OSO - kapitola 10 (1)

Kapitola 10 – Letní událost a Mláďata

[„Jsem rád, že se účastníte, dámy a pánové. Já jsem Yoshino Kazuhito z vývojářského oddělení OSO.”]

S tím oznámením hráči najednou přestali hlučet a poslouchali.

[„Tahle událost je nastavená tak, aby si ji mohlo užít spoustu hráčů. Tentokrát ta událost je——[Lesní táborová hra]. Když se řeknou prázdniny, musí být venku. V tomhle lese budete tábořit sedm dnů.”]

Odněkud přišlo 'nešaškuj! Tohle je zabiják, odhlašuju se'. A i když bylo slyšet takové hlášky, oznámení ještě neskončilo.

[„Zdá se, že jste to všichni špatně pochopili. Tohle není nebezpečné, ale ani vám to nezabírá žádný čas. Na tomto poli na zvláštním serveru jsme čas natáhli zhruba osmdesátkrát. Jinými slovy týden tady zabere dvě hodiny v reálu. To znamená, že během krátké doby můžete hodně vylevelovat. Teď už chápete, o čem mluvím, že?”]

To znamenalo, že lidé, co se tohohle účastnili, si mohli zajistit herní čas celého týdne. Tak to bylo. Hej, tohle je zvláštní tréninková hala?

[„Lidé, co chtějí hrát normálně, se můžou samozřejmě vrátit, když je zabije netvor. V tom případě nenastane pokuta po smrti.”]

Když lidé zaslechli tuhle část, všichni ztichli. Zdálo se, že je to najednou motivovalo. Byl tu neznámý les. Měli by tu zkusit levelovat, o nic nepřijdou, když si to tu užijí. Taková to byla atmosféra.

[„Takže teď vám vysvětlím pravidla. Táborová událost bude trvat sedm dní a šest nocí. Zrovna teď jste všichni v bezpečné zóně. V tomto lese je mnoho bezpečných zón. Nezáleží na tom, jestli se teď přesunete z místa, kde jste. Tohle je zbloudilý kontinent, jsou tu jezera, trosky a hory. V každé lokaci jsou samozřejmě netvoři a předměty unikátní pro tuto událost. Věřte svým vlastním Smyslům a najděte si způsob, jak si to tu užít.”]

Ten hlas zněl, jako by to bylo řečeno z velké dálky.

[„Navíc hlouběji v lese se potulují neaktivní mláďata netvorů. Pokud se s nimi za ten týden dokážete spřátelit, promění se na povolávací kámen a stane se vaším exkluzivním domácím mazlíčkem. Pokud máte Smysl [Krocení], bude s vámi moct bojovat jako magické zvíře.”]

Dál ten hlas přicházel z jiného místa.

[„A jako poslední, lidé, co přežijí celý týden, posoudíme dle jejich počinů a číselně je ohodnotíme a prvních pět dostane suvenýr. Navíc si s sebou budete moct vzít všechny předměty, co tu najdete. Nemusíte usilovat o ceny, můžete se bavit hledáním vzácných materiálů.”]

V tomto okamžiku se zdálo, že vzrušení dosáhlo vrcholu. Všichni mířili za vítězstvím a já uprostřed všech tak motivovaných lidí myslel na něco jiného.

Aha, takže to omezení předmětů bylo proto, abychom mohli tábořit. Bylo by pěkné, kdybych si s sebou domů přinesl nějaké vzácné rostliny k pěstování. Měl jsem naprosto jiné nápady než normální hráči.

Jak to vzrušení rostlo, Yoshino Kazuto hráče pěkně zchladil.

[„Ale je tu omezení. Během tohoto období si mohou hráči přibrat pouze jeden Smysl.”]

No, to je pochopitelné. Bylo by obtížné, kdyby si hráči přibrali nové Smysly, jen aby je používali dočasně.

[„A v případě, že hráč předem nezískal Smysl [Přežití], poslední den při počítání bodů se mu budou body zaokrouhlovat dolů. Nečekejte, že bez tohohle Smyslu vyhrajete. Jen tak mimochodem, získání [Přežití] se bude počítat, i když si ho přiberete teď. A poslední věc. Předměty v tomto lese dostupné ke sběru se dají okamžitě zhodnotit. Abyste pocítili jejich účinek, musíte ten předmět zhodnotit korespondujícím Smyslem. Nabyté informace můžete sdílet v rámci družiny. Neváhejte sdílet se svou družinou i zmapovaná území. Chci, abyste se i s těmito omezeními snažili ze všech sil, ale moc nespěchejte, abyste se neuhnali. Doporučuju vám postupovat vytrvale a beze spěchu.”]

Oznámení skončilo a jak byli všichni zaražení, já otevřel mapu tohoto území. Zdálo se, že jsme byli uprostřed tohoto kontinentu. Území v dosahu sto metrů, co jsem viděl svým [Jestřábím zrakem], bylo zmapované. Zbytek byl šedý.

Skepticky jsem se podíval po lidech, co se vydali do lesa, a posadil se.

„Takže uděláme si základní tábor? Se zavedením systému sytosti je prioritou číslo jedna zajištění jídla.”

Když jsme si vyslechli Clouda, všichni jsme přikývli. Po krátké diskuzi jsme usoudili, že s vyváženou skladbou předmětů, co jsme si s sebou přinesli, vydržíme až dva dny.

Magi se trošku vzdálila a když se vrátila, měla v ruce několik druhů trav.

„Cloude, Lyly, podívejte se na tohle. Dokážete říct, co to je za předmět?”

„Ne, vůbec.”

„Promiň, Magicchi, nemám ponětí.”

„Tak, teď Yun,” řekla a ukázala mi trávu.

Byly tam tři druhy – Léčivé rostliny, Jedovaté rostliny a Byliny. Během této události bylo třeba, aby předměty, co tu byly, zhodnotil odborník. Pokud hráč neměl odpovídající Smysl, nemohl je ohodnotit. Proto Cloude a Lyly nedokázali určit, co to je.

„Ehm, Léčivé rostliny a Jedovaté rostliny a taky Byliny.”

„Aach, už to chápu. To znamená, že Yuncchi má odpovídající Smysl, co jí umožňuje ty rostliny ohodnotit?”

„Pokud je to tak, tak to musí být Smysl [Dávkování]. Ten přece používá rostliny,” zamumlal Cloude přesvědčeně a Magi se nadmula pýchou za své uvažování.

Jinými slovy přesně jako Smysl [Přežití], který je velmi obecný, dokáže i moje [Dávkování] vypíchnout takové věci.

„Teď když se ukázalo, že je moje úvaha správná, jednejme odděleně. Rozdělíme se na dvě skupiny. Jedna obstará jídlo a druhá rozbije základní tábor. Yun a já v okolí nasbíráme jídlo, Cloude a Lyly připraví základní tábor.”

„Jasně. Připravíme ty nejlepší postele na světě.”

„Na to se těším! Jsem nadšený, že tu zůstaneme přes noc.”

„Haa~. Copak by bylo dobré připravit na večeři?” zamumlal jsem a vzhlédl k obloze.

Ach, slunce bylo přímo nade mnou, což znamenalo, že zapadne zhruba za šest hodin. Aspoň jsme museli zajistit jídlo a vodu.

„Takže jednejte opatrně a všechno kontrolujte. Nejezte, co jsme si s sebou přinesli, jen tak. Jezte akorát věci, co Yun předem zhodnotila. A pokud nebudete mít dost materiálu, zkontaktujte ostatní pomocí seznamu přátel, ať nasbírají víc.”

„Haa, zatraceně!”

Cloude najednou vykřikl. Všichni se po něm otočili.

„Nevzal jsem si barviva. Takhle nebudu moct udělat maskovací kostým nebo skautský kostým?!”

„...haa~, jsi stejný jako vždycky, co, Kurocchi.”

V jistém smyslu jsem ho respektoval, že na takovém místě jako tohle neztratil nervy. Ale nemám v úmyslu si něco takového obléct.

Ne, pokud bych dokázal z přírodních materiálů extrahovat barviva, mohl bych udělat indigo... mumlal si Cloude sám pro sebe. Jak moc posedlý tím je.

„No, my jdeme na průzkum a zmapujeme okolní území. Vrátíme se, než se setmí.”

„Jo. Magichi a Yuncchi, dávejte si pozor.”

Nechali jsme všechno na Cloudovi, co byl zahloubaný ve svých myšlenkách, a Lylym a rozhodli jsme se mapu zaplnit z východního směru.

Po cestě jsme našli místa, kde hojně rostly rostliny, a dál do mapy zakreslovali sběrné body. Byly to podrobné poznámky.

„Je skvělé, že tě s sebou máme, Yun. Hele, další předmět.”

„Magi?! To je Paralyzační tráva! A taky tohle je trs Zmatečné trávy, pokud to řádně nezpracuješ, skončíš s abnormálním stavem.”

„Uwaa?! To bylo o chlup. Mě to přišlo jako špenát, takže takhle to je.”

„Zdá se, že ta příšerně vyhlížející tráva támhle se dá jíst, když se ochutí.”

Vytrvale jsme zhodnocovali bylinky a předměty, co se daly jíst. Mezi bylinkami, co jsme našli, byly Lékařská duchovní tráva a Magická duchovní tráva, co se dá použít jako materiál na Kvalitní a MP lektvary.

Víc než polovina věcí, co jsme našli, byla překvapivě nejedlá. Našli jsme strom s ovocem, co se od pohledu zdálo výborné, a přesto bylo nesmírně riskantní, protože na člověka, co jej snědl, uvalilo abnormální stavy [Otrava 4] a [Zmatek 4].

Taky se tu dalo sbírat ovoce jako jablka a banány. Ačkoli to naprosto ignorovalo klimatické podmínky.

Jelikož jsme dokázali nasbírat jenom divoké trávy a zeleninu, zdá se, že budeme nějakou dobu jíst zdravě. Ačkoli ve hře byla vyvážená strava zbytečná, chtěl jsem proteiny ze zvířat.

„Nasbírali jsme hodně rostlin, co kdybychom zkusili nějaké jiné suroviny?”

„Nechám to na tobě, Yun. Mapa se taky pěkně plní.”

Zhruba tři hodiny poté, co jsme začali, začalo slunce pomalu zapadat a my jsme pokryli asi jenom 10% mapy. Odkryté území mělo paprsčitý tvar a vycházelo ze středu.

Daleko na severu byla vidět hora, z ní na jih v oblouku stékaly dvě řeky a po proudu bylo jezero.

Jelikož náš základní tábor byl mezi těmi dvěma řekami, bylo by dobré se buď v řece na východě, nebo na západě podívat po rybách.

Zatímco jsme vyplňovali mapu, prošli jsme různými jinými bezpečnými zónami, ale lidé měli spíš napilno s hledáním unikátních netvorů než se sběrem jídla. Jestlipak budou v pořádku? Takhle jsem se trápil spoustou věcí.

„Takže co kdybychom teď šli k řece chytit pár ryb?”

„Máš pravdu... ach, počkej chvilku. Zdá se, že mám hlad. Dejme si krátkou přestávku.”

Souhlasil jsem s Maginým návrhem. Zdá se, že sytost trochu klesla, chtěl jsem ji hned obnovit tím, že si dám sendvič.

Místo židle jsem použil pařez a posadil se, dali jsme si přestávku.

„Máš jídlo, že jo, Magi?”

„Jo. Podívej, párek v rohlíku.”

„Jaké to je?”

„Hmm, nemůžu říct, že by to bylo dobré.”

„Tak co takhle moje sendviče?”

Jak Magi odpověděla se suchým úsměvem, já jí udělal nabídku. Jelikož vytahovat tady jídlo by byla otrava, aktivoval jsem schopnost [Příprava] a okamžitě jsem připravil deset sendvičů ze čtyř druhů surovin.

Vytáhl jsem je z inventáře a nabídl Magi.

„To vypadá jako výborný sendvič, taky má vysoké ohodnocení. Vypadá to, že mít Smysl je vážně rozdíl.”

„Jsou to jen suroviny mezi chlebem, to dokáže každý.”

Jak Magi vesele zírala na nabízený sendvič, já si vzal taky.

V tom okamžiku jsem na sobě cítil víc jak jeden pohled. Rychle jsem vstal z pařezu a rozhlédl se kolem.

Spustil jsem [Jestřábí zrak] a podíval se směrem k místu se spoustou stromků, ale bylo tam příliš mnoho slepých míst. Ale v kombinaci s vysokou přesností [Odhalení] se mi podařilo je najít.

„Co se stalo?”

„Něco tam je.”

Pořád napjatý jsem se podíval k trávě, která se zdála být zdrojem těch pohledů. A co z ní nakonec vyšlo byla –—tři malá mláďata.

„Hahahaha...”

„Mňau—, mňau—.”

„.........”

Ta tři mláďata se dívala na naše sendviče.

„Ooch, takhle rychle jsme narazili na mláďata. Pes, kočka a pták? Musíme je okamžitě vyfotit. Jakže to fungovalo...”

Světle modré a stříbrně ochmýřené, kulaté štěně se s nadějí a jiskrou v oku dívalo na sendvič.

Dvoubarevné kotě s černou srstí a bílými tlapkami mi přišlo k noze a otíralo se o mě, zatímco sladce mňoukalo.

Jako poslední byl pták, bylo to jasně narudlé ptáče, mělo žlutý zobák a mírně průsvitná pírka. Ptáček se vratce pohyboval v touze po sendviči. Nelétal, skákal a pomáhal si máváním svými krátkými křídly.

Kdybych se pohnul, vyplašil bych je, takže jsem se snažil nehýbat.

„A mám je vyfocené... takže co budeme dělat, Yun? Vypadá to, že chtějí sendvič.”

„Kdo ví?”

Jak jsem sendvičem pohnul mírně doprava, oni jej očima následovali.

Když jsem pohnul sendvičem doleva, pohled tří mláďat ho následoval – a kotě přepadlo.

„...prozatím jim jeden dejme.”

Položil jsem sendvič před ně.

První bylo štěně, co ho očichalo a potvrdilo si vůni, a pak otevřelo svou malou tlamičku.

Jakmile začalo štěně jíst, pohledy zvířat mě pobízely, jako by říkaly „víc, víc”, a tak jsem jim vyndal další sendvič. Možná že jim ty sendviče chutnaly, protože jedli dál a dál a když snědli sendviče, co jsem měl v ruce, začali mi chamtivě olizovat ruce.

Ptáče mě sladce klovalo do prstu zobákem, štěně a kotě přesunula pohled na sendviče, co měla Magi.

„Ach. Magi je na nic. Tady jich mám víc.”

„Kuu~n.” „Mňau—.” „Píp, pi...” ——Jako kdyby mi rozuměli, ti tři mi pevně zírali do tváře.

Uwaa, ten čekající pohled je tak okouzlující.

V klidu jsem ze svého inventáře vytáhl tři sendviče a položil je před tři zvířata.

„Hele, sendviče. No tak, dejte si.”

V reakci na moje slova ti tři začali nevinně jíst sendviče.

„Hele, ti maličtí měli hlad?”

„Kdo ví? Ale na něco jsem přišel.”

„Na co?”

Podíval jsem se na ty maličké, jak si drželi sendviče tlapkami a zápolili, jak ho sníst. Ačkoli mě stačil jeden sendvič, mláďata mě dál prosila o další, i když se jim bříška už zakulatila.

„Tihle tři chtějí moje sendviče za každou cenu.”

„To musí být proto, že jsou výborné, Yun.”

„Vážně? Možná jsou jenom nenasytové.”

I když jsem to řekl, měl jsem dobrou náladu a natáhl k nim další sendvič.

Výsledkem bylo, že z celkového množství deseti sendvičů sedm snědla mláďata a jelikož já a Magi jsme snědli po jednom, zůstal nám jeden sendvič. Jako člověk zodpovědný za zásoby jídla družiny jsem se trochu trápil tou nečekanou spotřebou. Byl jsem nucen urychleně předělat plány jídla.

Zdálo se, že mláďata byla spokojená; štěně ukázalo bříško, když si lehlo na záda, kotě si lízalo vlastní packu, aby si vychutnalo chuť sendviče, a ptáče spalo.

„Ti jsou roztomilí. Taak, *lechti, lechti*.”

Magi štěně zlehka hladila na bříšku a štěně se pohnulo, jako by ho to lechtalo.

„Zklidnili se. Pošlu fotku Cloudovi a Lylymu.”

„Ach, já si taky jednu udělám.”

Magi ptáče sebrala z trávy a položila si jej na dlaň, než ho vyfotila.

Já jsem si vyfotil chlupaté kuličky, co vypadaly, že je jim po jídle vážně dobře.

Když jsem viděl, jak se Magi baví, taky jsem se uvolnil.

„Takže půjdeme?”

„Yun, Yun, nemůžeme si ty maličké vzít s sebou? Nebo spíš Cloude mě zrovna teď požádal, abychom je za každou cenu přivedly.”

„Nejsem proti, protože je to součást události. Ale před tím musíme v řece chytit pár ryb.”

„Rozumím. A taky co bychom dělaly, kdyby maličtí dostali zase hlad a začali nás zase prosit?”

„Poslední sendvič dám tobě, Magi. Prosím, rozděl ho mezi ty tři.”

Když jsme se začali pohybovat, štěně a kotě u mých nohou zareagovalo. Z naší konverzace pochopili, že jsem dal sendvič Magi a přesunuli se k jejím nohám.

Ku, tihle tři se starají jenom o sebe. Nemohl jsem si pomoct a tohle jsem si pomyslel.

Magi si ty tři vzala do náruče a vydali jsme se k řece.

„Haa~ je to festival mazlíčků. Tak načechrané~”

„Vypadáš vážně šťastně... možná ti trochu závidím.”

To poslední jsem tiše zamumlal, ale zdá se, že se to k Magi doneslo, protože se zatvářila mírně překvapeně, ale okamžitě poté se jí na tváři ukázal úsměv.

„Chceš se jich dotknout? Podržet si je? Pomazlit se?”

„Ach, ne, to...”

„Nevadí mi to. Na.”

Natáhla ty tři malá zvířátka před sebe, zatímco je řádně podpírala. Přijal jsem je od ní a držel jsem je mírně vratce.

„U-uwaa...”

Jejich srst byla tak nadýchaná a příjemná. Když jsem je nesl, prsty se mi zabořily do jejich srsti.

Na okamžik jsem byl tak posedlý tou načechraností před svou hrudí, že jsem se zapomněl.

Když jsem je konečky prstů jemně hladil po ouškách a krku, ti tři se o mě velmi mírně opřeli. Magi se na to dívala a zasmála se, jako kdyby viděla něco zajímavého. Zdá se, že ji bavilo se na nás dívat.

Jakmile jsem si toho všiml, Magi už byla celá rozesmátá.

„P-prosím, nikomu o tomhle v žádném případě neříkej!”

„Jojo, všechno je v pohodě. Takže jaké to bylo? Byl to dobrý pocit?”

„?!! J-já nevím. Spíš než tohle, jelikož půjdu obstarat suroviny, pohlídej je, prosím.”

Když jsem zaslechl zvuk tekoucí vody, předal jsem zvířátka Magi, abych to zatajil, a začal jsem kráčet k řece.

„Takže půjdu se podívat po surovinách k večeři. Kdyby něco, zavolej mě.”

Svůj plášť jsem strčil do inventáře a šel jsem do řeky jen v lehkém oblečení.

Abych snížil odpor vody, plaval jsem po proudu vody, chytal se kamenů na dně a rozhlížel se kolem.

(Ryby... támhle jsou.)

Ve stínu kamene jsem našel dvě ryby u sebe, chytil jsem je holýma rukama.

(Oceňuji, že můžu chycené ryby uložit v inventáři. Když si pomyslím, že potřebujeme večeři pro tři zvířátka, co jí jako dospělí lidé, potřebuju minimálně patnáct ryb.)

Poté jsem plaval sem a tam a hledal ryby a také přitom ze dna sbíral kameny. Bohužel na dně nebyly žádné drahokamy, ale i kameny pro mě byly vzácným materiálem.

Vynořoval jsem se v intervalech až pěti minut a když jsem popadl dech, znovu jsem se potopil. Čas od času jsem se podíval k Magi, zvířátka si dala na klín a poklidně odpočívala.

„Magi, skončil jsem.”

„Dobrá práce. Promiň, že tě nechávám pracovat samotnou, Yun.”

„Tím se netrap. Jsou věci, které se dají udělat, protože jsme dva. Ale předtím musíme udělat ještě něco. Prosím, vytáhni si zbraň.”

Magi pustila zvířátka na zem a vytáhla si z inventáře sekyru.

Já jsem si na stále ještě vlhké oblečení natáhl plášť a vzal si luk. Zklidnil jsem svůj dech a natočil luk směrem k lesu.

„Vy zůstaňte při zemi. Yun, jsem trochu nervózní, že jsem v přední linii, ale zbytek nechám na tobě.”

„Spoléhám se na tebe. Jde to z vrcholků stromů,” odpověděl jsem Magi a poslal šíp k černému stvoření, co na nás vyskočilo.

Dlouhé, tenké nohy pokryté ostnatými chloupky, na tlamě měl něco jako žlutý prášek, šest rudých očí na nás zahlíželo – jakmile jsem spatřil jméno toho netvora, Kořeněný pavouk, mláďata se začala třást.

„Tak to vyřiďme jednou pro vždy! Teď!”

Při pohledu na její nečekané chování jsem neměl slov. Hodila sekyru, co držela v rukou, ta sekyra zkombinovala svou vlastní tíhu s odstředivou silou a zatímco se vertikálně točila, velkou rychlostí se přiblížila k cíli. Ale nezpůsobila mu smrtelné zranění, neboť pavouk se jí vyhnul doprava. Místo toho mu to odseklo všechny nohy na jedné straně. Aniž by sekyra pozbyla svou rychlost, zasekla se do stromu za pavoukem.

V tom okamžiku Magi beze zbraně přiběhla před pavouka a zvedla obě ruce vysoko nad hlavu.

„A tímhle to skončí.”

Z inventáře vyvolala perlík, co se jí objevil v rukách.

Máchla perlíkem dolů s pomocí své hrubé síly a síly přitažlivosti přímo na vršek pavoukova mozku, co nemohl utéct.

*gugiii* ...zazněl smrtelný křik netvora, jenž byl vyřízen ve stylu drtivého souboje, vážně jsem rád, že v téhle hře nestříká kolem krev a maso.

„To bylo překvapivě mdlé.”

Jak to Magi řekla, došla si pro svou hozenou sekyru a založila ji do inventáře.

„...nenene, co to je s tím stylem boje?!”

„Co? Normálně hážu zbraně za pomoci Smyslu [Vržení].”

Ačkoli to řekla tak ledabyle, já věděl, že na to je třeba ATK a DEX. Újma způsobená vržením mohla vzrůst v závislosti na člověku, co zbraň vrhá, ale určitě je to těžké ovládat. Vysoké DEX řemeslníků to vynahrazuje a hráč musí také ze zbraní trénovat.

No ano, nejlepší technika tasení zbraně, kterou mohou používat jenom řemeslníci.

„Normálně se vrhají dýky, ne?”

„Zacházet s takovými malými věcmi je nudné a já to nesnáším. Původně jsem myslela, že budu používat vrhací zbraň.”

Normálně jsou vrhací sekyry menší, ale Magi tuhle hodila oběma rukama.

„Tohle stranou, tvoje reakce byla trochu nedostatečná, Yun. Jsem trochu zklamaná.”

„To byl možná unikátní netvor zaměřený na začátečníky. Nebo spíš se zdá, že se tam objevila truhla.”

„To je pravda, pojďme ji hned otevřít.”

Já jsem vzal do náruče tři stále vyděšená mláďata, Magi otevřela truhlu a podívala se dovnitř.

„Tenhle vzácný předmět bys měla použít ty, Yun.”

„Ehm... [Sada magického koření]?”

Popis říkal: Koření, které se při použití nespotřebovává. Samotné koření neobnovuje sytost.

Přemýšlím, jestli to udělali proto, aby si hráči nenavyšovali sytost jen chroupáním cukru a olizováním soli. Takže to bylo udělané tak, že se to dalo použít jenom při vaření. Zdálo se, že to byla sůl, pepř, cukr a kari; užitečný předmět, který donekonečna poskytoval tato čtyři koření. To nemůže být pravda, ten prášek, co měl pavouk u tlamy, bylo kari?

Kořeněný pavouk vydal jako kořist unikátní předmět pomáhající při přípravě jídla.

„To snad ne, unikátní netvoři dávají věci jako táborové vybavení a grily?”

„Je to možné. Hráči v nízkém levelu nebudou mít rozložení Smyslů, které jim pomůže s přežitím, takže tohle jsou předměty, co jim v tom pomůžou.”

V reakci na moje mumlání byla Magina klidná analýza. No, využijme všechno, co máme.

„Takže pojďme zpět, než padne noc.”

„Máš pravdu, v noci svoje operace omezíme, protože je to nebezpečné.”

Mířil jsem zpět na místo, kde jsme rozbili svůj tábor, zatímco jsem objímal tři chlupaté koule.
-----------------------------------------------

~ Takové protažení času by se mi hodilo. Napěchovat 7 dní do 2 hodin, hm... ~
~ Ošklivého velkého pavouka s karím u huby jsem si zrovna představit nechtěla. ~


Hlavní stránka novely
Seznam postav

<Předchozí>...<Následující>