HK - kapitola 87

Kapitola 87 – Pozorovací deník devíti Siglindiných bratrů

Okt.03 – Albert

Když jsme se doslechli, že se Sieg vrací, naši rodinu stihl žal.

—Nakonec nám naši sestřičku vraceli.

Když ta novina dorazila, otec šel na ranč, zatímco vypadal jako zvíře, které prodávali na trhu.

Matka nadšeně řekla, že tentokrát ji promění na dámu, a objednala šaty. Měla pocit, že se Sieglinde ve vzdálené zemi zvětšila, a tak objednala větší velikosti. Nikdo nemohl namítnout, že na to je příliš pozdě.

Za nějakou dobu jsem napsal dopis svému synu Klausovi, co měl na prázdniny přijet z internátu domů, a varoval ho, aby s ní nešaškoval.

Ale i tak, co mám říct své sestřičce.

Vila byla obklopená žalostnou atmosférou.




Nov.01 – Daniel

Sieglinde byla konečně zpátky.

Chtěl jsem bez přestávky pracovat, zatímco bude moje sestřička a její manžel doma, ale můj starší bratr řekl: „Je to děsivé, tak prosím zůstaň se mnou!” A tak jsem se zdráhavě účastnil rituálu, kdy se Sieglinde vracela od manžela.

Také jsme měli schůzi, kde jsme diskutovali, kdo by měl jít ven ji pozdravit, zvlášť když se bude chovat násilně, když ji vrací.

My všichni bratři jsme potřásli hlavou.

Ta diskuze pokračovala až do úsvitu.

Výsledek – Nejprve ji alespoň nakrmme nějakým masem.

To byl závěr, ke kterému jsme dospěli po vážné diskuzi celé záležitosti. Rozhodli jsme se se složit a koupit z otcova ranče krávu.

—Sieglinde. Neboj se. Možná tě manžel opustil, ale máš maso!!

Jedna kráva utěší srdce naší sestřičky.

A také jsme trénovali něžné výrazy, abychom přijali Sieg se zlomeným srdcem.




Nov.12 – Diederich

Nakonec nastal den, kdy Sieg přijela. Jak Edelgarda, tak Aldetrauda měly Sieg velmi rády, ale nemohl jsem snést je vidět v šoku z tetina změněného vzezření.

Jediné, co jsme teď mohli dělat, bylo modlit se k Bohu.

—Ach Bože, prosím, zklidni vzpurnou Sieg.

Ráno se všichni tvářili nepřirozeně. Zdálo se, že citlivá Edelgarda vycítila ve vzduchu napětí, neboť moc nejedla. Adelatrauda, co je v dobrém smyslu slova nechápavá, si s chutí natírala džem na chléb a zakousla se do něj.

Všichni se ze všech sil snažili přestát svůj den s pomocí nevinné Adelatraudy jako osvěžení.




Nov.12 – Eugen

Dostali jsme od sluhy zprávu, že Sieg dorazila. Byla sama?! To jsem si pomyslel, ale zdálo se, že tu byl i manžel. Ulevilo se mi, že nedojde ke rvačce, když se budou snažit vysvětlit okolnosti.

Zeptal jsem se staršího bratra, co za člověka byl Siegin manžel, ale odpověděl mi, že se s ním setkali jenom matka a otec a že to on nevěděl.

Otec řekl, že Siegin manžel je velmi laskavý a nadýchaný mladík. Když jsem se zeptal, jestli má klidnou povahu, odpověděl ne. Zdálo se, že to slovo nadýchané se vztahovalo k jeho vzhledu. Nebyl jsem si jistý, co to znamenalo. Kdo jen byl její manžel, kdo byl také hrabě v cizí zemi.

Navíc to evidentně byl on, kdo Sieg požádal o ruku, neboť se do ní zamiloval na první pohled. Přesně kterou část Sieg, co měla vždycky ostrý pohled, měl rád. Bylo to plné záhad.

Dveře se s velkou silou otevřely, takže jsme sebou my všichni bratři trhli. Myslel jsem si, že by to mohla být Sieglinde v ráži, ale byl to syn nejstaršího bratra Klaus.

Klaus evidentně přišel za Sieglinde. Požádal nás, abychom šli do salónku, ale nikdo z nás nebyl připravený, takže jsme silně zakroutili hlavami. Nakonec měl jít Klaus do salónku sám. Nejstarší bratr ho opakovaně varoval, aby neudělal nic nadbytečného, ale to děcko pravděpodobně nebude poslouchat.




Nov.12 Florenz

Klaus odešel energicky a vrátil se s výrazem, jako kdyby spatřil něco strašlivého.

—Proto jsme tě varovali.

Tohle si všichni v místnosti mysleli. Klaus nám řekl, abychom šli do salónku, protože už byl téměř čas na jídlo.

Nakonec ten čas přišel. Starší bratr zamumlal tuto těžkou větu.

Naším protivníkem byla Sieglinde, co byla ve svém nanejvýš nedůtklivém stavu. Nebylo překvapením, že jsme osoby mladší 18 let odmítli.

Než jsme šli do salónku, ošívali jsme se, kdo by měl být v čele. Losovali jsme a potom jsme v určeném pořadí vešli jeden za druhým.

V čele byl nejstarší bratr Albert, co si vytáhl číslo 1. Když jsme konečně dorazili do místnosti, překvapeně vyhrkl: „Sieglinde?!”

Abychom spatřili svou mladší sestřičku, co se v cizí zemi proměnila na statného válečníka, nakoukli jsme do místnosti.

—Hmm??

Ta dáma sedící na židli byla Sieglinde?!

Sieg s delšími vlasy a baculatějším tělem vypadala jako jiný člověk. V šatech vypadala zázračně dobře.

Navíc jsme si uvědomili, že jsme se velmi mýlili. Sieg jen přijela na návštěvu o dovolené.

Všichni v rodině rozpačitě pozdravili Sieg a jejího manžela. Od pohledu na svou mladší sestru jsem to dokázal říct. V cizí zemi si jí vážili.

Siegin manžel Ritzhard, kterého jsem viděl poprvé, působil načechraným dojmem jako sníh, jak řekli otec a matka. Byl společenský a mluvil s námi s úsměvem.

Jak jsem ho sledoval, pochopil jsem to. Pokud to byl tak společenský člověk jako on, přece jen se rychle spřátelil se Sieg.

Otec nás svolal k jídlu. Na stole bylo mnoho masových chodů. Všechno to byly věci, co měla Sieg ráda.

Ale Sieg moc nejedla. Uprostřed když přinesli hlavní chod, si zakryla ústa a vyběhla z místnosti. Celá rodina byla zmatená z toho, co se asi stalo.

Ritzhard rychle řekl: „Ranní nevolnost.”

Věřte tomu nebo ne, Sieg byla těhotná.

Bylo dobře, že spolu pár vycházel.




Nov.15 Georg

Můj starší bratr, co byl doma na dovolené, mě informoval, že budu moct vidět něco zajímavého, a tak jsem se rozhodl navštívit rodný dům.

Když jsem se zeptal, co ta zajímavá věc byla, starší bratr neodpověděl.

Jelikož mi bylo řečeno, že se to dozvím, když zajdu do salónku, zamířil jsem tam. Když jsem otevřel dveře a vešel, byla tam rudovlasá dáma, co jsem viděl poprvé.

Příbuzná? Nebo to jsem si myslel, ale ta osoba přátelským hlasem řekla, že jsme se dlouho neviděli. Zatímco jsem nakláněl hlavu z toho, jak jsem slyšel, že už jsme se dřív setkali, zjistil jsem něco neuvěřitelného.

Ta dáma přede mnou byla Sieglinde.

Upřímně řečeno mě to překvapilo. Změnila se tak moc a tak mnoha způsoby. Aby takhle zženštěla, co se jen v zahraničí stalo. Myslel jsem si, že se o ni její manžel staral, ale aby se takhle změnila.

Navíc jsem nikdy neviděl, že by nosila šperky, ale na uchu jí zářila náušnice. Evidentně to byl dárek od jejího manžela. Když jsem jí upřímně řekl, že jí to slušelo, stydlivě se usmála.

Chtěl jsem se pozdravit s jejím manželem, co ji změnil, ale v té době se vracel domů.

Když jsem zažertoval, jestli ji neopustil, zahlížela na mě se strašlivým výrazem, co jsem ještě nikdy předtím neviděl.

—Ach manželi, prosím, rychle přijď a odveď si Sieg.

V to jsem doufal, zatímco se mi na čele perlil pot.




Dez.13 Heino

Už před nějakou dobou jsem dostal zprávu, že se Sieg vrátila do rodného domu k rodičům. Nešťastné dopisy, co mě informovaly o agónii mých bratrů, dorážely jednou týdně.

Věřte tomu nebo ne, zjistilo se, že je Sieg těhotná, a tak měla nabírat síly. Mezitím byl její manžel dočasně zpět ve své zemi.

V dopisech se psalo, že byli vydáni na pospas Siegině emocionální nestabilitě, ale já věděl, že to bylo kvůli tomu, že mí starší bratři žertovali nebo řekli něco zbytečného. Myslel jsem si, že moji bratři byli směšní, když Sieg hněvali.

Nebylo moc věcí, co jsem mohl udělat.

Zatímco jsem pomyslel na rodný dům, sepjal jsem ruce.

—Pane Ritzharde, prosím, rychle se vrať a uklidni řádící Sieglinde.

Za pár dní jsem dostal zprávu, že se pan Ritzhard vrátil.

Zdálo se, že se tam konečně navrátil klid.




Dez.21 Ewald

Sieglindina změna mě tak velmi překvapila. Nedokázal jsem si svou mladší sestru představit jako něčí poslušnou manželku, ale Sieg, co byla přede mnou, působila dojmem zdrženlivé ženy.

Mohl jsem být jen překvapený Ritzhardovou schopností.




Jan.15 Johann

Když jsem po dlouhé době navštívil dům rodičů, v zahradě dřepěla žena, takže jsem naklonil hlavu ke straně. Kdo by to mohl být?

Měla na sobě klobouk zdobený květinami a stužkami a odstraňovala z květinového záhonku sníh, zatímco na sobě měla oblečení, co na zimu vypadalo trochu moc tence. Kůži měla bezchybnou a zapadala do zasněžené krajiny.

Tak nějak mě to trápilo, a tak jsem na ni promluvil. „Mladá dámo, v tomto oděvu se nachladíte,” řekl jsem, zatímco jsem jí nabídl plášť.

Ta osoba, co dřepěla, vzhlédla a elegantně se usmála. A pak se mi dostalo odpovědi: „Jsem v pořádku!”

To mě překvapilo. Protože to byl hlas muže.

Ten člověk, co vypadal jako víla, byl Sieglindin manžel. Co se týkalo toho, proč měl na hlavě dámský klobouk, matka ho koupila pro Sieg, ale protože ho Sieg nechtěla nosit, matka ho požádala, aby si ho vyzkoušel.

—Ehm, takové věci můžeš odmítnout.

To jsem řekl svému nevinnému mladšímu švagrovi.




Během toho jednoho roka se Sieg překvapivě změnila. Vzpomněli jsme si, jak otec říkal, že všechny ženy mají potenciál rozkvést jako květina.

Tentokrát jsme si nedokázali pomoct a přikývli jsme na ta slova.
--------------------------------------------------

~ Sieg by je všechny měla skopat do kuličky a hodit na jednu hromadu. Cítím se uražená za ní. ~

~ Další kapitola bude o Aině. A jelikož s Ainou nejsem moc za dobře, nějakou dobu potrvá, než kapitoly spatří světlo světa. Takže teď se budu zase chvíli věnovat Satouovi! ~

<Předchozí>...<Následující>