Nedělní povídka

Když jsem začal být schopen vidět Status, dozvěděl jsem se tajemství své spolužačky.

Neděle večer. Vykoupat se a jít potom spát. Byla to taková doba.

Na svém oblíbeném tabletu hltal webové novely.

„Ach, po dlouhé době aktualizace.”

Našel upozornění na aktualizaci novely, co miloval, a hned to začal číst. Žánr byl běžná hře podobná reinkarnace na jiném světě. Protože tu novelu začali vydávat, aktualizace byly bohužel pomalé. Ne, vydávání je cílem a motivací autora, takže si nemohl stěžovat. Navíc to bylo zdarma.

Když zhltl pár děl, začal být ospalý. Byl to obvyklý vzorec chování, kdy se prostě takhle rozloučil s vědomím. Najednou odvrátil oči od tabletu a zatímco se díval na svoje ruce, přál si.

„Status. Otevřít.”

Pořád byl student na střední. Byl si vědom toho, že kdyby na to někdo přišel, možná by přišel o život. V mysli, kde teď převládala ospalost, se znovu objevilo chuunibyou.

No, pravděpodobně každý to aspoň jednou zkusil. Každý to pochopí. Nic se nestalo.

Nedokázal střílet Kamehameha a nedokázal použít techniku tance na obloze. Nedokázal máchnout deštníkem, aby rozsekal mizery, a nedokázal použít magii. I kdyby se chytil za opasek a zakřičel „Transformace!”, nic by se nestalo. I když si přál „Status. Otevřít”, není možné, aby se otevřelo stavové okno.

(Jen žertuju... ech?)

I když si přál „Status. Otevřít”, nebylo možné, aby se otevřelo stavové okno. ...Mělo to tak být, ale...

Ale na vlastní oči to jasně viděl.




| Jméno – Endo Tatsuya (panic) |

| Rasa – člověk |

| Věk – 16 |

| Rodina – Otec ° Matka ° Mladší sestra |

| Stamina – 82 |

| Síla – 70 |

| (Dále zkráceno) |




Nevěděl, co to bylo. On... Endo Tatsuya nebyl žádná zvláštní lidská bytost. Neměl ani trošku zvláštních schopností. Neměl by být schopen takhle vidět status.

(Aach, je to sen. Lehl jsem si jako obvykle, že?)

Tatsuya okamžitě posoudil, že to byl sen. Také ho napadlo, že si ve snu zahraje, a kromě toho byl ospalý.

Probudit se druhého dne poté, co se vám zdálo, že jste ve snu byli ospalí, bylo to nejhorší, co se mohlo stát. Byl to tak nějak nezvyklý sen, ale bylo přirozené, že viděl jenom informace, co znal. Usoudil, že v tom případě bude lepší se poddat spánku a usnout.

(Něco jako panic, nechte mě být...)




„Dobré ráno~”

Druhého rána jsem šel do obýváku pořád v pyžamu a v kuchyni jsem viděl svou matku s mladší sestrou oblečenou ve školní uniformě, jak snídala. Otec byl na pracovní cestě, takže tu nebyl.

„Saori, už jsi v uniformě?”

Pozdravil jsem svou mladší sestru, co obvykle snídala v pyžamu jako já.

„Dneska mám třídní službu, takže jsem vstala dřív.”

„A~ha.”

Někdy člověk musel vyrazit dřív kvůli třídní službě, ale dneska se zdála tak nějak šťastná. Ačkoli posledně snídala, zatímco si stěžovala.

Tak nějak jsem si pomyslel „Status. Otevřít”. Ta nemoc, co se mi včera navrátila, se ještě nevyléčila.




| Jméno – Endo Saori (panna) |

| Rasa – člověk |

| Věk – 14 |

| Rodina – Otec ° Matka ° Starší bratr |

| Milenec – 1 |

| Stamina – 70 |

| Síla – 59 |

| (Dále zkráceno) |




„?!”

Překvapilo mě, když se ukázal status.

(Navíc, co je tohle: Milenec – 1?!)

„Brácho, co se děje?”

„Ach, ne, ehm... to nic.”

„Podivíne.”

Nemůžu říct, že mě nepřekvapilo, že se objevil status. Kromě toho, milenec – 1.

„Aa~ Saori?”

„Co je?”

„Ty, máš kluka?”

„Buha!”

Skvostný zvuk. Vážně jsi byla studentka na druhém stupni základky? Takový to byl pocit. No, podle jejího chování to vypadalo, že to byla pravda.

(Ach, aha. To má tu třídní službu spolu se svým klukem? Ale kdo byl ten Milenec – 1?)

Když jsem upřeně zíral na to Milenec – 1, najednou vyskočilo jméno.

[Satou Kenya]

Jméno, co neznal. No, nebylo to tak, že by znal všechny přátele a známé své mladší sestry. Když viděl, že jeho mladší sestra odběhla do školy, nasnídal se, zatímco si povídal s mamkou a domlouvali se na večer.




Tatsuya šel do školy. Protože chodil každý den stejnou cestou a ve stejný čas, od vidění znal lidi, co míjel a co tudy procházeli. Šel, zatímco si prohlížel jejich status.

(Tohle... není sen?)

Mnohokrát se štípl do tváře, aby si to potvrdil. Ale i když cítil bolest, nebylo jisté, jestli to není sen.

„Dobré ráno.”

„Ach, ránko.”

Pozdravil staršího člověka, co vždycky procházel kolem se psem. Podíval se na psa a pomyslel na status.




| Jméno – Sakakibara Kotaro |

| Rasa – pes |

| Věk – 8 |

| Rodina – Otec ° Matka ° 20 sourozenců ° 3 děti ° páníčkova rodina |

| Stamina – 100 |

| Síla – 80 |

| (Dále zkráceno) |




(Vidím dokonce i status psa.)

Měl toho podivně hodně v kolonce rodina, ale hádal, že to bylo v pohodě, protože to byl status psa.




Šel, zatímco si prohlížel status lidí, takže dorazil později než obvykle. Ale nešel pozdě. Dokonce i tady se díval na status svých spolužáků. A pak si vzpomněl na jistou kolonku.

(Co, nejsou všichni panicové a panny?)

Ne, bylo pár výjimek s milenci, ale většina z nich byla (panic) a (panna).

(Ale jak nečekané.)

Znovu se podíval na status jisté osoby.




| Jméno – Umifuji Senchi (panic) |

| Rasa – člověk |

| Věk – 16 |

| Rodina – Otec ° Matka |

| Milenec – 1 |

| Stamina – 90 |

| Síla – 84 |

| (Dále zkráceno) |




Byl to muž, kterého každý bral jako třídního playboye. Jeho vzezření bylo také vážně okázalé. Ale byl překvapivě panic. Milenec – 1. Byli lidé s Milenec – 2 nebo Milenec – 3, takže se zdálo, že byl upřímný. Když pomyslel na to, kdo byl jeho partner, byla to nečekaně spolužačka, co nevyčnívala. To bylo také nečekané.

(Lidé se nedají soudit podle vzhledu, co?)

„Ránko~”

„Ránko~ Saki~”

„Stihla jsi to jen tak tak.”

„Ehehe~ zaspala jsem...”

Dorazila třídní... ne, nejkrásnější nebo druhá nejkrásnější holka na škole, Kataoka Saki.

(Má Kataoka přítele...?)




| Jméno – Kataoka Saki (těhotná: 3 dny) |

| Rasa – člověk |

| Věk – 16 |

| Rodina – Otec ° Matka ° 2 potraty |

| Sluha – 5 |

| Stamina – 75 |

| Síla – 69 |

| (Dále zkráceno) |




(———!!!)

Strašné. Chvíli nedokázal myslet.

Těhotná: 3 dny.

To bylo také strašné, ale no, kráska jako ona bude mít přítele. A tak to spolu udělají. Antikoncepce možná selhala. Potrat, v jejím věku se pravděpodobně nedalo nic dělat.

Ale rozhodně to nebylo něco, za co by se měla chválit.

(Ale sluha – 5, co to kruci?!)

Nebyli to ani milenci. Školní idol byla dívka, co byla (pravděpodobně) královna poběhlic.

(Lidé se nedají soudit podle vzhledu, co?)

To samé si pomyslel před pár sekundami, ale stav jeho mysli byl naprosto obráceně.

(Na koho jsem se ještě nepodíval... ach, předsedkyně třídy.)

Podíval se na předsedkyni třídy Takahashi Megumi, co měla brýle a vlasy zapletené do copu.




| Jméno – Takahashi Megumi (panna) |

| Rasa – succubus |

| Věk – 16 |

| Rodina – Otec ° Matka ° 5 starších sester |

| Stamina – 212 |

| Síla – 361 |

| (Dále zkráceno) |




(——————?!?!?!???)

Úděsné. Ani nevěděl, jak na takový absurdní status zareagovat. Protože na Megumi bezděky zíral, ohlédla se na něj.

Chvilku se tvářila pochybovačně a pak se vydala k němu.

(Odhalila mě?!)

Tatsuya zůstal stát, dokud Megumi nepřišla před něj... ne, nemohl se pohnout, ani když už byla před ním.

„Endo. Donesl jsi kariérní dotazník?”

Tatsuyovi se ulevilo. To byly materiály, které měl dneska rozhodně donést. Měl je řádně v aktovce.

„Promiň, zapomněl jsem.”

(?!)

Slova z něj vyletěla bez jeho svolení.

„Ach jo! Prosím vyplň to a po vyučování mi to dones, dobře!”

Megumi mu dala kariérní dotazník.

„———Viděl jsi to, že?” řekla tichým hlasem, co mohl slyšet jenom Tatsuya. „Po škole. To za každou cenu. Přines, dobře!” připomněla mu Megumi a vrátila se na své místo.

(———Poběhlice a pak succubus, co se to k čertu děje!)

Největší malér v životě, to si Tatsuya pomyslel.




Po škole mu ze stavu zmizela kolonka (panic) a objevilo se milenec – 1, ale to je zase jiný příběh.
-------------------------------------------

Konec

~ Virtuální šotek mi poznámku někam zašantročil OTZ, takže tady je ta původní plus aktualizovaná: ~

~ Další z kratičkých japonských povídek, na které jsem narazila ve vodách internetových a o kterou jsem se prostě musela podělit. ~

~ Jelikož jste projevili takový zájem, zapátrala jsem, jestli to má pokračování. A světe div se, má to pokračování, dokonce ve formě novely anebo spíš sborníku krátkých povídek. Problém tkví v tom, že to je označené jako "alternativní příběh", takže je možnost, že to je něco úplně jiného než tento oneshot. A jelikož jsem to ještě nepřelouskala, tak taky nevím, o co jde. Pokud to bude ucházející, možná se z toho v budoucnu něco vyvrbí. ~ 

~ Pokud by měl někdo zájem, odkaz na anglický překlad (v půlce to pustili) --> zde / a na japonský originál --> zde ~

Aktualizace ke 4.4.: ~  Nedělní povídka zůstane jenom oneshotem neboli jednorázovou povídkou, žádné pokračování se konat nebude, bo pod její pokračování se opravdu podepsat nehodlám. Zvládnu ledacos, ale tohle bylo i na mé otrlé srdíčko trochu moc... OTZ --> pro přirovnání, Rudeus je v porovnání jen takový vlažný čajíček. Zařadila jsem si to do kolonky "Zklamání japonské literatury" a vracet se k tomu nebudu. Možná si v budoucnu začnu vytvářet seznam podobných děl, která působila nadějně, ale pak to autor pokopal svou přehnanou touhou "být speciální" a "nějak vyčnívat". ~