DM - kapitola 151

Kapitola 151 – Den finále (4)

~ Pokračování Hayatova hlediska ~

Kolikrát jsme si asi vyměnili údery mečem.

Abych byl vyrovnaně se žlutým démonem, co by měl být magický typ, otřáslo to mým sebevědomím, víte? Nevím, jakou magii ten démon používal, ale na svých prodloužených drápech používal magické ostří, bylo to otravné. Aby mu narostly bez ohledu na to, kolikrát jsem mu je zlomil, je příliš velký podvod.

Když jsem na to použil identifikaci, rozdíl mezi mým levelem a levelem toho žlutého mizery je jenom malý. A přesto proč na něj nedokážu dosáhnout.

Vykryl jsem plamenný útok žlutého mizery Neporazitelným štítem a pronikl jeho bariérou Arondightem posíleným Nejsilnějším kopím. Jeho moc se snižovala tou šupinovou bariérou, co se objevovala kolem démona.

Kdykoli jsem démona byť jen trochu zranil, tři koule, co se vznášely kolem něj, jej okamžitě vyléčily. Předtím jsem se pokusil ty koule zničit, ale kdykoli jsem jednu rozbil, démon povolal další.

Pokud to takhle půjde dál, postupně mě zatlačí zpět.

„Hayato, prosím nebojuj sám, jsme tým, víš?”

Kruci, moc jsem se rozpálil.

Maryest měla pravdu. Pokud budeme spolupracovat, není možné, abychom prohráli s nepřítelem, i když je silnější.

Naštěstí se zdálo, že většinu podřízených na opačné straně arény zlikvidovali válečníci z království Shiga. Nevěděl jsem to, protože do království Shiga jezdím jen zřídka, ale válečníky tohoto království nelze podceňovat. Než jsem se nadál, oddělili netvory od žlutého démona a aktivovali požehnání. Jelikož se k sobě navzájem nepřibližovali, vznikl značný odstup.

Bylo to, jako kdyby to někdo upravoval. Bezděky jsem si pomyslel něco takového.

Směšné. I když to byli jen podřízení, ti netvoři byli v levelu 45+. Kdyby někdo měl sílu udělat něco takového, najal bych ho do naší družiny.

O dva netvory blízko nás se také starali moji společníci. Rusus a Fifi měly na starost stonožku. Zdálo se to jako těžký boj, ale skončí to, protože jim přišla na pomoc Ringrande. Kolem létal dvourohý roháč, ale Wiyaryi ho omezovala, aby se nedostal blíž.

„Wiy, toho netvora nechám na tobě. Rusus a Fifi ti brzy pomůžou, tak prosím získej trochu času.”

„Rozumím, Hayato. Nech to na mě.”

Ne, Wiyaryi, chtěl jsem, abys odpověděla, že ho dokážeš porazit. Proč to nechápe, i když je lučištnice?

„Strategické shrnutí už skončilo?”

Přemýšlel jsem, proč nezaútočil... Přiměju tě litovat této vyrovnanosti.

„Hayato, získej nám trochu času na kouzlo.”

„Rozumím!”

Než jsem mohl zaútočit Arondightem, ten žlutý mizera zaútočil plamenem. Vykryl jsem ten bílý plamen svatým štítem posíleným Neporazitelným štítem. Nedokázal jsem je vykrýt všechny, ale Loreiya může vždycky vyléčit pár menších zraněních.

„Jak jsem čekal, vážně jak jsem čekal. Ubránit se před <<Bílým Infernem>>, zlepšil ses. Hrdina je přece jenom zajímavý.”

Rusus a Fifi pomáhaly Wiyaryi, když porazily podřízené.

„Ringrande, Loreiyo, začínáme se zaříkáváním.”

Tři dívky použily Talisman božského daru, aby začaly odříkávat zaříkávadlo zakázaného kouzla. Tento talisman má mnoho praktických funkcí. Když se zaříkávání zesynchronizuje, moc a přesnost taktické magie se drasticky zvýší.

Mary měla v úmyslu porazit ty léčivé koule všechny najednou, co?

Ale pokud tady použijeme taktickou magii zakázaného kouzla, zanechá to v tomto městě jizvu, která se nebude dát ignorovat.

„Tohle je divné. Proč modrý a rudý nepřichází?”

Žlutý mizera vypadal zmateně.

Vykryl jsem útok toho mírně duchem nepřítomného démona štítem. Měl jsem pocit, že tohle je moje šance, ale nemohl jsem se teď hnout.

„No, to nic. Zranění od hrdiny a ostatních jsou pěkná, ale je na čase nechat hrdinu okusit strach a zoufalství.”

„Fuhn, ty masochistický mizero! Řekl jsi nechat mě okusit strach? Zkus to, jestli to dokážeš!”

„Takže přijmi své suvenýry. Vychutnej si to, co srdce ráčí.”

Abych lépe vycítil démonův útok, vyzunkl jsem lektvar zrychlení. Jakmile tohle použiju, nic dalšího nemám, ale měl jsem vážně špatný pocit. Vypil jsem hořkou tekutinu. Účinek se postupně projevil a pohyby okolí se postupně zpomalily.

Vysoko na obloze za žlutým mizerou se objevil obrovský povolávací kruh.

Myslíš si, že tě to nechám udělat tak snadno!

„<<ZPÍVEJ>> Arondighte, <<HRAJ>> Tunas.”

Odříkal jsem svatý verš svatého meče a svatého brnění. Aktivoval jsem svou manu a magická moc vznikala, jako kdyby přetékala z jádra svatého brnění, kamene mudrců. A pak ta širá moc proudila do svatého meče.

Dokončil jsem přípravy, než ten žlutý mizera skončil s povolávacím kruhem.

„<<Zářící čepel>>:”

Závěrečný tah by se měl přece jenom vykřiknout.

Máchl jsem Arondightem subsonickou rychlostí a otočil jsem světelnou čepel k povolávacímu kruhu.

Shiing.

Tsk, ten mizera hodil jednu léčivou kouli do vzduchu a odklonil Zářící čepel. Máchl jsem zbývající Zářící čepelí, ale tentokrát démon použil mrtvoly netvorů pod ním, aby to vykryl. Ten boj byl k ničemu a povolávání bylo dokončeno.

„Co... to kruci.”

Na nebi letěla velryba. Byl to gigantický netvor větší než 300 metrů na délku.

„V-velká netvorná ryba?!”

„To je lež, ta, co použil zlatý divočákový král, tahle?”

„Legendární vzdušná pevnost, ne?”

Tři lidé, co ustali v zaříkávání, ze sebe vypustili šokované hlasy.

Ta velká netvorná ryba byla navzdory svému tak trochu hloupému jménu v levelu 97. Nemohl jsem tomu uvěřit a mnohokrát jsem to zkontroloval. Ale nebylo o tom pochyb.

„Nemůžeme se stáhnout bez ohledu na to, jaký je náš protivník. Wiy, Rusus, Fifi, zavolejte Jules Verna zpět na povrch, dovolím vám použít ho jako hlavní baterii. Vezměte Arondight a jděte.”

Skryli jsme vzácnou dimenzionální ponornou válečnou loď, abychom ji uchránili před škodou, ale zdálo se, že to tak nemělo být. Je mi to líto kvůli císaři, ale zdálo se, že nedokážu splnit svůj slib, že s ní v bezpečí přiletím zpět.

Pokud v centru města použijeme hlavní baterii lodě, rozhodně z toho bude katastrofa.

Pověst hrdiny bude pravděpodobně zničená, ale neexistuje jiný způsob, jak toho netvora porazit. Předal jsem Arondight, co se stane jádrem hlavní baterie. Místo něj jsem si vzal náhradní magický meč z nekonečného uložiště.

„To je celkem pěkný strach.”

Sakra, ty žlutý mizero.

Ta ješitnost ti zůstane už jenom chvilku. Až Rin a ostatní dokončí své zaříkávání, bude to tvoje poslední chvilka.

Přemýšlel jsem, co si ta velká netvorná ryba myslela, místo aby se dívala sem, upřeně zírala do jednoho koutu arény. Vážně jsem to nechápal, ale tohle bylo příhodné. Ten žlutý mizera možná nečekaně selhal v povolávání a nemohl ji ovládat.

„Ale naděje smísená s hořkou chutí strachu, celkem uspokojivé.”

Naděje, co? Nevadí myslet na příjemné věci, ne?

Až tenhle boj skončí, půjdu navštívit sirotčinec. Rozhodně nezemřu, dokud se nedostanu do ráje malých holek. Budeme se spolu koupat, spát na jedné posteli, ten sen se rozšiřoval.

„Dokud je mé velká já hrdinou, naděje vždycky existuje, víš?”

„Směšné.”

Nevšiml jsem si toho.

Povolávací kruh, co povolal velkou netvornou rybu, pořád zůstával na obloze. Správně, nemohl jsem si nevšimnout významu toho všeho. Z toho povolávacího kruhu, co nezmizel dokonce ani po skončení povolávání, se jedna po druhé začaly objevovat velké netvorné ryby.

Včetně té první jich bylo sedm.

Aha, vy jste moje smrt, co?

Hej, Parion.

Tvůj svět je příliš těžký, víš?
-----------------------------------------------

~ Teď už je oficiální hrdina konečně na dně, takže Satou může na scénu, i když už tam jsou náznaky jeho zasahování. A hlavně velryba na obloze si ho už všimla... ~

Hlavní stránka novely
Seznam technik
Seznam postav

<Předchozí>...<Následující>