DM - kapitola 149

Kapitola 149 – Den finále (2)

~ Z pohledu Ringrande. ~

Můj ty světe, taková fraška.

I když se účastní král, proč absolutně musím předvádět cvičný souboj s princem? Navíc princ používal svatý meč Claiomh Solais. Je to meč, co v království Shiga zosobňuje neporazitelnost.

Není možné, abych vyhrála.

Člověk, co svírá svatý meč Claiomh Solais, nesmí nikdy prohrát. To proto, že kdyby prohrál, naznačovalo by to, že neporazitelné království Shiga bylo poraženo.

Prohra není dovolena, i kdyby to byla jen fantazie.

Ačkoli i kdybych se nesnažila naschvál prohrát, princ by měl být o něco silnější, když pomineme magii.

Nemůžu vyhrát, pokud nepoužiju své eso v rukávu. Pokud ho použiju, nepochybně prince zabiju. Jak se dalo čekat, to je zlé.

Aach, tohle je tak deprimující.




Slyšela jsem, jak lidé v publiku skandovali moje jméno. Povzbuzovali i prince, ale jestlipak to nebylo jen kvůli jeho titulu prince.

Měla jsem na sobě magické brnění Chaftar, co jsem dostala, když jsem se stala hrdinovým následovníkem, a na rameni bleskový velký meč, co jsem získala jako průzkumník labyrintu. To brnění člověku dávalo stejný účinek jako magie fyzického posílení. Pokud vliju manu do magického okruhu, dokážu vyprodukovat manový štít a magii zabraňující ostřelování.

Vstoupila jsem do ringu určeného pro souboj.

Jen co souboj začal, aktivovala jsem manový štít. Poté jsem vlila manu do bleskového velkého meče a aktivovala jeho bleskové ostří.

Měla jsem neblahé tušení, a tak než jsem přidala magii fyzického posílení, uskočila jsem stranou. Místem, kde jsem byla, proletěl ohnivý šíp. Hůl na ohnivé šípy?

To nebyla vojenská zbraň.

To nebylo něco, co by se mělo používat bez zaříkávání, víš?

„Nostalgické, že? Tohle jsi vyrobil, když jsi byl na škole.”

Princ útočil, zatímco jeho svatý meč po sobě zanechával modrou stopu. Taková rychlost.

Ta legenda, v které se povídá, že uživatel svatého meče Claiomh Solais létá po obloze, je možná pravdivá.

Odvrátila jsem svatý meč svým velkým mečem. Těžké. Vážně mě bolelo zápěstí. Blesk ovinutý kolem velkého meče se přenesl na svatý meč a v poklidu se rozptýlil ve vzduchu. I když by omdlel nebo by ho to paralyzovalo, kdyby měl normální meč.

Oplatila jsem mu to a máchla velkým mečem po princových nohách. V reakci na to vyvolal obrannou vrstvu, Bariéru, brnění svatých rytířů a vykryl velký meč. Co jiného čekat od vybavení nejsilnějších v království, svatých rytířů.

Tentokrát nechám své brnění, aby vykrylo princův meč, a budu se soustředit na útok. Aktivuji techniku Těžký úder. Míření a přesnost jsou nižší, ale zrovna teď potřebuju moc. Aktivuji techniku Magické ostří. Obvykle ji nepoužívám, protože je to mrhání manou, ale zrovna teď nemá smysl manou šetřit.

Velký meč se zbarvil rudým světlem.

Aktivuji techniku Ostré ostří. Nechci prince zabít, ale pokud nebudu bojovat s úmyslem zabít, nebudu schopna proniknout obranou toho brnění.

„Zuřivá vířivá čepel.”

Vykřikla jsem název té techniky, i když toho nebylo zapotřebí. Vypadá to, že jsem se nakazila Hayatovou bláhovostí.

Byla jsem si jistá, že to vykryje, ale snadno to prolomilo bariéru brnění. Tohle je zlé, pokud to nezastavím, rozhodně ho to zabije. Podařilo se mi čepel zastavit, než princ utrpěl smrtelný úder.

Ale princi neunikl můj nestabilní postoj. Jako balón jsem se rozplácla na zemi arény.




Povzbuzování, jekot a posměšky.

Zdálo se, že jsem na okamžik ztratila vědomí.

Princ rapidně střílel zaměřované ohnivé šípy. To se mě snažíš zabít? Vypadá to, že když jsem svůj meč zastavila, že to zranilo jeho nadmutou pýchu.

Princovy oči teď byly děsivě podlité krví.

Odříkala jsem Rychlé prásknutí, abych ty ohnivé šípy zničila.

Ale náš souboj tím končil.

Na nebi se utvořily povolávací kruhy.

Tojenebezpečné.

Intuice mi říkala, že to je nebezpečné, jako kdyby se mi měla rozskočit hlava.

Začala jsem odříkávat magii Zrušit magii. Tohle není dobré, princ si nevšiml toho povolávacího kruhu na nebi. Dívá se jenom na mě. Přestala jsem s odříkáním, abych se vyhnula princovu útoku. Kdybych věděla, že to dopadne takhle, nezastavila bych svůj meč.

Nebyla jsem schopná to povolávání zastavit.

Z kruhu se objevil démon se žlutou kůží. Ta přítomnost a nátlak, bezpochyby to je vyšší démon. Ta vibrace z jeho masivního těla, co bylo vyšší než 5 metrů, dopadla na zem a já kvůli tomu skoro spadla.

Tohle kdysi řekl Hayato.

Od démona utekl jenom jednou.

V té době se polovina jeho společníků obětovala, aby mu umožnili utéct. To řekl a vypadal přitom tak frustrovaně. Nemohla jsem uvěřit, jak ten absurdně silný Hayato mohl prohrát, ale teď to chápu.

Tohle byl naprosto jiný řád velkoleposti.

Démonický lord byl ještě silnější než tohle?

To je nemožné.

Naprosto nemožné.

Moje duše bez rozumu ječela. Chtěla jsem odtud okamžitě uniknout. Slova, co mi pomohla udržet srdce, co se mi mělo rozskočit, pod kontrolou, přišla od nečekaného člověka.




„Démone, ne, démonický lorde, tvůj osud je zpečetěn.”

Princi, jak nejsi schopen změřit sílu svého protivníka. Nezdá se, že by blufoval. Kdybych tehdy měla zájem o muže, co dokáže blufovat před člověkem absolutní síly, možná bych ty zásnuby nezrušila.

Démonický lord naklonil hlavu ke straně a se zájmem se podíval na princům meč.

„Ten meč je Claiomh Solais, že? Potomek Yamata, he?”

Přemýšlela jsem, co to bylo za hučení, co jsem slyšela, když ten démon se žlutou kůží mluvil. To ta jeho druhá hlava zaříkávala.

Abych to povolávání přerušila, hodila jsem po něm Rychlé prasknutí.

Nevyšlo to.

Démon se té slabé základní magii ubránil rukou.

Potřebuju víc než jen rychlost!

Aktivovala jsem Zkrácení zaříkávání a odříkala jsem Výbuch. Pravděpodobně to nestihnu. Ale tohle kouzlo nenechám vyjít nazmar.

Když ten démon se žlutou kůží skončil se zaříkáváním, z magických kruhů, co se vytvořily na zemi, se začali rojit netvoři. Stonožky, štíři, kudlanky a dokonce roháči.

Nebude snadné s nimi bojovat, zatímco se budeme snažit vypořádat i s démonem se žlutou kůží.

A ani ta magie Výbuch, co jsem zrovna teď vypustila, jim nijak moc neublížila.

Ach správně, pořád tu byli účastníci hlavního turnaje a jejich přátelé. Netvory necháme na nich. S pomocí zesilovací magie jsem zavolala na přítomné válečníky: „Stateční válečníci, spolupracujme, abychom si podrobili ty netvory. Mágové, prioritou je podpora válečníků posilovací magií než útok útočnou magií.”

Lidé, co odděleně bojovali s netvory, začali spolupracovat. Byli to veteráni. Pokud budou mít šanci, pravděpodobně s těmi netvory neprohrajou.

Útočí stonožkový netvor. Na prince také zaútočil roháčový netvor.

„Hm, hrdina tu přece jenom není. Takže ty suvenýry nemají cenu.”

Zatímco démon se žlutou kůží hudroval, použil na povolané netvory posilovací magii. Byla bych schopná použít mocnou magii, kdyby se jen princ postaral o předek.

„To je divné de~su. Po takovém povyku by se do toho měli vložit modrý a rudý.”

Tahle stonožka je silná. Svým mečem ji nedokážu moc dobře seknout. Kdyby tak teď přišel Hayato a ostatní dívky.

„Ahaha~ Slečinko, máš těžký boj~”

„Neodvracej zrak, pojďme pomoct princi.”

Pan Leilas z Osmi mečů Shigy a ten chlapec od svatých rytířů mířili k princovi, aby mu pomohli. Ten chlapec na rozloučenou odsekl jednu nohu stonožky.

Když stonožka odvrátila svou pozornost, porazila jsem ji třemi po sobě jdoucími výbuchy. Zaříkávání bylo dlouhé, ale jelikož Výbuch měl i efekt omráčení a odstrčení, nějak se mi to povedlo.

Pan Leilas vykryl Inferno démona se žlutou kůží s pomocí svého velkého štítu. Je úžasný. Pravděpodobně taky používal magii, ale nemyslela jsem si, že by někdo další kromě Hayata dokázal vystát takový útok.

„Hou? To je nostalgický štít. Tak co třeba tohle?”

Démon vrhl bílý plamen, co snadno a velkou rychlostí prorazil Leilasovým velkým štítem.

Nemůžu dovolit, aby zemřel. Pokud zemře, přední linie se zhroutí.

Ze svých sobeckých myšlenek jsem vybrala jednu možnost.

„Ach velká Parion, prosím, splň mi mé sobecké přání a povolej hrdinu! Jsem následovník, následovník hrdiny Hayata, Ringrande.”

Nebylo to zaříkávání. Byla to modlitba k bohu Parion. Nevím, o kolik se mi touto modlitbou zkrátila délka života, ale dám 10 nebo 20 let, jen aby to moje rodiště nezpustošilo.

V reakci na mou modlitbu talisman božího daru na mé hrudi září.

Teď přijď, Jules Verne.

Přiveď na bojiště hrdinu!
-----------------------------------------------


~ Akce, akce, akce, aaaakce... Teď se tam budou obyčejní lidé chvíli lopotit, než přiběhne Satou a jedinou ranou démona pošle na jiný svět... no ne? ~



Hlavní stránka novely
Seznam technik
Seznam postav

<Předchozí>...<Následující>