HK - kapitola 78

Kapitola 78 – Vykořisťování úžasné Sněžné víly?!

~ Po Arnově narození a před tím, než se pár vrátil domů. ~

Poslední dobou vypadal Siegin osmý bratr deprimovaně.

„Vítej zpět.”

„Ach, ano. Já... vrátil jsem se.”

Tento švagr se jmenoval Ewald von Wattin. Byl svobodný a byl to voják. Nedávno ho převeleli do jeho domoviny, Duryňska, takže se vrátil do rodné vily, ale posledních pár dní vypadal zesláble. Dokonce i když se ho na to zeptal tchán, řekl, že se nic neděje, a neodhalil, proč byl tak deprimovaný.

Přemýšlel jsem, co bych měl dělat, ale nenapadalo mě nic dobrého.

„Pokud ho necháš být, sebere se.”

„H~m, vážně~?”

Sieg odpověděla při kojení Arna.

„Ritzi.”

„Copak?”

„Zbytečně se bratrem neobtěžuj.”

„Ech, dobře?”

Když jsem se Sieg zeptal na celou historku, všiml jsem si, že Arno, kterého kojila, přestal pohybovat rty. Takže jsem ho vzal do náruče a jemně ho poplácal po zádech. Pak jsem zaslechl odříhnutí a spokojený povzdechl.

Když byl teď Arno najezený, vypadal ospale. Takže když jsem mu zazpíval vhodnou ukolébavku a houpal ho, během pár minut usnul. Vážně to bylo dítě, co nijak neotravovalo.

Uložil jsem Arna, co pokojně spal, do kolébky a přikryl ho přikrývkou. Jeho jemná, spící tvář byla tak pěkná, že jsem si pomyslel, že mě nikdy neomrzí ho pozorovat.

„Jen tak mimochodem, tvoje prsa jsou v pořádku?”

Vzpomněl jsem si, že tchán řekl, že když ženy po porodu kojí, můžou je bolet prsa a mléko se možná neobjeví, a tak jsem se jí na to zeptal.

„Nezdá se, že by to byl problém.”

„Aha.”

Před nějakou dobou jsem se od jedné porodní báby naučil, jak masírovat prsa, pokud by mléko dobře neodtékalo.

„No, tak to je, tak mi prosím řekni, kdyby nastaly nějaké problémy.”

„Ne, to zvládnu sama, takže co kdybys mi tu metodu řekl?”

„Ech?!”

„Vážně si nemyslím, že bys to musel dělat, Ritzi.”

Ne, ne, to snad ne!! Nechat manželku samotnou, když zakouší bolesti, to by udělal jen nejhorší surovec. Manželé by měli sdílet své pocity v bolesti i radosti.

S velkým odhodláním jsem si vyslechl tu metodu masáže prsou pro lepší laktaci. Byla to tříhodinová přednáška. Ta část o samotné metodě zabrala jenom deset minut a zbytek času jsem se musel dámám podvolit v jejich klevetění, abych mě to naučily.

„Rozhodně nemám žádné pokoutné úmysly při masírování!”

„...”

„Všechno dělám s ohledem na Arna a tebe, Sieglinde.”

„...”

Bylo děsivé, jak na mě zahlížela, a tak jsem svižně vysvětlil tu metodu.

„Ach, tak mě tak napadá, že jsme odbočili od tématu tvého bratra.”

„Ano, to jsme odbočili.”

Zdálo se, že Sieg neměla moc velkou radost, když jsem se o švagra příliš staral.

„Ritzi, jsi až moc velký filantrop.”

„Ne, Arno a Sieg jsou na světě nejdůležitější.”

„To nevím.”

Existuje důvod, proč jsem se takhle trápil kvůli Siegině osmému bratrovi.

„Tento švagr se ti v tváři podobá nejvíc, takže když se tváří smutně, trápí mě to.”

„Takže takhle to bylo.”

Když jsem se s ním poprvé setkal, velmi mě to překvapilo. Kromě toho, že byl nejmenší mezi svými bratry, skoro jako by Sieg z oka vypadal.

„Z nějakého důvodu mi to přišlo, jako kdybys byla v depresi ty, Sieg~ nebo takový jsem měl pocit.”

Ale můj švagr mi neřekl, kvůli čemu byl tak deprimovaný.

„Tak si ty podrobnosti vyslechneme, až ho opijeme.”

„Aach!”

A takhle jsme přišli k plánu, jak ze švagra získat informace, když ho opijeme.




Za pár dní.

Než skončila jeho dovolená, pozvali jsme švagra a tchána na večírek s pitím.

„Ach, za tohle se omlouvám. Sejít se kvůli mně.”

Švagr mluvil tiše a zdvořile, zrazovalo to jeho dravčí vzezření. Sieg neustále doplňovala švagrovu skleničku nápoji s vysokým obsahem alkoholu a pobízela ho, aby víc pil. I když byli sourozenci, zdálo se, že neměli stejnou odolnost vůči alkoholu. Během minut švagr zrudl v tváři a začal být velmi hovorný.

Tchán to vzal jako příležitost se zeptat: „Takže Ewalde, neřekneš nám, proč jsi poslední dobou v takové depresi? Celá rodina se o tebe bojí.”

Po tchánových slovech švagr zaváhal, ale za chviličku otevřel své pevně semknuté rty: „Upřímně řečeno se mi vytrvale dvoří jedna žena...”

Řekl, že byl v bryndě, protože mu každý den vnucuje svoji přízeň, i když je tak horečnatý, aby držel krok se svým novým postem. A jelikož si myslel, že by mu rodina řekla, aby se oženil, neřekl nám to.

„Ewalde, ty tu ženu nemáš rád?”

„Tohle není otázka, jestli se mi líbí nebo ne. Pro teď se chci soustředit na práci.”

Aha. Pomyslel jsem si, že to je vážně obtížný problém.

„Švagře, takže chceš vlastně čas, že?”

„Asi jo. Možná tak půl roku.”

Zatímco jsem poslouchal jeho historku, pomyslel jsem si, že jsem měl štěstí, že jsem se mohl oženit, i když jsem požádal o ruku, aniž bych se nějak rozpakoval náladou. Protože jsem se do ní prostě zamiloval na první pohled.

Sieglinde, moje bohyně.

V duchu jsem přísahal, že budu pokračovat ve své hluboké oddanosti.

Podíval jsem se na Sieg. Ustaraně se dívala na svého bratra a také jsem viděl, že vážně chtěla vyřešit jeho problém.

„Hmm. Bylo by pěkné, kdyby existoval způsob, jak tu dámu zastavit.”

I tchán zavřel pusu s utrápeným výrazem na tváři. Zdálo se, že problémy mezi muži a ženami byly hluboké. Pravděpodobně bylo nebezpečné se do toho zbrkle vložit.

„Co takhle někoho představit jako milenku?”

„!”

Okamžitě mě probodly ostré pohledy lidí z rodu Wattin. Bylo to trochu zastrašující, ale naklonil jsem se a do podrobna svůj nápad vysvětlil.

„Požádejte například nějakou dámu, aby se chovala jako milenka a aby řekla, že je jeho milá. Jelikož by to nebyla snoubenka, nebylo by to přijatelnější, když by za půl roku byl zase nezadaný?”

Byl to příliš lehkomyslný způsob uvažování? Zatímco jsem se mírně chvěl z toho, jak přimhouřili oči, čekal jsem na jejich odpověď.

„Ritzharde, tohle je úžasný nápad!”

„Ech?”

„Tahle metoda ani nijak nezhorší vztahy.”

„Vážně?”

„Děkuju, Ritzharde!”

„Ne, ne.”

Překvapila mě jejich nečekaná chvála.

„T-takže někdo by měl požádat nějakou svou známou dámu.”

Ale když jsem řekl tohle, ti tři zmlkli. Zdálo se, že neměli žádnou známou ženu, co by se na tu roli hodila.

„Zdá se, že to bude nemožné.”

„Bratře, promiň.”

„Ewalde, myslím, že bys to měl vzdát a přijmout její dvoření.”

Nálada začala být zase pochmurná, švagr zase rychle vyprázdnil skleničku. Brzy bychom měli naši sešlost ukončit, jinak bude švagr zítra trpět.

„Ehm~, myslím, že bychom měli brzy skončit.”

Sieg se na mě podívala s polekaným výrazem na tváři. Nedokázal jsem vyčíst její úmysly, takže jsem naklonil hlavu ke straně.

„—Ne, počkat. Máme Ritze.”

„Hm?”

„Můžeme s Ritzem něco provést a představit ho jako ženu.”

A znovu na mě padly ostré dravčí pohledy. Ti tři na mě přimhouřili oči.

Někdo zamumlal: „To by šlo.”

Nechápal jsem, co tím myslí, a tak jsem je požádal, aby to rozvedli.

„Ehm, Sieg, co tím myslíš?”

„Ritzi, nepřevlečeš se za ženu a nebudeš předstírat, že jsi jeho milenka?”

„Ech?!”

„Ritzharde! Jsi teď naše jediná naděje!”

„Ech, och, ehm...”

„Omlouvám se. Myslím si, že to bude pokořující převléct se za ženu, ale prosím!”

„To nemůže být pravda.”

...Takže nakonec jsem se musel převléct a předstírat, že jsem švagrova milá?

„Ne, ne, ne, nemyslím si, že když se převleču za ženu, že to projde! Poslední dobou mi zesílily paže a ramena taky.”

„Od Sieg se to tolik neliší, ne?!”

„...”

Ech, to snad ne, tak to vůbec není. Nebo to jsem chtěl říct, ale neměl jsem odvahu se porovnávat se Sieg, a tak jsem se jen mělce usmál.

„A-ale šaty pro ženy mi nebudou sedět.”

„Ne, čekali jsme, že se Sieg vrátí jako těžký válečník, a tak jsme připravili mírně větší šaty. Teď ti sednou dokonale, Ritzharde.”

„Ach, a-aha, takže...”

„Silueta se dá skrýt pomocí šálu.”

„Haha, co to říkáš~”

„Zítra se na to zeptám matky!”

„To myslíš vážně?!”

A takhle se řešení švagrova problému vydalo podivným směrem. Už mě nezajímá, co se stane~ To jsem si pomyslel a vzdal se. Rozhodl jsem se jít spát.

Druhého dne.

Cítil jsem se jako dobytek, jak jsem byl v obklíčení žen ve věku mé matky.

„T-to je ale pěkná barva vlasů!”

„I pleť má jasně bílou!”

„Je jako víla z obrázkové knížky!”

Přinutily mě vzít si na sebe spodní prádlo formující postavu. Pozadí mi to stisklo tak pevně, až mi vytryskly slzy, a nanesly na mě tolik pudru, že jsem se skoro udusil. Byl jsem naprosto zničený.

Ty šaty připravené pro Sieg mi překvapivě dokonale seděly. Ty šaty s vysokým límečkem měly zelený odstín a kolem hrudi bylo spoustu látky. Evidentně jsme to hráli tak, že jsem měl velká prsa. Vlasy, co jsem si obvykle zaplétal do copu, mi vzadu natočily a upevnily ozdobami.

„Co takhle jít směrem cizokrajné princezny!”

„Letní romance zrozená z půlročního pobytu, co vy na to!”

„Jen tak mimochodem, nepromluv ani slovo. I když vypadáš jako víla, pořád máš mužský hlas.”

„Ach, dobře.”

Svévolně k tomu přidávaly mnoho historek o původu. Vůbec jsem si to nepamatoval, takže jsem to vzdal.

„A co jméno?”

„Richelle bude stačit.”

Vyhýbavě jsem si vypůjčil matčino jméno a šel jsem ven se švagrem. Ta žena, s kterou jsme se měli setkat, byla kupodivu nádherná. Ale měla nekonečně silnou povahu. Ale když slyšela, že jsem cizí princezna, povzbudivě se stáhla.

„Jsem rád, že to šlo dobře.”

„Ano, to všechno díky tobě, Ritzharde.”

Švagr vesele šel na svou noční směnu. Co se mě týkalo, já šel na místo, kde na mě čekal kočár z domu Wattinů.

A pak došlo k problému.

„Haló, slečno, odkud jste? Taková tvář se tady nevidí.”

„Taková pěkná dívka. Jak se jmenuješ?”

Poprvé v mém životě se mi dvořili muži. Líčení je vskutku úžasné, pomyslel jsem si znovu. Napadlo mě, že bych tichým hlasem řekl, že jsem muž, ale nedaleko stále byla ta žena, co se dvořila švagrovi, takže jsem nemohl zvednout hlas.

A jak jsem přemýšlel, co bych měl dělat, někdo mě zezadu popadl.

Když jsem se otočil, zatímco jsem přemýšlel, kdo to byl, spatřil jsem Sieglinde v mužském oděvu.

„—Ech?!”

„Bohužel má schůzku se mnou,” řekla a vtáhla mě do kočáru.

„Jsi v pořádku?”

„Ano. Jen mě to překvapilo, v mnoha ohledech.”

Jakmile jsem byl v kočáru, konečně jsem si mohl vydechnout.

„Sieg, proč jsi takhle oblečená?”

„No, myslela jsem si, že bys neměl být jediný, kdo utrpí v trapném vzezření.”

Evidentně si vypůjčila švagrovy šaty. Jak jsem po tak dlouhé době viděl její elegantní postavu v mužském oděvu, okouzlilo mě to.

„Za dnešek se omlouvám.”

„No, švagrovi se zlepšila nálada.”

A taky jsem viděl Sieg v mužském oděvu, takže všechno dopadlo dobře. To jsem si pomyslel.

„Jak jsem si myslel, v takovém oděvu vypadáš dobře, Sieg.”

„Ritzi, taky ti to velmi sluší.”

„Zase mě škádlíš~”

Aby mi bylo řečeno, že mi to sluší v ženských šatech, cítil jsem se podivně.

Zatímco jsem si povídali a žertovali, vrátili jsme se domů.

Arno se nakonec smál, když mě viděl takhle převlečeného, takže všechno bylo dobré.

A takhle se incident ohledně mého švagra vyřešil.
--------------------------------------------------

~ Myslím, že pak bude ještě jedna bonusová kapitola, kdy si Ritze spletou s ženou. ~

<Předchozí>...<Následující>