KY - kapitola 22

Kapitola 22 – Od obrany ke změně k horšímu

„Jsou tu!”

Místností se ozval Ritzův hlas.

Ti netvoři, co se vrhli dovnitř, byli obyčejní goblini.

Ačkoli jich nebylo tolik, jako když je proháněli chodbami, pořád jich bylo celkem dost.

A navíc trosky rozpoznali Lorena a ostatní jako vetřelce, takže neměli jak vědět, kolik dalších goblinů bylo na cestě.

„Zatraceně, bojovat je jediná šance, co máme! Quartzi, přesuň se blíž k mladé dámě! Nim, zůstaň poblíž a podpoř nás šípy! Jacku, můžeš se hýbat?!”

„Jo, tohle zvládnu, čert, aby to spral!”

Ačkoli byl Jack zraněný, jeho hlas zazněl hlasitě a silně.

Loren usoudil, že byl v pořádku, a začal máchat svým mečem.

Místnost byla dost velká, aby mohl máchat bez problémů.

Problém tkvěl v tom, že meč nezůstane neporušený o moc déle, ale Loren se rozhodl, že o tom nebude přemýšlet a skočil doprostřed goblinů, čepelí udeřil proti nim.

Velký meč, co byl spíš tupá zbraň než ostrá čepel, zachytil pár goblinů, co k němu skočilo, a zatímco se pár rozštíplo vedví a všude stříkala krev, jiným to rozdrtilo kosti a ochable spadli na zem.

Loren se ujistil, že je rozdrtil nohou, neboť ještě nebyli naprosto mrtví, a hledal si další kořist. Pak spatřil, jak jedněmi dveřmi do místnosti vstoupil pseudogoblin.

„Sakra! Je tu!”

„Nech ho na mě.”

Pseudogoblin neměl v ruce zbraň a natáhl se po Lorenovi holýma rukama.

Loren zvedl svůj velký meč nad hlavu a vyrazil proti němu.

Vydal ze sebe výkřik a máchl mečem dolů na pseudogoblina, co zvedl levou paži ve snaze ten úder vykrýt. Prosekl se přímo jeho paží a meč se mu zabořil hluboko do ramene až ke klíční kosti.

Jak se ze seknutí vyřinula zčernalá krev, Loren se o ječícího pseudogoblina opřel nohou a vytáhl meč ven. Tu hybnou sílu využil k tomu, aby meč znovu zvedl nad hlavu a máchl jím přímo pseudogoblinovi do boku.

Naštěstí neudeřil do žádných kostí a se silou toho úderu rozsekl pseudogoblinovi břicho. Jakmile velký meč projel skrz, na podlahu mu začaly padat vnitřnosti.

Ale pseudogoblin nevěnoval svému zranění žádnou pozornost a šel přímo po Lorenovi, co zrovna skončil s máchnutím.

Lorena jeho odolnost překvapila, ale jak mu uštědřil zpětný úder, zachytilo to pseudogoblina přímo na krku a ten padl na zem s bubláním krve.

„To je neuvěřitelné... A nezáleží na tom, kolikrát to vidím.”

„Pokud máš čas mluvit, využij toho na zabití dalších goblinů,” varoval Loren Ritze, co na něj prázdně zíral, a shlédl na čepel svého velkého meče.

Velký meč, co byl naprosto smáčený temnou krví goblinů, vypadal, jako že neutrpěl žádnou škodu, ale Loren, co čepel držel, věděl, že moc dlouho nevydrží.

„Tohle není dobré,” zamumlal si sám pro sebe, jak máchl mečem po pár goblinech, co se k němu přiblížili.

Pokud to byli jen obyčejní goblini, mohl bez problému používat velký meč ještě o něco déle, ale velcí pseudogoblini, co byli mnohem odolnější, vysávali trvanlivost čepele mnohem rychleji.

„Lapis! Jak dlouho to bude ještě trvat?”

Loren neměl ponětí, co Lapis dělala, ale řekla, že jakmile to udělá, goblini už nebudou problém.

On se mohl akorát modlit, že skončí s tím, co dělá, než se jeho meč rozbije.

„Snažím se ze všech sil, víš?”

Quartz stál vedle Lapis a Nim byla blízko něj, sázela do goblinů jeden šíp za druhým.

Pokaždé, když šíp uvolnila, goblin padl, ale oni dál přicházeli dveřmi, vlna za vlnou.

„Mým protivníkem je systém trosek Dávného království. Není možné, že to padne tak snadno.”

„Takovéhle řeči nepotřebuju! Chci vědět, jak dlouho to bude ještě trvat!”

„Bude to trvat víc než pár minut, ale nebude to hodina.”

Lorena její dvojsmyslná odpověď podráždila.

V té místnosti neměl jak odhadnout čas.

Ve městech byl na hodinové věži obvykle magický předmět, co ukazoval čas, ale jakmile jste odešli z města, nebylo jak zkontrolovat čas.

Věděl, že nemělo smysl Lapis vinit, ale s tím podrážděním, co se v něm vzdouvalo, nedokázal nic dělat.

„Kdyby mi jen zbývalo magické kouzlo...”

„S tím se nedá nic dělat. Nedá se s tím nic dělat, ale i mě docházejí šípy.”

Nim se snažila utěšit Quartze, co litoval, že nebyl schopen nic dělat, ale tvář se jí zachmuřila, když spatřila, že se její zásoba šípů pomalu vyčerpává.

Kdyby mohla získat některé z těch šípů v tělech goblinů, bylo by to trochu lepší, ale všude kolem ní se bojovalo, takže k tomu nedokázala najít příležitost.

„Není jich konce! Těla se prostě jen hromadí!”

Stříbrní dobrodruzi jako Jack a Ritz neměli problém vypořádat se s normálními gobliny, ale pseudogoblini byli trochu něco jiného.

Po podlaze byla rozházená těla goblinů a brzy začali vidět gobliny, co těla sbírali.

„Nezapomínají sbírat těla, co?”

„Ano, přece jen je to cenný materiál a zdroj informací.”

Jak si Loren dával pozor, aby neuklouzl na krvi na podlaze, zaslechl Lapis říct něco, co nemohl ignorovat.

Máchl svým velkým mečem a přesekl skupinu goblinů, pak otočil hlavu k Lapis.

„Cos to teď řekla?”

„Materiál a zdroj informací?”

„Chápu materiál, ale proč zdroj informací?”

„Měli by to používat jako zdroj informací k posílení goblinů. Nejlepší způsob, jak získat informace z boje a zkušenosti, je přece jenom pomocí fyzických zkušenosti.”

Loren nasucho polkl a podíval se na tělo goblina, co leželo na zemi.

Tyto trosky evidentně sbíraly těla jako tato a používaly zkušenosti z jejich mozků, aby vytvořily nové gobliny.

Jak Loren zjistil, že zabíjet gobliny znamenalo, že pomáhají troskám je posílit, pleskl se dlaní do čela.

„Takže to znamená, že čím víc bojujeme...”

„Goblini budou odolnější a odolnější. Podle manuálu nějakou dobu trvá, než trosky vytvoří fyzická těla, ale instalovat zkušenosti trvá jen pár sekund.”

„Takže to říkáš...”

Zrovna když Loren začínal mít špatný pocit, vřítila se do místnosti nová vlna goblinů.

Ritz i Jack vyhlíželi znaveně, ale okamžitě se pohnuli, aby je odrazili.

Brzy si uvědomili, že tihle goblini byli o něco jiní než ti předtím.

Dosavadní goblini svými zbraněmi máchali bezcílně a nedokázali řádně používat štít a nebylo tak těžké se s nimi vypořádat.

Ale noví goblini věděli, jak dobře používat zbraně i štíty, a bylo těžší s nimi bojovat.

„Co se děje? Jsou chytřejší?!”

„Vy goblini budižkničemové!”

Ačkoli věděli, jak používat zbraně, jejich styl boje se od dřívějška tak moc nelišil, a pořád se s Ritzem a Jackem nemohli rovnat.

Ale jejich velký počet byl pořád hrozbou, neboť oba začínali být pokrytí malými rankami a modřinami.

Nim stačil jeden šíp na zabití goblina, ale goblini brzy začali vykrývat její šípy svými štíty a zbraněmi.

„Šance, že přežijeme, s časem klesá!”

„Až pomocí normálních goblinů nahromadí dost informací, začnou je vkládat do posílených goblinů.”

Lapis pravou rukou listovala manuálem, zatímco levou stále pracovala na kontrolním panelu.

Pokud byla pravda to, co se psalo v manuálu, znamenalo to, že zkušenosti z goblinů, se kterými teď bojovali, budou použity na pseudogobliny.

Pseudogoblini byli už teď hrozbou a Loren nechtěl přemýšlet o tom, jak moc zesílí, až se naučí, jak bojovat.

„Zrovna teď ještě nemají plnou moc. Pokud se začnou zbrojit zbraněmi, vlastně je po nás.”

Předtím goblini neměli šanci proti Lorenově velkému meči, ale ti novější s ním začali křížit zbraně a štíty.

To samozřejmě znamenalo, že se na čepel vyvíjel větší tlak, i když nečelil pseudogoblinům. Na čepeli se už začala utvářet velmi tenká, ale viditelná trhlina.

Loren se bál, jak dlouho ještě velký meč vydrží, neboť jak jím máchal kolem, neustále cítil nepříjemnou senzaci.

Ale goblini se vůbec nestarali o Lorenovy starosti a dál se k němu řítili. Pomalu i Loren začal tu a tam nabývat drobné řezné rány.

„Je tu velký!”

K Lorenovým uším se donesla špatná zpráva.

Podíval se ke dveřím, na které Ritz ukazoval, a spatřil pseudogoblina, ale tento si v pravé ruce nesl obrovskou dřevěnou palici.

Jakmile spatřil, že byl ozbrojený, odrazil se od země a vyrazil k němu.

Jednal okamžitě, protože věděl, že Ritz a Jack tohohle nedokáží zvládnout, ale ten pseudogoblin se ani nechoval překvapeně a pozvedl palici proti Lorenově velkému meči.

Když se ozval velký třesk ze střetnutí železa proti dřevu, zastavilo to Lorenův úder.

Nejenom to, zdálo se, že Loren prohrál, co se týče síly a moci, a o pár kroků jej to odtlačilo vzad, až skoro přepadl.

Pseudogoblin se okamžitě rozběhl k němu, nepromarnil příležitost k odplatě, a máchl svou palicí na Lorena.

Loren pozvedl svůj velký meč a jen stěží ten úder zachytil, použil veškerou svou sílu, aby jej zastavil.

„Ty...”

Vlil do svých paží ještě víc síly, snažil se ho odstrčit, ale jeho posílené paže se tak snadno nepohnuly. V této nepřátelské situaci se pseudogoblin na Lorena podíval a zdálo se, že se mu smál.

„Ty... Ty ses zrovna usmál, co?”

Loren nevěděl, jestli pseudogoblin pochopil, co říkal.

Ale jakmile ta slova zamumlal, zdálo se, že se úsměv pseudogoblina rozšířil.

S největší pravděpodobností to byl zesměšňující úsměv.

Jakmile si to Loren pomyslel, cítil, jak něco v nejhlubším zákoutí jeho mysli prasklo.
-----------------------------------------------


~ Jak něco prasklo... to křupla Lorenova příčetnost... Ještě máme dvě kapitoly na to, aby došlo i na masakr! ~


Hlavní stránka novely

<Předchozí>...<Následující>