DM - kapitola 135

Kapitola 135 – Návštěvník z nebes

Tady Satou. Ve videohrách existuje nemožné nastavení jako válečnice v bikinovém brnění, ale jak se dalo čekat, na jiném světě nebyl žádný válečník, co by nosil bikinové brnění.




Návštěvník, co padal z nebes, ubral rychlost těsně před tím, než narazil do země.

„Děkuji za uvítání!”

Dívka si sundala přilbu a její stříbrné vlasy vypadaly jako plynoucí řeka. Když slezla z golemu, co napodoboval pegase, podpatky jejího kovového brnění jasně zařinčely. Nezdálo se, že by to bylo brnění vyrobené z normálního železa.

„Princezno!”

„Slečno Ringrande!”

Lidé na nádvoří jí říkali Ringrande.

Ta dívka, co sestoupila z nebes na pegasovi, byla Ringrande Oyugock. Následovnice hrdiny Hayata Masakiho. Byla v levelu 55. Podle složení jejích technik byla spíš magický válečník než mág. Bylo jí 22 let. Oči měla (tsurime) a tenké obočí, byla to intenzivní kráska. (Pozn.: Tsurime oči je druh očí kreslených v manze a anime. Zakončené do špičky... Blbě se to vysvětluje, takže kdo chce, může požádat o radu strýčka Googla).

Její brnění nebyla nevkusná masa kovu, co nosili vojáci, bylo vytvarované podle ženských křivek. Pokud křivky jejího brnění nebyly přehnané, měla zhruba košíčky E. Předělám Nanino brnění podle vzoru brnění slečny Ringrande.

Nevěděl jsem, proč se vnouče jedné z vůdčích osob království Shiga stalo následovníkem hrdiny z říše Saga. Ale podle reakcí lidí na tomto nádvoří se zdálo, že byla velmi oblíbená.

„Je celkem oblíbená, co?”

„Pane rytíři, ty ji neznáš?”

Shelna svírala pěsti před hrudí a já jí zvědavě naslouchal.

Na její otázku jsem zakroutil hlavou, zdálo se, jako by tím chtěla navnadit atmosféru. A dozvěděl jsem se spoustu věcí o slečně Ringrande.

Slečna Ringrande byla vévodova vnučka, čtvrtá dcera příštího vévody. A její matka byla dcera krále království Shiga, co se do království přiženil. Byl to takový ten rodokmen, co jí zajistil dědictví titulu.

Od 10 let kypěla talentem a přeskočila třídy, aby mohla studovat na královské akademii Oritsu. Byla to nadaná dívka, co titul bakaláře získala během dvou let a dokonale zvládla větrnou a ohnivou magii až do pokročilé úrovně. Dokonce i když získala titul, pořád byla na akademii. A tři roky až do věku 15 let vybrušovala svou magii v Labyrintovém městě Selbiře. A přitom také pokračovala ve svém výzkumu.

Byla to geniální mág, co oživila výbušnou a ničivou magii, co se považovala za ztracenou. Navíc se zdálo, že za všechny tyto zásluhy získala titul honorární baronety.

Vypadalo to, že se v Selbiře naučila také šermu, ale nezdálo se, že by o tom Shelna moc dobře věděla. Když jí bylo 18 let, utekla, aby sloužila hrdinovi z říše Saga, což způsobilo celkem rozruch.

Jelikož jsem se o celou tuhle záležitost nezajímal, jen jsem na Shelnino povídání souhlasně pokyvoval, aniž bych ji skutečně poslouchal.

Zdálo se, že to byly dva roky, co naposledy přijela domů.




Jelikož Shelna vypadala, že se chce přidat k lidem kolem slečny Ringrande, svolil jsem k tomu. Vypadalo to, že jí místokrál rozkázal se o nás během našeho pobytu tady starat, jen co podá hlášení vévodovi. Jelikož jsme ale už dokončili úkol, co se musel vyřídit co nejdříve, nevadilo, když si vezme trochu volna. Jen se od zítřka připrav na exkurzi po různých dílnách.

Požádal jsem sluhu, co stál u brány, aby mi zavolal kočár, v kterém jsem přijel.

Bylo otravné žádat lidi o pomoc pokaždé, když jsem potřeboval něco udělat. Jelikož nebylo dobré, abych si to dělal sám, paní Nina mi řekla, abych si na to zvykl, i když to byla otrava.

Řekl jsem kočímu, aby mě vzal do oblasti s magickými obchody a knihkupectvími. V centru byly magické obchody, ale prozatím jsem mířil k obchodu, co byl nedaleko hradu. Když jsem si všiml lidí uvnitř, napadlo mě, že bych místo toho zašel do magických obchodů v centru. Ale jelikož by to bylo příliš podezřelé, vzdal jsem to.

„Ach, jestlipak to není pan Satou.”

„Hmm, znáš se s Torumou?”

„Hm, už jsem ti o tom říkal, ne? Armáda celých 10 tisíc netvorů, co zaútočila na město Muno, a on—”

Lidé v magickém obchodu byli muž, co vypadal jako majitel obchodu, a chlápek Toruma. Majitel obchodu byl tak svalnatý, že by vás nenapadlo, že je majitel magického obchodu. Jeho přísná tvář vypadala, že by se mu na rameno hodil krumpáč nebo velký meč.

Majitel obchodu s radostí naslouchal přehnanému vyprávění Torumy a šklebil se u toho. Pravděpodobně to považoval za Torumovo obvyklé chvástání. Nezdálo se, že by to bral vážně.

„Já jsem Kikinu. Zní to divně, protože jsem se narodil v malé zemi na východě, ale tím se netrap. Pokud se ti to špatně vyslovuje, můžeš mi říkat Kinniku, Oyaji nebo šéfe. Jak chceš.” (Pozn.: Kinniku = svaly, oyaji = stařík).

„Rád vás poznávám. Já jsem Satou.”

Toruma, ke kterému se chovali, jako kdyby byl vzduch, řekl: „Chi chi chi.” A zahýbal přitom prstem. Co, nemohl jsem si pomoct a chtěl jsem ho praštit.

„Musíš se řádně představit jménem svého domu, jasné?”

Neřekl jsem mu jméno svého domu, protože jsem chtěl mluvit bez zábran, ale tenhle Toruma neuměl číst atmosféru jako obvykle.

„Omlouvám se. Jsem Satou Pendragon.”

„Hou? Vidím, že máš rád hrdinské historky.”

„Jeho lenním pánem je baron Muno, také dřív známý jako pomocný baron Donan.”

„To... je neštěstí, co?”

Aby ho znali takhle daleko, jak moc máš rád hrdinské historky, barone Muno.

„Ne, nakonec jsem si to jméno vybral já.”

„No, pochopí to jenom lidé se stejnými zájmy, takže to je pravděpodobně v pořádku.”

Aha, majitel obchodu Kikinu byl stejný typ jako baron Muno, co?

Přiměřeně jsem si s ním popovídal, abych oživil atmosféru, a zeptal jsem se na nabídku magických knih a svitků. Hodně položek bylo stejných jako v magickém obchodě ve městě Gugurian. Ale co jiného čekat od magického obchodu v metropoli, měli celkem ucelenou nabídku.

„Tahle kniha je pěkná.”

„Ano? Je to kniha, od které se prodá jenom jedna kopie za několik let, ale je dobře, že se ti líbí. Je to nepostradatelný slovník pro identifikátora magických nástrojů. Ale jelikož si ji koupí jenom lidé, co mají techniku Identifikace, stalo se z toho hnojivo pro police.”

S tímhle dokážu přečíst popis magických předmětů u sebe v inventáři.

Měli tu magické knihy o magii, o které se Shelna předtím zmínila, výbušná a ničivá magie. Kvůli obsahu se mohou prodat jenom lidem se svolením od armády, ale díky svolení od vévody jsem si je mohl bez problému koupit.

Také tu byly různé knihy s titulky, co mě fascinovaly. Jako „Magické nástroje a magie Vyryté pečeti”, „30 standardů magických okruhů pro magické nástroje”, „Podrobné učení od základu pro hole a katalyzátory”, „Drahokamy a magická jádra”. Takže jsem to všechno koupil.

„Mladý pane, a co takhle tahle knížka?”

Majitel obchodu Kikinu mi předložil „Rotace a antikva”, „Setkání s rotací a Pohyb okružního výletu”, „Nová magie zrozená z rotace”. Byly to knihy, co příliš kladly důraz na téma rotace. Jelikož autorem byl stejný člověk jako ten, co vytvořil tu magickou káču, rozhodl jsem se je koupit. Zaujala mě tvář majitele obchodu Kikinua, vypadal tak nějak udiveně. Myslel si, že je nekoupím? To nemohlo být ono, vždyť mi je doporučil on.

Také jsem koupil mnoho jiných knížek, ale nebyla mezi nimi žádná, co by pojednávala o výrobě svitků.

Na druhou stranu tu bylo spoustu svitků.

Zdálo se, že sem Toruma přišel, aby svitky osobně prodal, neboť pro něj bylo obtížné zůstávat v domě svých rodičů.

„Nemusíš je kupovat tady, můžeš si je koupit z naší dílny, ne?”

„Hej, hej, Torumo. Neodváděj mi zákazníka.”

„Z Torumova rodného domu bych rád získal výjimečně nezvyklé svitky, takže to nevadí.”

Než nějaké nezvyklé svitky jsem měl v úmyslu objednat si na zakázku svitky s nezvyklou magií, co se nedaly koupit. Takže ty, co se daly sehnat, jsem si koupil v obchodech předem.

Obecně se tu normálně obchodovalo s podobnými svitky, co se prodávaly i v jiných městech, ale dostalo se mi koupit různé bojové svitky pro vojenské účely. Zdálo se, že se většinou používaly jako náhrada, když nebylo dostatek mágů, a jako jistota, co si s sebou nosili mágové u živlů, co nedokázali použít.

Také tu byla ta magie, co v labyrintu ve městě Seryuu použil ten ohnivý mág vikomt, Ohnivá bouře. Kdybych měl tuto mírně pokročilou magii, jestlipak by bylo snazší s tím démonickým lordem bojovat?

Svitky se základní magií byly levné, ale svitky s mírně pokročilou magií stály několik zlatých, takže i kdyby si je lidé s sebou nosili jako pojistku, nezdráhali by se je použít? Přemýšlel jsem, že lidé v nízkém levelu by to možná mohli použít jako power-levelování, ale pravděpodobně to bylo nemožné. Protože když člověk neměl dostatek magické moci, svitek se neaktivoval.

„Poneseš si to zboží sám? Pokud mi řekneš, kde jsi ubytovaný, mohl bych ti to večer doručit, víš?”

„Tak to prosím doruč do vily hraběte Walgocka.”

„Och? Myslel jsem si, že zůstaneš v mém rodném domě, ale znáš se s hrabětem Walgockem, co?”

„Ano, stalo se pár věcí.”

Doručení jsem svěřil majiteli Kikinuovi. Vypadalo to, že jsem mohl zaplatit při doručení. Bylo otravné s sebou nosit zlato ve velkém obnosu, takže se pravděpodobně stalo standardem platit na fakturu.




Poté mě Toruma provedl po mnoha magických obchodech a knihkupectví.

Vlažně jsem se podíval po Torumovi, co řekl něco jako: „Tohle město znám jako svoje boty.” Ale byla to pravda, nepřeháněl. Procházeli jsme městem podivnými uličkami nebo zahradami v domech jiných lidí.

Spíš než zadní uličky mi to přišlo jako trasy, které by preferovali klukové. Kočár, v kterém jsem jel, jsem vrátil, takže když byl obchod daleko, nasedli jsme do nájemního kočáru.

V knihkupectví s použitými knihami v centru Toruma šikovně přemluvil prodavače, co vypadal jako zatvrzelý stařík, aby vytáhl svou ceněnou knihu. V takovémhle vyjednávání byl dobrý. Zdálo se, že už to dělal mnohokrát, když kdysi dávno kupoval erotické knihy. Vážně se to k Torumovi hodilo.

Ta kniha, co se takhle objevila, samozřejmě nebyla erotická kniha. Byla to magická kniha o prostorové magii. Ačkoli v ní byla zaříkávadla jenom do úrovně mírně pokročilý, věci jako vysvětlení účinků nebo popis teorie v ní naprosto chyběly. Koupil jsem to, zatímco jsem se přesvědčoval, že to bude úplně jako rozebírání binárního kódu.

Použité svitky pro maniaky se už prodaly, takže jsem koupil několik svitků s magií, co nebyla na seznamu mých knih. Později si to budu muset uspořádat.




„Ale, jaký rozkošný chlapec.”

„Správně, kdyby měl víc svalů, byl by na dotyk ještě lepší, co?”

Proč se tohle dělo.

„Ale, to ne. Zkus se ho dotknout, svaly má jako z oceli.”

„Máš pravdu, dokonce i břišní svaly má vykreslené.”

Nevzrušeně jsem se vyhnul rukám, co mi osahávaly tělo.

„Ale, to bylo ošklivé.”

„Jsi celkem silný, ne?”

„Hej, hej, neslužte jenom panu Satouovi, starejte se i o mě.”

„Ale ne. Pan Toruma žárlí.”

Kdybych Torumu nechal jen tak poté, co mě tak důkladně provedl, cítil bych se špatně. A tak mě napadlo, že bych ho aspoň pozval na jídlo, ale on mě tak nějak zavedl do tohoto podniku.

Okama bar byl naprosto nečekaný. (Pozn.: Představte si nějaké to anime, kde je „šéfka” podniku svalnatá pseudožena).

„Totiž kdybych šel do podniku s ženami, Hayuna by se na mě naštvala.”

To řekl.

Kdyby mě nepřišla vyzvednout Shelna, co se o mě bála, možná bych tam byl až do rána.

Když jsem se vrátil, všechny se na mě dívaly bolestně, takže jsem se rozhodl, že zítra půjdeme společně nakupovat. Jelikož město Oyugock bylo relativně teplé, možná by nebyl špatný nápad koupit si nějaké jarní oblečení.
-----------------------------------------------

~ Nová postava ~

Hlavní stránka novely
Seznam technik
Seznam postav

<Předchozí>...<Následující>