KNM - kapitola 98 (2)

„Můj bože!” zasténal Kaiser. „Tohle není napínavá fikce, proč je kruci na konci zrádce? Tohle je příliš. Barbalisi, co to kruci děláš?”

Barbalisova tvář zůstala bezvýrazná a ani neodpověděl na Kaiserovu otázku, jako kdyby byl pod hypnózou Dračího císaře...

„Dejte mi pokoj!” zakřičel Kaiser nahlas a seskočil Daylightovi z ramene. Rychle se dostal z provazů. Teď už nemělo smysl předstírat slabost.

Kaiserovi problýskly oči a slovo za slovem řekl: „Barbalisi, vůbec nejsi pod kontrolou.”

Barbalisovi zacukalo v tváři a už dál nedokázal hrát. Smutně řekl: „Jak jsi to věděl?”

Kaiser se podíval po ostatních. Když se pominul Liola, co byl tehdy pod kontrolou, dokonce ani Meinan, Daylight a Anežka se nezdáli překvapení. Už věděli, že Barbalis nebyl pod kontrolou, ale všichni byli zmatení, proč dělal to, co dělal.

„Všichni to už věděli. Tvoje herecké schopnosti jsou až příliš strašné!” sypal mu Kaiser sůl do ran a pak vysvětlil: „Pche! Jsme Liolovi společníci a viděli jsme všechny možné druhy chladné tváře: ať už to byla Liolova přirozená kamenná tvář, získaná tvář ledové kostky Stříbrného Měsíce nebo zhypnotizovaná mramorová tvář následníka Stříbrného Měsíce... Vážně si myslíš, že s tvou svou cukající tváří dokážeš oklamat zkušené lidi jako my?”

Kaiser přehnaně potřásl hlavou. „Jsi až moc naivní, staříku.”

Když Barbalis viděl, že všichni souhlasně přikyvovali, poklesl na duchu. „Zatraceně! Přestaň mě zostuzovat. Hrál jsem tak moc, že mám křeče v tváři! Nemůžu uvěřit, jak je těžké být ledovou kostkou.”

„Přestaň s těmi kravinami! Zatracenej staříku,” zakřičel Kaiser nahlas. „Co to kruci děláš?”

„Ach.” Barbalis najednou zvážněl. „Jsem tu, protože mě Dračí císař požádal, abych otestoval vaši moc.”

'Slyším jedině to, jak plácáš nesmysly...' Kaiser doširoka otevřel oči, zatímco poslouchal tu nejhorší lež v historii všech lží. Mozkové závity se mu rychle protáčely, jak se snažil zjistit, na co Barbalis vlastně myslel.

Když Barbalis viděl Kaiserovu tvář, co jako by říkala „nikdo by ti nikdy neuvěřil”, začal se hořce usmívat. Tenhle malej fracek ho znal celkem dobře. No ano! I kdyby ho to mělo stát život, nechtěl by pomoct Dračímu císaři. Ale místo jeho života mu Dračí císař vyhrožoval Mizeruiovým životem.

„Oči toho staříka...” řekl si Kaiser pro sebe. „Natočil oči o 15°, aby se letmo podíval po Mizeruiovi, ta věc musí mít co dělat s Mizeruiem!”

'Jů... Před Kaiserem bych po ničem neměl ani pokukovat.' Pomysleli si všichni.

„Arogantní spratci! Každopádně proti vám dneska rozhodně vyhraju!” zakřičel Barbalis nahlas. Tohle byl jediný způsob, co mohl vymyslet, jak těm lidem dát vědět, že tenhle souboj musí vyhrát.

„Tenhle souboj rozhodně vyhrajeme my!” zakřičel Kaiser chladně na oplátku.

Barbalis se odmlčel. Jak se podíval po Mizeruiovi, řekl: „Prosím, pro dobro mého starého přítele 'Mizeruie', musím vyhrát!” Snažil se ze všech sil, aby to Kaiserovi a ostatním naznačil. Musel vyhrát nebo jinak bude Mizeruiův život v nebezpečí.

„Pche!” Kaiser se také podíval po Liolovi. „Já ti něco řeknu, my taky musíme vyhrát! Pro dobro našeho společníka 'Lioly'.”

Barbalis se zamračil. Nevěděl o Srdci Dračího císaře a ani nevěděl o tom, jak Liola slíbil, že Srdce sní, když prohrají. Ale stejně pochopil Kaiserovu nápovědu. Každopádně pokud Kaiser prohraje, Liola buď zemře, nebo skončí v situaci, co byla horší než smrt; jinak by se rozhodně starali o Mizeruiův život.

Barbalis a Kaiser na sebe navzájem zírali a oba si zároveň pomysleli to samé: 'Dostali jsme se... do slepé uličky?'

„Zdá se, že se naši staří přátelé už pozdravili.” Když Dračí císař viděl, jak měli oba nakrčené obočí, zdálo se, že ho to celkem spokojilo. Úsměv se mu rozšířil. „Prosím, ať naše publikum dlouho nečeká. Ať souboj začne.”

Obě strany váhaly, ale stejně se museli postavit do arény. Jakmile tak udělali, válcový štít kolem arény se okamžitě aktivoval. Kaiser a dva ostatní stále váhali. Ačkoli Barbalis ještě nezaútočil, ti druzí dva v jeho týmu už dál čekat nebudou.

Idojin věděl o tom dilema na obou stranách, a tak hodlal využít té chvilky, kdy váhali, aby začal s litým útokem a naráz je porazil.

A tak začal se svými vražednými tahy!

„Mizeruii, použij Útlačnou gravitaci.”

Po Idojinově rozkazu Mizerui natáhl svou pravou ruku a aktivoval Gravitační magii, v které vynikal. Vzduch se začal kroutit a na Kaisera a ostatní ze shora spadla těžká síla...

„Ochranný štít!” Meinan naštěstí dával pozor na každý tah protivníka. Jakmile Idojin něco řekl, začal aktivovat svůj ochranný štít.

Idojin si už vyzjistil, jaké silné stránky měli jeho protivníci. Věděl, že Meinanova rodina mágů se specializovala na ochranný štít. Aby ho zlomili, museli to udělat postupným vyhlazováním, až mu naprosto dojde moc. Nebo možná použít silnou magii, aby ho přímo přemohl.

Kdyby tady byl dneska Quisi, Idojin by už možná byl v obtížné situaci. Quisi přece jenom léta žil v nebezpečí z vražd, a proto svůj štít udržoval neustále. Bylo to v takovém stádiu, jako kdyby jeho mana byla nekonečná tůňka. Pravdou bylo, že nikdo by neměl trpělivost zkoušet, jak dlouho dokáže Quisi udržet svůj štít... Obvykle to jako první vzdala útočící strana.

Ale ten člověk v aréně byl Meinan, mladý muž něco málo po dvacítce. Bez ohledu na to, kolik času strávil výzkumem ochranného štítu, nedostatek many bude jeho smrtelnou chybou.

Zvláště když jeho protivníky byli tři mágové se stovkami let tréninku. Jeho mana byla v porovnání s nimi jako vědro, tak jak mohl vydržet moře plamenů?

'Rychle to skončeme.' Idojin začal zaříkávat. Konzervativně použil magii s vysokou pronikavou schopností, jelikož to byl nejlepší způsob, jak prolomit ochranný štít.

„Zmrzlý paprsek!”

Modrý paprsek vystřelil přímo na Kaisera a zbytek jeho družiny. Upřely se na ně pohledy. Když měl paprsek narazit do ochranného štítu a když si diváci mysleli, že má co nevidět začít souboj mezi útočnou a obrannou magií, paprsek proletěl, aniž by do něčeho narazil, až nakonec zasáhl ochranný štít kolem arény. Nakonec to vedlo k explozi a stadión se kvůli ní zatřásl, až ochranný štít kolem arény začal trochu praskat.

Naštěstí nikdo z přítomných diváků nebyl obyčejný člověk, ale místo toho mocní rytíři. Ačkoli je moc magie trochu překvapila, nikdo nezpanikařil.

Když se prach usadil, Idojin se tvářil šokovaně. Nikdy by ho nenapadlo, že se jeho protivníci nebudou proti jeho kouzlu bránit. Místo toho rozpustili štít a magii se vyhnuli.

Ani nepoužili teleport, aby se jí vyhnuli, ale vlastníma nohama odběhli stranou!

Tohle prakticky porušovalo logiku magických soubojů. Žádný mág by v souboji neuhnul vlastním tělem a místo toho by použil magii, aby zastavil kouzla protivníků!

Měla ta děcka vůbec nějakou logiku ohledně magických soubojů?

Pravdou bylo, že pravděpodobně ne.

Jakmile Kaiser uhnul, vypálil ze své pistole. Kvůli moci Božské ohnivé koule se Idojin nešikovně snažil bránit. Štít vztyčil jen tak tak, aby se mohl rozpadnout spolu s ohnivou koulí. Když se prach z kolize usadil, řítila se na něj postava.

Ten člověk, co se proti němu řítil, nebyl Kaiser orientovaný na útok, ale Meinan, co o útočné magii nic nevěděl. Nicméně k útoku nepoužíval magii a místo toho útočil lesklou dýkou, co měl v ruce. Byla to ostrá dýka, co se předávala v jeho rodině.

Idojin neměl čas aktivovat magii. V panice zaječel: „Mizeruii.”

Když Meinan nedaleko vycítil magii, najednou uskočil stranou. Sklonil hlavu, jen aby na místě, kde předtím stál, spatřil hluboký kráter vytvořený gravitační magií.

Jelikož byl Idojinův život mimo nebezpečí, rychle vyletěl do vzduchu, aby zabránil vlastní „vraždě”. Jakmile se dostal na bezpečné místo, okamžitě začal naštvaně křičet: „Jak se opovažuješ používat zbraně?! To nemáte žádnou logiku ohledně magického souboje?!”

Kaiser rychle namířil pistolí, co měl v ruce, na Idojina. Jak vystřelil, zlovolně se zasmál. „Promiň! Vždycky bojujeme s mecha, takže co se týče magických soubojů, nemáme ani trošku logiky!”

„To je jedno, stačí, když tě sejmeme!” zařval Kaiser, zatímco z jeho obrovské pistole vyletělo hejno ohnivých koulí.

Idojin rychle vytvořil ochranný štít, zatímco si myslel, že ti lidé vůbec nehráli podle pravidel. Bylo by lepší, kdyby nechal Mizeruie, aby to s nimi vyřídil, zatímco on bude hledat příležitost k útoku.

Ten štít, co aktivoval, nebyl pradávný štít jako ten Meinanův. Dokázal zastavit magii, ale ne fyzický útok. Idojina do ramene škrábl šíp, skoro kvůli tomu pozbyl kontrolu a spadl ze vzduchu. V šoku se podíval, odkud ten šíp přiletěl, jen aby spatřil Anežku, co držela kuši. Když Anežka spatřila, že šíp minul, zatvářila se frustrovaně.

„Kuše?” Idojin teď byl vážně naštvaný. Tohle už ani nebyl magický souboj. Naštvaně zařval: „Tohle je proti principům magického souboje!”

„Vážně?” Kaiser pozvedl obočí. „Nepoužili jsme auru, takže to není rytířský souboj. A ani jsme nepoužili mecha, takže to není mecha souboj. Používáme magii. Také jsem si vyhledal knihu pravidel a mágové si mohou k souboji vzít 'osobní zbraň'. Neporušili jsme žádné pravidlo!”

Idojin neměl slov. Nemyslel si, že ti lidé najdou takovou skulinku. No ano, někteří mágové si k souboji brali dýku, ale většinou to bylo jako protiútok, když na ně protivník zaútočil zblízka. A ne jako prostředek k útoku!

A taky by si žádný mág nepřinesl do arény luk a šípy. Mágovi doba potřebná k vystřelení šípu přece jenom stačila k aktivaci několika kouzel, co by protivníka rozmázlo na kousky.

Po takových myšlenkách Idojin vrhl ohnivou kouli. Podle jeho výzvědných hlášeních tato dívka neznala ani prostý ochranný štít nebo nějakou magii. Tato ohnivá koule stačila na to, aby z ní byla ohořelá mrtvola.

Anežka čelící hrozivé ohnivé kouli se pořád zoufale snažila nabít další šipku do své kuše, absolutně si nebyla vědoma, že v další sekundě bude vydávat ohořelý pach...
-----------------------------------------------------

~ A druhá polovina kapitoly, v další bude tenhle absurdní souboj ještě pokračovat  ^_^ ~

<Předchozí>...<Následující>