OSO.2 - prolog (2)

Brzy ráno jsem stál v kuchyni a připravoval obědové bento.

Na sobě jsem měl letní školní uniformu a přes to zástěru. Moje mladší sestra Miu seděla a snídala přede mnou, také v letní uniformě. Ačkoli jsme pořád měli čas a nebylo třeba panikařit, naložila si šunku a smažená vajíčka na sendvič a už začala jíst.

„Miu, i když nebudeš takhle spěchat, tak to stejně stihneš.”

„Ughh... to je pravda, ale čas je vzácný. Zbývající čas využiju na sbírání informací!”

A zatímco to Miu říkala, jedním lokem si nalila čaj do žaludku. Řekla „děkuju za jídlo” a odnesla talíře do umyvadla vedle mě.

Miu dosnídala a když si z pokoje donesla notebook, podívala se na něj s vážným výrazem.

„Takže našla jsi něco?”

„Brácho... zrovna teď probíhá údržba serveru.”

„Hmm.”

„Ach, to vypadá, jako že tě to nezajímá. S novou verzí se také změní pár specifikací.”

„Změna ve specifikaci? Našli nějaké chyby v programu?”

„Ne, to ne. Něco jako úprava rovnováhy?”

Miu mi pokynula k sobě, vypadala, že očima co nevidět stráví celý monitor notebooku, co si přinesla do obýváku. Položila ho hned vedle připravených obědových krabiček.

„Zavedli systém sytosti, který využívá pokroucený Smysl [Vaření].”

„Hee~ jinými slovy...”

„I ve hře bude třeba jíst. Když bude člověk hladovět, sníží mu to statistiku a v nejhorším případě můžeš umřít hladem. Haa, to mi připomíná jednu hru.”

Moje mladší sestra osmačka si založila ruce na hrudi a několikrát pokývala hlavou. Ty, máš být mladší než já, ale teď mám pocit, jako by sis vzpomněla na něco nostalgického z dávné doby.

Ta hra, co Miu zmínila. Zdá se, že to je RPG zlodějského typu.

V té hře se hráči a netvoři střídali v tazích a pohybovali se po čtvercovém poli. Byla to velmi jednoduchá hra, kde měla na pořadí tahů vliv mrštnost avatára. Ale pokud jste plně nevyužili předmětů a pastí, zemřeli jste v obklíčení nepřátel. Pokud jediného hráče obklíčilo osm nebo víc nepřátel, tak to nekončilo dobře. Řešením bylo vybít celý sloupec nepřátel nebo zabít netvory na třech přilehlých políčkách vpředu.

Pokud člověka blbě obklíčili, netvoři využili palby na své spojence a povýšili v levelu. Nebo když se hráč zasekl v pasti, bez milosti na něj zaútočili.

A pokud člověk leveloval pořád na jednom políčku, začal být hladový. Byla to obtížná hra.

Shizuka byla v těhle hrách dobrá. Říkávala: „Schopnosti hráče budou fungovat, jenom když dokážeš předvídat, co tě čeká. A pokud se nedokážeš dívat dopředu, nemáš na výběr a musíš se to naučit smrtí.” Taková to byla hra.

Ale ta věc, co mě na tom trápila...

„Co když později nebudeme moct jíst v reálu, když budeme jíst ve hře. Kdybychom kvůli tomu nemohli sníst připravenou večeři, bylo by to smutné.”

„Nemyslím si, že k tomu dojde. V beta verzi jsem zkusila sníst jídlo [Onigiri]. I když to mělo chuť, tak mě to nezasytilo. Takže je to jenom herní záležitost se statistikou.”

Taková věc. Přesvědčeně jsem se podíval zpět na monitor.

Na monitoru byly seřazené různé vzorky jídelních položek.

Můj herní obchod [Ateliér] se specializoval hlavně na spotřební zboží. Znělo mi zajímavě, že bych k nabízeným produktům přidal i jídelní položky. Věci jako sendviče jsem mohl snadno vyrobit jen tím, že jsem na sebe naskládal suroviny.

„...tak si zkusím vzít Smysl [Vaření].”

V reakci na to bezduché zamumlání——

„Brácho, copak si nebereš až příliš? [Luk] a [Očarování] a taky [Mísení]. A teď [Vaření]...”

„Nech mě být, ty podvodná malá ségro.”

Taky jsem si myslel, že svoje schopnosti táhnu až moc doširoka, ale nelitoval jsem toho. Měl jsem v plánu hrát vlastním tempem. A pokud nějaký Smysl nevyužiju, tak jsem ho vždycky mohl deaktivovat.

„Když se jedná o tebe, sestři Yun, myslím, že by se k tobě nejvíc hodila role podpůrného mága.”

„Řekl jsem, abys mi neříkala 'sestři Yun'.”

Ačkoli jsem se na ni po jejích slovech mračil, pochopil jsem, co tím myslela. Mohl jsem zvýšit schopnosti družiny zkombinováním [Léčení] a [Očarování] a pokud jsem měl trochu volného času, mohl jsem útočit magií. Tak jsem si to představoval, ale... hej, vlastně se to nijak neliší od toho, co dělám teď.

Při léčení nebyl rozdíl, jestli to byly lektvary nebo magie. Při útocích bylo to samé, jestli jsem použil luk nebo magii.

Moje úloha by se moc nezměnila. Navíc ten můj nynější avatár už byl zasvěcený podpoře. Pokud někdo potřebuje jídlo, pak je mou úlohou jako podpory jej doručit.

Samozřejmě i kdyby to teď nepřidali, myslel jsem si, že bych si [Vaření] nakonec stejně vzal. Věci jako steak z dračího masa mi přišlo jako sen.

„Grr... pokud je to takhle, tak mi i ve hře připrav vynikající jídlo.”

„Jasně, jasně. Bento brzo vychladne, tak si ho zabal.”

„Co je dneska uvnitř?”

„Kuřecí rýže.”

„Hurá! Brácho, já tě mám tak ráda!”

Ačkoli byla šťastná z tak dětského jídla jako kuřecí rýže, mě z toho naopak bylo trapně. No, nevadilo mi to, protože to bylo snadné na přípravu.

„No tak, dej si to do tašky, než na to zapomeneš.”

„Brácho, pojď sem na chvilku.”

Jakmile jsem si sbalil bento a snažil se nasnídat, Miu si sedla přímo vedle mě a znovu mi ukázala monitor notebooku.

Na monitoru byl kontakt a také různé rozvrhy pro OSO. Mezi tím byly i nejnovější informace o update ve videovém formátu.

„Spustím to.”

[„Všechny vás zdravím. Já jsem Yoshino Kazuhito z vývojářského oddělené [Only Sense Online].”]

Sledovali jsme muže, co se objevil na monitoru notebooku. Byl to pohledný muž ve věku po dvacítce. Není to nějaký idol?

[„Nynější ohlášení se týká obsahu aktualizace a také ohlášení o události.”]

Úkosem jsem se podíval na Miu, co na monitor zírala s vážným výrazem na tváři. Bylo to, jako by do něj chtěla očima provrtat díru. V tichosti jsem se obrátil zpět k videu.

[„Tento update začleňuje více realismu zavedením systému sytosti. Co se týče oficiální události, během celých letních prázdnin jsme připravovali překvapení. Za deset dní ve 13:00 se v Prvním městě uspořádá událost. Účast je omezená na maximálně šestičlenné družiny. Počet předmětů na osobu je omezený na sto kusů. Podle toho, jak se během této události zachováte, i hráči, co nehráli tak dlouho, budou moct zesílit během krátké chvíle. Navíc událost v sobě zahrnuje i element dárků. Přidejte se k nám a zúčastněte se.”]

Ačkoli bylo to video poklidné a ne delší než tři minuty, Miu začala přemýšlet o jeho obsahu.

„Oficiální událost... zesílit během krátké chvíle... podmínky jsou počet členů v družině a množství předmětů.”

„Miu? Je čas. Jdeme do školy.”

„Jo.”

I jak jsme odešli z domu, dál jsme diskutovali o obsahu oznámení před chvílí.

„Co si myslíš o tom oznámení, brácho?”

„Je to moje první událost, ne? Neřekli žádné další podrobnosti, takže nemám co si o tom myslet.”

„To je pravda, ale když uvážím, že řekli zesílit během krátké chvíle, přijde mi, že můžeme získat unikátní předměty. Zavání to vzácnostmi.”

„Je to svět, o kterém moc nevím. Takže mám se taky přidat a zkusit to? Co Shizuka?”

„Ségra je zapálená hráčka, takže se určitě zúčastní a jelikož je léto, tak se bude účastnit hodně lidí~” řekla Miu, jak kráčela vedle mě. Najednou si protáhla ruce a zamžourala do slunce. Já jsme kvůli té záři přimhouřil oči.

„Pokud bude mít Shizuka čas, mohli bychom se zúčastnit spolu.”

„Aach, nemožné, to nejde. Ségra je zástupce vedoucího své gildy. Teď už mají zhruba třicet lidí, nemůže upřednostňovat příbuzné. A taky je napřed.”

„Vážně?!”

„Jo. My zrovna teď levelujeme nedaleko jižní brány. Ségra má vyšší level a je taky dál. A taky vydělává peníze pro gildu.”

Hoo~ už má gildu. Zdá se, že po dokončení mise 'založení gildy' jsou dalším zádrhelem peníze. Takže dokonce překonala i tohle. Já nemám v úmyslu se přidat ke gildě, takže se mě to vůbec netýká.

„Jinými slovy nemám nikoho, na koho bych se mohl spolehnout. Možná bych se měl zúčastnit sám. No, alespoň se trochu připravím.”

„Asi jo. Taky se potřebuju připravit, levelováním a tak. Aach, zrovna jsem dostala chuť si zahrát. Škola je taková otrava.”

„Je to jenom půl dne a už jsem ti připravil i oběd.”

„Brácho, v budoucnu z tebe bude úžasná nevěsta.”

„Co tahle ségra říká svému bráchovi...” protestoval jsem a povzdechl si.

Pořád jsme měli chvilku času, než škola začala. Celou cestu jsme šli pěšky. Jít v tomhle horkém a vlhkém počasí po rozpáleném asfaltu bylo fyzicky náročné.

Když jsme konečně dorazili ke školní bráně, rozloučili jsme se, neboť já byl na střední a Miu na druhém stupni. Jak jsem kráčel po chodbě, slyšel jsem ze tříd hlasy. Vešel jsem do vlastní třídy.

„Hej, Shune. Dlouho jsme se neviděli.”

„To není pravda, ne. Čas od času se vidíme ve hře.”

Jak jsem si postěžoval, vypálil jsem proti němu pěst bez žádné zvláštní síly. Takumi ji přijal.

„Tak nějak se zdáš ospalý. Nevyspal ses?”

„Ne, až do půlnoci jsem leveloval. Měl jsem na starost odlákání silného nepřítele v dolu. Bylo to úžasné levelování.”

„Ty herní závisláku. Tak co? Dostal jsi nějaké dobré předměty?”

„Ne, bylo to na nic. Byla to nějaká ruda, ale nemohli jsme ji použít. Ten boss byl taky příliš silný. Snažíme se si co nejvíc zvednout level a pak zamířit na sever.”

„Aha. Já dělám věci jako sklízení a řemesla. Pokud budeš něco potřebovat, zajdi do mého obchodu.”

„Tak to přijdu.”

Hmm. Důl, co? Rád bych se tam zkusil jednou podívat. No, pojďme se podívat, až vyleveluju [Zručnost].

Mluvili jsme o údržbě z dnešního rána, o informacích o aktualizaci a také o té oficiální události.

Takumi měl z toho samého videa dojem, že to udělali proto, aby lidé využili Smyslů, co se zatím nepoužívaly.

Kromě toho jsme zbytek času do začátku ranní třídní hodiny strávil povídáním si s Takumim a ostatními spolužáky, co jsem nějakou dobu neviděl.

Byl to školní den během letních prázdnin. Po učitelově oznámení jsme se sešli ve škole na úklid a pak jsme šli domů. Tak to chodilo.

Takumi odběhl domů, aby se co nejdříve přihlásil do OSO a obhlédl obsah aktualizace.

Já jsem šel po cestě domů koupit suroviny na večeři a když jsem se vrátil domů, také jsem se okamžitě přihlásil.
-----------------------------------------------


~ Už to úplně slyším: He, takže Yun nakonec taky začal vařit... Ovšem stále si stojím za svým, že kulinářské popisy nebudou tak rozvláčné jako třeba v DM nebo v HK. ~



Hlavní stránka novely
Seznam postav

<Předchozí>...<Následující>