OSO.2 - prolog (1)

Prolog – Obchod a nedostatek zákazníků

Jednopatrová zbrusu nová dřevěná budova bez známek vybledlosti od slunce měla prostou výzdobu a vstup byl vyložený kočičími hlavami.

Interiér budovy byl podobný obvyklému soukromému domu z fantastického prostředí. Podíval jsem se na světlo pronikající dovnitř doširoka otevřenými dveřmi.

„...nikdo nechodí...”

Haa, unaveně jsem si povzdechl. Nebylo tolik zákazníků, co by přišli do [Ateliéru].

Trochu rozmrzele jsem přitiskl tvář na pult, ten chladný pocit byl velmi příjemný.

Po chvilce takového čekání bez motivace někdo najednou světlo zastínil. Bezděky jsem vstal.

„Dobrý den. ——Ach, Kyouko, he.”

Ve dveřích do obchodu stála Kyouko, prodavačka NPC.

„Ano, jsem zpět. Takže co jsi dělala?”

„Čekal jsem na zákazníky, ale nezdá se, že by někdo chodil.”

„I když lidi nechodí, tak tenhle obchod vzkvétá, ne?”

„No, asi jo.”

No ano, tenhle obchod se nedávno postavil a nebyl moc známý. Normálně lidé nechodí, ale lidé, co věděli o existenci tohoto obchodu z komisí, přijít mohli. Trpělivě jsem čekal.

Jak tohle Kyouko řekla s kouzelným úsměvem, začala s hlášením jako sekretářka: „Takhle řečeno——Magi a Cloude nám dali dobrou cenu za Čarovné kameny v komisi.”

„To je skvělé. Dosáhli jsme tím stanovené cílové částky?”

„Ano, máme dost.”

S tou sumou peněz, co jsem měl u sebe, jsem mohl rozšířit obchod a koupit si vybavení pro Dávkování. Dokonce i po stržení nezbytných výdajů. Ale tím moje peníze na útratu naprosto zmizí.

Zrovna teď jsem byl v obchodě v OSO, který se specializoval hlavně na spotřební zboží.

Tenhle obchod byl ve vlastnictví mého herního avatára – Yun; já jsem byl prodejce.

Za založením mého [Ateliéru] stojí zvláštní okolnosti. Přeskočil jsem krok 'vytrvale prodávat ve stánku' a místo toho jsem vydělával prodejem v komisi v jiných obchodech. A jelikož jsem chtěl pokračovat v komisním prodeji, vyvstal problém. Lidé do mého obchodu nechodí.

„Je tu smutno, když nikdo nechodí.”

„Tak bys měla jít ven vydělávat a doplnit zásoby lektvarů. Já tu zůstanu místo tebe, Yun,” navrhla Kyouko s kouzelným úsměvem.

Byl to rozumný návrh, no, to je pravda. Jelikož mě přesvědčila, vytáhl jsem vybavení, abych ho zkontroloval.

„Dosáhli jsme cílové částky pro rozšíření zázemí, půjdu ho hned objednat.”

A když už budu v tom, taky jsem chtěl potrénovat lov. A jak jsem si tohle v duchu mumlal, odešel jsem z obchodu a nahradila mě Kyouko.

Jako první jsem zamířil za starým NPC, co spravoval koupi a prodej polí.

„Staříku, máš čas?”

„Co je? Och, to je slečínka.”

„Neříkej mi slečínko. Jsem muž.”

Existoval důvod, proč mě ten opálený muž považoval za ženu.

To proto, že během počátečního editování mého OSO avatára došlo k chybné identifikaci a kvůli tomu se ze mě stal ženský avatár. Proto mi ten NPC říkal slečínko.

„Chci tě požádat o rozšíření obchodu, dílnu za obchodem. A taky jestli bys mohl připravit vybavení vyšší úrovně na Dávkování.”

„Konečně ses rozhoupala k dalšímu kroku, už to nebude jenom obchod s pultem,” mumlal, jak ode mě přijal peníze.

To není tvoje věc, chtěl jsem říct. No ano, momentálně to je jenom dřevěná budova, co vypadá jako krabice, a uvnitř je jenom pult. Vzadu je jenom pole na pěstování léčivých rostlin. Ale stejně to jako základna sloužilo dobře.

„No, dobrá. Jak dlouho budou ty renovace trvat?”

„Nanejvýš pár dní. Takže jdu zpět ke své práci.”

NPC si založil ruce na hrudi a stál na stejném místě, kde stojí vždycky. Co je tohle za práci. Měl jsem nutkání to okomentovat, ale podařilo se mi ho potlačit. Prošel jsem městem.

Jak jsem šel, začala se ve mně vzdouvat radost, že budu renovovat svůj obchod, a na tváři se mi postupně objevil radostný úsměv. Lehkým krokem jsem mířil na loviště.

Loviště, co obvykle používám, je les trochu dál od města. Na tomhle místě jsem nacházel materiál, co jsem využíval k výrobě věcí v [Ateliéru] jako bylinky nebo rudu. Měl jsem skvělou náladu a měl jsem pocit, jako že jsem na procházce.

Ale dneska jsem narazil na družinu, co tam byla dřív než já. Jejich všetečné pohledy se soustředily na mě a k uším mi dorazil jejich šepot.

(„Hele, má na zádech luk.”)

(„Luk má příšernou přesnost a vysoké náklady na použití.”)

(„No, s námi to nemá co dělat.”)

Když jsem to zaslechl, bezděky jsem se otočil, vyhledal jsem je očima a založil jsem šíp.

Zamířil jsem za hlavy těch tří lidí a šíp vypustil. Hned, co se šíp zabodl do netvora, co byl nad nimi, netvor padl k zemi a jak se od ní odrazil, zmizel. Potěšilo mě, když jsem viděl jejich překvapení. Měl bych to dělat častěji. A s takovým pocitem jsem pokročil hlouběji do lesa.

Luk—přesněji řečeno Smysl [Luku] požíval příšerné zacházení, neboť k používání vyžadoval spotřební šípy. Byla to moje hlavní zbraň a měl jsem ji celkem rád. A kvůli tomu mě celkem urazilo, když ho pomlouvali. Mohl jsem s touhle zbraní bojovat stejně dobře jako s jinou regulérní zbraní, co bych si osvojil. S takovým pocitem jsem pokračoval v hledání silnějších netvorů.

„Rozhodně změním, jak se na něj dívají!”

A když jsem vstoupil do oblasti se silnými nepřáteli, bojoval jsem svou první bitvu a po smrti se vrátil do města.

„Správně. Postupovali v tříčlenné družině, co jako dělám, když na ně jdu sólo, já jsem takový hlupák... pojďme se trochu zchladit.”

Jakmile jsem získal motivaci, selhal jsem. Poškrábal jsem se na hlavě a s povzdechem jsem si z hlavního menu vybral možnost [odhlásit]. Avatár jménem [Yun] se ze světa OSO stáhl.
-----------------------------------------------


~ První půlka prologu. V podstatě všechno při starém, Yun je bez peněz (nebo v procesu být bez peněz) a jen co se začne předvádět, umře. ~

~ Druhá půlka bude zítra. ~


Hlavní stránka novely
Seznam postav

<Předchozí>...<Následující>