HK - kapitola 80

Kapitola 80 – Stůl rodiny Levantret

~ Pár měsíců po návratu ze Siegina domu do vzdálené vesnice. ~

Dneska do města evidentně přijel kupec, co se vidí jen zřídka, aby prodal různé zboží. Sieg mi o tom řekla, když se vrátila z procházky s Arnem.

„No, nebylo tam nic zvláštního.”

„Jaká škoda.”

Měl alkohol, ovoce, koření a zboží, co tu nebylo dostupné, ale Sieg, co pocházela ze zahraničí, nic nezaujalo.

Ale pak se do potyčky přidal někdo nečekaný.

„Jé, Ritchane, já se chci na to zboží podívat~!”

„Dobře.”

„Půjdeme spolu?”

„...Dobře.”

Matka řekla, že se chce jít podívat za kupcem, a tak jsem ji nakonec doprovázel.

„Jé, úžasné! Ritchane, hele hele~”

„Dobře, dívám se.”

Přemýšlel jsem, proč byla kvůli nakupování tak šťastná. To jsem si říkal trochu sklesle.

„Promiňte~ tohle~ a tohle~”

Matka dřepěla, prohlížela si zboží a ukazovala je kupci. Velký košík, co jsem vzal z domu, se rychle naplnil.

„Kupujete hodně.”

„Ano. Jelikož chci všechny nakrmit dobrým jídlem!”

Možná bylo skoro na čase zavřít, protože kupec začal přerovnávat svoje zboží.

„Hm, tohle jsou...”

Ve vědru se slanou vodou byly černé mušle. Takových věder měl čtyři.

„Ach jo, selhal jsem. Zdejší lidé nejí mušle.”

„Ach~ když to teď říkáte, myslím, že je nejíme.”

Kupec přinesl mušle, protože se mohly prodat, ale lidé lesa o ně nejevili zájem. Já ty černé mušle, co neprodal, měl u dědečka, takže jsem je už viděl.

„Co vy na to? Prodám čtyři vědra za cenu jednoho.”

„Ech, to je levné!”

Koupit čtyři vědra za cenu jednoho, to byla ale výhodná nabídka. Vrátili jsme se, když jsem si od kupce vyslechl metodu přípravy.

Když jsme se vrátili domů, bylo na čase uvařit mušle.

„Co kdybych pro začátek podusil jedno vědro s alkoholem?”

„Ritchane, polévka ze slávek je také celkem dobrá.”

„Hee~”

Ale, matka dokonce znala jméno těchto mušlí. Evidentně je zkusila při svém cestování po světě.

„Takže já ty slávky podusím.”

„Dobře.”

Nejdřív jsme začali drhnout lastury slávek. Jelikož se vaří pořád v mušlích, kupec řekl, že tento proces je důležitý.

„Odchlupit slávky, nebo tak to řekl.”

„To jako ten plevel na mušlích, že?”

Ten vous byl celkem silný. Slávky je evidentně používají, aby se přichytily k plochám. Když jsme obtáhli linie lastur, šly pěkně dolů. Očištěné slávky jsme navršili do nádoby a pak jsme se zaměřili na vaření.

Do hrnce jsme nalili olivový olej, pak jsme orestovali bylinky a rozdrcený česnek. Když to pěkně vonělo, dali jsme tam slávky. Pak se to přikrylo pokličkou a po chvilce se přililo víno. Jakmile se slávky otevřou, je hotovo.

Nakonec jsem je posypal sušenými bylinkami. Když jsem je chtěl naservírovat na talíře, matka mě zastavila.

„Stačí, když je naservírujeme v hrnci.”

„Ech, vážně?”

V obchodech se evidentně servírují v hrncích. Na dokončení jsem na to dal na tenko nakrájené plátky citronu.

„Ach, jenom trošku.”

„?”

Matka mě zastavila podruhé. Požádala mě o trochu vývaru ze slávek.

„Co s tím budeš dělat?”

„Udělám z toho Arnovo jídlo~”

Jelikož měl vývar silnou chuť, rozředili jsme ho. Pak se na silném ohni povařil s rýží, až se rýže rozvařila, a vzniklo z toho dětské jídlo s chutí slávek.

V dalším hrnci se vařila krémová polévka ze slávek. To také vypadalo dobře.

Dal jsem jídlo na stůl a zavolal Sieg, co koupala Arna. Pro Arna jsem připravil teplý kožešinový pláštík, aby se nenastydl, a pak jsem ho vzal do náručí.

„Arno, babička ti dělá něco dobrého~”

Když ho teď Sieg přestala kojit, Arno mohl jíst pevná jídla. Ačkoli mohl pořád jíst jen věci, co se rozvařily do měkka. Nabral jsem lžičku a ochutnal to. —Hm, dobře, není to moc horké a chuť nebyla moc silná. Když jsem si to potvrdil, přinesl jsem lžičku Arnovi k ústům.

„Je to dobré? To je dobře.”

Arno měl plné bříško a talíř byl prázdný, takže krmení skončilo. Pak jsem ho nakrmil zředěnou ovocnou šťávou, ale jelikož jsme se taky potřebovali najíst, položil jsem ho do košíku s přikrývkou.

„—Takže, dobrou chuť.”

Po těchto pár slovech matce a Sieg, co sledovaly Arnovo krmení, jsme začali s večeří.

Nejdřív jsem vyzkoušel dušené slávky. Rozevřel jsem slávku vidličkou a dal si ji do pusy.

„Jé, výborné!”

Slávka byla plná chuti a elastická a když jsem se do ní zakousl, vystříkla šťáva s hlubokou chutí. Byla tam mírná chuť vína, takže i vývar, co zůstal v mušli, byl výborný.

„Ritchane, Linde, zkuste tu slávku vybrat mušlí.”

„He.”

Když se na oddělení použila už prázdná mušle, slávky se od mušlí oddělovaly mnohem lépe než vidličkou. Lidé v jiných zemích to evidentně také jedli takhle. I polévka, co připravila matka, byla výborná. Slávková polévka měla bohatou chuť a dobře se hodila k žitnému chlebu.

Sieg byla taky šťastná a řekla: „Tohle je poprvé, co jím takhle výborné slávky.”

Slávky byly výborné.

Diskutovali jsme o tom, že zbytek zavaříme.

Druhého dne.

Zpracovali jsme zbytek slávek. Jako včera jsme oškrábali mušle do čista a pak je podusili v hrnci s vínem. Jakmile se slávky otevřely, odsekali jsme maso, zatímco byly pořád horké z vaření. Pak jsme uvařené slávky namočili do nakládacího roztoku z bylinek, bobulí, soli, staré melasy, ledku, vody a alkoholu a potom jsme to nechali pár hodin ve studené spižírně.

Po půl dne marinování jsme slávky omyli, abychom odstranili sůl. Jakmile jsme je osušili látkou, přes noc jsme je sušili venku. Druhého dne jsme na ně nanesli voňavý olej a pak jsme je vyudili. Jelikož byly několik hodin vystavené dýmu, slávky ztuhly.

 
Ukázal jsem hotovou uzenou slávku Sieg.

„Sieg, podívej.”

„Udělal jsi celkem úžasnou věc.”

„Vážně?”

Měl jsem pocit, že jsme si oba mysleli, že se to velmi dobře bude hodit k alkoholu.

Pořád bylo odpoledne. Příliš brzy na pití. Rozhodli jsme se, že si v noci ty slávky vychutnáme, a pak celé odpoledne tvrdě pracovali. Také jsem matce řekl, aby z uzených slávek udělala polévku.

Noc.

Večeře a koupání skončilo a uložili jsme Arna ke spánku. Proto jsme si vytáhli uzené slávky a bílé víno.

„Už to je dlouho, co jsme se napili.”

„To ano.”

Jelikož se Arno stal středem našeho života, neměli jsme čas takhle pít. Otevřel jsem láhev kvalitního vína, co mi dědeček nechal. Odstranil jsem sedlinu, jak mě to naučil, a pak nalil víno do sklenice.

„Výborné.”

„H~m, to je říz.”

Po vyjádření našich dojmů z alkoholu jsme se natáhli pro slávky. Jelikož byly uzené s mušlemi, bylo snadné je jíst.

Uzené slávky, co jsem zrovna dneska dodělal, měly – abych to popsal jednou frází – hutnou chuť. Ta chuť byla ještě kondenzovanější než u dušených slávek a čím víc jsem žvýkal, tím byly sladší. Dobře se jedli, protože měly slano-pikantní chuť a navíc se dobře hodily k alkoholu. Bylo to poprvé, kdy jsem si skoro pomyslel, že mám rád suché víno.

„Myslím, že kdybys je nabídl k prodeji, prodaly by se.”

„Vážně?”

Sieg to také uspokojilo.

„Vážně to je jiné, když použiju nakládací tekutinu, co jsem se naučil od tchána.”

„Vážně?”

„Jo. Jasně jiné.”

Metoda uzení, co jsem se naučil od tchána, mi pomohla dokonce i tady. Tak moc, že jsem přemítal, že metoda, co jsem používal já, kazila chuť.

Výroba byla neustále hluboký obor.

Myslel jsem si, že by bylo pěkné takhle dál žít vzkvétajícím životem a využívat ty různé znalosti, co jsem se naučil od tchána.
--------------------------------------------------

~ Tak, kdo se jde zkusit v kuchyni poprat se slávkami? Já sice slávky nemám, ale v mrazáku mám směsku mořských potvůrek na paellu. Třeba je na čase ji vytáhnout a zpracovat. ~

<Předchozí>...<Následující>