DM - kapitola 192

Kapitola 192 – Vyhubení škůdců

Tady Satou. Je mnoho případů, kdy shromáždění odborníci nedokážou přijít s řešením, a přesto se jediné slovo ledabyle pronesené amatérem stane podnětem k vyřešení problému.

Ale také se stávalo, že se problém promění na katastrofu kvůli jedinému slovu nadřízených.



„Ano? Odborník na hubení škůdců?”

Ustal jsem v práci na tvorbě živé figuríny a zopakoval jsem slova staršího elfa, co mě navštívil v dílně.

Toto byla dílna řemeslníka živých figurín, Sotorineyi. Živé figuríny, co jsem nedávno viděl jako atrakce, a většina figurín ve města bylo jeho dílo.

Než mě začal učit, varoval mě, že i když se to naučím, nebudu schopen to reprodukovat venku, neboť tam neexistuje surový materiál. Jak jsem to pochopil, používali kámen mudrců jako ten, co jsem pozřel, jako jádro, co sloužilo jako elektrický reaktor. A to se nedalo vyrobit vně lesa Borenan.

Nicméně ostatní struktury kromě této vypadaly použitelně, takže toto úsilí nebude marné. Chtěl jsem to tak moc vědět, konkrétně strukturu informačního IO a logickou kontrolu AI.

Když tohle pominu, ohledně tohoto staršího.

„Slyšel jsem to od Shagniga. Zdá se, že jsi úžasně vymýtil ten jedovatý hmyz, co se rozmnožil na cvičišti. Od té techniky očekáváme mnoho, tak se s námi prosím poděl o svou moudrost.”

Ach, to, co?

Na cvičišti, kde si Arisa a ostatní včera hrály, došlo k pár incidentům propadu. Pravděpodobně mluvil o šetření, co jsem provedl s Shagnigem na troskách. Vypadalo to, že starší věděli o tom, jak jsem vymýtil jedovatý hmyz, co se tam tak moc rozmnožil.

Když jsem aktivoval titul Zabiják hmyzu a když jsem plnou silou použil magii Stěrač hmyzu, bylo to jednoduché. Při svém druhém pokusu jsem si titul deaktivoval, ale nijak moc se to nelišilo. Nemohl jsem se rozhodnout, jestli titul neměl žádný dodatečný efekt nebo jestli to bylo proto, že to byl od začátku overkill.

„Pokud nevadí, že to budu já, s radostí něco poradím.”

Nebo spíš dokonce půjdu ty škůdce vyhladit.

Aialize mě přece jenom naučila mnoho věcí jako jak skrýt své duchovní světlo a od ostatních elfů jsem měl recepty.

Jelikož jsem nadšeně vstal, starší mě uklidnil.

Neboť se nezdálo, že by na to spěchali, zítra pošlou někoho do domu, kde přebývám, aby mě vyzvedl.

Ten den se živá figurína, co jsem dokončil, nedokázala ani postavit. Vypadalo to, že jsem měl před sebou dlouhou cestu.




„Tak, Satou z království Shiga! Přišla jsem tě vyzvednout.”

Ta osoba, co sem přišla, byla Aialize. Copak to děláš, vážená vyšší elfko?

„Prosím, říkej mi Satou. Takže půjdeme?”

„Ano.”

Aialize zrudla v tváři a natáhla ke mně ruku s ohnutým zápěstím. Znamenalo to, že bychom se měli chytit za ruce? Možná půjdeme prostorovou magií. Zatímco jsem si myslel něco takového, vzal jsem ji za ruku.

Arisa se vyklonila z balkónu a zakřičela „vinen!”, Pochi a Tama se také přidaly s „vinen”, ale jestlipak věděly, co to znamená~?

Tohle ode mě možná bylo neurvalé, ale nebylo třeba se držet za ruce, že?




Obloha byla plná hvězd.

Nebo spíš tohle bylo poprvé, co jsem na vlastní oči viděl hvězdy, co se nemihotaly.

Místo, kam nás Dryáda vzala, byla pozorovatelna uprostřed městské části na zenitovém bloku stromu světa.

Pokud to AR a mapa ukazovala správně, byli jsme zhruba 300 km nad zemí. Nedosáhli jsme orbity geostacionárních satelitů, ale tohle by mělo celkem dost přesahovat stratosféru. Hádal jsem, že to bylo v mírně nižší části nízké pozemské orbity?

I když jsme byli takhle vysoko, gravitace byla pořád 1G. Jestlipak to bylo kvůli magii?

Ne, ještě než začnu přemýšlet o tomhle, tak vysoký strom by neměl být schopen udržet vlastní tíhu. Bojácně jsem se na to zkusil zeptat pana staršího, ale...

„Jak to, že se ten strom nerozštípne a nezničí?”

„To díky ochraně bohů.”

Nemysli si, že mě můžeš oklamat pomocí bohů, ochrany a tak. Omluv se učitelům fyziky! Chtěl jsem zakřičet „ugaa” jako Arisa, ale silou jsem to potlačil. Jelikož se pan Pokerová tvář snažil ze všech sil, starší by neměl nic poznat.

„Omlouvám se, starší je neznalý takových technických věcí,” vysvětlila mi elfka, co vypadala jako výzkumnice, jménem Jia, co čekala vedle nás.

Bylo mi řečeno, že těch nespočet větví stromu světa se vsouvalo do přilehlého subprostoru (rovina Isa) jako kotvy a pomáhaly rozložit tíhu stromu světa a podepřít jej. Zdržel jsem se snahy pochopit, co to je „přilehlý subprostor”, ale zdálo se, že tíha každé jednotlivé větve nebyla sama o sobě moc, takže se nerozpadaly.

Pořád mi na tom něco vrtalo hlavou, ale prostě to budu považovat za nějaký záhadný strom (a fantazii).

Pojďme k věci.

„Prosím, podívej se na větev vpředu.”

Podíval jsem se na tu gigantickou větev, co se rozprostírala v prázdném vzduchu a na kterou Jia ukázala. Větev se nespočetněkrát rozdělovala a poslední takové rozdělení vypadalo tence jako nitky. Táhlo se to tak daleko, kam jen oko dohlédlo, ale Jia ukázala ještě dál.

Aialize, co vedle mě vypadala znuděně, se dívala dalekohledem, co měla v ruce. Byla to nějaká magie? Nemohl jsem si pomoct a měl jsem pocit, že to to nebylo. Zajímalo mě, jakou věcí ji ten Daisaku ovlivnil, ale prozatím se o tom nezmíním.

Normálním pohledem jsem nic neviděl, a tak jsem použil kombinaci Vzdáleného pohledu, Pohledu do dálky, Noční vize, Úpravu intenzity světla a Manového vnímání a podíval jsem se.

Medúza?

„Je to kvůli té věci, co vypadá jako medúza a co má nohy ovinuté kolem větve, co vypadá jako nit?”

Jia, co mi předložila dalekohled, ztuhla, ale odpověděla jen kývnutím hlavy.

Ale proč byla ve vesmíru medúza. Měly by to být velryby—ne, tuňáci. Jo, tuňák se k vesmíru hodil.

Vytlačil jsem tu hloupou myšlenku z hlavy.

Zapomněl jsem, protože jsem se opíjel tou podívanou jako z vesmírné stanice, ale provedl jsem Průzkum celé mapy.

Ta větev vypadala jako zářící větev, co se táhla až do dálky jednoho kilometru, jen z místa, kde jsem byl, ale z mapy jsem viděl, že se to jako superjemné vlákno táhlo zhruba 100 kilometrů.

Tato větev jako nit pravděpodobně sbírala z éteru manu.

Podle toho, co jsem zjistil z mapy, se ty medúzy nazývaly Zlé ryby, byly kolem levelu 20-40, s průměrem v levelu 30. Byli to jen nevýznamní netvoři.

Ale bylo jich 10 tisíc. Zdálo se, že měli zvláštní rasovou schopnost Vstřebat. Když jsem se podíval blíž, jejich kategorie nebyla netvor, ale <záhadné stvoření>. Co to kruci je?




„Ty medúzy jí manu, co strom světa nashromáždil. To je samo o sobě znepokojující, ale dokonce do stromu světa nakladly vajíčka a rozmnožují se.”

Aha, to vymýcení škůdců se přece jenom týkalo medúz. Bylo to snadné, pokud jsem mohl prostě zničit každou medúzu kolem stromu.

„T-totiž—”

Bohužel se nezdálo, že by to bylo tak snadné.

„—Je mnoho důvodů, proč je nemůžeme vymýtit.”

Zaprvé, obranný mechanismus stromu světa vás spálí na uhel, pokud medúzu vyhladíte. He? Co to kruci? To jsem si pomyslel, a tak jsem se zeptal znovu.

Medúzy evidentně infikovaly strom světa svým jedem a přiměly si ho myslet, že jsou jeho součástí. Zdálo se, že se elfové pokoušeli strom světa detoxikovat magií a uspat ho, zatímco medúzy vyhlazovali, ale strom světa byl tak rozlehlý, že to neuspělo.

Druhým důvodem bylo, že když počet medúz klesl pod určité množství, začaly se explozivně rozmnožovat. Dobře pro marikulturu! To jsem si pomyslel, ale nebylo to tak snadné.

Když se medúzy explozivně množily, zdálo se, že konzumovaly větve stromu světa ve velkém. Navíc to spustilo řetězovou reakci od vedlejších medúz a ty se také začnou množit, takže pokud je nedokážeme vymýtit všechny najednou, místo toho se jejich počet zvýší.

Třetím důvodem bylo, že kolem medúzy byla zóna bez many.

Nechápal jsem, co to znamenalo, a tak jsem se na to vyptal víc. Zdálo se, že v blízkosti medúzy se nedala použít magie.

Vypadalo to, že kvůli tomu výzkum medúz nepokročil. Elfové tomu říkali prázdnota, ale prakticky to byl vnější vesmír, takže bez magie by neměli být schopní do něj vkročit.

Také nemohou použít magicky vyrobený umělý život (živé figuríny) k útoku na medúzy, neboť obranný mechanismus stromu světa proměnil figuríny na zuhelnatělé zbytky.

„Je to celkem strašné, co?”

„Vážně to je strašné, víš~”

Na mou myšlenku typu „to je problém někoho jiného” Jia vzlykala z hloubi srdce. Pod očima měla velmi tmavé kruhy.

Takže, vymyslel jsem několik způsobů, jak se s nimi vypořádat, ale potvrdím si to s Jiou.
-----------------------------------------------

~ Ehm... já s tímhle vlastně nemám vůbec nic do činění. Následujících pár kapitol bude prostě... já nevím, úplně absurdních. ~

Hlavní stránka novely
Seznam technik
Seznam postav

<Předchozí>...<Následující>