DM - kapitola 147

Kapitola 147 – Noc před finále

Tady Satou. Kdysi jsem si představoval, že aukce je místo, kde bohatí lidé v přemrštěných cenách obchodovali s uměleckými díly a šperky.

Moje dětská mysl si myslela, že by bylo lepší dát umělecká díla do muzea.

Když v dnešní době slyším slovo aukce, vybaví se mi internetová aukce. Takový Satou.



„Přihodilo se něco dobrého? Satou.”

Dneska jsem přišel pomoct rozdávat jídlo. Pomáhal jsem už několikrát a slečna Sera mě přestala oslovovat jako pane. Oslovovala mě jako Zena, ale když mě tak osloví, cítil jsem se plaše. Kdybych se příliš styděl, Mia by mě kopla, takže jsem odpověděl klidně: „Ano, pár obtížných úkolů šlo dobře.”

Díky té spoustě svitků, co jsem nedávno získal z domu vikomta Shimena, jsem schopen pěkně odlévat magické meče. Takhle řečeno byly jen na úrovni dřevěného svatého meče, co jsem kdysi vyrobil, takže to byl jenom první krok. Na kování to moc nevidím.

V knize 30 standardních okruhů pro Magické nástroje, co jsem si koupil, byly různé okruhy, co se zdály použitelné na výrobu magických mečů, takže je budu postupně zkoušet. Také tam byl jeden zajímavý okruh na výrobu vzducholodi, ale zdá se, že na to byl třeba materiál z netvora, co létal po obloze, jménem Vzdušná ryba. Normálně létaly nad otevřeným mořem, takže je těžké ten materiál získat.

„Pane, přišlo pár dětí, co propáslo distribuci jídla, můžeme pro ně něco udělat?”

„Dneska tu přece jenom bylo spoustu dospělých~”

Lulu a Arisa přivedly dvě psí děti jako Pochi a tři krysí děti. Byly zhruba ve věku 4 – 8 let. Pochi jim užuž chtěla rozdat pečené sladkosti, co vytáhla z kapsy. Jelikož ji Lulu mnohokrát poučila, neměla je přímo v kapse, ale řádně zabalené v kapesníku.

„Hehen, díky~”

„Ahoj~ psí dívko~”

Opičí děti rychle vzaly pečené sladkosti z Pochiny ruky a rozběhly se k vedlejší uličce. Kvůli náhlému zvratu v situaci Pochi chvilku mrkala a pak zakřičela: „Počkat nodesu! Krást je špatné nanodesu~” A rozběhla se za viníky.

„Lizo, Tamo, prosím.”

„Dobře!”

„Rozkaz~”

Požádal jsem ty dvě a ty se rozběhly za Pochi. Bylo by zlé, kdyby se ztratila.

Požádal jsem Nanu, aby těch pět hladových dětí vzala ke stánku nedaleko a koupila jim něco k jídlu. Připomněl jsem jí, aby to nebylo nic příliš drahého. Nana měla přece jenom pro „mladé organismy” slabost. No, Arisa je následovala, takže to pravděpodobně bude v pořádku.

Brzy se vrátily Pochi a Tama, nesly opičí děti nad hlavou. Byly svázané provazy bůh ví odkud.

„Pane, chytila jsem viníky nodesu.”

„Hříšníci, na šibenici~”

„Co máme dělat? Pokud je předáme autoritám, řádně se s nimi vypořádají.”

Lizo, to jsi zrovna teď použila „vypořádat” a ne „posoudí”?

Příliš jsem se bál, abych se na to zeptal.

Ti dva malí zloději říkali „promiň” a „my už to neuděláme”, ale pravděpodobně toho ve skutečnosti nelitují. Pokud je předáme autoritám, buď skončí jako otroci nebo je popraví. Dokonce i ve vévodském hlavním městě dávají pololidským zločincům přísné tresty.

Nadělat někomu z života peklo jen kvůli pečeným sladkostem necháme na někom jiném. Odpustil jsem jim jen po jednom jemném pinknutí do čela.

Děti se držely za čela a válely se přitom po zemi, tak přehnané hraní... nebo by to mělo být. Pochi a Tama se držely za vlastní čela a vypadaly přitom, jako kdyby to vážně bolelo. Podivné bylo, že i Arisa a Mia se držely za čela.

Řekl jsem Lize, aby je rozvázala a aby je nechala pomoct s úklidem po rozdávání jídla. Opičí děti pomáhaly s prací, zatímco Pochi oslovovaly jako „sestro”. Zdálo se, že se nepoučily, snažily se Pochi vzít z kapsy sladkosti a přišla na to Tama, co jim v tom zabránila. Pochi byla tak naštvaná, že je odrovnala svou pěstí a děti se válely po zemi jako předtím. Podle poklesu jejich HP se zdálo, že se Pochi řádně držela zpátky.

„Hele, sestři miko.”

Miko? Miko, co?

„Copak?”

„Dospělí říkají něco o tom, že znovu obživne démonický lord.”

„Konec éry. Že všichni zemřou, to říkají.”

„Všichni zemřou?”

Nejenom pololidské děti, ale i lidské děti stály v hloučku kolem Sery s utrápenými tvářemi.

Tohle bylo téma, na které došlo i během čajových dýchánků. Pro období démonických lordů bylo typické, že se s oblibou diskutovalo o konci éry, pesimistických náhledech a pádu. Navíc se zdálo, že vibrace z mých experimentů s Arisou včera v noci se dostaly až nad zem a vznikla z toho zkazka, že to je možná špatné znamení, že démonický lord ožívá. Z toho důvodu jsem druhý den kopal celé dvě hodiny, než jsem byl v dostatečně hluboké vrstvě, abych tam mohl experimentovat.

„To nic, to se nestane, hrdina toho démonického lorda určitě zničí.”

„Hm.”

„V pohodě~”

„Pán něco jako démonického lorda zmlátí jako ZUBABAN nodesu.”

„Pane, máš vážnou zodpovědnost, že?”

Pochi a Tama mě objaly kolem pasu, zatímco ke mně vzhlížely se zářícíma očima. I když mi Lulu řekla tohle o zodpovědnosti, určitě to nemyslela vážně. Jenom Arisa, co znala pravdu, měla tak nějak smíšené pocity. Říká se, že nevědomost je požehnáním.




„Dobrý večer, vrchní kněžko.”

„Ale, Nanashi. Jsi nepolapitelný jako vždycky.”

Když jsem ji viděl na vévodském hradě, vypadala na svůj věk, ale v této místnosti vypadala z nějakého důvodu mladá.

„Dneska jsem se tě přišel zeptat na věštbu ohledně démonického lorda.”

„Ale? Vyhladil jsi ho, ne? Věštba od vážené Tenion nám řekla, že je vyhlazený.”

„Musel ho porazit kolemjdoucí hrdina.”

„Ufufu, tak to tak necháme.”

Zasmála se zlehka, takže by vás ani nenapadlo, že to přišlo od staré ženy.

Ups, spíš než tohle bych si to měl potvrdit.

„Mezi lidmi na ulici poletují zkazky, že se démonický lord skrývá v podzemí vévodského hlavního města. Copak chrám neoznámil, že je démonický lord poražený?”

„Řekla jsem to přímo jeho excelenci vévodovi, ale ta věštba o vyhlazení nepřišla k ostatním chrámům, takže samotný chrám Tenion nemůže oznámit, že je démonický lord poražen.”

Neříkejte mi, že tam venku jsou další démoničtí lordové?

Nenáviděl bych, kdyby existovalo něco jako velký démonický lord.

Vrátil jsem vrchní kněžce artefakt vzkříšení, co jsem během naší konverzace nabil magií. Svatý meč, co mi posloužil jako baterie, jsem vrátil do inventáře.

„Děkuji, Nanashi. Byla bych radši, kdyby nedošlo k situaci, kdy by tohoto bylo třeba.”

„To by se mi líbilo.”

Když jsem chtěl odejít, vrchní kněžka mi něco dala.

Odpustek.

Nebylo to to samé, co se na mém předešlém světě používalo na vybírání peněz. Byl to předmět, co umožňoval vymazat jeden zločin zapsaný v kolonce Odměny a Tresty. Nebylo jasné, co měla vrchní kněžka v úmyslu, když mi to dala, ale jelikož to vypadalo užitečně, v tichosti jsem to přijal.




Nasadil jsem si jednu paruku, co jsem koupil v centru, a vkročil jsem do nočního města ve stylu Nanashiho. V rudé čtvrti bylo mnoho kavalírů, co chodilo oděno v tenkých pláštích s kutnou, takže jsem byl nečekaně nenápadný.

Od té doby, co jsem se stal šlechticem, se moje výdaje zvýšily, takže jsem šel na temnou aukci, co se potají otevírala během turnaje bojového umění. Ke vstupu potřebujete psanou pozvánku, ale jelikož ji u sebe mělo spoustu šlechticů, které obětovali démonickému lordu, měl jsem ji bez práce v inventáři.

Jelikož člověk může zaměstnat prostředníka, rozhodl jsem se jednoho vyslat. Provize je jeden stříbrňák za každý vystavený předmět a musí se zaplatit, i když se předmět neprodá. Pokud se předmět prodá za vyšší cenu než minimum, prostředník si vezme 10%. Jelikož mi bylo řečeno, že se předměty bez zhodnocení moc dobře neprodají, požádal jsem oficiálního odhadce v aukční síni, aby mi ho vystavil.

Bylo tam 10 oficiálních odhadců a i když měli všichni tmavé kruhy pod očima, všichni se úžasně usmívali. Pravděpodobně to bylo doslova to nejlepší období. Bezděky jsem tomu člověku dal lektvar na obnovení staminy.

Hodlám vystavit léčiva a zbraně.

Léčivy jsem myslel magické lektvary s Nanashiho znakem, co zvyšuje vitalitu a částečně HP. Z konverzací starých mužů v postavení hlav rodů na čajových dýcháncích jsem si uvědomil, že se budou dobře prodávat. Na žádném světě to nebylo jinak. Surový materiál pocházel z Obrněného čolka, takže jsem jich mohl vyrobit, kolik jsem chtěl, a tržní hodnota byla také celkem vysoká. Bylo by nepříjemné, kdyby člověk po požití tohoto léčiva zemřel během pohlavního styku, takže jsem do určité míry snížil kvalitu.

Přinesl jsem 10 sad po pěti předmětech, co jsem vyrobil, ale prodaly se za vyšší cenu, než jsem čekal. Hádám, že bych měl příště zkusit vyrobit přípravek na opětovný růst vlasů a léčivo na zvětšení prsou.

Zbraně byly napodobeniny magických zbraní z netvořích materiálů a výsledek pokusů o odlévání magických mečů. Když jsem odléval magické meče, dostal jsem titul [Kovář magických mečů].

Co se týkalo zbraní z netvořích částí, kopí, meče a luky se dobře prodávali mezi lidmi, co vypadali jako průzkumníci nebo stráže. Lidé, co vypadali jako šlechta, kupovali odlité magické meče. Ten člověk, co si ho kupoval, vypadal trochu povědomě. Potvrdil jsem si to na AR, byl to vévodův vojenský účetní. Ten rytíř, co jej doprovázel, vyrobil magické ostří, když do meče vlil manu. Zdálo se, že to byl celkem dobrý uživatel.

Štědře zaplatil 100 zlatých za každý, ale nevadí, že tolik utratil? Trápilo mě to, i když to byl problém někoho jiného. Odlil jsem je ze zbraní, co jsem získal z úkrytu loupežníků a co jsem poté roztavil. Magická tekutina byla také běžné kvality, takže každý meč měl téměř nulové výrobní náklady. I kdybych si materiál koupil, pravděpodobně by to stálo nanejvýš 2 zlaté. Tahle zlodějina nebylo to nejlepší.

Vojenský účetní přišel k prostředníkovi a zeptal se, jestli může poskytnout dalších deset. Jelikož jsem mohl vyrobit 10 mečů, i kdybych na to měl jenom jednu hodinu, přijal jsem to.

Další aukce se bude konat zhruba za tři dny, takže jsem slíbil, že je přinesu poslední den.

Dostal jsem dohromady 780 zlatých.

To byla samozřejmě suma po odečtení provize prostředníkovi. Největší díl mělo na svědomí těch pět odlévaných magických mečů, co se prodaly za 570 zlatých. Peníze se vážně daly vydělat všude.

Jelikož jsem vydělal víc peněz, než jsem plánoval, také jsem přihodil v temné dražbě, abych snížil trh. Mezi magickými nástroji vystavovali i věci jako mladé padlé šlechtické dívky, ilegální léčiva nebo léčivo na levelování. Jelikož mi AR řeklo, že to levelovací léčivo bylo [EXP +1.000], bylo mi to na nic. Přihodil jsem na kořist z Labyrintového města za 70 zlatých. Cena byla nižší, než jsem si myslel, ale vypadalo to, že na předmět na jedno použití to byla výjimečná suma.

Zdálo se, že i na nákup věcí potřebuju prostředníka, takže jsem o jednoho požádal.

Získal jsem několik magických knih a tři svitky. Byly to věci, co se objevují jenom v temné aukci, takže to velmi páchlo zločinem.

Přírodní magie: Falešná záplata

Přírodní magie: Odemknout

Přírodní magie: Zamknout

Byly to svitky, které mi ve svitkařské dílně vikomta Shimena odmítli vyrobit.

Poslední den budou vystavovat speciální předměty jako [Princezna Padlého království], [Monografie dávné řeči] a [Letecký motor vzducholodi]. Princezna Padlého království, nemohla to být Arisina a Luluina sestra, že ne?




Když jsem si odpočinul ve čtvrti potěšení, masově jsem vyrobil magické meče na obvyklém otevřeném prostranství ve spodní části podzemního labyrintu. Jelikož mě to uprostřed znavilo, vyrobil jsem také mnoho kopí a halaparten. Výrobní náklady halapartny byly vysoké, ale také byla v temné aukci nejdražší, takže jsem je udělal. V té knize Standardní magické okruhy byl okruh měnící manu na elektřinu, takže jsem to potom přidal k halapartně. Zdálo se, že pokud uživatel vlil špatné množství many, mohlo mu to dát elektrický šok, a tak jsem také přidal bezpečnostní okruh.

> Získal jsi titul [Kovář magických zbraní]

Ačkoli jsem použil Deodorant, abych vymazal stopy, stejně zjistily, že jsem šel do čtvrti potěšení. Ženská intuice byla bystrá, i když byly malé.

Zdálo se, že zítřejšího finále turnaje se bude účastnit i král.

Navíc exhibičního souboje před finále se budou účastnit slečna Ringrande a princ. Pokud by mělo dojít k nepokoji, bude to buď během souboje, nebo během svatby.

Princ a jeho skupina se nezdá být v kontaktu s Křídly svobody. Zdálo se, že objevili tu hraběcí vilu, takže se počet jejich členů snížil o polovinu. Lidé, co tomu unikli, se skrývali ve stokách.

Jelikož to vypadalo, že by je popravili, kdyby je polapili, neměli na výběr a museli tam jít a nemohli vyjít ven. Kdyby to šlo, chtěl bych, aby se dostali k sobě domů a žili zbytek života v poklidu, prosím.
-----------------------------------------------

~ Satou se pomalu začíná přeorientovávat na podnikání... ~


Hlavní stránka novely
Seznam technik
Seznam postav

<Předchozí>...<Následující>