DM - kapitola 105

Kapitola 105 – Jméno Satouova rodu

„Jméno rodu?”

Nina mě zavolala do své kanceláře, abych rozhodl o jméně svého rodu, neboť mi udělili titul čestného rytíře.

„Copak se čestný šlechtický titul neuděluje jenom na jednu generaci? Je třeba jméno rodu?”

„Ano, rozhodně je to jenom na jednu generaci, ale je překvapivě mnoho čestných šlechtických rodů, z kterých pochází další čestní šlechtici.”

„I když se čestná šlechta omezuje jen na jednu generaci, většina je bohatší než padlí nebo zchudlí šlechtici. Můžou svým dětem zaplatit vzdělání a v závislosti na území se dá titul koupit,” přidala se ke konverzaci Arisa, co ve dne vždycky pobývala v Ninině kanceláři a pracovala.

„Tak to je. Pokud to tak pokračuje 10 generací, dostane tvůj rod titul normálního rytíře nebo baroneta.”

To je dlouho.

„Nejde se rozhodnout okamžitě, že? Uděláme to za 2 nebo 3 dny, takže si to během té doby pořádně rozmysli.”

„Já doporučuju Tachibana.”

Pokud se nemýlím, Arisa ve svém minulém životě měla příjmení Tachibana.

„Toho se zdržím.”

„Správně, mám za to, že už je jeden rytíř zvaný Tachibana. Jestli se jméno tvého rodu dá použít, si ověř u Yuyuriny v civilní kanceláři. Vyzná se v tom lépe než já, neboť studovala v královském hlavním městě.”

„Rozumím. Pokud vymyslím nějaké varianty, ověřím si to u ní.”

Už dřív jsem s Yuyurinou několikrát mluvil, byla to klidná a mlčenlivá úřednice z hnědými zapletenými vlasy. Dával jsem si pozor, protože byla plochá jako prkno, ale žádný prapor se neobjevil.

Jelikož jsem zahlédl, jak slečna Karina kráčela chodbou sem, rozloučil jsem se s Ninou a jal se k odchodu.

„Pane Satou, chápu, že utíkáš před slečnou Karinou, ale stejně jsi šlechtic, i když nízko postavený. Prosím, přestaň chodit balkónem.”

„Omlouvám se, Nino. Prosím, přehlédni to.”

Seskočil jsem z balkónu v Ninině kanceláři, co se nacházela na třetím patře.

Naopak jsem slyšel, jak se Nina naštvala na slečnu Karinu, co zrovna přišla. Znovu vešla bez zaklepání. To je ale tvrdohlavá osoba.





Takže, jméno rodu, co? Řádné jméno by bylo Suzuki a také bych si změnil jméno na Ichirou Suzuki. Ale to by bylo to samé, jako kdybych prohlásil, že jsem Japonec. A pravděpodobně bude bezpečnější, když to neudělám.

Kdybych si měl jméno vzít z některého ze svých titulů, pokud by šlo o zabijáka boha, tak co třeba Kamisaki nebo Kanzaki?

Satou Kanzaki.

Není to špatné, ale kdyby se mě Arisa zeptala na původ toho jména, těžko by se mi odpovídalo. Tak ze Zabijáka draků zkusme vzít slovo Ryu. Nebo Dragon, kdyby to bylo v západním stylu, ne?

Satou Ryu.

Satou Ryuzaki.

Satou Dragon.

Satou Dragonslayer.

Satou Slayer.

To není úplně ono.

Napadlo mě, že bych použil jméno hrdiny z nějaké hry, ale jelikož tu jsou lidé, co by pochopili, odkud to vzešlo, jako Arisa nebo hrdina z říše Saga, je to těžké.

Co kdybych použil jméno svatého meče?

Satou Excalibur.

Satou Caliburn.

Satou Durandal.

Satou Longinus.

Něco na tom nesedí.

Co takhle jméno z japonské katany.

Satou Kotetsu.

Satou Muramasa.

Satou Kikuichimonji.

Nezní to správně. Nebo spíš mám pocit, jako bych kombinoval moderní svět s historickým dramatem... tohle se zamítá.

Ha, možná že Satou Satou je dostatečně dobré~

To nejde, zasekl jsem se.

Pokud to takhle půjde dál, přijdu s nějakým divným jménem. Půjdu to prokonzultovat s jinými, abych si změnil náladu.

„Ro-du~?”

„Želvy jsou výborné nodesu!”

(Pozn.: jméno rodu = kamei; želvy = kame).

Zeptal jsem se Pochi a Tamy, protože byly nejblíž místu, kde jsem se nacházel. Ale nechápaly význam termínu jméno rodu.

Ty dvě seděly vedle slečny Soruny a jedly rýžové krekry ve tvaru kostí. Poslední dobou pokud netrénují, mlsají buď u slečny Soruny v baronské obytné síni nebo u služebné v salónku. Budete tlusté, víte?

„Jméno rodu, že? Tak dobrá, pokud se oženíš s Karinou, můžeš použít Donan,” řekla slečna Soruna uličnicky. Vypadalo to, že tohle jméno používal baron, než zdědil jméno Muno.

Satou Donan.

Není to špatné, ale pokud to je v kombinaci se slečnou Karinou, odmítám.

Kdyby byla o něco klidnější, mám pocit, že by mohla být mojí kamarádkou, ale teď je v tom nejlepším případě známá. Samozřejmě neřeknu něco tak nemožného, aby se chovala víc jako dáma.

„Toho se zdržím, protože to zní strašlivě.”

„Ale ne, Karina má budoucnost plnou úskalí, co?”

Vyšel jsem z místnosti za jejího chichotání.





„Doporučuju Nagasaki. Bylo to jméno mého předešlého pána.”

„Co takhle Kišrešgalza? Je to jméno mé rodiny, neměl by se tak nikdo nazývat.”

„Borean.”

To byly poznámky od Nany, Lizy a Miy.

Satou Nagasaki.

Satou Kišrešgalza.

Satou Borean.

Ne. Nebo spíš Lizo a Mio, nejsou to vaše příjmení?

„O čem to mluvíte?” zeptala se Lulu, co se zrovna vrátila. Když se doslechla o výběru mého rodového jména, rozzářily se jí oči.

„Ale! Rodové jméno, že! Co takhle Kubooku?”

Mám za to, že Kubooku je jméno Arisina a Luluina království.

„Jak se dalo čekat, kdybych použil Kubooku, bylo by to zlé. Vypadalo by to, jako kdybych se pouštěl do boje se zemí, co do Kubooku vpadla.”

„Tak... Ach, ne, to nic.”

Zdálo se, že Lulu něco napadlo, ale v půlce zmlkla. Když jsem jí pobídl, aby to řekla, vyšlo z toho jméno Watari.

„Bylo to příjmení mé babičky. Byla z daleké země, ale v zemi, kde jsem se narodila, mohli mít příjmení jenom šlechtici a ostatním to zakazovali. Takže ho nikdo nepoužíval.”

Satou Watari.

To zní jako Satori.

Když jsem Lulu řekl, že to dám do seznamu kandidátů, ty tři nespokojeně hučely, takže jsem i jejich návrhy dal na seznam. Liza si nijak nestěžovala, ale cítil jsem to z její atmosféry.





„Co kdyby ses zeptal Yuyuriny? Měla by znát mnoho vymřelých rodů, víš?”

Zeptal jsem se rytíře Zotora a vazala Hauta a ačkoli mi nenavrhli žádné dobré jméno, řekli mi o člověku, na kterého bych se mohl spolehnout.

Zkontroloval jsem mapu a zamířil jsem za slečnou Yuyurinou. Byla v jídelně.

„Rod? Rodové jméno?”

„Omlouvám se, že tě ruším u jídla.”

„Správně, pane rytíři. Přece jenom byste neměl tak často chodit do jídelny pro služebnictvo.”

Zavolal jsem na Yuyurinu, co si nacpala pusu jako křeček, ale okamžitě mi vyhubovala vrchní služka, co byla nedaleko. Řekla, že když se šlechtic přiblíží k služebnickému zázemí, služebnictvo znervózní a nebude moct pracovat. Šlechtu nechápu. Když jde o firmu, copak i výkonní zaměstnanci nepoužívali kantýnu?

„Našla jsem tě.”

Haa, přišel někdo otravný. Myslel jsem si, že přijde trochu později, ale zdá se, že to vzala zkratkou. Všiml jsem si jí, ale nemohl jsem utéct, protože mi hubovala vrchní služka.

„Teď si dáme souboj jako obvykle! Dneska tě určitě dostanu!” prohlásila slečna Karina a zaujala postoj.

Za tenhle jeden týden se celkem zlepšila. Možná kvůli potýkání se mnou získala techniku Boj level 1. Samozřejmě jsme během celé té doby nikdy ve skutečnosti nebojovali.

„Slečno Karino! Berte ohled na místo!” zahučela vrchní služka.

Slečno Karino, měla byste si být víc vědoma svého okolí. V tomhle ohledu je podobná Torumovi (Chlápkovi).

Nakonec jsem se od Yuyuriny dozvěděl, že nemůžu použít jména vymřelých šlechticů. Vypadá to, že na to bych potřeboval povolení od Erbovního parlamentu v královském hlavním městě.





„Tak co, rozhodl ses?”

„Nenašel jsem žádné dobré.”

„No, přece jenom tě to bude následovat celý život. Nedá se to rozhodnout tak rychle, co?”

Po slíbených třech dnech jsem o rodovém jménu nerozhodl. V Ninině kanceláři byla Yuyurina, co Arise donesla nějaké dokumenty, a taky slečna Karina.

„Cože~? Trápíš se kvůli rodovému jménu? Tak to mě jedno napadlo.”

„Co to je za jméno?”

„Hmm~ co-mám-asi-dělat.”

Slečna Karina se chovala snobsky. Otravné.

„Nino, omlouvám se, počkej ještě pár dalších dní.”

„To se nedá nic dělat, hm.”

„Tak pokud se za další dva dny nerozhodneš, bude to Tachibana, dobrá?”

Ariso, ty vážně chceš, abych měl příjmení Tachibana, co?

„Počkej~ neignoruj mě?”

„Promiň, zapomněl jsem.”

Nedá se tak snadno odradit, co?

„Co takhle Pendragon? Je to jméno hrdiny. Orion Pendragon.”

„Není to fiktivní postava?”

„Správně. Je to hrdina z příběhu, co mám ráda. Je to hrdinský příběh o hrdinovi, co se vydá na cestu na hřbetě draka, překoná sedm božích zkoušek a nakonec porazí démonického lorda.”

Příběh krále Artuše a řecké mýty dohromady.

„Jezdí na drakovi, že?”

„Ano, ale ne na wyvernovi, ale na velšském drakovi.”

Myslím, že otec Artuše se jmenoval Pendragon. Byl to hrdina, co zabil draka? Možná by to mohlo být nečekaně dobré. Stejně mám Excalibur, mohl bych si změnit jméno na Artuše. Jako Artuš Pendragon.

Poté jsem se dva dny v kuse trápil tou záležitostí s rodovým jménem.





„Takže začneme. ■■ Jmenný řád. [Satou Pendragon].”

>[Získána technika Jmenný řád]

Od Yuyuriny jsem dostal nové jméno a techniku Jmenný řád. Poté jsem si to ověřil na Yamatově kameni a připravili mi nové ID.

Na rozdíl od toho pro prostý lid to byla stříbrná destička s vyrytými písmeny. Řekli mi, že později na vévodově území si ji budu muset nechat očarovat zpevňovací magií.

Tentokrát jsem změnil hodnotu v kolonce směna, než jsem se dotkl Yamatova kamene. Zvýšil jsem si level a techniky, aby to vypadalo, že můžu, i když trochu nespolehlivě, dělat podporu ze zadního voje a že se můžu pohybovat trochu rychleji. O tomhle jsem si den předem promluvil s Arisou.

„Fufufu, Karina Pendragon nezní tak zle.”

Zaslechl jsem nebezpečnou poznámku, ale budu to ignorovat.

„Arisa Pendragon zní jako Artuš, ale nuance je dobrá.”

Arisa se šklebila, takže její rty vypadaly jako vlna.

„Ehehehe~ bylo by pěkné se jednou jmenovat Lulu Pendragon.”

Lulu, dokonce i ty, co? Lulu samozřejmě mluvila jenom pro sebe. Kdybych neměl techniku Špicování uší, neslyšel bych to.

„Pochi Pendragon nanodesu.”

„Tama Pendragon~?”

Pochi a Tama blahopřály, zatímco běhaly kolem mě.

„Mwuu, Borean.”

„Pane, jsi úžasný.”

„Pane. Pane Pendragon. Jak ti mám říkat?”

Nezdá se, že by to Mia vzdala. Liza vedle ní řekla něco, co by řekl opatrovník. A na Naninu otázku jsem odpověděl, že pane stačí.

„Takže rytíři Satou Pendragone, těším se na naši další spolupráci.”

„Nápodobně, vikomte Nino Rottol.”

Nina ke mně napřáhla ruku a potřásli jsme si. Tohle je poprvé, co jsem se dozvěděl, že je na tomto světě zvykem si potřásat rukou. Zatímco mi Nina svírala ruku, dala mi další úkol.

„Než odjedeš, musíš rozhodnout o svém erbu.”

Tentokrát je to erb, co...

Následujícího dne jsem měl od barona a komorníka přednášku o stýkání se s lidmi z vyšší společnosti a od Yuyuriny heraldiku. Nemusím ani zmiňovat, že jsem získal techniky [Společnost] a [Heraldika].





Jméno: Satou Pendragon

Rasa: člověk

Level: 30

Vztah: území barona Muna z království Shiga

Povolání: žádné

Hodnost: rytíř

Titul: žádný

Techniky:

[Magické umění] [Vyhýbání] [Trénink] [Kovářství] [Tesařina] [Vaření] [Matematika] [Odhad] [Společnost] [Heraldika]

Odměna a Trest:

[Safírová medaile území barona Muna]

[První řád armády barona Muna]

[Čestná medaile obyvatel Muna]





Takhle jsem si nastavil parametry v okně směny.

Od parametrů na ID z města Seryuu byly abnormálně vyšší, ale jelikož jsem svou totožnost při vstupu do města Muno neukázal, pravděpodobně by to mělo být v pořádku.

Dal jsem si level 30; je to výš než průměr, takže mě nikdo nebude znevažovat. A přesto to ještě není tak vysoké, aby se mě báli.

Jelikož mě lidé viděli ve voze pracovat s kovy a dřevem, přidal jsem si související techniky, aby to nevypadalo divně. Také jsem přidal vaření, protože mě služebnictvo vidělo dělat různé věci.

Přidal jsem i Společnost a Heraldiku, protože to působilo šlechticky.

Ty dvě medaile od barona jsou za záchranu území. Zdá se, že obě se dávají jenom člověku, co udělal něco význačného. Poslední medaili jsem dostal od vlivných lidí z města.
-----------------------------------------------

~ A ze Satoua je šlechtic! Tímhle jsme se dostali na konec šesté knihy! ~

Hlavní stránka novely
Seznam technik
Seznam postav

<Předchozí>...<Následující>