DM - kapitola 148

Kapitola 148 – Den finále

Tady Satou. Shakespeare napsal tento slavný citát: „Být či nebýt”, ale než jsem se dostal na střední, myslel jsem si, že to je citát z nějaké bojové mangy. Taková byla moje temná minulost. Každý si v životě něco špatně vyložil, že?



Dneska se Tama od rána chovala divně.

Zrovna když jsem si myslel, že nahodile chodí po místnosti, pohádala se s Pochi a pak s Arisou. Nebo spíš se k nim tiskla a válela se po zemi.

„Co se děje? Tamo.”

„Hm~? Něco svědí~”

„Pche pche nanodesu! Tama je dneska divná nodesu.”

Och? I Pochi vypadala nezvykl nedůtklivě.

Tama se mi vrhla na klín, kde už seděla Mia, jako kdyby jí chtěla odstrčit, a pak se ke mně přitiskla. Copak se asi dělo? Bylo vzácné, aby se takhle dožadovala silou.

„Pane rytíři, nepůjdete dneska sledovat finále soubojů?”

„Ne, požádali mě, abych na oslavu finále připravil hostinu, takže jdu za chvíli na hrad.”

Slyšel jsem, že několik šlechticů požádalo vévodova komorníka. Bálů a banketů, kterých se několik příštích dnů bude účastnit král, je dovoleno účastnit se jenom vyšší šlechtě, takže já se účastnit nemůžu. Jak se dalo čekat, nemůžou říct, že musím vařit na bálech a banketech, kterých se neúčastním.

Co se týče té dnešní oslavy, té se bude účastnit vítěz a šlechta, ale také bojovníci, co se účastnili hlavních soubojů, a vlivní lidé z vévodského hlavního města, takže mě požádali, abych před bálem uvařil pár chodů.

Jelikož se zdálo, že na dnešním finále bude i král, zúčastní se i slečna Karina a její bratr.

Vypadalo to, že se Tama zklidnila, když jsem ji jemně hladil po zádech, spala s komplikovanou tváří.

Zrovna v té chvíli se vévodské hlavní město zachvělo.




Nebylo to zemětřesení.

Byl to jako aktivní sonar z ponorky, jednou tudy prošel signál z pátrací magie. Ale ta moc nebyla obyčejná.

„Co to bylo? To teď?”

„Signál?”

„Ozývá se nějaký zvonek nodesu!”

„Pane, připravena na bitvu.”

Ten signál jsem nepřijal jenom já, zdálo se, že polovina družiny ho také přijala. Tama pravděpodobně byla emocionálně nestabilní, protože to vycítila předem.

Liza si začala oblékat nové vybavení, co jsem jí nedávno dal. O chvilku později se začaly převlékat i Pochi a Nana. Moje oči byly v sedmém nebi, ale nemohl jsem to dál sledovat, a tak jsem požádal Lulu, aby před Nanu postavila paravan.

„Tamo, taky se převlékni.”

„Aj~”

Podle mapy se objevili démoni. Byli na nebi nad arénou. V aréně bylo 20 lidí, co byli ve vyšším levelu než 40, a navíc slečna Ringrande, princ a jeho společníci. Démoni si vybrali špatnou chvilku. Pravděpodobně je vyhladí, než vůbec budu moct zasáhnout.

„Co se stalo?”

„Zase démoni.”

„Ech~ zase~”

No vážně, přál bych si, aby se brzy naučili trochu toho sebeovládání.

Arisa a ostatní se také převlékaly do nového vybavení, co jsem jim vyrobil. Bylo tenčí než to Lizino, ale všechno to bylo ze shodné bílé kůže. Zbraně všech kromě Lizy jsem nahradil odlévanými magickými meči. Vypadaly celkem jinak než ty, co jsem prodal v dražbě, a bylo do nich vyryto „Satou Pendragon”.

Vypadalo to, že démoni dokázali použít Povolávací magii, Mentální magii a Ohnivou magii. Pokud budou mít čas, pravděpodobně povolají různé věci, takže se jich pojďme rychle zbavit.

Po chvilce od chvíle, kdy se začaly všechny převlékat, se rozezněl alarm vévodského hlavního města, městská zvonice.




Šlechtické domy ve vévodském hlavním městě měly v přípravě na útok démonů podzemní úkryty. Ty byly postavené abnormálně silně, aby byla šlechta v bezpečí. Úkryty v domech vyšší šlechty byly dokonce stejně odolné jako vnější hradby.

O chvíli později, co se rozezněl poplach, přišla služebná z této vily, aby nás zavedla do úkrytu.

„Ariso.”

„Hej, hej~”

„Prosím, ukryj se s ostatními v podzemním úkrytu. Pokud to začne být doopravdy nebezpečné, pošlu ti signál a chci, aby ses v tom případě se všemi teleportovala do podzemního labyrintu.”

„Aj, aj.”

Hádám, že tohle jako opatření proti démonům stačilo.

Žádal jsem Lizu a ostatní, aby se vypořádaly s další otravnou věcí.

„Lizo.”

„Ano!”

„Kočár slečny Sery pronásledují zlosyni. Jděte s Miou a Nanou na koních a ochraňte ji.”

„Rozumím.”

„Rozumím, pane.”

„Hm.”

Zdálo se, že všichni členové Křídel svobody se snažili unést slečnu Seru.

Mohl jsem jí jít přímo pomoci, ale bylo by otravné, kdybych kvůli tomu vyvěsil nějaký prapor, a tak jsem to nechal na Lize a na ostatních. Se svou silou by to měly být schopné zvládnout. Jelikož se zdálo, že slečna Sera prchala směrem k této vile, řekl jsem Lize a ostatním hrubou cestu.




Šel jsem s nimi až k vévodově hradu, odmítl jsem jít do skrýše a šel ven.

Proměnil jsem se na Nanashiho, verze hrdiny se stříbrnou maskou, a šel jsem k aréně.

Prozatím jsem aktivoval novou magii [Jasný sluch] a [Šepotavý vítr], abych pochopil situaci. Soustředil jsem se na arénu, kam jsem šel.

„Démone, ne, démonický lorde, tvůj osud je zpečetěn.”

Tento hlas, to byl princ. Byl to démon v levelu 71, ale nebyl to démonický lord, víš?

Bylo to tam chaotické, ale právě kvůli tomu, že to bylo finále turnaje bojového umění, tam bylo hodně místních vlivných a mocných lidí, takže je démoni neovládli. Aspoň se zdá.

„Stateční válečníci, spolupracujme, abychom si podrobili ty netvory. Mágové, prioritou je podpora válečníků posilovací magií než útok útočnou magií.”

Tohle byl hlas slečny Ringrande.

Hádal jsem, že démoni povolali netvory jako svoje vojáky, lidé podřízení princi s nimi bojovali. Mezi netvory, které to povolalo, bylo více než 10 s levelem 45+. Vypadalo to, že průzkumníci, rytíři a bojovníci spolupracovali a bojovali s netvory ve vysokém levelu. Ten povyk, co jsem slyšel, byl velmi živý. Pravděpodobně vážně rádi bojovali.

„Bariéra, vztyčte bariérovou obranu.”

„To nepůjde, únikové chodby se zhroutily, musíme si zajistit cestu ven.”

Myslel jsem si, že je divné, že šlechta neutíkala, i když králův dvojník šel, takže to bylo kvůli tomu. Jasný sluch a Šepotavý vítr byly praktické.

Hádal jsem, že oblast pro veřejnost byla v pořádku, lidé odtamtud utíkali. Nezdálo se, že by někdo zemřel, protože by ho ušlapali.

Jelikož většina těch lidí se zdála horkokrevná, nebylo třeba se trápit.

S použitím Nebeské jízdy a Sražení země jsem se dostal na vršek věže nedaleko arény a stál jsem tam.

Ten démon tam měl dvě hlavy, žlutou kůži a na ramenou dva rohy jako bizon. Jelikož měl dvě hlavy, přemýšlel jsem, jestli to znamenalo, že dokáže používat magii simultánně jako ten král s hlavou zlatého divočáka.

Chtěl jsem slečně Ringrande a ostatním lidem v potyčce říct, aby „četli náladu”, ale jelikož byli v aréně lidé, co jsem znal, pojďme to rychle vyčistit.

Hádám, že nejdřív porazím toho důležitě vyhlížejícího vyššího démona světelnou magií Laser.

Jako kdyby čekala na toto rozhodnutí, prostor zapraskal a objevila se loď.

Objevila se stříbrná aerodynamická loď, co vypadala jako vesmírná loď, zatímco vytvořila vlnky světla, jako kdyby se zrovna vynořila na hladinu vody.

Na přídi stál muž v modrém brnění – hrdina Hayato Masaki.

Arisa mi řekla, že když se s ním setkala, byl v levelu 61, ale teď byl v levelu 69.

„Mé skvělé já dorazilo!”

Přemýšlel jsem, jestli ta slova byla protknutá technikou provokace, létající netvoři zamířili k hrdinovi.

„Hou, hrdino Hayato, jsi připraven zemřít, když ses tu před námi objevil?”

„Nemysli si, že vždycky zůstanu stejný! Dneska vykonám svou pomstu!”

Teď jsem to mohl v mžiku ukončit Laserem. Ale bylo těžké střelit.

„Ustup, ty pse říše Saga! Dokážu, že hrdina není monopolem říše Saga.”

To byl princ. Měl bys to na něm nechat.

„<<TANČI>> Claiomh Solais.”

To <<TANČI>> se zdálo jako nějaké heslo. Claiomh Solais se sáláním modrého světla vyletěl z princovy ruky a zaútočil na démona se žlutou kůží. Ach~ ten obrázek, co jsem viděl v muzeu, nezdá se, že by to byla přehnaná lež.

Ach, démon ho odrazil.

Claiomh Solais je vážně slabý.

„Svatý meč zapláče, princi. Ten démon je vrchní velitel velkého démonického lorda z dávných dob – krále se zlatou divočákovou hlavou. Démon nejvyšší třídy, co přežil několik stovek let. Pokud nechceš zemřít, měl by ses stáhnout. <<ZPÍVEJ>> Arondight.”

Když hrdina vyřkl heslo, Arondight, co měl v ruce, začal zuřivě sálat svaté světlo.

Přemýšlel jsem, jestli i u svatých mečů, co jsem měl já, byla taková hesla? Díky knize o magických nástrojích jsem teď byl schopen přečíst vysvětlení magických nástrojů, ale v knize byly zmíněné jenom magické nástroje ze současnosti, takže vysvětlení svatých mečů pořád nepřečtu. Pokud by se jednalo jen o hesla, pravděpodobně to dokážu rozluštit. Až budu mít chvilku času, zkontroluju to.

Hrdinovi společníci, co se objevili z lodi, na hrdinu vrhli posilovací magii. Ze zvědavosti jsem použil magii Jasnovidnost, ale to jsem neměl dělat.

Nádherná žena s volnými, kyprými prsy vrhla posilovací magii. Ta piha pod okem jí slušela. Žena s dlouhýma ušima, co vypadala jako lučištnice, zastavila netvory, co se blížili k hrdinovi. Jeden šíp se za letu rozdělil na 10 a snesl se na netvory. Podle toho rudého světla, co vydával, to byl pravděpodobně magický šíp.

Netvoři, co unikli před útoky lučištnice, přistáli na lodi, ale rychle je eliminovaly světelná válečnice a válečnice s dvěma meči. Ty dvě dívky byly také z rasy uší. Rasa tygřích uší a rasa vlčích uší. Ta s tygříma ušima měla vlasy v ohonu a ta s vlčíma ušima měla krátké vlasy, obě to byly nádherné ženy s dobře tvarovanými prsy.

Poslední byla nádherná žena s obrovskými prsy a hladkými blonďatými vlasy, co v ruce držela dlouhou hůl. Zdálo se, že byla srovnatelná se slečnou Karinou. Dělala něco zdlouhavého a začala odříkávat zaříkávání.

Zkrátka jeho následovníci byli všechny atraktivní nádherné ženy.

Riajuu, jdi bouchnout.

Co mám dělat.

Mám tohle vyčistit a chovat se jako Toruma, co nedokáže vycítit náladu.

Střelit nebo nestřelit, toť otázka.
-----------------------------------------------


~ A je tu akce a tato akce bude trvat několik kapitol. A pak to rovnou skočí na bonusové kapitolky z pohledu jiných lidí, které jsou vážně osina v zadku, bo jich začíná být čím dál víc... ~


Hlavní stránka novely
Seznam technik
Seznam postav

<Předchozí>...<Následující>