DM - kapitola 137

Kapitola 137 – Rozruch v centru (2)

Tady Satou. Sourozenci, co se sobě nepodobají, jsou všude. Ale i když vyrůstají ve stejném prostředí, ty rozdíly tam jsou už od narození. Mladší sestra, co chce překonat svou starší sestru. A starší sestra, co chce ochránit svou mladší sestru. Tento pocit je možná podnět, který jim pomáhá růst.



Kousek před námi směrem, kterým šly lachtaní děti, bylo náměstí. Zdálo se, že tam dobrovolníci rozdávali jídlo.

To všechno bylo moc pěkné, ale...

„Řádně se seřaďte nodesu! Předbíhání je špatné nodesu.”

„Seřadit~ Vy nevědomí lidé~”

„H-hej, Tamo!”

Z nějakého důvodu tam mezi dobrovolníky byly Pochi a ostatní, jak rozdávaly jídlo.

„Poslední v řadě je tady! Seřaďte se do tří řad a neste si vlastní dřevěnou misku.”

„Ty tam, pokud se budeš hádat, pošlu tě na konec řady.”

Vypadalo to, že Arisa a Liza měly na starosti řazení. Lachtaní děti se seřadily podle Arisiných rad. Nana se hodlala zařadit za ně, ale zastavil jsem ji.

„Ale, pane, co si Nana musela zařídit?”

„Pomohli jsme těmto dětem utéct od tygřího muže.”

„Fuh~n, myslela jsem si, že jste někde řádili.”

Kdybychom vážně někde řádili, Mia by mě našla kdekoli. Miina schopnost mě najít se dala považovat za techniku nadpozemské úrovně. Ačkoli mi neřekla, jak to dělala.

„A co vy, jak se vám podařilo pomáhat v řazení?”

„Úplně jako ty, pane. Nějací rváči se chovali jako děti, předbíhali a dělali zmatky, takže je Pochi varovala. A pak Liza přemohla tři násilníky, co dostali záchvat zuřivosti.”

Aha. Tak nějak jsem si to dokázal představit.

„Dobrá, ale proč potom Lulu pomáhá servírovat jídlo?”

„Jedna stará žena se ty násilníky snažila zastavit, než se do toho vložila Pochi, a zranili ji.”

Mia a Arisa ji magií okamžitě vyléčily, ale stará paní šla domů, protože byla z toho násilí v šoku. A kvůli tomu měli málo lidí, a tak se Lulu nabídla, že pomůže.

„Bylo by špatné skončit v půlce, takže tu budeme pomáhat další hodinu, nevadí to, že ne?”

„Vůbec.”

Jednat s místními lidmi bylo také jedno kouzlo cestování po památkách. Hádám, že taky půjdu pomoct s vařením. Chtěl jsem s sebou vzít Nanu, ale jelikož bláznila z těch lachtaních dětí, nechal jsem ji být.

„Lulu, můžu s něčím pomoct?”

„Ach, pane! Slečno Sero, tohle je můj pán, Satou Pendragon.”

Ano, ta žena byla ta oběť pro démonického lorda, kněžka z Tenionina chrámu, Sera. Ale aby se vydala na dobrovolnickou činnost hned poté, co ji unesla podezřelá organizace... To se o ni nikdo nebojí?

Ne, kousek odtud byli vévodovi lidé. Byla návnada, co měla vylákat Křídla Svobody, co?

Když tohle pominu, moje oči měly radost, když jsem ji viděl stát vedle Lulu. Vážně vypadaly jako nějaká idolová skupina.

„Ráda vás poznávám, pane rytíři Pendragone. Já jsem kněžka z Tenionina chrámu, Sera—”

Zdálo se, že se jí po jejím oživení vedlo dobře. Instinktivně mě pozdravila, když ji Lulu představila, ale z nějakého důvodu naklonila hlavu ke straně.

„Ehm, někde jsme se potkali, že ano? Omlouvám se, ale paměť mám trochu zamlženou...”

Neříkejte mi, že jí zůstaly nějaké vzpomínky, když byla posedlá démonickým lordem. Když jste se dívali jenom na její slova, znělo to jako hláška, jak mě sbalit. Přestal jsem s tímhle přemýšlením a pokročil jsem k jejímu oklamání.

„Ne, tohle je poprvé, co jsme se setkali, slečno Sero.”

„Vážně...”

Tenhle zmatený výraz byl v pořádku, ale proč na mě zírala? Když jsem se na ni podíval, tak nějak mi to připomnělo princeznu Meneu. Postavu a tvář měly jinou, ale i tak.

„Slečno Sero, lidi jsou už znavení čekáním na jídlo.”

„Ale, tohle nesmím.”

Bylo špatné nechat lidi čekat, takže jsem Seru pobídl, aby se vrátila zpět k práci a rozdávala jídlo.

V kotlíku byla polévka z vodní rostliny, co vypadala jako mořská řasa, a s malými knedlíčky. Podle toho, co jsem viděl, neměli dost lidí, co by ty knedlíčky dělali.

„Pomůžu.”

„Ne, to je v pořádku. Nemůžu dovolit, aby si pan šlechtic ušpinil ruce.”

Nabídl jsem pomoc jedné paní, co vařila, ale s omluvou mě odmítla. Takhle ztuhle používat zdvořilou řeč, jaká podivná žena.

Lulu, co vydávala příděly, se chvástala Seře vedle ní: „Pán je výborný kuchař.”

To se nádherné dívky navzájem přitahovaly?

„Teto, co takhle kdyby pomohl?”

„Správně, bylo by zlé, kdyby někoho bolelo břicho kvůli nedovařeným knedlíčkům.”

Rychle jsem se pozdravil s lidmi, co vařili, a přidal jsem se k vaření.

„Mladý pane, použij prosím tohle,” řekla žena, co vypadala jako novomanželka, a půjčila mi zástěru s tím, že si nesmím zašpinit oděv.

Vystřídal jsem ji, protože její práce se surimi vypadala nejtěžší. Než jsem se nadál, stála vedle mě Mia, co do teď znuděně pískala na rákosovou píšťalku. Zírala, jak jsem pracoval rukama.

Paní nedaleko, co dělala knedlíčky, na mě zavolala: „Na to, že jsi šlechtic, jsi celkem šikovný. Když nezdědíš dům, co kdybys pracoval u nás v obchodě? Dám ti svou dceru jako nevěstu.”

Jedna z žen mě pochválila, že jsem šikovný.

Přemýšlel jsem, proč mi ty ženy nabízely své dcerky ke sňatku.

„Ne.”

„N-ne, ne.”

„Pán je...”

„Ech?”

Mia a Lulu zareagovaly na to slovo „nevěsta” a odmítly to, ale z nějakého důvodu se k Lulu přidala i Sera. Nepřekvapilo to jenom Lulu, ale dokonce i samotnou Seru. Ale jelikož čekající lidé hrozivě zahlíželi, pobídl jsem ji, aby se vrátila k práci.

Nebylo možné, aby to byla láska na první pohled. Takže možná jí zůstaly nějaké střípky vzpomínek z toho, jak jsem ji zachránil před démonickým lordem, i když si to nedokázala pořádně vybavit.

Ale i když byly Sera a Lulu příliš mladé, abych je bral jako předmět romantického zájmu, byly mi pastvou pro oči. Chci, abyste za pět let vytvořily skupinu.




Rozdávání jídla skončilo bez žádného velkého povyku.

Akorát nás někdo uprostřed obvinil, že jsme normální knedlíčky vyměnili za prvotřídní knedlíčky. Ale okamžitě se stáhl, když na něj Liza zahlížela. Pracovali jsme přímo před nimi, takže by měli vědět pravdu. Bylo to znepokojující.

„Hej, nevadí, že pomáháš, ale drž se zpátky,” vyhubovala mi Arisa tiše.

Absurdní, akorát jsem nadrtil surimi, abych se musel i u tohohle držet zpátky...

I když tu techniku, s kterou jsem se obeznámil, deaktivuju, účinek se nijak moc nezmění. U technik jako alchymie a mísení, které po mnoha opakování znám, je možné, abych naschvál vyráběl podřadné zboží. A pravděpodobně to dokážu i s vařením. Ale tak nějak se mi nelíbí to naschvál dělat špatně.

Z povídání žen při vaření jsem zjistil, že jsou ženy v domácnosti z okolí a ženy, co uklízí v chrámu. Zdálo se, že pět chrámů v centru se střídalo v rozdávání jídla. Konalo se to každý druhý den, neměli dost financí, aby to dělali každý den.

Finance momentálně získávali z darů stoupenců ve městě a od samotných chrámů.

Ve šlechtické čtvrti byl Tenionin chrám s vrchní kněžkou, ale také měli další chrám v centru. Nebo spíš to odtud bylo, co by kamenem dohodil.

Za krátko jsme skončili s úklidem a pak jsem pomohl odnést vybavení zpět do chrámu, spolu s Pochi a ostatními.

„Úklid~”

„Nanodesu.”

Pochi a Tama nesly nad hlavou dlouhý stůl, vypadaly roztomile. Arisa je samozřejmě vedla. Mávala větví, co někde sebrala, a vedla je tak.

„Omlouvám se, dokonce jste pomohli i s úklidem.”

„To nic, takže se tím netrap.”

Sera mluvila normálně, takže proč mě kopeš do zadku, Mio?

Lulu umyla hrnce a pak je odnesla.

Hmm?

Vypadalo to, že se sem na koních blížilo několik lidí z Křídel Svobody. Pořád byli daleko, takže pravděpodobně dorazíme do chrámu jako první.

Pochi a ostatní odnesly stůl, suroviny a náčiní do chrámové kuchyně. Sera a já jsme byli jediní, co k chrámové bráně přišli s prázdnýma rukama. Nana halucinovala, že si nesla své dvě lachtaní děti. Možná byla unavená.

„Sero!”

„S-sestři?!”

V chrámu na Seru čekala ta dívka, co spadla z nebe, pravnučka vévody Oyugocka a také člen hrdinské družiny, slečna Ringrande.

Nicméně, to ji oslovila jako sestru?

Jelikož Sera měla jediný titul, a to Kněžka Tenionina chrámu, nemyslel jsem si, že by byla pokrevní příbuzná vévody Oyugocka. Jejich konverzace, kdy se ptaly na zdraví a že vyrostly, zněla jako u normálních sourozenců. Vážně se moc nepodobaly, ale hlavně že spolu vycházely.

Takže, přeruším je, když bude správná chvilka na pozdrav, a odejdu. Když tu byla ta dívka, mohla ta Křídla Svobody zvládnout levou zadní.

Ale než jsem mohl vůbec promluvit, konverzace se stočila ke mně.

„Ty, z kterého rodu jsi? Tahle dívka něco takového nesnáší. Odešla od rodiny a vstoupila do chrámu, víš? Myslíš si, že se můžeš Seře dvořit, aniž bys zmínil své rodové jméno?”

Co je tohle. Z nějakého důvodu mě brala jako šlechtice, co se snažil Seře dvořit. Prozatím jsem chápal, že slečna Ringrande svou mladší sestru milovala a že byla ten typ člověka, co dělal ukvapené závěry.

„N-ne, tak to není. Sestři Rin, tento člověk je—”

Sera se do toho vložila trochu moc rozčileně a to nedorozumění se jenom prohloubilo. Když pominu Serinu starší sestru, Sera sama byla mimo rozsah mého romantického zájmu. I kdybych se o ni zajímal, bylo vysoce pravděpodobné, že se se mnou nebude stýkat. Ale to s tím každopádně nemělo co dělat.

Arisa a ostatní, co skončily s úklidem, mě přišly vyzvednout, takže jsem se rozloučil se Serou. Než jsme vyšli z chrámu, sexy kněžka mě požádala o finanční dar na jídlo pro chudé, a tak jsem jim věnoval několik zlaťáků.

Když jsme vyšli z chrámu, skvostně jsem ignoroval scénu, kdy zatýkali těch několik šlechtických násilníků na koních. Sera byla celkem výborná návnada.

Staly se různé věci. Jako že nás přepadly slečna Karina a její služebné, když jsme hledali věci na výrobu pružin. Nebo že během oběda žádné restaurace neprodávaly maso, takže Pochi a Liza byly skleslé. Ale obecně to bylo poklidné nakupování. Bylo těžké Nanu přimět pustit ty lachtaní děti, když jsme odcházeli z centra. Požádal jsem Arisu, aby jí vyrobila plyšáka.

Během dnešní večeře slečna Karina způsobila nedorozumění, že jsem její snoubenec. A tak jsem si musel projít těžkostmi, abych to nedorozumění vysvětlil a přitom zachoval důstojnost slečny Kariny. Předchozí hraběcí pár z Walgocku pozval několik šlechtických párů ze svého společenského okruhu.

Těšil jsem se na zítřejší návštěvy dílen.
-----------------------------------------------


Hlavní stránka novely
Seznam technik
Seznam postav

<Předchozí>...<Následující>