KY - kapitola 23

Kapitola 23 – Od odplaty k vzpomínce

„Neodvažuj se na mě shlížet!”

Pokud ztrácel, co se síly týče, nebylo třeba se spoléhat na své paže.

Vyvinul co možná nejvíce síly a kopl pseudogoblina do břicha. V mysli cítil spalující senzaci, jako kdyby mu do hlavy někdo vrazil žhnoucí ocelovou tyč.

Pseudogoblin kvůli tomu kopnutí povadl a odstrčilo ho to z Lorena.

Ale ten úsměv z jeho tváře nezmizel.

Pseudogoblin věřil, že ten člověk, co s ním prohrál v síle, akorát zbytečně bojoval a že ho nakonec porazí.

Ale kvůli Lorenově dalšímu počinu mu ztuhl úsměv na rtech.

Loren po goblinovi okamžitě vyrazil s mnohem větší silou a rychlostí než předtím, naprosto se vzdal obrany. Ačkoli to pseudogoblin znovu zastavil svou palicí, při tom nárazu, co pocítil, se mu rozšířily oči.

Jak pseudogoblin udělal krok vzad, Loren udělal další krok dopředu a zaútočil.

Ten úder, co mu Loren uštědřil a co byl ještě rychlejší než ten předtím, pseudogoblin znovu vykryl svou palicí. Ale ta palice, co vykryla všechny tři Lorenovy útoky, nedokázala vystát čirou moc toho posledního úderu a zlomila se v půli.

Pseudogoblin zpanikařil a odstrčil od sebe gobliny, jak se snažil se od Lorena vzdálit, ale Loren dál zvyšoval svou rychlost.

Loren pseudogoblinovi nedovolil, aby se dostal mimo jeho dosah, a čtvrtý úder, co uvolnil, rozdrtil všechny gobliny v cestě a přímo udeřil pseudogoblina do paže.

Meč se prosekl kůží, masem a kostmi a všude se rozstříkla krev.

Pseudogoblin zařval bolestí, ale okamžitě ho odhodil vzad Lorenův útok.

Nedokázal nabýt rovnováhu a mohl se akorát dívat, jak se Lorenův velký meč problýskl zprava doleva.

Další úder ho zasáhl do pravého předloktí, prošel mu přímo skrz tělo a ven druhou stranou.

V tom úderu byla taková síla, že se paže pseudogoblina stále otáčela ve vzduchu, když se jeho tělo sesypalo na zem a ze seknutí prýštila krev.

Ale Lorenův výpad tím nekončil.

Lorenovy paže zrychlovaly každým krokem, co udělal, a máchal velkým mečem tak rychle, že ve vzduchu kolem něj bylo slyšet burácení.

Nestaral se, jestli používal čepel nebo kam jí mířil. Jak kolem sebe neuvěřitelnou rychlostí máchal velkým mečem, z jeho útoků vznikl jediný vír.

Čehokoli se ten vítr dotkl, to bylo rozsekané, vydlabané a rozdrcené na pouhé kousky a odvanuté.

Ritz a Jack spatřili prudkost toho útoku a nervózně se rozhodli přestat bojovat a ustoupili zpět, kde byli Nim a Quartz.

Nechtěli riskovat, že by se připletli do větrné bouře, co tu zuřila.

„Co to kruci je...” zamumlal Jack s omráčeným výrazem na tváři.

Tak prudké a jednostranné byly Lorenovy útoky, co vypadaly jako bouře.

Gobliny, co se k němu snažili přiblížit, to okamžitě degradovalo na černé a rudé kusy, co to rozmetalo po místnosti.

Někteří se pokusili utéct, ale tlačili je zpět goblini, co přicházeli za nimi. A všichni se stali kořistí zuřícího větru.

Také přišlo pár pseudogoblinů, ale dokonce i oni dokázali ustát jen jeden nebo dva Lorenovy údery, než skončili jako ostatní goblini.

„Není to přesně jako ve zkazkách? Jeho tělo je jako vítr a když kolem provane vítr, v jeho stopách nic nezůstane...”

„To mluvíš o žoldnéři Vražedný vítr? To není možné, ne? Proč by se žoldnéř s titulem stal dobrodruhem měděného řádu?”

„No tak! Myslíš si, že můžou být dva nebo tři různí lidé, co to dokáží zvládnout?!”

Nikdo Jackovi nedokázal dát odpověď.

Povídalo se, že žoldnéř Vražedný vítr byl schopen rovnocenně bojovat s nejsilnějším žoldnéřem a že dokázal obrátit průběh bitvy jen tím, že se jí účastnil.

Ačkoli nepoužíval magii jako Meče plamene a Čepelový démon, říkalo se, že jeho schopnosti s mečem oba překonaly. V bitvě se jeho existence považovala za stejnou jako bůh smrti a ani Ritz, ani jeho družina nemohla uvěřit, že by známý šermíř jako on mohl být dobrodruhem nejnižšího řádu.

Když pominuli to, jestli Loren byl nebo nebyl Vražedný vítr, nemohli popřít fakt, že on sám obrátil průběh tohoto boje. A začali mít naději, že budou moct přežít.

„Nemyslíte si, že tohle nějak vyjde?”

„Přehnaně optimistické. To není dobré,” řekla Nim chladně Quartzovi, jehož hlas zněl lehčeji.

„Říkáš, že bychom neměli mít naději?!”

„Ne. Není dobře nechat to na něm. Jako stříbrný řád máme svoji hrdost.”

„To je pravda, ale...”

Jack se po Nimině prohlášení poškrábal ve vlasech.

Nim pak ukázala na Lorena, co se pořád bez zpomalení vrhal na gobliny, co k nim přicházeli.

„To není dobré.”

„He? Co tím myslíš to není dobré?”

Jack a Ritz neměli ponětí, co tím myslela.

Nim si to dokázala uvědomit díky excelentnímu sluchu elfů.

„Ten velký meč. Co nevidět se zlomí.”

„Cože?!”

Na co Nim poukázala, už si Loren byl vědom.

Ačkoli dál měnil gobliny na zohavená těla, senzace, co pociťoval z jílce, a také zvuky z čepele mu řekly, že velký meč už o moc déle nevydrží.

Od dob, co byl žoldnéřem, Loren věděl, že když byl během bitvy vzrušený nebo když utržil vážné zranění, aktivovalo to v něm spoušť a díky tomu byl schopen ukázat sílu, co normálně nemohl.

Nemohl si zvolit, kdy to chtěl použít, takže to nebylo tak snadné použít. Ale tato moc Lorena zachránila víckrát, než mohl spočítat.

Samozřejmě to mělo svou nevýhodu a ta zpětná reakce jej obvykle zanechala bezmocného a vyčerpaného, ale usoudil, že měl štěstí, že se to aktivovalo.

Štěstí pro Lorena, ale smůla pro jeho velký meč.

Loren věděl, že jeho velký meč nevydrží tak dlouho jako jeho tělo.

Použil sílu ve svých pažích a rychlost, kterou jím máchal, aby nahradil oslabení čepele, ale zdálo se, že už dosáhla svého limitu.

Jak Loren odsekl hlavu pseudogoblina, nebyl si ani jistý, kolik jich do teď zabil, došlo k tomu.

Jak hlava pseudogoblina dopadla na podlahu, z Lorenova velkého meče se ozval jasný kovový zvuk a čepel se zlomila.

„Zatraceně!”

Loren bez přemýšlení zaklel, ale zlomený meč neznamenal, že nemohl bojovat.

Čepel velkého meče byla původně celkem dlouhá, takže byl stále schopný bojovat s dolní půlkou, co byla stále netknutá.

Ale kratší čepel znamenala méně újmy a ačkoli mohl máchat rychleji, každý úder udělal méně.

„Hej, tohle je zlé! Zlomila se mu čepel! Už jsi hotová?!”

Ritz sledoval, jak vítr odhodil zlomenou čepel na stěnu, a zeptal se Lapis, co stále pracovala na kontrolním panelu.

Když zaslechla, jak čepel narazila do stěny, vzhlédla, ale okamžitě vrátila oči ke kontrolnímu panelu před sebou.

„Hej, tak jak?”

„Nemůžu to dokončit okamžitě, ani když mě popoženeš.”

„To vidím! Ale tvůj partner bude brzy v maléru!”

Spolu s újmou se Lorenovi snížil i dosah.

To znamenalo, že do svého útoku zahrnul méně goblinů a nemohl v tom pokračovat dlouho.

Pokud nebyla šance, že se ten proud goblinů zastaví, Lapis byla jejich jedinou nadějí.

„Já vím, já vím! Vložila jsem tam rozkazy k uzamčení a zastavení goblinů! Ale ten poslední... Konečný kód tím neprochází!”

Lapisin hlas byl kvůli jejímu podráždění hlasitější a drsnější.

Ritz nedokázal pochopit půlku věcí, co zrovna řekla. Ztišil hlas a zeptal se: „Co tím myslíš?”

„Jednoduše řečeno se ovladač nevypne! Kdyby se tohle ukončilo, ostatní rozkazy, co jsem tam vložila, by vstoupily v platnost a jak trosky, tak goblini by přestali pracovat a začali se rozpadat!”

„Pokud se to jen potřebuje vypnout, nemůžeme to prostě zničit?”

„Pokud to zvládneš, prosím, udělej to! Tohle je věc, co přežila stovky let a pořád funguje, jak má! Pokud to zničíš, vypne se to! Prosím, zkus to!”

Ritz řekl Lapis, aby trochu ustoupila, a máchl svým mečem dolů na kontrolní panel.

Ale nedokázal ho ani poškrábat.

Jeho meč se od kontrolního panelu odrazil.

„Co to kruci?!”

„Povrch chrání magické kouzlo, normální útoky to nerozbijí! Potřebujeme něco jako prokletý meč, abychom to zničili!”

Jejich konverzace se donesla k Lorenovým uším.

Nechápal ty technické části, ale pochopil, že aby se něco udělalo s touto situací, potřebovali, aby Lapis ten kontrolní panel vypnula nebo aby ho něco zničilo.

Také věděl, že se ho Ritz snažil zničit, ale že ho chránilo magické kouzlo, takže to nedokázal.

Když sesbíral všechny informace, dostal nápad.

Neměl ponětí, jestli to zabere, ale v tomhle bodě už neměl co ztratit.

„Lapis! Dostaň se odtamtud!” zakřičel jejím směrem, jak máchl mečem v širokém oblouku a přinutil hordu goblinů od sebe.

Aniž by kontroloval, jestli Lapis udělala, co jí řekl, hrábl rukou do kapsy a našel, co hledal.

Bylo to něco, co se aktivovalo, když si to uživatel přál, ale aby se ujistil, že se to určitě aktivuje, musel nahlas říct, že si to přeje použít.

Loren ten předmět hodil na kontrolní panel a z plných plic zakřičel: „Aktivuj se!”

Ten předmět, co letěl vzduchem, byl přívěšek, z kterého sálalo zlaté světlo.

„Přívěšek Ztracené many?!”

Lapis, co spěchala od panelu, viděla, co to bylo, a začala se pohybovat ještě rychleji.

Když přívěšek dopadl na panel, uvolnil ze sebe nahromaděnou manu, co nastřádal od chvíle, co ho použil goblinní mág, a po Lorenově výkřiku deaktivoval magii, co ho chránila.

„No tak, rozbij se!”

Loren pozvedl zbytky svého velkého meče nad hlavu a vrhl jej na panel veškerou svou zbývající silou.

Proletělo to přes místnost a vrazilo přímo do panelu.

Dokonce i bez kouzla byl panel celkem tvrdý, ale stejně nedokázal vystát Lorenovu plnou sílu a moc a meč se zabořil hluboko dovnitř.

„J-jejda, to bylo nebezpečné...”

Ačkoli se trochu many z přívěšku obnovilo, zdálo se, že jí nebylo moc, protože se rozsah magie nedostal až k Lapis.

Ale i tak si Lapis chtěla užuž stěžovat, že kvůli Lorenovi skoro znovu pozbyla kontrolu nad svými údy, když se Loren najednou přímo před jejíma očima zhroutil.

„Co—?! Lorene! Lorene, jsi v pořádku?!”

Ritz a jeho družina sledovali, jak Lapis panikařila a běžela k Lorenovi.

Slova na kontrolním panelu kolem nich pomalu zmizela a všichni goblini kolem nich jeden po druhém padli, jako kdyby někdo přestřihl nitku loutkám.
-----------------------------------------------


~ Předposlední kapitola. Vypadá to, že to nakonec všechno dobře dopadlo. Až na hlavního hrdinu, co po dobře odvedené práci zkolaboval. ~


Hlavní stránka novely

<Předchozí>...<Následující>