OSO.2 - kapitola 9 (1)

Kapitola 9 – Vaření a Sytost

Systém sytosti byl o tom, že se hodnota sytosti časem nebo aktivitami zmenšovala. Bylo nezbytné sytost pravidelně obnovovat za pomoci jídelních položek.

Když sytost klesne na 25%, nastane negativní stav, který má dopad na statistiku. A když sytost klesne na 0, postupně se začne snižovat HP.

Úroveň sytosti na hráče vrhla stav, který se od abnormálních stavů lišil a nedalo se z něj vyléčit. Aby člověk zvýšil sytost, mohl použít spotřební předměty jako pilulky a lektvary, které obnovovaly malé množství sytosti, nebo jídelní položky jako onigiri, které obnovovaly velké množství sytosti.

Zkrátka takový to byl pocit.

Také pokud jste měli Smysl [Vaření] a připravili jste jídlo z materiálu, co jste získali jako kořist z netvorů, dočasně to navýší statistiku. Také se dalo docílit opačného účinku...

„Ach, Yun. Dobrý den.”

„Ach, Kyouko. Zdravím. Nějací zákazníci?”

Nepohnul jsem se od pultu v [Ateliéru], zkontroloval jsem menu pro sytost a člověka, co stál vedle mě, jsem si všiml, až když na mě promluvil.

„Nikdo nepřišel. I když by bylo pěkné, kdyby někdo zašel,” řekla Kyouko a pokrčila rameny.

Když tak o tom přemýšlím, kvůli údržbě, co začala dneska ráno, se nikdo z hráčů nemohl přihlásit a nemohl si tedy nic koupit. NPC jsou vážně jako skuteční lidé. Myslel jsem si, že měli velmi realistické povahy.

„Co se stalo? Yun.”

Jelikož jsem se na Kyouko upřeně koukal, ten užaslý pohled mi oplatila.

„To nic. Mohla bys zítra koupit větší množství bylinek a také materiál na modré lektvary? Musím doplnit zásoby začátečnických lektvarů.”

„Rozumím. Takže tohle je dnešní úroda.”

Podíval jsem se na předměty, co mi předala. Byly to předměty rostlinného typu, co rostly na poli vedle obchodu. Rostliny rostoucí na poli měly vyšší úroveň než normální rostliny a pokud se z nich vyrobily lektvary, byly tak účinné, až to bylo přehnané.

No, kvůli tomu jsem to kompenzoval jiným Smyslem.

„Co mám dneska vyzkoušet. Taky musím obstarat peníze na zlepšení zázemí...”

Také jsem si chtěl kvůli nejnovější aktualizaci přibrat Smysl [Vaření]. A před tím musím uspořádat předměty na donášku. Když jsem kvůli tomu shlédl na menu, zaslechl jsem hlas.

„Ahoj.”

„...hmm?”

Jelikož mě někdo pozdravil, přestal jsem pracovat a podíval se směrem, kterým to přišlo.

„Haló. Od rána jsme se neviděly, sestři.”

„Ahoj, Yun.”

„Ach, Myu, Lucato. Co je?”

Byla to moje mladší sestra Myu a její kamarádka Lucato.

Myu mě oslovovala jako 'sestři' kvůli mému nynějšímu vzhledu.

Jelikož jsem byl původně zženštilý, korekce aplikovaná při editování OSO avatára mi přidala ještě více ženskosti. Vlasy se mi prodloužily k pasu, měl jsem vyšší hlas a mé tělo nabylo křivky. Znovu jsem si to připomněl a povzdechl si.

„Co se děje? Mám něco na tváři?”

„Přestaň s tím, ehm... jak mi říkáš sestři.”

„Ale nezdá se, že bys měla zákazníky. Jsi schopná řádně vydělávat?”

„Poslouchej, co ti lidi říkají, kruci...”

Jak se Myu rozhlížela po obchodě, kam nechodili žádní zákazníci, Lucato vedle ní se suše usmála. Já jsem si tiše povzdechl.

„Druh předmětů a ceny nejsou špatné, ale lidé sem nepřijdou jen proto, že jsem otevřel obchod.”

„To omezení koupeného množství je pravděpodobně jeden z důvodů. Přestaň s tím.”

NPC Kyouko účtovala místo mě. Když hra začala, původně bylo spoustu překupníků, co skoupili všechny lektvary a prodávali je dál za vyšší cenu. Abych zabránil tomu, aby se to samé stalo v [Ateliéru], a abych prodával lektvary každému za dostupnou cenu, uvalil jsem na předměty maximální zakoupené množství. Ale dokud to neodvolám, nebude mi chodit moc zákazníků. A jak jsem byl ztracen ve vlastních myšlenkách, Kyouko dopočítala.

„Teď, když jsme se připravily na dobrodružství, vydejme se na nějaké plné snů a romantiky. Čekej suvenýr! Protože já očekávám výbornou večeři!”

„Copak to není jako vždycky. Můj ty světe... Lucato, můžu ti Myu nechat na starosti?”

„Ano, jako obvykle...”

Lucato se usmála způsobem, jako že se na ni můžu spolehnout a že se tím nemusím trápit. Vyprovodil jsem energickou Myu a Lucato a pak jsem znovu uvažoval, co mám dělat.

„Takže s čím začnu.”

Pomoc přišla od NPC Kyouko, co měla ruce založené na hrudi.

„Co kdybys doručila zboží a ukázala se u Magi?”

„Máš pravdu, začnu s tímhle. Tak já jdu.”

Vzal jsem předměty a odešel jsem z obchodu. Jelikož byla ráno aktualizace, na ulicích bylo hodně lidí. A já je při chůzi pozoroval.

Lidé zakládali družiny, kupovali vybavení a také nahlas vychvalovali své stánky. Zatímco jsem si tu atmosféru užíval, dorazil jsem do Magina obchodu [Otevřený Sezam].

„Magi? Jsi tu?”

„Hej, Yun. Dlouho jsme se neviděly. Jelikož jsi všechny donášky nechávala na NPC, začínala jsem se o tebe bát.”

Ačkoli řekla, že se o mě bála, pozdravila mě s úsměvem na tváři. Když už, tak se zdá, že ji bavilo si se mnou povídat.

„No, jelikož už je to doba, co jsem za tebou přišel, Kyouko navrhla, abych dneska přišel já.”

„NPC jsou velmi samostatní, že? Zrovna před chvílí se na mě jeden vážně naštval.”

„Upřímnou soustrast.”

Magi stočila pohled k NPC, co v obchodě urovnával zbraně.

Zatímco jsme takhle mluvili, doručil jsem předměty.

Magin obchod prodával kovové zbraně a brnění, ona sama měla Smysl [Kovářství]. Já jsem se Smyslem [Mísení] vyráběl lektvary a léčiva a prodával je v Magině komisi. Modré lektvary, co jsem Magi doručil, byly z relativně levných materiálů a jejich účinek byl rozumně vysoký. Protože do Magina obchodu chodilo hodně lidí, prodávaly se jako horké koláče.

„Proč se takhle prodávají u tebe v obchodě... i když je to stejný předmět...”

„Ještě pořád jsem neviděla tvůj obchod, Yun, jak vypadá?”

„Ach, chceš vidět fotku?”

Zobrazil jsem Magi fotku obchodu, na který jsem byl tak hrdý.

Malý dřevěný obchod, obchod, co jsem miloval. A taky zelenající se bylinky. A také Strom vitality, co nedávno začal plodit ovoce.

„Úžasné, vypadá to jako součást pozadí.”

„...no že jo...”

Tak to muselo vypadat z pohledu obecné veřejnosti. A když Magi spatřila, jak se mi zamlžily oči, začala panikařit.

„N-ne, myslím, že to je pěkné! M-má to skvělý styl nebo... jak to mám říct...”

„To je v pohodě. Ten obchod je celkem odfláknutý, ale můžu stanovit maximální počet koupeného zboží nebo to všechno nechat na prodavačce. A ještě jsem ho ani nepropagoval. Takže tam chodí jenom členové družiny mé mladší sestry. Komise je většina mého příjmu.”

Dalším úkolem bylo investovat do vzhledu a vybavení obchodu. Proto jsem momentálně vůbec nebyl smutný. Hej, zrovna teď se mi trošku rozostřilo vidění.

„No tak, Yun. Mám pro tebe návrh. Nebudeš u mě prodávat Čarovné kameny?”

„Čarovné kameny, hm?”

Zatímco jsem si mnul své vlhké oči, zamrkal jsem, abych dohlédl na Magi.

Čarovné kameny byly jedním z hlavních produktů [Ateliéru].

Byl to předmět, co jsem vyrobil jednou schopností [Čarovného umění], a to [Očarování schopností].

Když moje [Očarování] dosáhlo levelu 30, získal jsem schopnost [Očarování schopností], která mi umožňovala vložit Umění a Schopnosti, co jsem měl, do předmětu. Ty se potom daly aktivovat heslem. V přímém slova smyslu to nebyla řemeslná schopnost.

Používal jsem schopnost [Očarování] na kameny, což byl levný materiál, a vyráběl jsem praktické Čarovné kameny. Navíc schopnosti, které jsem do předmětu mohl vložit, závisely na schopnostech, co jsem měl. Jednou z nich byly očarované Drahokamy nazývané Magické drahokamy. Jelikož jsem jich nemohl vyrobit moc, staly se mým osobním prostředkem útoku.

Jednou očarované předměty po použití zmizely a nezáleželo na jejich levelu nebo druhu, ať to byla zbraň nebo materiál. Proto to byl v podstatě spotřební předmět na jedno použití.

A takhle jsem se mírně ztratil v myšlenkách.

„Jo. Určitě lidem řádně vysvětlím, jak je použít a budu propagovat tvůj obchod. Jelikož jsme obchod, co se zabývá hlavně kovovými předměty, nevadí, když mi dáš jenom kameny, co zvyšují útok a obranu.”

Hmm, je to lákavá nabídka. Pokud lidé zjistí, že existují takové předměty, možná by do [Ateliéru] přišli ti, co hledají kameny s magickým útokem a obranou. A pokud by se zvýšil počet zákazníků, bude k nám do obchodu chodit víc regulérních zákazníků. Jen tak mimochodem, zadní voj si pravděpodobně koupí i MP lektvary.

„...ale.”

„Trápí tě něco?”

„Ne, vyrobit je trvá jenom minutku, je to spíš jako očarování magií než řemeslo.”

„Takže co máš na mysli?”

„Když mám sto bylinek, můžu použít schopnost, abych najednou vyrobil sto lektvarů. Co se týče Čarovných kamenů, musím vybrat konkrétní kámen a očarovat jej magií, takže by bylo otravné jich vyrábět moc. No, jeden za minutu.”

V tom je zahrnutý i proces leštění a barvení. To jsem udělal, aby se daly snáze rozeznat jednotlivé druhy očarování.

„A pokud nenasbírám materiál, což jsou kameny...”

„Takže jich nemůžeš vyrobit moc. Tak ten člověk! Tím myslím já, budu se snažit propagovat tvůj obchod.”

„Tak já ti od zítřka vždycky pár donesu. Taky bych rád slyšel dojem lidí, co je použijí.”

„Rozumím. Vypadá to, že přišel zákazník, zatím.”

„Jo, zatím,” řekl jsem a odešel jsem z obchodu. Na moje místo přišel zákazník.




Využil jsem nadbytek SP a přibral jsem si Smysl [Vaření]. Koupil jsem si začátečnickou sadu na vaření a poté jsem se městským portálem přemístil do Druhého města.

SP v držení 16

【Jestřábí zrak lv31】

【Nárůst rychlosti lv16】

【Odhalení lv12】

【Magické nadání lv34】

【Magická moc lv32】

【Čarovné umění lv9】

【Dávkování lv4】

【Zručnost lv24】

【Řemeslné znalosti lv21】

【Vaření lv1】

Neaktivní:

【Krocení lv1】

【Syntéza lv22】

【Nadání zemského živlu lv3】

【Luk lv22】

【Alchymie lv24】

Okamžitě jsem se přesunul do idylické scény, jak jsem opustil První město.

A zavolal jsem na NPC úředníka, co stál vedle portálu.

„Dobrý den, Martho.”

„Ach, Yun. Dobrý den.”

Pozdravil jsem urostlou ženu ve středním věku, co v ruce držela košík. Tohle je pekařka Martha. Ta vám mohla dát donáškovou misi, ale také vám mohla svěřit ještě jednu misi.

„I dneska budeš roznášet, abys měla kapesné?”

Ta Marthina donášková mise byla o tom, že jste místním obyvatelům museli doručit předměty. Podobná mise byla v Prvním městě. Museli jste akorát na ulici předat předměty, byl to snadný způsob, jak vydělat peníze. Odměna byla malá, ale bylo to snadné a bezpečné. Hráči také dostávali různé předměty od NPC, kterých se ta mise týkala. 

„Ne, dneska jsem přišel kvůli lekcím v přípravě chleba.”

„Ale ne?! Aby za mnou přišla taková mladá dívka! Bude to 5kG za lekci.”

„Tady, poplatek za učení.”

V tom okamžiku jsem získal misi [Marthina lekce přípravy chleba].

Tohle byl tutoriál, který hráčům mnoha způsoby pomáhal zužitkovat Smysl vaření.

Tutoriálová mise byl taková mise, která hráčům předávala znalost a techniky, co by měli znát, výměnou za peníze. Momentálně jsem musel dokončit podobnou misi ještě od rybárny a řezníka.

„Takže ti ukážu, jak připravit chleba způsobem, který zvládnou i začátečníci. No, neostýchej se a použij nástroje a materiál, jak je libo.”

Zatímco jsem byl mírně zaskočený NPC, co dál pokračovala v přípravách, oblékl jsem si hnědou zástěru, co mi přitiskla k hrudi.

„Takže ti to vysvětlím. [Vaření] má tři základní schopnosti: [Příprava], [Zpracování] a [Usnadnění]. Schopnost [Usnadnění] se dá použít, aby se zkrátila doba potřebná pro přípravu těsta. A k rozdělení na tvary, co si přeješ. Jako další je [Zpracování], které ti umožňuje zhruba změnit tvar do registrované podoby. Pokud nemáš čas, můžeš použít schopnost [Vaření], abys jídlo připravila přímo z materiálu. Ale jelikož to tahle schopnost udělá všechno najednou, ohodnocení jídla je nízké. Pokud chceš uvařit něco výborného, musíš to udělat řádně od začátku. Takže teď si zkus připravit chléb, jak chceš.”

„Hej, co to je tak najednou. No, to je jedno, mám nástroje, tak to prostě udělám, jak chci.”

Když mi bylo řečeno, abych připravil chléb, objevil se materiál zvaný [Čerstvý chléb]. Využil jsem toho.

S Marthiným chlebem, salátem, slaninou a sýrem, co jsem vhodně nakrájel, jsem použil snadný a nezkazitelný recept na sendvič.

Yunin sendvič [Poživatina]

Sytost +25, Hodnota 5

Sendvič, který Yun připravila s láskou.
A vzniklo z toho toto: „[jméno kuchaře] a [jméno jídla]” a vzniklo z toho jméno předmětu. Navíc tam byl ten popis. „[Jméno jídla], který [jméno kuchaře] připravil/a s láskou”. A také hodnota jídla, což byl ukazatel, jak chutné to jídlo je, v číselné hodnotě.

„Ach, podařilo se ti to. Teď ochutnej.”

Ačkoli jsem měl pořád vysokou hodnotu Sytosti, jelikož jsem to po takových potížích připravil, tak si to můžu i sníst.

„Tady jsou sendviče, co jsi připravila. A taky recept podniku.”

Jako odměnu za splnění mise jsem od Marthy dostal nekvalitní hnědý papír a také horu sendvičů zabalenou do košíku. Sice jsem se podíval na několik receptů, ale všechno to bylo snadné a sestávalo to hlavně ze seznamu potřebných materiálů. Byly to věci, co se daly připravit bez předchozích kuchařských znalostí.

„Takže lekce o přípravě chleba skončila. Náhodou mám jednu donášku sendvičů pro starého Hustela. Co ty na to?”

„Tak to udělám.”

Přijal jsem od ní papírový sáček se sendviči na roznos a misi.

„Rybaří u řeky jako obvykle. V lese si dávej pozor. Možná jsi dobrodružka, ale pořád je to nebezpečné.”

Stará žena mě vyprovodila s podivným povzdechem. Všichni ti NPC působili tak lidsky, jak se tak suše usmívali.

S papírovým sáčkem uklizeným v inventáři jsem odešel z města a začal jsem běžet hustým lesem.

Mezerou mezi stromy do lesa prosvítalo světlo. Jakmile jsem vyšel z lesa, cítil jsem na kůži chladnou vlhkost řeky. Byla širší než řeka, co plynula městem, a byla dravější. Zasloužila si označení horská bystřina.

Tohle bylo místo, kam netvoři nemohli vstoupit, a také se tu neobjevovali. Místo pro hráče, kde by si mohli odpočinout – bezpečná zóna.

U řeky jsem našel starého muže, jak sedí na velkém kameni a rybaří.

„Dobrý den, pan Hustel, že?”

„No ano, co se děje?”

„Donáška sendvičů.”

Jak jsem to řekl, starý Hustel se na mě vesele otočil.

„Na jídlo jsem úplně zapomněl. Díky, slečno.”

Tenhle starý muž se k ostatním choval velmi kavalírsky. Ale je to škoda. Starče, já jsem muž.

Když ode mě starý Hustel přijal papírový sáček, okamžitě se začal probírat jeho obsahem. Šikovně stiskl rybářský prut nohama a vyndal si sendvič.

Jakmile sáček přijal, Marthina donášková mise se dokončila. Starý Hustel se nacpával sendvičem. Vesele řekl: „Mňam, to je dobrota.” Přišlo mi, že ten jeho zjev je příjemný.

Hustelovi neuniklo škubnutí rybářského prutu, co měl mezi stehny, a cvičeným pohybem rybu chytil a hodil ji do vědra vedle sebe. Jak jsem na něj zíral, podíval se na mě a usmál se.

„Tohle [rybaření] je jen koníček starého muže. No, je na čase, abych dneska skončil, asi půjdu domů.”

Starý muž se ztěžka zvedl a zatímco odlehčoval svou pravou nohu, odešel od řeky. Já jsem se také zvedl s myšlenkou, že se vrátím spolu s ním, a pak jsem si toho všiml.

„Dědo, je něco v té řece?”

„Vlastně ne. Kameny a šutry. Tiché místo, kde najdeš ryby.”

„...kameny! Aha. Jsou tam kameny!”

„Hej?! Co tak najednou křičíš!!”

„Díky, dědo. Na chvíli se vrátím zpět k řece.”

Otočil jsem se a zamířil jsem zpět směrem, kterým jsem přišel. Spěchal jsem k řece. Bez zaváhání jsem vstoupil do vody, i když mě překvapilo, že je ten proud tak silný. Zdálo se, že navzdory tomu, že to bylo mělké, by mě to odneslo. Klekl jsem si a ponořil ruce do vody.

„Uhee?! Je to studené!”

Jak jsem cítil, jak se mi na místech, kde se voda dotkla, dostává do masa a kostí chlad, sebral jsem ze dna kámen. Měly správnou velikost. Jako materiál na Čarovné kameny byly super. Dál jsem je jeden za druhým sbíral a vkládal je do inventáře. Než jsem se nadál, byl jsem uprostřed řeky. Voda mi sahala do pasu, ale já jsem dál sbíral kameny, aniž bych si toho všiml. A neopatrně——

„UwaAAAaa?!”

Jsem ve vodě uklouzl. Bylo to v nejhlubší části řeky a plul jsem po proudu. Oblečení mi nasáklo vodou, takže bylo těžké. Kvůli tomu, co se najednou stalo, jsem zpanikařil, zápolil jsem, ale voda mi akorát prokluzovala mezi prsty. Když jsem se konečně něčeho chytil, byl to nakonec jen kámen jako pěst. A moje vědomí postupně odplouvalo, chápal jsem, že se kutálím po dně bystřiny.

Odplavilo mě to a řekl bych, že mě to zřídilo. Chladná voda mi vnikla do úst.

Na různých místech se rychlost říčních proudů lišila. Jak jsem se otáčel, proud mě odplavil pryč.

Pokaždé, když jsem narazil do kamene, vzduch mi unikl z úst. Okraj zorného pole se mi postupně rozmazával.

Ten kámen jsem až do samotného konce nepustil, omdlel jsem——když jsem se probral, byl jsem na hlavním náměstí v Prvním městě. Mezi lidmi, co zemřeli jako já, jsem byl jediný s mokrými vlasy, co tam stál jako ve snách.

A všechny pohledy se obrátily ke mně. Zkontroloval jsem se. Byl jsem promočený na kost, mokré a těžké oblečení se mi lepilo k siluetě, takže jsem byl jak pěst na oko a lidé kolem se na mě soustředili.

„Ach... uu...”

Heeeeeej?! Tohle je trapné! Vrátit se po smrti je v pohodě, ale tohle není!

V duchu jsem zakřičel a začal běžet plnou rychlostí. Nevšímal jsem si duševní únavy svého napůl utopeného těla, jenž bylo ztěžklé vodou, a unikl jsem do [Ateliéru].

Ten pohled, jak šílenou rychlostí odbíhám, zatímco za mnou zůstávalo žluté světlo, v lidech možná zanechal další silný dojem. Když jsem se dostal do [Ateliéru], okamžitě jsem se odhlásil a jako mrtvola jsem se svalil na pohovku v obýváku.

Utopit se v řece ve hře mi srazilo ducha. Všiml jsem si toho po odhlášení. Když jsem si sundával helmu, ruce se mi mírně třásly a kolena taky.

Ve snaze doplnit tekutiny jsem z lednice vyndal vychlazený ječmenný čaj, vrávoral jsem jako čerstvé narozený kolouch.

„Haa. Dneska to bylo celkem nebezpečné.”

Už jsem neměl motivaci nic dělat. Promiň, Miu. Dneska budeme mít k večeři vakuované jídlo, nebo možná něco instantního? Brácha je unavený. V duchu jsem se omluvil.

Když jsem měl zrovna v plánu lehnout si na pohovku a zdřímnout si, zazvonil mi telefon.

Bylo to defaultní neustálé zvonění, po čtvrtém zazvonění jsem se rozhodl to zvednout.

„...prosím.”

„Zdar, Shune... jak to jde?”

„...dneska ráno jsme se viděli ve škole, ne?”

„Zdáš se mi pod psa. Co se stalo?” zeptal se Takumi. Pravděpodobně to vycítil z mého hlasu. Kruci, když přišlo na vycítění změn v náladách ostatních, tak byl vážně špička.

„Vrátil jsem se ze své nejhorší smrti.”

„Aach, ledabylče, bojoval jsi s bossem?”

„Ne, sbíral jsem v řece předměty, uklouzl jsem a utopil se.”

Ne, to byla závažná smrt. Nebylo to něco na úrovni 'bolestné', bylo to nezastavitelné násilí. Jsem z toho úplně otřesený.

„Ale no tak, co děláš.”

„Hahaha, jak to mám říct. Když jsem se topil, voda se mi dostala do plic, tělem jsem mlátil o kameny, jak mě to unášelo. A bylo to čím dál tím bolestnější, až jsem se konečně vrátil ze záhrobí. Taky bys to měl zkusit.”

„Uwaa...”

Takumi si to pravděpodobně představoval a vydal ze sebe nepříjemný zvuk. To místo, ačkoli jsem tam nasbíral spoustu kamenů, bylo to nebezpečné. Pokud nezavedu nějaká bezpečností opatření, jako že se přivážu provazem, tak se dnešní událost bude opakovat.

„V které řece ses utopil?”

„Bezpečná zóna nedaleko Druhého města. Scenérie byla pěkná.”

Když tak o tom přemýšlím, zapomněl jsem si vyfotit krajinku. Prozatím se tam nechci vracet a vyvolávat to trauma.

„Hee~, takže existují i taková místa.”

„Nebyly tam žádní netvoři, bylo to tiché místo. Takže sice se ptám trochu pozdě, ale proč mi voláš?”

Ach, ano. Vydal ze sebe zvuk, jako kdyby si vzpomněl. Copak se asi stalo?

„Přemýšlel jsem, co si hodláš připravit na tu událost.”

„Co budu dělat. Hej, co se normálně dělá před událostí? Snažil jsem se vypořádat se změnami v aktualizaci, ale...”

„To myslíš tu aktualizaci sytosti? To 'vypořádat se' to nemyslíš...”

„Hm? Přibral jsem si Smysl [Vaření].”

To nemůže být pravda, ta konverzace byla spouštěč... a Takumi začal na druhé straně telefonu mumlat nesrozumitelné věci.

„Takže jak se normálně připravuješ k události?”

„Ach, jo. Levelování, zlepšování vybavení a doplňování spotřebních předmětů. A co ty?”

„No, nic velkýho. Vytrvale vyrábím lektvary.”

„To je barbarské! Včera jsme diskutovali o rovnováze družiny a shodli jsme se, že by bylo nejlepší mít tebe. Ale nevadilo by mi, kdyby ses k nám přidal byť jenom na událost.”

Byl jsem rád, že se na mě spoléhají, ale byla to otrava. Ale nemohl jsem odmítnout žádost svého nejlepšího kamaráda.

„Můj ty světe, nedá se nic dělat. Příště mě vem někam, kde můžu nasbírat rudu, a dočasně se k vám přidám.”

„Thanks~.”

„Ale jenom někdy. Když se mi bude chtít. A aspoň jednou se ukaž u mě v obchodě. Zrovna teď mám slušný výběr.”

„Moc děkuju, tsundere,” řekl. Hej, já nejsem tsundere.

No, tu nabídku před chviličkou. Kdybych nebyl řemeslník, tak bych to pravděpodobně s radostí přijal. Ale zrovna teď jsem chtěl udělat pár věcí.

„Mojí prioritou je teď zajistit si bezpečný způsob, jak sbírat kameny.”

Natáhl jsem ruku ke stropu svého domu.

„Dobrá, už mám zase sílu! Pojďme udělat večeři.”

Zvedl jsem hlas, abych se inspiroval. Po hovoru s Takumim se mi tak nějak zlepšila nálada. Za to jsem Takumimu vděčný. To jsem si myslel.
-----------------------------------------------


~ Utopit se v řece při sbírání materiálu, to se Yun podobá. ~


Hlavní stránka novely
Seznam postav

<Předchozí>...<Následující>