překlady od Tadomi: DM

Kapitola 139 – Návštěva dílen a muzea (2)

Tady Satou. Když jsem poprvé viděl hamburgský steak z tofu, nemohl jsem tomu uvěřit. Poslední dobou bylo spoustu hamburgských steaků z různých syrových surovin, ale já říkám, že nejlepší je hamburgský steak z mletého hovězího a vepřového.

Už byl večer, co?

Kolik zad starých mužů a žen jsem namasíroval. Všichni mi byli vděční, takže to za to stálo, ale doufal jsem, že se budou držet trochu zpátky.

„Vypadá to, že polní nemocnice skončila, co? Sem, sem, pojď sem.”

Arisa a Nana se zrovna vrátily z obhlídky uměleckých děl a pokladů. Ty dvě mě za ruce vedly na Yamatovu výstavu. Bylo tam jenom pár lidí. Možná to bylo tím, že byl večer.

„Gozaru~”

„Gozaru nanodesu!”

Pochi a Tama na sobě měly haori, co vypadalo jako oděv Shinsengumi, a pózovaly s dřevěnými meči ve stylu japonské katany v rukou.

„Fu fuhn, vypadají na to, co? Donesla jsem to z kosplejového koutku, nebo spíš ze suvenýrového koutku.”

„Ariso, nemůžu pochválit tvé zbytečné utrácení,” pokárala ji Liza, ale Arisino kapesné pocházelo z platu, co dostala od paní Niny. Vůbec jsem si nedokázal zvyknout na tu zdejší logiku, že co patří otrokům, to patří pánovi.

Také tu byl koutek, kde vystavovali japonské katany, ale označovali je za „Dávné meče”. Zdálo se, že se nerozšířily.

Napodobenina Yamatovy zbraně, svatého meče Claiomh Solais, byla vystavená uprostřed katanového koutku. Byl to velký meč skoro dva metry dlouhý. Co jsem si tak pamatoval, na mém předchozím světě by Claiomh Solais měl být jednoruční meč, ale jelikož to byla znalost z her, nebylo to moc spolehlivé. Pokud Yamato dokázal použít tento meč, možná měl nečekaně velkou postavu.

Za napodobeninou meče byl obrovský tři metry široký obraz. Byl to obraz, jak Yamato bojoval s démonickým lordem se zlatým tělem, co stál na vrcholku hradu. Yamata vyobrazili, jak jel na drakovi a v ruce měl svatý meč. Yamato vypadal trochu malý, ale jelikož drak a démonický lord byli velcí, asi se s tím nedalo nic dělat. Bylo tam vyobrazeno mnoho vznášejících se mečů, pravděpodobně si to tak vyložil malíř. Byla to scéna, která by se pravděpodobně objevila v anime.

„Neexistuje nic jako člověk jedoucí na drakovi.”

„Eech~ copak tě něco jako dračí rytíř nerozpaluje.”

Když Liza spatřila obrázek Yamata, jak jede na drakovi, byla trochu nespokojená. Ještěří lidé možná draky zbožštili.

Tak nějak jsem pochopil, proč Arisa použila „rozpalovat” a ne „vzrušovat”. Mia vedle Arisy přikyvovala, nehodlal jsem zjišťovat proč.

Ariso, buď trochu skromnější ve své podstatě kulturního hazardu.

Než jsme se mohli dostat na výstavu oděvů, úředník z muzea nás upozornil, že se budova zavírá, takže naše prohlídka skončila. Pokud budeme mít volno, přijďme zase.

Podle Arisy, co se tam byla předtím podívat, tam byly různé kosplejové kostýmy. Ale podle mě to nebyl kosplej, ale to, co lidé v tom období nosili.

Když jsme se vrátili do hraběcí vily, slečna Karina, kterou jsme tu nechali, se pokusila začít se mnou hádku. Ale rychle mi odpustila, když jí Pochi a Tama daly stejné shinsengumovské haori, jako měly ony, a čelenku jako suvenýr. Byla celkem vypočítavá.

Služebné slečny Kariny zajásaly, když jsem jim řekl, že dneska večer vařím já, ale jelikož jsem si nemyslel, že bych mohl udělat něco extravagantního, trápilo mě, že byly takhle šťastné.

Abych Pochi zbavil její nenávisti vůči rybám, dělal jsem dneska jídlo z ryb.

„Co ty na to, Arisa mi pomohla si to obléct, myslíš si, že mi to sluší?”

„Vážně ti to sluší,” odpověděl jsem vlažně slečně Karině, co přišla do kuchyně, aby mi ukázala haori, co měla na sobě. Byla vážně tak šťastná, že měla stejný oděv jako Pochi a ostatní?

Ryby jsem nasekal nadrobno.

Napadlo mě to, když jsem viděl ty knedlíčky v přídělech; hamburgský steak z rybího masa. Přimíchal jsem tam trochu kozího sádla, abych tomu dodal trochu chuti, protože by to bylo příliš mdlé, kdyby to bylo jen z rybího masa. Nebyl jsem si jistý, kolik vajec na tohle budu potřebovat. Jelikož služebné slečny Kariny vypadaly, že mají spoustu času, požádám je, aby koupily vajíčka.

„Pane, olej je rozpálený.”

Požádal jsem Lulu, aby osmažila brambory. Ty byly k hamburgskému steaku třeba.

Pak jsem rychle udělal mrkvovou omáčku. Brambory se mi hromadily, udělám z nich bramborovou kaši. Ozdobil jsem to něčím, co vypadalo jako chřest.

K ochucení bude worcesterová omáčka, co jsem získal od vrchního kuchaře ve městě Gururian. Mohl jsem si ji vyrobit sám, protože mi řekl i recept, ale prozatím jsem ji nemohl použít, protože bylo třeba, aby to zfermentovalo. A proto jsem se rozhodl použít tu, co jsem dostal jako dárek na rozloučenou.

„Pochi!”

„Tamo!”

Ty dvě na sebe zavolaly a objaly se, když spatřily hamburgské steaky. Vážně máte takovou radost? To mi připomnělo, že měly radost, když jsem to tehdy udělal z obyčejného masa. Tehdy jsme neměli žádnou omáčku, takže jsem udělal něco podobného omáčce, jako základ jsem použil sójovou omáčku.

„Dobrota~”

„I když je to jiné než předtím, je to dobré nodesu.”

„Výborné~♪”

Vypadalo to, že si to oblíbily.

„Tohle je poprvé, co jím něco takového.”

„Mám tak luxusní jídlo, co ještě ani slečna Karina nejedla!”

„Erino, přestaň u jídla s těmi hrubostmi.”

Se slečnou Karinou a jejími služebnými se zvýšil počet úst, které bylo třeba nakrmit. To já jsem je pozval jako první, ale než jsem se nadál, služebné se pustily do jídla.

„Pochi, je to dobré?”

„Ano nanodesu!”

„Vážně?”

„Váž. Ně. Nanodesu!”

Pochi se při „váž” sehnula a při „ně” úplně natáhla, aby vyjádřila, jak je to dobré. Bylo to roztomilé, ale teď jsem jí musel říct pravdu.

„Vojíne Pochi.”

„Ano, kapitáne.”

Kapitán, co?

„Musím ti nahlásit něco závažného.”

„Rozkaz.”

Proč salutuješ.

„Ten hamburgský steak je z ryby.”

„Rybí maso nanodesu?”

Pochi naklonila hlavu ke straně. Proč jsi použila tak divnou intonaci.

„Jak jsem řekl, není to maso, ale ryba.”

„T-to je lež nanodesu! Pane, to je šikana nanodesu.”

„Pochi, není to lež. Byla jsem vedle pána, takže jsem to taky viděla. Rozhodně je to z nasekané ryby.”

„Gaa~n nanodesu.”

Pochi padla k zemi, opírala se oběma rukama. Proč tě to tak moc šokovalo. Tama spadlou Pochi poplácala po rameni.

„Pochi.”

„Tamoo.”

Tama zvedla palce nahoru a pokračovala: „Dobrota je~ Spravedlnost!”

„!”

Pochi Tamina slova udivila.

Tak nějak mi to zavánělo malou divadelní hrou, takže jsem se podíval na Arisu a ta odvrátila zrak. Takže za tímhle vážně stojíš ty.

„Tama má pravdu nodesu. Dobroty jsou nejlepší nanodesu!”

Pochi zvedla tvář a podívala se vzhůru, jako kdyby se jí dostalo osvícení. Jelikož jsme byli uvnitř, viděla tam akorát lustr, ale nikdo na to nic neřekl.

Prozatím se Pochi se svým přístupem k rybám trochu zlepšila. Když jsme měli jídlo z ryb, požádala mě nebo Lulu, abychom jí vybrali kosti. Ale už to není tak, že by je neměla ráda.

„Ariso, chceš si přečíst tuhle knížku?”

„Hm~? Ty, co jsi koupil s tím Torumou? Je tam nějaká knížka o světelné magii mírně pokročilé úrovně?”

Když jsme po jídle odpočívali na pohovce, Arisa mě pozvala do koupelny, takže jsem změnil téma, abych ji rozptýlil. Místní koupelna byla jenom pro jednoho člověka, byla tam jenom vana na koupání. Takže bych se nemohl uvolnit, kdyby mi tam vtrhla při koupání.

„T-tady je!”

Ukázal jsem Arise magickou knihu o světelné magii mírně pokročilé úrovně, o výbušné magii a o ničivé magii.

„Ku, kdybych si vlasy obarvila na růžovo, byla bych přesná hrdinka.”

Jo, jo. Dál jsem vytáhl magickou knihu o prostorové magii, kde byla zaznamenaná jenom kouzla.

„Co je tohle? Vypadá to velmi špatně uspořádané...” Když spatřila kouzlo, její výraz se změnil. „Hej, neříkej mi, že to je prostorová magie?”

„Je.”

„Neříkej. To. Tak. Snadno~~~”

Trochu jsem se odtáhl od Arisy, co svá slova nabila přehnanou silou, přitom mi uteklo „uga”.

„Rozhodně to je nezvyklé, ale lidé, co umí používat prostorovou magii, nejsou tak vzácní, ne?”

Podle toho, co jsem viděl ve všech městech, ve kterých jsem do teď byl, byla nejvzácnější stínová magie. Kromě Zena jsem žádného jiného uživatele neviděl.

Pak následovaly výbušná, ničivá a mentální magie. Kromě slečny Ringrande a Arisy byli jedinými dalšími uživateli této magie démoni a démonický lord.

Pak následovaly magic duchů, povolávání a prostorová magie. Jejich uživatelů bylo pár, ale ve velkém městě bylo několik lidí, co je dokázalo použít.

„Co to říkáš! Je to prostorová magie, víš, prostorová magie! Není to žádný standardní podvod!”

„Bylo by praktické, kdyby existovala teleportační magie, ale nemáš dost technických bodů, aby ses prostorovou magii naučila, že?”

Arisino nadšení tak nějak trochu polevilo.

Je mi líto, že ti kazím zábavu, ale i kdyby existovala teleportační magie, byla by na pokročilé úrovni.

„Fuhahaha, od kdy sis to tak špatně vyložil, že počet technických bodů je daný?”

Arisa shlížela z pohovky, zatímco vyhlížela hrdě.

To bylo překvapení.
-----------------------------------------------

~ Na obrázcích Hamburgský steak a pro představu člen shinsengumi. Haori je ten světle modrý kabátek ^_^ ~