DM - kapitola 136

Kapitola 136 – Rozruch v centru

Tady Satou. Jediná exkurze, které jsem se v Japonsku zúčastnil, byla do pivovaru, kde jsem mohl ochutnat pár čerstvě vyrobených vzorků. Přemýšlím, proč bylo pivo z toho pivovaru tak výborné.



Tady, tady. Malá holka v obrazu lákala. Jako kdyby mě to gesto navádělo, natáhl jsem k ní ruku. Ten obraz, v kterém byla, měl na pozadí nakreslené osamělé dveře. Byla to záhadná olejomalba. Dívka ty dveře otevřela a vstoupila a pak mě lákala zpoza těch dveří.

Natáhl jsem ruku k rámu toho obrazu—




„Ránko~?”

„Nanodesu!”

Něco mi narazilo do břicha za doprovodu radostných hlasů. Když jsem mírně pootevřel oči, byly to Pochi a Tama, co skočily na místo vedle mého břicha. Zdálo se, že ten náraz pocházel z jejich paží, kterými mě bouchly.

Takový divný sen.

Jelikož jsem včera získal knihu, co mi pomohla rozluštit popis na magických nástrojích, celou noc až do úsvitu jsem je třídil. Pročpak jsem asi měl tenhle sen?

„Dobré ráno.”

Pozdravil jsem ty dvě a pohladil je po vlasech. Přitom jsem jim je trochu rozcuchal. Možná to bylo trochu moc hrubé, ty dvě mi rukama a nohama držely dlaně a utekly.

Předstíral jsem, že mě to bolelo, když mě hravě kousaly.

„Mwuu.”

Ležící Mia mi rozcuchala vlasy. Chtěla se nechat obletovat nebo to byla pomsta za to, že jsem ji vzbudil. Bylo to mlhavé.

I když jsme dělali takový hluk, Arisa pořád spala vedle mě se zmučenou tváří. Copak se jí asi zdálo?

Nana nám přišla říct, že je snídaně hotová. Vzbudil jsem Arisu a šel do jídelny. Zdálo se, že Arisa byla pořád ospalá, chovala se rozmazleně a řekla: „Nes mě.” A tak jsem ji vzal do jídelny na svém rameni. Jelikož Pochi a Tama závistivě přihlížely, rozhodl jsem se, že potom na ramenech ponesu je.




„Pane rytíři, ohledně rozvrhu návštěv dílen—”

Včera po cestě do vévodova hradu jsem si od Shelny vyslechl, že návštěva dílny se nedá zařídit hned. Musel jsem si předem domluvit schůzku. A proto nám Shelna udělala rezervaci.

Když jsem pominul návštěvu svitkařské dílny vikomta Shimena, Torumova rodného domu, která se uskuteční za 10 dní, ostatní dílny jsme mohli navštívit za 2~5 dní. Návštěva svitkařské dílny byla tak pozdě, protože jsme museli čekat, až se vikomt Shimen nejprve vrátí z královského hlavního města.

„Takže nevadilo by, kdyby jste se dnes večer dostavil na večeři se slečnou Karinou?”

„Samozřejmě to nevadí desuwa.”

Slečna Karina odpověděla na Shelninu otázku rychleji než já.

Ta večeře, o které mluvila, se týkala pozvání od předešlého hraběte Walgocka a jeho manželky. Navíc mě také pozvali na večírek organizovaný vévodou za tři dny. Měl jsem pocit, jako že dojde k nějakému rozruchu, jestlipak jsem byl jenom paranoidní?

Nevadilo by mi jít na tu večeři s Nanou, ale jelikož byla méně zvyklá na etiketu než slečna Karina – taky tam bylo nějaké to postrčení od služebných slečny Kariny – takže šla ona. Bylo by mi mnohem příjemnější vzít Lulu, ale jelikož to nevypadalo, že by Lulu byla vůči těmto věcem nějak odolná, vzdal jsem se toho pomyšlení.

„Vážně se nehodláš účastnit turnaje bojového umění? Když se šlechtic dostane do druhého rozřazovacího kola, jeho společenské postavení se značně zvýší...”

„Nemám takový úmysl.”

„Rozumím. Aréna turnaje je ve městě a rezervovali jsme soukromý salónek pro šlechtu, který můžeš kdykoli během turnaje využít. Ale bohužel jsme nedokázali zajistit soukromý salónek na hlavní souboj, takže jsme rezervovali místa ve společném sále pro šlechtu.”

Zdálo se, že v soukromém salónku jste mohli dělat hluk, jak jen jste chtěli. Ale ve společném sále bylo špatné, aby otroci a pololidi hlučeli. Pro Pochi a Tamu bude nemožné, aby byly zticha, když budou sledovat turnaj, takže hlavní souboj půjdu sledovat potají a sám. Vypadalo to, že druhý rozřazovací souboj se bude konat za pět dní.




Vypůjčil jsem si dva čtyřmístné kočáry a jeli jsme všichni do města. Slečnu Karinu jsem samozřejmě nevzal. Vystoupili jsme na parkovišti před velkými hradbami a odtud jsme šli pěšky.

„Tolik.”

„Správně, kvůli zahájení velkého turnaje se tohle místo stalo kotlíkem ras.”

„Kotlíkem~?”

„Je to dobré?”

„Ufufu, Pochi je nenasyta.”

Na hlavní třídě ve šlechtické čtvrti bylo také spoustu lidí, ale v centru města to bylo úplně nacpané. Bylo tam podivné rozčilení, jaké normálně vídáte na tržištích v jihovýchodní Asii. Zdánlivě to všechny navnadilo a byly v lepší náladě než obvykle.

Nejdřív pojďme koupit oblečení v obchodu z druhé ruky. Všichni kromě Lulu a mě měli na sobě plášť, jen od pohledu mi přišlo, že v tom muselo být horko. Liza se natáhla po kompletním brnění. Řekl jsem jí, že je lepší lehčí vybavení, ale jelikož na tom trvala, že to je kompletní oděv pro stráž, koupil jsem to.

„Příjemná vůně nanodesu.”

„Mumumu, to jo! Je to vůně pečené sójové omáčky. Tohle je teriyaki z olihně, vojíne Pochi, vojíne Tamo. Okamžitě jděte zajistit náhlého viníka~”

„Zajistit~”

„Aj, nanodesu.”

Vonělo to pěkně. Pochi a Tama s Arisou v čele běžely ke stánku. Mia byla v pokušení, že poběží s nimi, ale pravděpodobně to nebude moct jíst. Liza a Lulu následovaly děti chůzí.

„Master, tohle je nouzový stav,” zamumlala Nana, zatímco se mě chopila za paži a vedla mě jiným směrem než ostatní.

Řekl jsem Lulu, co si nás všimla: „Brzy se vrátím.” Měl jsem mapu, takže jsem se k nim mohl kdykoli přidat.

Na místě, kam mě Nana naléhavě táhla, byly krysí děti. Ne počkat, zdálo se, že to bylo něco jiného. Kůži měly lesklou a při chůzi se jim převracel krk. Podle AR to byli příslušníci lachtanové rasy.

„Nedokážu vypočítat pohyb toho mladého organismu. I když nejsou efektivní, nedokážu od nich odtrhnout oči.”

Zdálo se, že se Nana chtěla na ty děti koukat. No ano, dalo se říct, že jejich chůze byla roztomilá. Po chvilce obdivování jsem ji zavedl zpět za ostatními. Moje paže byla v sedmém nebi, ale bylo by špatné, kdybychom ostatní nechali o samotě příliš dlouho a ony se začaly bát.

Ten okamžik štěstí najednou skončil.




Jakmile Nana spatřila velkého tygřího muže, jak kopl do lachtaních dětí, atmosféra se změnila. Nana pustila mou paži a přeskočila dav lidí a vtrhla mezi děti a velkého muže.

Zdálo se, že použila přírodní magii Zesílení těla, ale její doba aktivace se celkem o dost zrychlila. Jestlipak to bylo kvůli jejímu každodennímu tréninku s Lizou a ostatními.

„Cože? Člověk, co? Uhni, ženská.”

„To odmítám. Informuji, že přehnané násilí vůči mladému organismu je nebezpečné, a tudíž zakázané.”

Ten velký tygří muž napřáhl paži—

„Ty mizero, kdy ses tu objevil?”

Zachytil jsem jeho paži, než s ní mohl máchnout. Ten velký muž se na mě zamračil s ostrým pohledem v očích, jelikož jsem mu zezadu chytil paži.

Podle toho, co jsem viděl, to lachtanové dítě nevidělo, kam šlo, a strčilo do toho velkého tygřího muže. A důvodem této hádky bylo to, že tomu muži zašpinily kalhoty. Ačkoli už je měl tak špinavé, že nebylo možné říct, jestli byly ještě špinavější.

„Nesmíš používat násilí.”

„Aha.”

Velký muž se mě při odpovědi snažil kopnout. Skočil jsem, abych se tomu vyhnul, a dopadl jsem před muže. Samozřejmě jsem ho pořád držel za paži. Využil jsem techniky Únos a přišpendlil jsem ho k zemi.

V té chvíli se ke mně zhoupl něčí velký meč.

„Master, posily.”

Díky technikám Pochopení prostoru a Vycítění krize jsem si toho všiml i bez Nanina varování, takže jsem ten velký meč odrazil elfím mečem u pasu, zatímco jsem velkého muže dál držel při zemi.

„Hou? Vyhnul ses meči tohoto skvělého já, zatímco držíš Geriho, co?”

Z temnoty uličky se objevil čistě bílý tygří muž. Ale takhle máchat mečem v centru města, tenhle chlápek nebyl příčetný, co? Sám jsem to udělal, ale to bylo v sebeobraně, takže to prosím, přehlédněte.

Přihlížející kolem nás hlučeli. Zdálo se, že tenhle chlápek se účastnil druhého kvalifikačního souboje.

„Pokud ve městě proliješ krev, akorát přijdeš o své místo ve druhém kvalifikačním souboji, víš?”

„Fuhn, jsi klidný, i když na tebe takhle překvapivě zaútočili uprostřed města. Také se účastníš druhého kvalifikačního souboje, co? Přijď do finále, tam si to vyřešíme.”

Měl jsem pocit, že kdybych teď odpověděl, že se neúčastním, bylo by to komplikované. Odpověděl jsem mlhavě, abych ho zmátl: „Těším se na to. Snaž se ze všech sil vyhrát.”

„Fuhn, tohle tvoje předvádění je jen dočasné.”

Pustil jsem toho muže, co jsem držel, a okamžitě jsem ustoupil. Chtěl jsem, aby odešli, dokud toto nedorozumění stále přetrvávalo. Nechtěl jsem na takovémhle místě upoutávat více pozornosti. Dál jsem působil vyrovnaně, zatímco bílý tygří muž vzal toho velkého muže a odešli spolu.

Zdálo se, že přihlížející byli nespokojení, že z boje sešlo, ale to mě nezajímalo.

„Master, master! Mladý organismus z úst zvrací tekutinu. Požaduji naléhavé ošetření.”

Jelikož Nana za mnou se toho monotónně dožadovala, vytáhl jsem z kapsy magický lektvar a přiměl jsem ho lachtaní dítě vypít. Zdálo se, že se okamžitě uzdravil, to se mi ulevilo. Přihlížející propukli v jásot.

Lachtaní rasa byla vážně oblíbená, co? Nanu museli okouzlit. Ten oblíbený jedinec olizoval flakónek, i když už ho vyprázdnil. Pravděpodobně to bylo proto, že jsem ten magický lektvar osladil.

Nana si vzala lachtaní děti do náručí.

„Master, žádám, abychom ty děti prohlásili za svoje.”

„Ne.”

„Master, prosím, znovu to uvaž.”

„Zamítá se.”

Bylo nezvyklé, aby byla Nana v depresi, ale tady jsem nemohl udělat kompromis.

Když se rozezněl nějaký zvonek, děti začaly být v Nanině náručí neklidné. Řekl jsem jí, aby je pustila. Chvíli váhala, ale pak to vzdala a pustila je.

Ty děti se tak nějak vydaly směrem, kde byla Arisa a ostatní, takže jsme je následovali. Nebylo to proto, že mě Nana vedla za ruku, vůbec ne. Rád bych jí nabídl rámě, kdyby to šlo, ale kdyby to viděly Arisa a Mia, protestovaly by, takže to takhle bylo v pořádku.

U cíle těch dětí byl nečekaný člověk.
-----------------------------------------------

~ Nevím, jestli jsem to už nezmiňovala, ale pro jistotu... Nana neoslovuje Satoua jako "pane", ale jako pojaponštěné master (vyslovované jako Masuta), takže jsem to nechala jako Master v kurzívě.~

Hlavní stránka novely
Seznam technik
Seznam postav

<Předchozí>...<Následující>