maxunem bez emocí. Prostě se poddal impozantnímu chování Dračího císaře, ale nehodlal jen tak dál sedět, zatímco byl jeho bratr v bolestech.
-----------------------------------------------------

~ Dobrá, zase mám trochu motivace, uvidíme, jestli to tentokrát dopadne lépe. Tady je první půlka kapitoly 97... porcování kapitol mi prostě odpusťte, sice nejsou nijak dlouhé (většinou o něco kratší než MT), ale obsahově jsou komplikovanější, takže... ~

<Předchozí>...<Následující>