KY - kapitola 20

Kapitola 20 – Od prohledávání domů po určení počínání

„Řekla jsi vrátit je do stavu nečinnosti, ale jak?”

„Takhle dopředu jsem vážně nepřemýšlela. Není to tak, že bych věděla všechno. Je spoustu věcí, co nevím.”

Když přišlo na vypnutí trosek, Lorena nic nenapadalo.

Zeptal se na to Lapis, ale evidentně byly věci, co dokonce ani ona nevěděla.

Loren si pomyslel, že by bylo mnohem jednodušší, kdyby Lapis, co zdánlivě o troskách hodně věděla, věděla, i jak je vypnout. Ale Lapis s nedůtklivým pohledem dodala: „Každé trosky jsou jiné, takže neexistuje jednoznačný způsob, jak to udělat. Není to tak, že bych to nezkoumala dost.”

„Uch, dobře?”

„Máš to všechno napsané na tváři, Lorene. To není dobré.”

„Takže kam teď jdeme?”

Naštěstí pro Lorena je dohnal Ritz a změnil téma.

Když se po ní Loren tázavě podíval, Lapis vypadala mírně nespokojeně, ale povzdechla si a odpověděla: „Přemýšlela jsem, že bych prohledala pokoje obyvatel Dávného království. Jsem si jistá, že tady byl člověk, co měl toto místo na starosti, a s největší pravděpodobností tu je i manuál k těmto troskám.”

„Tady žili lidé?”

Neexistovaly žádné záznamy o tom, kde bylo hlavní město Dávného království.

Někteří říkali, že bylo na dně oceánu, a jiné říkali, že létalo v oblacích. A také neexistovaly žádné záznamy o tom, že by zaniklo.

Kdyby ty záznamy existovaly, nahrnuli by se na to místo dobrodruhové a hledali by ztracené znalosti a technologie, ale nic takového se ještě nenašlo.

A i kdyby se někomu podařilo to najít, nebylo by to na místě, co bylo blízko nějakého města nebo vesnice.

Loren sem cestoval z vesnice Ain kvůli zakázce, takže věděl, jak daleko odtud bylo doupě goblinů.

Lorena překvapilo, že na tomto vzdáleném místě vlastně žili lidé, ale zdálo se, že Lapis měla nějaké ponětí a začala o tom mluvit.

„Měli magii <Teleportace>, ale platit tak vysoké výdaje many jen kvůli kouzlu na transport mezi městem a zařízením není ideální.”

„No, to bych já nevěděl.”

„Bylo by lepší v zařízení zřídit ubytování a zajistit, že se tu lidem bude žít pohodlně.”

„Takhle to je?”

„Přesně takhle to je. Měly by tu být domy pro výzkumníky a jejich příbuzné. Měli bychom jít prohledat jejich domy a najít, jak ty trosky vypnout. A když už budeme v tom, pokud najdeme něco cenného, vezmeme si to pro sebe.”

„Tak hrdě neprohlašuj, že hodláš krást,” řekl Ritz, co kráčel za ním, podrážděným tónem, ale nezdálo se, že by to Lapis zajímalo.

Sevřela pěst a pevně prohlásila: „Majitelé zemřeli před stovkami let. Pokud jsou mrtví, není to krádež.”

„Ale stejně. Pokud ty trosky byly pozastavené, neznamenalo by to, že to udělali lidé z Dávného království? Copak si potom už všechny cennosti nevzali?”

Loren pomyslel na to, že kdyby to měl na starosti on, udělal by tohle. Lapis najednou vypadala zklamaně a svěsila ramena.

„Ano, to je pravděpodobně pravda. A v tom případě je také možné, že s sebou vzali manuál k troskám a že už tady není.”

„Pokud to je pravda, co budeme dělat?”

„Co budeme dělat?”

Loren se s utrápenou tváří ohlédl, jak mu Lapis jeho otázku oplatila stejnou otázkou.

Viděl Ritze a ostatní, ale nebyli ve stavu k další bitvě.

Ritz a Nim mohli pořád bojovat, ale Jack kvůli svému zranění nemohl volně bojovat a Quartzovi došla kouzla.

Ani sám Loren nebyl ve svém nejlepším stavu.

„Ach jo, můj meč...”

Spolu s třepící se čepelí z boje s pseudogoblinem se zdálo, že újmu utrpělo i samotné jádro, takže jeho meč byl mírně nakloněný.

Ten goblin byl vskutku celkem odolný, ale také to bylo proto, že Loren od poslední bitvy, co bojoval jako žoldnéř, meč pořádně nespravil. A i když litoval, že nevzal meč ke správce, jeho lítost mu teď nijak neprospěla.

„Myslím, že se po dalších dvou nebo třech pseudogoblinech zlomí.”

„To je problém. Ale... získat novou zbraň nebude lehké.”

„Pokud se zlomí, potom něco vymyslím. Zrovna teď potřebujeme informace.”

„To je přesně to, co potřebujeme. Čas na nájezd!”

Jen co Lapis pevně zvedla hlas, otevřela dveře před nimi.

Jack se zatvářil šokovaně, neboť Lapis najednou otevřela dveře, aniž by zkontrolovala pasti. Ale Lapis vešla bez jakýchkoli starostí.

Loren odhadl, že se dostali k ubytovací části a že Lapisino počínání se zakládalo na propočtech, že by si nikdo na vlastní dveře nedal past, ale stejně si myslel, že se chovala přehnaně sebevědomě. Když vešel za Lapis, spatřil, že už to tam prohledávala.

„Je v pořádku?” zeptal se Ritz, co vešel za okamžik, Lorena.

Ale Lorenovi se podařilo akorát pokrčit rameny.

Vskutku to byla otázka, na kterou Loren neznal odpověď, ale nechtěl to Ritzovi říct a zneklidnit ho tím.

„Vlastně jsem s těmito druhy trosek celkem obeznámená. Nebojte se a nechte všechno na mě.”

Místnost vypadala jako soukromý pokoj, s postelí a poličkou, ale oboje za to dlouhé časové údobí shnilo.

Lapis to začala bez zábran převracet a ačkoli její počínání vyhlíželo, že byla s tím místem obeznámená, také to vypadalo, jako kdyby převracela nahodilé věci. Takže bylo těžké říct, jestli vlastně věděla, co dělá.

„Určitě ví víc než my, takže bychom to měli nechat na ní.”

To bylo všechno, co se Lorenovi podařilo říct Ritzovi, zatímco Lapis začala vyhlížet víc jako vykradač než kněz, jak vytahovala zásuvky a převracela poličky.

„Není tu vůbec nic užitečného.”

Lapisin nájezd se přesouval z místnosti do místnosti.

Nenašla toho moc cenného, ale stejně se jí podařilo najít pár knih a šperků a také nějaké mince.

Ty knihy byly psané v řeči Dávného království, takže Loren neměl ponětí, o čem byly, ale Lapis mu řekla, že všechny byly o troskách, takže pokud by je Ritz a jeho družina vzala zpět, zakončilo by to jejich expedici úspěchem.

„Nemůžeme si to prostě vzít a jít domů?”

Ritzovým cílem bylo získat informace o troskách a ne je vrátit do původního stavu.

Pokud se svojí prací skončili, zamířit zpět a nechat zemi nebo gildu, aby se s touto situací vypořádala, byla rozhodně jedna z možností.

Loren věděl, že kdyby byl na jejich místě, zeptal by se na to samé.

O to víc, pokud by lidé v jeho družině byli zranění a polovina z nich neschopná boje.

„Nevadí mi to, ale... doufám, že se dokážete vrátit v bezpečí.”

Ačkoli Lapis odpověděla lehkým tónem, ta slova pocházela od člověka, co přesně znal nynější stav Ritzovy družiny.

Bylo by to v pořádku, pokud by měli dost štěstí a dostali se k východu, aniž by na něco natrefili, ale šance na to byla malá. A pokud by si naběhli do velkého počtu goblinů nebo pseudogoblinů, nebylo, jak by to přežili.

Ritz si musel vybrat, jestli to riziko podstoupí nebo jestli zůstane s Lorenem, co mohl přímo bojovat s pseudogobliny, a Lapis, co mohla použít Boží umění, i kdyby to znamenalo čelit dalšímu nebezpečí.

Obě možnosti měly výhody a nevýhody. Loren věděl, že to bylo naprosto na Ritzovi, a rozhodl se nic neříkat.

„Nebylo by lepší, kdybyste šli s námi? Není to tak, že se ty trosky vymknou kontrole v průběhu pár dní. Nebylo by lepší, kdybychom to nahlásili a nechali vyšší šarže, aby se o to postarali...?”

„Když říkáš vyšší šarže, myslíš tím zlatý a mystický řád? Přemýšlím, jak dlouho bude trvat, než se k nim ta zpráva dostane?”

Lapis mluvila o dobrodruzích, co byli o řád nebo dva výš než Ritz a jeho družina.

Řádový systém začínal u mědi, železa a stříbra a nad tím byl zlatý a mystický řád. Povídalo se, že dobrodruhové, co byli výš než zlatý řád, přesáhli lidská omezení a jejich síla se nedala srovnávat s řády pod nimi. Nebylo jich tak moc a počet zlatých řádů se pohyboval ve stovkách, zatímco počet mystických řádů byl v desítkách.

Nejvyšší existující řád byl karmínový řád, ale těch bylo méně než deset.

Lapis naznačovala, že neměli jak vědět, kolik času a peněz bude třeba, aby takové lidi požádali, aby tuhle zakázku vzali.

„Nebudu vám bránit, pokud se rozhodnete se vrátit. Modlím se, abyste odtud vyšli v bezpečí.”

Ritz nevěděl co říct, vypadal celkem odrazeně.

„Jsi celkem nemilosrdná,” zašeptal Loren Lapis.

A Lapis také odpověděla šeptem: „Ani pro jednu skupinu nebude výhodné, pokud je přinutíme zůstat.”

„Takže se už rozhodlo, že půjdu s tebou.”

„To...”

Lapis, co listovala další knihou, najednou ztichla. Pomalu přestala listovat a vzhlédla na Lorena.

„Ty ne, nepůjdeš?” zeptala se ho Lapis najednou a vypadala jako štěně, které chtěli co nevidět vyhodit.

Loren přemýšlel, jak vážně to mohl brát, a bez odmlky odpověděl: „Teď už je pozdě na to, abych se obracel. Nenechám tě tu samotnou.”

„To se mi ulevilo. Tohle je trochu moc na to, abych to zvládla sama. Děkuju.”

Loren si promnul nos a odvrátil se od Lapis, co se na něj usmívala.

Když byl ještě žoldnéř, neměl žádné zkušenosti s tím, že by mu někdo děkoval, a ačkoli v něm ta Lapisina přímočará vděčnosti a veselý výraz nevyvolával špatný pocit, cítil se kvůli tomu trochu trapně.

„Mám pro tebe dobré zprávy, Lorene.”

„Copak?”

Ačkoli řekla, že to jsou dobré zprávy, Loren to v této chvíli vážně nedokázal brát vážně.

Aniž by se mu to ukázalo na tváři, bědoval, že od té doby, co přijal Sarfeho pozvání, se mu nepřihodilo nic dobrého.

Lapis si Lorenovy frustrace vůbec nevšimla a vytáhla z police knihu. Hrdě jí zašermovala Lorenovi před očima.

Rozhodně byla stará, ale tak nějak dobře zachovalá. A ačkoli barvy vybledly a rohy byly otřepané, dokázal na obálce rozeznat slova.

„I když mi to strčíš do tváře, nemám ponětí, co se tam píše.”

„Tohle je manuál, co jsme hledali. Také tam jsou instrukce, jak trosky vypnout.”

„Dokážeš to přečíst, hm? Impresivní.”

„Jsem přece jenom kněžka boha znalostí.”

Loren si pomyslel, že ostatní kněží boha znalostí by pravděpodobně nevěděli, jak tu řeč přečíst, a zíral na knihu, co před ním držela.

Lapis otevřela černou koženou obálku a ukázala na úsek stránky, aby Lorenovi řekla, kde ty instrukce byly, ale on samozřejmě nechápal jediné slovo, co tam bylo napsané.

„Jsou všichni kněží boha znalostí takhle rozsáhle znalí?”

„Někteří ano. Jako já.”

Lorenovi neuniklo, že Lapis od něj trochu odvrátila pohled.

Hádal, že prohlášení, že kněží boha znalostí znali mnoho věcí, bylo jen výmluva. A všechno, co věděla, byly věci, o kterých věděla démonická rasa.

„Takže co musíme udělat?”

„Někde tu je kontrolní místnost. Musíme použít kontrolní panel, abychom to vypnuli. Okamžitě se tam vydejme... Rozhodl ses, pane Ritzi?”

Ritz se ohlédl na svou družinu, pak se podíval zpět na Lapis a konečně se rozhodl. „Půjdeme s vámi. Mám pocit, že takhle budeme mít vyšší šanci na přežití.”

„Aha. Tak si pospěšme do kontrolní místnosti. Jakmile se tam dostaneme, mělo by to být stejně dobře hotové.”

Lapis zavřela manuál a strčila si ho pod paži.

Jelikož se Ritz rozhodl, už zbývalo jenom jednat.

Loren měl v této chvíli naprosto pesimistické myšlenky a nemohl si pomoct a pomyslel si, že nebylo možné, aby se do kontrolní místnosti dostali bez problémů. Zakabonil se.
-----------------------------------------------


~ A do rovnýma nohama do nového roku! A Loren samozřejmě do dalšího maléru. ~


Hlavní stránka novely

<Předchozí>...<Následující>