DM - kapitola 138

Kapitola 138 – Návštěva dílen a muzea

Tady Satou. Pokud od něčeho očekáváte příliš, ten pocit zrady je opravdu velký, když to ve skutečnosti nesplňuje vaše očekávání.

Zažil jsem to u filmu, který rozplakal celou Ameriku. I když jste na jiném světě, zklamání je pořád tady.



„Dmychadlo~?”

„Nadýmá se to nodesu.”

Pochi a Tama povykovaly a ukazovaly na pracovníky v dílně. Liza je přitom nesla pod pažemi.

Pochi a Tama ukazovaly na dmychadlo, co pracovníci v dílně používali na výrobu skleněných misek. Na chodbě, kterou chodili návštěvníci, byli kouzelníci používající chladivou magii, takže tu nebylo horko. Ale tváře pracovníků byly opocené.

Když Nana viděla, jak se ty skleněné misky nafukovaly, vypadala nevypočitatelně, jako kdyby ji to táhlo z té chodby pro návštěvníky. A tak jsem ji s Lulu chytil za ruce z obou stran a zadržel jsem ji.

„Master, navrhuji, že je třeba provést podrobné pozorování.”

„Tady odtud se dá pozorovat dobře.”

„Nano, takhle budeme pracovníkům překážet. Vydrž to, prosím.”

V přímém protikladu s Nanou, co byla přespříliš zaujatá, Arisa bez zájmu zívala. No, chápal jsem to. Když jsem slyšel o dílně na dubové sklo, čekal jsem nějakou fantastickou dílnu, ale dopadlo to tak, že to byla velmi normální dílna.

„Pokud máte zájem, co kdybyste si vyzkoušel udělat vlastní sklo, až skončíme s prohlídkou?”

„Ano, pokud vám to nevadí, určitě.”

Při této prohlídce nás prováděl starý muž, co vyhlížel deprimovaně. Byl to vedoucí dílny. Byl to podivně vyzáblý muž a věkem se blížil šedesátce. Vlasy mu ustupovaly.

Dál nás zavedli na místo, kde se vyráběl surový materiál na sklo. Všichni pracovníci měli přes ústa a nos látku. Pravděpodobně to bylo opatření proti prachu.

„Tady drtíme kameny, žulu a křemenec. Z toho se potom stane sklo. To se provádí přimícháním tohoto modrého prášku z nadrcených dubových kamenů a zahřátím.”

Dubový kámen?

Mohl by to být fantazijní materiál?

„Tyto kameny se těží v dole vedle severních vinic a když prášek z nich přidáte do vody, vytvoří se bubliny. Tyto bubliny jsou—”

Z povídání vedoucího dílny jsem pochopil, co to je. Zdálo se, že to byla kyselina uhličitá nebo spíš přírodní sodovka. Sice jsem zapomněl název, ale i na předešlém světě byly takové horniny. Já osobně jsem byl rád, že jsem se dozvěděl různé znalosti. Ale přemýšlel jsem, jestli ostatní šlechta, co sem přijde na prohlídku, nebyla otrávená takovým technickým vysvětlením?

Poslední místnost v prohlídce byla hlavní událost.

„Tohle je magický nástroj na výrobu tabulkového skla v této dílně.”

Bylo mi řečeno, že tento magický nástroj byl zřejmě dědictví z Dubové říše, co předcházela království Shiga.

„Vypadá to jako lis, co?”

Také jsem pochopil, co Arisa řekla. Na podstavec o šířce 1 metr a délce 2 metry nalili rudé roztavené sklo a pak svrchu přišlo něco jako lis a vytvořilo to tabulkové sklo.

Vzpomněl jsem si, že jsem viděl video, kde se dřív sklo nalévalo na roztavený kov. Ale pravděpodobně bych to mohl nahradit magií a vyrobit tak tabulkové sklo. Kdybych použil Krychle, možná by to bylo nečekaně snadné.

Navíc nám ukázali proces výroby zrcadel z tabulkového skla.

Zdálo se, že používali dusičnan stříbrný. Hotové zrcadlo se podobalo zrcadlům, co lidé používali na předchozím světě. Měl jsem trochu dusičnanu stříbra, protože se používal v alchymii, takže když získám dubové kameny, mohl bych vyrobit zrcadla.

„Jsou tu dvě Pochi~?”

„Támhle je Tama nodesu!”

Pochi a Tamu, které Liza nesla, ta zrcadla překvapila a ukazovaly na ně. Obvykle zrcadlo používaly, ale naše bylo přece jenom bronzové. Přemýšlel jsem o tom, ale zdálo se, že je překvapovaly jiné věci, než jsem čekal.

„Je to jako Sorunino kompaktní zrcátko nodesu.”

„Je to velké~”

Aha, jedno zrcátko viděly u nejstarší dcery barona Muna, Soruny.

Zdálo se, že je prostě překvapilo, že se v odrazu viděly celé. Arisa a Mia pózovaly před zrcadlem. A nejenom ony, ale i Nana a Liza. Po cestě zpět bych jim měl jedno koupit. Ale jenom Lulu se odvrátila od zrcadla. To byla škoda. Přemýšlel jsem, jestli existoval způsob, jak Lulu přimět přestat nenávidět svůj vzhled. Příště to prodiskutuju s Arisou.

Za to, že jsme si mohli zkusit vyrobit sklo sklářskými píšťalami, vybírali poplatek, takže jsem zaplatil. Na památku nám dali jednu sklářskou píšťalu. Když jsem jednou foukl do píšťaly, získal jsem techniku Sklářství. A i když jsem nevěděl, jestli ji kdy použiju, jako obvykle jsem ji aktivoval.

Když jsme šli domů, zeptal jsem se, kolik stojí zrcadlo v životní velikosti. Ale musel jsem na dodání čekat dva roky, protože měli plné rezervace. Zdálo se, že sklo bylo oblíbené u starší šlechty z královského hlavního města a vévodského hlavního města jako výplň oken, takže výroba nedokázala pokrýt poptávku.




Po návštěvě dílny na výrobu dubového skla jsme prošli dílny na výrobu sójové omáčky, misa a piva.

Všichni byli evidentně unavení, takže jsem naplánované prohlídky dílny na bariérovou podporu a hedvábí nechal na zítřek. Požádal jsem Shelnu, aby se o to postarala.

Jen tak mimochodem, dneska na oběd jsme měli pečené maso v marinádě a polévku. Bylo to trochu připálené, ale celkem dobré. Arisa řekla, že na jejím předchozím světě byla kuchyně podobná, ačkoli já jsem nic takového neznal.

„Co budeme dělat odpoledne? Co kdybychom se šli podívat na kvalifikační souboje do turnaje bojového umění?”

„Pane, taky se zúčastníš nodesu?”

„Ne.”

Pochi a Tama zareagovaly na Arisina slova, ale já jsem to okamžitě odmítl.

„Myslím, že by z tebe mohl být šampión, pane, vážně se nehodláš účastnit?”

„Jedinečný, a proto úžasný~?”

„Hm, šampión.”

Pochi vypadala sklíčeně, že jsem to okamžitě zamítl, ale já jsem si myslel, že sledovat souboje bylo mnohem zábavnější než se jich účastnit. A navíc mi přišlo, že nevýhody bytí šampiónem převyšovaly výhody.

„Pane, nedaleko je muzeum a operní dům, co takhle zajít tam?”

„Správně, takže pojďme do muzea.”

Lulu nakousla jiné téma, takže jsem se toho chopil. Potvrdil jsem si na mapě, že nedaleko bylo muzeum.

V operním domě byl elf ze stejné vesnice jako Mia, ale když jsem se na něj zeptal Miy, neznala jeho jméno. Pravděpodobně to byl elf, co z lesa odešel, než se Mia narodila.




Muzeum navštěvovaly hlavně ženy, co vypadaly zámožně, a jejich služebnictvo.

„Yamato~?”

„Och, nanodesu.”

„Fuh~n, zdá se, že pořádají výstavu o dávném králi Yamatovi.”

„Vypadá to, že tu je celkem narváno.”

„Hm.”

Muzeum sestávalo ze tří propojených síní. A v největší z těch síní byla na nějakou dobu výstava o dávném králi Yamatovi.

Směr prohlídky byl určený, takže jsme se vydali, jak bylo doporučeno.

První bylo oddělení vycpávek a koster. Nálada tu byla v podstatě stejná jako v Japonsku, akorát tu byli i vycpaní netvoři, takže jsem z toho měl jiný dojem.

„Tohle je nebezpečné nodesu, nechte to na Pochi a jděte napřed nodesu!”

„Počkám to na tobě~”

„Pochi, počkáme támhle, dokud toho démonického lorda neporazíš!”

Holky, prosím, prohlížejte si to tu normálně. Proč pořádaly tohle malé drama. A co myslíš tím „počkám to na tobě”, to mělo být „nechám to na tobě”. (Pozn.: Matasete x Makasete).

„Pane, ti se nepohnou?”

„Hm, přece jenom jsou vycpaní.”

Měl jsem pocit, že kdyby se z nich stali nemrtví, pohnuli by se.

Nana ukázala na vycpaného malého ledňáčka a zvíře podobné veverce. „Roztomilé.”

„Hm.”

Lulu a Mia se dívaly na vycpaného tučňáka. Takže tučňáci byli i na jiném světe, co? Modlil jsem se, aby to nebyl vycpaný tučňákový muž nebo něco takového.

Ach, správně.

„Pochi, pojď sem na chvilku.”

„Ano nanodesu.”

Vzal jsem Pochi, co ke mně přiběhla, do rukou a přinesl jsem ji blíž k tlamě velkého netvora jménem Pevnostní tygr.

„Já, ty, slupnout celý.”

Zatímco jsem ze sebe vypravil podivný hlas, abych Pochi překvapil, strčil jsem paži do netvorovy tlamy.

>[Získána technika Břichomluva]

I když jsem to neměl v úmyslu.

„T-to nemůžeš nanodesu. Pochi není chutná nodesu,” panikařila Pochi a máchala rukama.

„Maso, dobrota.”

„Maso je dobré, ale P-pochi není maso nodesu. Proto je špatné sníst nanodesu.”

Jelikož Pochi se začala vážně bát, nechal jsem toho.

„Promiň, Pochi.”

„Jsi ošklivý, pane nodesu. Pochi se bála nodesu. Požaduji omluvu a odškodnění nodesu.”

„Tak co kdybych na večeři udělal výbornou rybu jako odškodnění?”

„Rybu... Ryby útočí, takže je nesnáším nanodesu.”

Takže? To se objevil nějaký netvor podobný rybě? Podíval jsem se na Arisu, co se vedle nás suše usmívala, abych se jí na to přeptal.

„Když jsme se ve městě Gururian nacpávaly místní kuchyní, Pochi uvízla v krku rybí kost, bylo to zlé.”

„A-ariso. Slíbila jsi, že to bude tajemství nodesu. Že o tom nebudeš mluvit nanodesu.”

Pochi měla slzy na krajíčku, bylo to nezvyklé. A bouchala do Arisy jako rozmazlené dítě. Ach, Arise klesalo HP. Arisa říkala: „A-au, au, auch, P-pochi, pěsti na vážno nejsou v pohodě~” Jako kdyby měla ještě nějakou rezervu, ale po pravdě jí to muselo vážně bolet, co?

Zvedl jsem Pochi zezadu a její pěsti minuly svůj cíl.

Jelikož Arisa řekla: „Uu~ vypadá to, že budu mít modřiny.” Provedl jsem manové léčení rukou, kterou jsem Pochi držel.

„Ach~ to je pěkné.”

„Master, manové doplnění pro mě, prosím.”

„Další.”

Jelikož by Nana nepochopila, že tohle nebylo doplnění many, dal jsem manové léčení všem, co o to projevily zájem.

Z nějakého důvodu z toho vzniklo to, že jsem v muzeu léčil i bolesti zad starších lidí. A jelikož Pochi a ostatní dostaly od těch starých lidí sladkosti, nemohl jsem přestat v půlce a vzal všechno do posledního. Liza a Lulu zůstaly se mnou až do konce, ale ostatní si šli znovu prohlížet muzeum. Možná je to znavilo. To není fér.
-----------------------------------------------

Hlavní stránka novely
Seznam technik
Seznam postav

<Předchozí>...<Následující>