KY - kapitola 21

Kapitola 21 – Od přesunu k obraně

„Člověk, co na toto místo dohlížel, musel být milý. Nejsou tu žádné podivné hádanky, co bychom museli řešit, nebo klíče, co bychom museli najít,” hodnotila Lapis člověka, co dohlížel na zázemí, zatímco klusala k něčemu, co se zdálo jako kontrolní místnost.

„Zlí lidé by vymysleli hádanky, při jejichž řešení by sis chtěl vyrvat srdce.”

„To jako vážně?”

Loren to vážně nechápal, ale přemýšlel, jaké trosky Lapis před těmito zkoumala.

Chtěl se jí na to zeptat, ale měl pocit, že by začala mluvit o něčem nevýslovně strašlivém, a tak se děsil jí zeptat.

„Četla jsem to v knize.”

„To určitě.”

Lapis tak nějak odhadla, co si Loren myslel, a dala mu odpověď, ale Lorenovi to neznělo jako nic než výmluva.

Věřil by jí, i kdyby řekla, že už prozkoumala deset či dvacet trosek. Takovou měl v tomto bodě o Lapis představu.

„Vážně jsem to četla v knize, víš?!”

„Dobrá, řekněme, že to je pravda, tak si pospěš a zaveď nás do kontrolní místnosti!”

Překvapivé bylo, že Lapis nepopohnal Loren, ale Ritz, co běžel za nimi.

Ačkoli se rozhodl, že bude Lorena a Lapis následovat, nic to neměnilo na tom, že polovina jeho družiny nemohla bojovat a že nevěděli, kdy se objeví víc goblinů.

Loren si pomyslel, že pokud by to byli jen goblini, Ritz by je dokázal zvládnout sám, ale zdálo se, že kvůli tomu boji s pseudogoblinem se chtěl goblinům vyhnout za každou cenu.

„Ach jo, tahle zakázka je na houby.”

„Nemůžu říct, že bych ten pocit nechápal.”

Loren chápal, proč si Ritz nemohl pomoct a klel.

O průzkumu dávným trosek toho moc nevěděl, ale nevěřil, že by bylo tolik zakázek, co by je zavedlo do trosek jako ty, v kterých teď byli.

Myslel si, že Ritz a jeho družina měla velkou smůlu, že si vybrali tuto zakázku, ale Lapis k němu tiše zašeptala: „My jsme se do těhle trosek zatoulali, víš? Máme mnohem větší smůlu než oni.”

„To umíš číst myšlenky nebo tak něco?”

„Lorene, pořád máš svoje myšlenky vypsané na tváři. Vážně by sis měl dávat pozor, dobře?”

Po Lapisiných slovech se Loren natáhl a přetřel si tvář.

Když byl žoldnéř, nikdy se nedíval člověku přímo do tváře a nesnažil se odhadnout, co si ten člověk myslí.

Nikdo mu to do teď neřekl, až teď Lapis.

Ale jelikož už Lapis mnohokrát přesně odhadla, co si myslel, usoudil, že se jeho emoce a myšlenky vážně daly snadno přečíst jen od pohledu na jeho výraz.

„Naopak bych řekla, že ta družina, co soupeřila s Ritzovou, měla největší smůlu.”

„Jo, no... to je asi pravda.”

„No, prozatím dost povídání. Dorazili jsme.”

Lapis se zastavila před velkými dveřmi.

Neměly žádnou klíčovou dírku ani kliku, takže Loren přemýšlel, jak je Lapis otevře.

Lapis k nim přišla s manuálem v ruce a druhou rukou svižně přejela po jedné části dveří.

Ty části, po kterých Lapis přejela, začaly zářit, a dveře se beze zvuku otevřely dopředu.

„To je impresivní.”

„Na komplimenty je příliš brzy.”

Ta místnost, do které vstoupili, byla celkem velká.

Podél stěny od vchodu bylo naskládáno spoustu beden a na nich byla vyrytá slova v řeči Dávného království.

Byla to jednotvárná místnost, kde nebylo nic jiného, ale Loren se podíval na zdi na obou stranách a spatřil tam další velké dveře.

„Tohle je kontrolní panel. Tohle může ovládat celé zařízení.”

Lapis přešla k jedné z beden a dotkla se povrchu, pak do ní začala ťukat.

Jakmile to začala dělat, slova na bednách se začala měnit.

Ale Loren dokázal říct jen to, že se měnila, a neměl ponětí, jak se měnila.

„Jsi si jistá, že to dokážeš?”

„Samozřejmě. Můžeš se na mě spolehnout. Tohle je hr...”

Lapis přestala mluvit.

Loren se podíval, na co Lapis zírala, a spatřil na povrchu bedny rudá slova.

„Uch, co?”

„Co se děje?”

„Tohle je divné. Když se tady snažím pracovat, neustále mě to vyhazuje. Dokázala jsem kontrolní panel zapnout a teď potřebuju akorát poslat signál k uzavření...”

Lapis vypadala, že s tím výsledkem byla nespokojená, znovu se pokusila nabýt kontrolu, ale znovu vyskočila rudá slova.

Loren nevěděl, co to znamenalo, ale věděl, že se Lapis znovu nepodařilo získat přístup.

Zatímco se Ritz a ostatní dívali nervózními pohledy, Lapis nakrčila čelo a znovu se začetla do manuálu a naklonila hlavu ke straně.

„Tohle je divné. Při operování jsem chybu neudělala.”

„Pokud v tom problém není, máš ponětí, co by to mohlo být?”

„Kdyby tu něco bylo, už bych to spravila... copak je asi špatně? Možná že po těch uplynulých letech je už sám kontrolní panel divný? Pokud je problém v tomhle, tak nemám jak to spravit.”

Jak to Lapis řekla, znovu přejela prsty po bedně.

Tentokrát se celý povrch rozblikal rudě a po povrchu začala plynout černá slova.

Kvůli té náhlé změně Ritz a ostatní ustoupili a Loren, kterého to překvapilo, dál dohlížel na Lapis.

Lapis si dala ruku k bradě a začala přemýšlet a po chvilce tleskla.

„Správně. Tohle je laboratoř.”

„Co s tím? Každopádně co je s tou rudou bednou a slovy na ní?”

„V laboratořích jsou vždycky výzkumníci.”

„To... to asi jo.”

„Výzkumníci jsou obvykle registrovaní do systému laboratoře.”

„Takže co? Co se tady snažíš říct?”

Loren nedokázal pochopit, o čem to Lapis mluvila, a začal být podrážděný, ale ona si toho nevšimla a znovu přejela prstem po povrchu bedny.

Mezitím ta slova, co plynula na povrchu bedny, zrychlila a i světlo, co sálalo ze stěn, začalo mít podivný nádech do rudé.

Pak se troje dveře na každé stěně otevřely dokořán.

„H-hej. Co se děje?” zeptal se Ritz nervózně.

Ale Lapis odpověděla, aniž by vůbec vzhlédla, a stále zuřivě pohybovala rukama: „Zvorala jsem biometrickou identifikaci.”

„Biometrickou... Cože?”

„Na tomto kontrolním panelu mají pracovat jen výzkumníci registrovaní v systému. Jelikož se na něm snažil pracovat někdo, kdo není registrovaný, v tomto případě já, vyhodilo mě to.”

„Cože?”

Ritz a ostatní začali panikařit, jak konečně pochopili, co se dělo, ale Lapis jim nevěnovala žádnou pozornost a dál pracovala.

„Jelikož se mi třikrát nepodařilo vyslat rozkaz o uzavření, uzamklo mě to. Nemůžu na tom pracovat.”

„To je to, co znamenají ta rudá a černá slova?”

Ačkoli se Loren zeptal Lapis, jedna jeho část věděla, že se mýlil.

Cítil, jak se každou sekundou stával pesimističtější, ale po všech těch špatných věcech, co do teď zakusil, si začal myslet, že možná bylo v pohodě mít pesimistické myšlenky.

„To není správně. Ta rudá slova na začátku byla varování, ale ta černá slova nejsou.”

„Tak co se tam píše?”

„Jednoduše řečeno nás systém rozpoznal jako vetřelce.”

Ačkoli to Lapis řekla, jako kdyby to nic nebylo, o realitě, které čelili, by se nemělo mluvit tak zlehka. Po Lapisiných slovech se Loren slabě usmál a zbytek zbledl.

Ale během toho všeho Lapis dál pracovala.

„Co to děláš?! Tohle je vážně zlé!”

Ritz se snažil Lapis popadnout, ale Nim a Jack, kterým se podařilo zůstat v klidu, jej zadrželi.

Udělali to, protože věděli, že nadávkami na účet Lapis se nic nezmění, ale i na jejich tvářích byla vidět nervozita a starosti.

„Obranný mechanismus zařízení se zrovna aktivoval.”

„Můžeš být specifičtější?”

Některým lidem to možná bylo očividné, ale Loren neměl ponětí, co se stane.

Poté, co Loren požádal o vysvětlení, Lapis si urovnala myšlenky a vysvětlila jejich momentální situaci: „Trosky nás rozpoznaly jako cizí existence a pomocí goblinů nás eliminují.”

„Co budeme dělat?”

„Věřím, že všichni již vytvoření goblini se vrhnou k této místnosti, takže prozatím je prosím zadržte.”

Tváře Ritze a jeho družiny byly plné zoufalství.

Loren se chopil jílce svého velkého meče a připravil se na bitvu.

Pokud by přišli pseudogoblini, byl by to celkem tvrdý boj, ale byla tu šance, že se neobjeví.

Byly tu tři vchody, ale nemyslel si, že by se sem nahrnulo mnoho najednou. Jak si Loren pomyslel, že pořád budou mít šanci, pokud přijde jen pár naráz, zaslechl Lapisin hlas.

„Pokusím se systém oklamat. Jakmile se dostanu dovnitř, nebude záležet na tom, kolik tu je goblinů.”

„Jen ti musím získat trochu času, že?”

„Promiň. Když s tímhle budu operovat, budu bezbranná, takže...”

„Jak vůbec víš, jak to udělat?”

Ačkoli se Ritz cítil beznadějně, musel si uvědomit, že boj teď byla jejich jediná volba. Ritz se na to zeptal Lapis, jak si připravil meč a štít.

„Jsem přece jenom kněžka Boha znalostí!”

„Tohle nemůžeš říkat pokaždé, to víš?” odsekl Loren na její praktickou výmluvu.

Jedna jeho část se snažila Lapis varovat, že to na všechno nezabere, ale druhá jeho část se snažila zachránit reputaci ostatních kněží Boha znalostí, co tam někde byli.

A taky nechtěl, aby Ritz a ostatní měli o kněžích Boha znalostí falešnou představu.

„Neřekla jsem nic, co by nebyla pravda, víš?”

„To asi ne, ale... To je jedno, jen pokračuj v tom, co děláš.”

I když chtěl Loren bránit reputaci kněží, připomněl Lapis, že zrovna teď museli udělat něco jiného. Lapis přikývla a znovu se soustředila na kontrolní panel.
-----------------------------------------------


~ Takže staré počítače a teď spustili bezpečnostní systém? ~


Hlavní stránka novely

<Předchozí>...<Následující>