KY - kapitola 24

Kapitola 24 – Od probuzení ke slibu

„Lorene, jsi vzhůru. To jsem ráda.”

Loren se vzbudil s tím, že se mu Lapis dívala do tváře a že mu něco těžkého tlačilo do břicha.

Zvedl pravou ruku, pleskl se jí do čela a přitiskl ji ke kůži.

Pod sebou cítil měkkou postel a zakrývala ho čistá přikrývka.

Ta tíha, co cítil, byla Lapis sedící na něm a když Lapis přesunula svou tvář hned k němu, celkem tvrdě ji pinkl do čela.

„Au?!”

„Neseď zbrkle na muži.”

Lapis se zaklonila, ruku na čele a v očích slzy. Pak Lorenovi věnovala pohled plný stížností a druhou rukou ukázala po místnosti.

„Není si tu kde jinde sednout.”

Loren pořád ležel a otočil hlavu, aby se podíval.

Byl to obyčejný nemocniční pokoj.

Kromě jeho postele tam byl stůl a polička, ale žádné židle.

Z okna přicházelo silné sluneční světlo a jemný vánek a ten vánek mírně pohyboval záclonami.

„Nemocnice...?”

Loren usoudil, že musel být v nemocnici, a Lapis přikývla.

„Ano, tohle je nemocnice. Chceš slyšet, co se stalo poté, co jsi omdlel?”

Loren bez váhání přikývl.

Pamatoval si to až do chvíle, kdy se vydal zničit kontrolní panel, ale neměl ponětí, co se stalo pak a jak to, že byl naživu.

„Co si pamatuješ jako poslední?”

„Do chvíle, co jsem hodil svůj meč.”

Loren ztratil vědomí, než mohl spatřit, jestli byl schopen kontrolní panel zničit.

Jelikož nebyl v troskách nebo v posmrtném životě, věděl, že se mu muselo podařit kontrolní panel zničit, a chtěl od někoho znalého slyšet, co se stalo pak.

„Vypadá to, že tvoje vědomí a paměť je v pořádku. Lidé, co dovolí svému vědomí a moci, aby se vymkla kontrole, často dojdou mentální újmě, ale jsem ráda, že tvůj stav zuřivosti se zdá neškodný.”

„Jsou dobré a špatné?”

„Samozřejmě. Každopádně ohledně událostí poté, co jsi vrhl svůj velký meč.”

Díky přívěšku a zlomenému velkému meči, co Loren hodil na kontrolní panel, naprosto přestal fungovat.

Kvůli tomu, že se to vypnulo, rozkazy k zastavení goblinů a uzavření trosek prošly. Goblini se přestali pohybovat a i trosky se zastavily.

„Nikdo ty trosky už znovu nezapne.”

„Vážně?”

„Ano, protože jsi naprosto zničil kontrolní panel. Možná se to nedá spravit i kvůli tomu, že ten přívěšek vymazal magické okruhy uvnitř.”

Lapis věřila, že v éře, v které se momentálně nacházeli, bylo dobře, že ty trosky zničili.

U Dávného království na tom nezáleželo, ale při úrovni magické kultury nynější společnosti by nebylo dobré předat takové trosky.

I kdyby se je lidé pokusili využít k vojenským účelům, goblini by přijali jenom rozkazy vztahující se k troskám. Takže by dokázali udělat jenom to, že by gobliny vypustili do oblasti a rozšířili strach a zmatek. Kdyby se to mělo použít takhle, bylo lepší, když už je nikdo nebude moct použít.

„Ale Ritz a jeho družina byli celkem naštvaní.”

„To není překvapení. Kvůli nám jsou ty trosky zbytečné.”

Ačkoli to mínili jako žert, byla pravda, že řekli pár zdráhavých věcí.

Jelikož jim pokazili zakázku, nebylo překvapivé, že jim řekli tohle nebo tamto, ale Ritz a jeho družina to Lorenovi vůbec neměli za zlé.

Ale Lapis se rozhodla, že to Lorenovi říkat nemusela.

Ritz a jeho družina o troskách opravdu nasbírali hodně informací, ale už na tom nezáleželo, protože ty trosky teď byly více méně na nic.

Nedokázali najít poklad nebo něco s větší hodnotou, takže jejich odměna za zakázku nebyla nic moc. Když k tomu připočetli výdaje s přípravou na expedici a léčbu svých zraněných členů, byli ve ztrátě.

Ale navzdory tomu jim Loren stejně zachránil život, takže mu všichni byli celkem vděční.

I když si Loren špatně vyložil, jaký z něj Ritz a jeho družina měla pocit, Lapis neměla v úmyslu ho opravit, protože přece nebyla příčinou toho nedorozumění.

„Bylo by problematické, kdybych si udělala divné konexe, takže...”

Lapis už věděla, jakým směrem tuto konverzaci zavede. Ačkoli Ritz a jeho družina byli dobrodruzi vysokého řádu a dobří lidé, kdyby se s nimi spřátelila, bylo by to pro ni mírně problematické.

Proto se ho snažila přimět myslet, že ho neměli tak moc rádi.

„Řekla jsi něco?”

Lapisino mumlání se k Lorenovým uším nedoneslo.

Lapis usoudila, že by bylo špatné, kdyby něco ledabyle vypustila a Loren by ji kvůli tomu podezíral, a tak rozhodně pokračovala v konverzaci.

„Ačkoli samotná expedice skončila nezdarem, stejně odvedli svou práci, takže dostali odměnu, takže si nemyslím, že by ses musel tak trápit.”

„Ale stejně jsem udělal něco celkem špatného.”

Při Lorenově omluvném tónu Lapis usoudila, že nebylo dobré o tom dál mluvit, a tak si odkašlala a změnila téma.

„Gilda vyšle do trosek expediční tým a ujistí se, že jsou řádně zapečetěné. Už se nedají použít, takže by nemělo být třeba je zapečetit, ale hádám, že člověk nemůže být dostatečně opatrný.”

Pokud dojde k oficiální expedici, budou pátrat i v okolí oblasti a to znamenalo, že možná zachrání dívky ze Sarfeho družiny.

Lapis si tu možnost uvědomila, ale vůbec ji to nezajímalo.

Ať už je zachrání nebo ne, ona už se s nimi znovu nesetká, takže byla ztráta času na ně myslet.

„Kdo mě sem donesl? Kde to vůbec jsme?”

„Já. Nemohla jsem Ritze a ostatní nechat, aby tě nesli. A tohle je nemocnice v Kauffě. Nabídli, že pomůžou, ale měli vlastní zraněné, o které se museli postarat.”

Loren a Lapis a Ritzova družina se v troskách dali dohromady, ale původně to byly oddělené skupiny. Jelikož bylo normou, aby se družiny staraly o vlastní členy, bylo by trapné, kdyby je Lapis nechala nést Lorena.

„Vypadá to, že jsi mi celkem dost pomohla.”

„Ne, ne. Tím se netrap. Když už mluvíme o nesplněných zakázkách, zakázka na vymýcení goblinů, co jsme si vzali, se považuje za neúspěch. Tři členové družiny se nevrátili a nebyli jsme schopní zničit doupě a nemáme žádný důkaz o lovu, takže...”

Ten vak s goblinníma ušima ztratili někdy během boje.

Loren se musel soustředit na boj o vlastní život, takže se mu nepodařilo mít to na zřeteli, a přemýšlel, kde ho upustil.

V důsledku nedostali od gildy dobrodruhů žádnou odměnu.

Loren si nad vlastní chybou povzdechl.

„Za to se omlouvám, Lapis.”

Ačkoli Loren ztratil vak, Lapis mohla nasbírat hodně ze všech těch goblinů, co se zastavili poté, co se kontrolní panel rozbil.

Ty, co zabili, sesbírali jiní goblini, ale stejně tam zbývalo spoustu goblinů.

Ale neudělala to, protože všichni věděli, že nevyvázli z nebezpečí jen proto, že trosky přestaly fungovat. A Ritz navrhl, aby se odtamtud dostali co možná nejrychleji.

Kvůli tomu potom nemohla nic nasbírat.

„Tím se netrap. Ach, už jsem si z tvé peněženky vzala poplatek za vůz, co nás vzal sem, ale výdaje za léčbu a pobyt v nemocnici je něco jiného.”

Když to Loren zaslechl, zachmuřil se a už nechtěl vstát, a tak uvolnil tělo a dál ležel.

Jediným důvodem, proč tuto zakázku přijal, bylo, že neměl žádné peníze. Ale ztratil vak s důkazem o lovu a kromě toho musel pokrýt další výdaje.

Poplatek za vůz, co si Lapis vzala z jeho měšce, byly také peníze, co mu Lapis půjčila.

Když slyšel Lapis říct, že k tomu přidala výdaje za léčbu a pobyt v nemocnici, vzhlédl k ní.

„Zaplatím to za tebe, tak se neboj.”

Lapis pochopila, co si Loren myslel, a odpověděla.

„Jak dlouho jsem byl mimo?”

„Zhruba tři dny. Den nám trvalo se sem dostat, takže jsi tu byl dva dny a účet za nemocnici bude pět stříbrných.”

Loren si povzdechl, jak se dozvěděl, že to byla suma, co nemohl zaplatit, zatímco Lapis se usmála a přiblížila svou tvář blíž k Lorenovi. Zašeptala: „Nemusíš se tak moc trápit. Půjčím ti peníze a nehodlám po tobě chtít žádné úroky.”

„Neodkážu to splatit ani bez úroků.”

„Ani ti to nebudu připomínat. A můžeš to taky vracet na splátky.”

Lapis byla vlastně jediná, kdo měl z této zakázky zisk, ale to před Lorenem udržovala v tajnosti.

To proto, že když hledala manuál k troskám, dávala si do kapes věci, co vypadaly cenně.

Dokonce ani zloděj jako Jack si toho nevšiml, a tak byla jediná, kdo se dostal ven s cennostmi v ruce.

Všechny věci, co našla, byly šperky s magickými kouzly a usoudila, že člověk, co na to zařízení dohlížel, byla žena.

A také odhadla, že ten přívěšek Ztracené many, co měl goblinní mág, byl z kontrolní místnosti. Spekulovala, že si ten přívěsek vzal, odešel z trosek a nakonec se vyvinul na goblinního mága.

Ale neměla jak si ověřit, jestli to byla pravda.

„Nejsou to až příliš dobré podmínky?”

„Na oplátku se mnou nějakou dobu zůstaň.”

Vyburcovala se, jak se dostala k hlavnímu bodu.

Lapis měla spadeno na samotného Lorena.

Loren byl celkem zkušený a důvěryhodný a nezměnil svůj přístup k její osobě, ani když mu řekla, že je příslušník démonické rasy, kterou většina lidí nenáviděla.

Takového člověka bylo už tak dost těžké najít.

Nejenom to, Lapis odešla z domu, aby se naučila něco o světě, a byla převlečená za kněžku, ale i když byla příslušník mocné démonické rasy, co mohla udělat sama, bylo omezené.

Ale kdyby se dala dohromady s šermířem, mohli by pracovat jako družina a když by bylo třeba, aby spolupracovala s nějakou nahodilou družinou, působilo by jí to méně problémů.

Tak těžké bylo pro kněží, aby se pohybovali na vlastní pěst.

Lidé za ní neustále chodili s pokoutnými úmysly a i kdyby se dostala do dobré družiny, možná by ji nenechali odejít, i kdyby chtěla.

„Nemyslím, že to je špatný obchod. Co myslíš?”

Lapis nebylo příjemně, že si k sobě Lorena vázala penězi, ale nechtěla o něj přijít, a tak byla ochotná nad tím přimhouřit oči.

I když se vcítila do Lorenovy situace, mělo své výhody jednat s kněžím.

Šermíř měl spoustu výhod z kněžího, co dokázal okamžitě vyléčit zranění.

„C-co myslíš?”

Loren neodpovídal.

Lapis se bála, že ho možná naštvala, a tak se ho znovu nervózně zeptala.

Loren se podíval za Lapis na strop, celý vyčerpaný, a odpověděl: „Nejsem v situaci, kdy bych mohl odmítnout.”

„Takže to znamená, že to přijímáš?”

„Slib mi. Že to je do doby, než splatím svůj dluh.”

„Ano, to nevadí. Budu v tvých rukách, Lorene.”

Lapisina tvář se jasně rozzářila.

Jak ji zespodu sledoval se usmívat, přemýšlel, kdy z něj sleze a jak jí to splatí.

Ale Loren neměl tušení.

Pod tím zářivým úsměvem Lapis přemýšlela o tom, jak by mohla navýšit Lorenův dluh, aby si ho mohla udržet.

Takto začal žoldnéř na mizině kráčet cestou dobrodruha.
-----------------------------------------------

~ Chudák ani netušil, že se právě upsal ďáblu. ~

~ A to byla poslední kapitola 1. knihy. V dohledné době vytvořím pdf a epub verze a hodím na obvyklá místa. Celý příběh v Japonsku stále vychází, v originále už je to nějakých 10 knih, takže je možné, že za nějakou dobu začnu s druhou knížkou. ~ 

~ Od příště se můžete těšit na 2. knížku OSO. ~



Hlavní stránka novely

<Předchozí>...<Následující>