OSO - kapitola 10 (2)

Po cestě zpět mi Magi poslala fotografie. Ukazovaly můj ženský vzhled, jak jsem s radostným výrazem držel ty tři chlupatá zvířata. Když spatřila, jak mi zrudla a vzplanula tvář, nasadila uličnický výraz a zašklebila se.

„M-magi?! Kdy jsi to vyfotila!”

„Kdo ví? Yun, ty jsi celkem bezbranná, nishishi.”

„Magi, prosím, nikomu to neukazuj!”

„Já vím. Někdy jsi nečekaně roztomilá.”

„Vlastně ne... zapomeň na to.”

Co se týče těch fotek, co mi Magi poslala, tlačil jsem na ni, aby je nikomu neukazovala. Bylo to tak nějak trapné. Kdyby se k nim dostal Taku, škádlil by mě, až dokud bych neuznal naprostou porážku.

„Fuu. Ale i tak, konečně jsme dorazili do tábora.”

„Jo, jen jsme tu chvilku nebyly a zatím... pokud mi paměť dobře slouží, tak by tu mělo být spoustu volného místa...”

Před našima očima stál báječný srub. I když byl trochu malý, na přespání měl dokonalou velikost.

„Magicchi, Yuncchi, vítejte zpět. Snažil jsem se ze všech sil! Je to báječný srub!”

„Ne... tohle už není táboření, co je tohle? A jak 'báječný', vypadá to jako chata.”

„No ano, chvalte mě. Taky jsem dokončil vnější stěny.”

Cloude se vynořil zpoza dveří stejně bezvýrazný jako obvykle, ale pak se usmál. Jak jsem ho takhle viděl, měl jsem pocit, že je přece jenom pohledný. Kuu. Když jsem jeho tvář porovnal s mojí zženštilou tváří, srdce mi krvácelo.

„Pojďte, jen se na to podívejte! Palandy vyrobené Lylym! A štědře připravené lůžkoviny! Navíc každé ze tří mláďat má své plně vybavené místo na spaní! Co vy na to!”

Trošku mě zarazilo Cloudovo velmi vysoké napětí. Co se Magi týče, ta řekla: „Hoo, úžasné.” Trochu přitom zvedla hlas a slabiky protáhla.

No ano, zdálo se, že bude příjemné strávit noc pod přikrývkou na pohodlné posteli. Palandy udělali proto, aby efektivně využili to málo místa ve srubu. Navíc měly záclonky. Zdálo se, že to udělali po zvážení, že by měli oddělit muže a ženy. Počkat, já jsem muž!

Kromě toho tam byly dřevěné bedýnky vyložené polštáři, to bylo místo na spaní pro tři mláďata.

Tohle byla dovednost nejlepšího tesaře a krejčího... v tohle životě o přežití to byli spolehliví spojenci. Ale měl jsem pocit, jako bych měl říct, že to je mrhání nadání.

„Připravil jsem dřevěný stůl a dřevěné nádobí, abych Yuncchi pomohl s vařením.”

„Jů, ten stůl je tak široký! A to nádobí vypadá celkem pevně.”

Ačkoli jsem byl omráčený po shlédnutí té absurdní zručnosti u srubu, když jsem se dozvěděl, že máme nádobí, motivovalo mě to k vaření.

„Fufufufu, připravili jsme bezpečné a pohodlné místo na strávení noci. Teď je řada na vás!”

„Ano, ano, tady je naše sklizeň.”

Vytáhl jsem z inventáře ovoce a rostliny a položil je stranou. Zdálo se, že ryby si udržely svou čerstvost, a nakonec jsem jim ukázal sadu magického koření.

„Myslím, že máme dost jídla až do rána, ale pokud nám bude chybět, můžeme jít na noční lov.”

„Sklizeň je lepší, než jsme čekali. Ale s tím nočním lovem bys měla přestat. Viditelnost v lese v noci je dost špatná, je to nebezpečné.”

Ačkoli to, co Cloude řekl, byla pravda, já jsem měl díky [Jestřábímu zraku] noční vidění a navíc pokud použiju [Odhalení], bylo snadné z netvorů udělat svou kořist. Byla to taktika udeř a uteč, která se soustředila na skolení nepřítele překvapivým útokem, než je vůbec schopen zareagovat.

I kdyby byl pro mě nepřítel příliš silný, moje procento přežití by mělo být celkem vysoké, když na sebe použiju očarování rychlosti a na nepřítele kletbu.

Kdybych nebyl schopen utéct, prostě by to jen znamenalo, že jsem měl smůlu.

„Noc je moje exkluzivní doména. Původně jsem byl sólový hráč. Nemusíš se bát. No, pojďme rozsvítit světla, než se setmí.”

Temnota pro mě nebyla problém, ale pro Magi a ostatní to neplatilo. Přivítat noc ve stavu, kdy nebudeme mít žádný zdroj světla jako magii nebo lucernu, by způsobilo obavy. Z kamenů, co jsem nasbíral na dně řeky, jsem udělal kruh a dovnitř jsem dal větve a odřezky z Lylyho trámů, abych rozdělal táborový oheň.

A připomnělo mi to jednu jistou věc, co jsem měl při vaření připravit.

„Takže... teď dám kotlík na oheň... ach...”

Zapomněl jsem na něco kritického. Nezajistil jsem vodu. Takhle nemůžu připravit polévku, co? Navíc jsem nemohl vydestilovat vodu, protože mám všechny lektvary koncentrované.

„Aaaaach. Udělal jsem botu.”

„Copak, Yun?”

„Kuun.”

Magi a štěně, co držela v náručí, na mě ustaraně koukali.

„Ne, jenom jsem zapomněl na vodu. Zaběhnu k potoku a nějakou naberu.”

„Počkej. Už je tma a nebezpečno. Někdo z nás si může přibrat [Nadání vodního živlu] a vodu obstarat.”

„Ale já si nechci hned první den přibrat takový Smysl. Nevíme, co se stane později.”

Jak jsem zdráhavě odpověděl na Magin návrh, štěně sebou trochu zavrtělo a potichu zavylo. Jakmile ze sebe vydal ten zvuk, kotlík se začal třást a vyšel z něho tuhý zvuk.

„He? Voda?”

„Haf!”

Vždycky, když štěkl, ve vzduchu se materializoval pěticentimetrový blok ledu a s plesk spadl dolů. Sledoval jsem, jak se kotlík naplnil ledem.

„...no ne, to je tvoje magie?”

„Haf!!”

„Ooch! Jsi úžasný, Rickle!”

Jak Magi štěně zvedla a chválila jej, štěně zuřivě metalo ocasem.

„Pojmenovala jsi ho Rickle?”

„Ach, když už jsme u toho, to ty jsi ho ochočila, Yun. Měla jsem tě požádat o dovolení?”

„To nic. Já nemám smysl pro jména.”

Tři mláďata si hrála se třemi nejlepšími řemeslníky.

Magi držela štěně. Cloude kotě a Lyly ptáče.

Každé mládě projevovalo zájem o člověka, co jej držel, a sálala z nich atmosféra uznání. Je pravda, že ode mě všichni odešli a našli si svého vlastního partnera.

„To nevadí. Dokud jsou šťastní, tak pro jejich dobro...”

„AAA! Yun, vrať se do reality!”

Pořád trochu rozmrzelý jsem začal připravovat večeři. I když to bylo jenom půl dne, určitě hladověli po slušném jídle než to standardní od NPC, co mělo mdlou chuť.

„Dneska k večeři máme grilovanou rybu, rybí polévku a rybu dušenou v bylinkách a ochucenou divokou trávu. Mám pocit, že je v tom trochu moc ryb, ale je to jen první den. Od zítra mám v plánu prozkoumat větší území.”

„Ne, to stačí. Když už nic, Socks bude mít z rybího festivalu radost.”

„Socks?”

Ukázal na kotě, co nadšeně čekalo na stole, až začneme jíst.

„Hele, i když je celý černý, má bílé packy. Jako kdyby nosil ponožky.”

„Opravdu to tak vypadá. Hele, kotě, vážně ti nevadí takové jméno?”

„Mňau—” zamňoukalo vesele. Před chviličkou seděl Cloudovi na rameni a třel se o jeho tvář, závidím. Nemyslím jako tamto, určitě musel mít Clouda hodně rád.

„Štěně je Rickle, kotě je Socks. Lyly, jak jsi pojmenoval ptáče?”

„Hmm. Ještě nijak. Tohle bude trochu improvizace, bude to Neshias. A přezdívka bude Shiacchi!”

Jak to Neshias zaslechl, zíral na Lylyho a začal vesele skákat nahoru a dolů.

„Jéé... to mě překvapilo?! Shiacchi, jdeme jíst.”

Jo. Zdá se, že se zrodilo něco důležitého. Ech? Divné. Než jsem se nadál, všechna mláďata mě opustila.

„...uu, moje chlupaté kuličky...”

„Tohle...”

„Aach, Yun. Copak? Nepropadej depresi.”

Myslel jsem si, že byly ochotní se nechat ochočit mnou, ale to byla jenom iluze. Zdálo se, že si mláďata našla vlastní partnery. Zatímco ti tři jedli se svými partnery, já jsem byl pohroužený do osamění. Rozhodl jsem se. Rozhodně si najdu svého vlastního partnera.




„Děkuju. Fuaa~. To bylo výborné, Yun.”

„Díky za jídlo.”

Taky jsem dojedl, pitná voda z roztaveného ledu, co poskytl Rickle, mi zklidnila žaludek.

Jak jsme jedli večeři, vážně se setmělo. Bylo velmi nebezpečné teď chodit ven. Navíc se zdálo, že máme monopol, neboť se do této bezpečné zóny nevrátila žádná družiny. Bylo velmi ticho.

„Bylo to vážně výborné. Možná jsem snědl mnohem lepší jídlo, než jím v reálu. Ta chuť byla úžasná a i když jsem snědl hodně, neztloustnu. To je super.”

Takhle to jídlo ohodnotil Cloude s přívětivým pohledem, zatímco hladil svého partnera. Socks se také najedl dosyta a vypadalo to, že je rád, že ho Cloude hladí. Pomalu míhal ocáskem.

Lyly, co seděl vedle něj, se začal potácet dopředu a dozadu. Bál jsem se, že by mohl zamáčknout Neshiase, co měl v ruce.

„Lyly, jsi v pořádku? Pokud jsi ospalý, co kdybys šel spát?”

„Hmm. Půjdu. Tak nějak se vážně cítím unavený.”

Zvedl se ze svého místa a nejistě zamířil ke srubu. A nejenom s Neshiasem, co mu spal v rukách, ale následovali jej i ospalý Rickle a Socks.

Aby postavil tenhle srub, musel nečekaně vynaložit spoustu své vůle. Největší podíl na dnešním konání měl možná Lyly.

„Lyly odvedl vážně dobrou práci.”

„Máš pravdu. Možná je to reakce na to nadšení, že se dostal do takovéhleho prostředí. Jelikož v noci nemůžeme nic prozkoumávat, co kdybychom šli spát?”

„Já se pokusím si trochu uspořádat inventář. Stejně nemám co na práci. Budu vzhůru asi až do půlnoci.”

„A já zkusím vyrobit lektvary z nových bylinek, co jsme dneska nasbírali.”

Měli jsme velkou nádobu s vodou, co Rickle připravil, takže jsem měl vodu na výrobu lektvarů zajištěnou.

Přinejmenším musím rozředit koncentrované lektvary, zítra je budeme potřebovat.

„Aha. Tak já se přidám k Lylymu a půjdu spát. Vzbuďte mě o půlnoci. Tohle je sice nebojová bezpečná zóna, ale bude lepší, když si budeme dávat pozor.”

„Dobřee, takže tě vzbudím, až půjdu spát.”

Jak to Cloud řekl, zmizel ve srubu.

„Hmm. Tak začněme s naší noční párty.”

„To jo.”

„A taky... když se řekne noční táboření, dívčí hovory jsou klasika, ne?”

„Ne, už jsem ti to předtím řekl, já jsem muž,” odpověděl jsem Magi, co se vesele usmála, a pokračoval jsem ve své práci.

Materiál typu jedovatých bylin a materiál typu léčení abnormálních stavů, bylo možné je [Alchymií] proměnit na semena. Musím je vzít domů, pomyslel jsem si. Nové rostliny, co se mi dostaly do rukou, byly: Tráva povědomí, Uklidňující tráva a Rozptylující tráva. Takhle se jmenovaly.

Z jedovatých bylin to byly dvě, a to Hypnotická tráva, která způsobovala, že člověk usnul, a Zmatečná tráva, která způsobovala, že člověk upadl do stavu zmatku. Také jsem našel trávu, co způsobovala kletby: Prokletou trávu.

Stejně jako jsem až do teď vyráběl léčivé medicíny jsem smíchal dvě nové byliny, abych vyrobil lektvar.

Byl jsem schopen vyrobit tato léčiva: Roztok bdělosti, Uklidňující roztok a ST lektvar, co rozháněl kletby. Navíc z jedovatých bylinek jsem byl schopen vyrobit jen pár věcí.

Když jsem skončil s přípravami včetně rozředění koncentrovaných lektvarů, měl jsem dostatečné množství na zítřejší aktivity. I Magi roztavila velké zbraně, co si přinesla, na ingoty.

„Hele, Yun?”

„Copak?”

Ačkoli se tu rozléhaly hlasité údery jejího kladiva, neznělo to divně nebo nepříjemně. Ten zvuk s jistým neměnným rytmem mi připomněl metronom. Víčka mi začala přirozeně těžknout a abych vzdoroval tomu zvuku, co mě lákal ke spánku, povídal jsem si s Magi.

„Máš nějakou zbraň na blízko?”

„Proč se na to najednou ptáš?”

„Jelikož máš Smysl [Vaření], myslela jsem si, že by bylo zajímavé, kdybys měla jako zbraň kuchyňský nůž.”

„Copak existuje nějaký lučištník, co by najednou v boji vytáhl kuchyňský nůž?”

Bojovný kuchař, co loví svou kořist, zatímco tasí kuchyňský nůž v obou rukách? Celkem neskutečné.

„Můžu to vůbec použít? Tím myslím zbraň na blízko.”

„[Kovářství] mi dovoluje útočit všemi zbraněmi, co dokážu vyrobit bez ohledu na svoje Smysly.”

„Vážně? Není to podvod?”

„Vůbec ne. Jen mi to umožňuje útočit, nemám žádnou korekci újmy, ani umění. Proto používám taktiku vrhání, kdy se škoda počítá jenom na základě síly zbraně.”

Hoo, nečekaně jsem se dozvěděl něco zajímavého. Ale kuchyňský nůž jako zbraň, hm? Nůž z kuchyňské sady by byl jistě horší než vrhací nůž, pomyslel jsem si.

„Podobně by to mělo být i s [Vařením], pokud použiju zbraň, kterou normálně používám při vaření, k útoku, tak by se ten útok měl aktivovat, ne?”

„Já takovou zbraň můžu vyrobit. Ufufufu, tahle Magi ti vyrobí ten nejlepší kuchyňský nůž, co kdy existoval.”

Jak to říkala, založila ingot roztavený ze zbraně a vytáhla další těžkou zbraň.

A já jsem pak dál vyráběl lektvary, zatímco jsem poslouchal, jak Magi buší do kovu.

Jelikož jsem během dne nasbíral mnoho druhů bylinek, snažil jsem se k procesu přidat jednoduché materiály a jídlo.

„Haa! Jsem unavená! Ale podařilo se mi všechno vrátit na ingoty!”

„Dobrá práce. Já jsem taky dokončil přípravy na zítřek.”

Unavená Magi se protáhla a několikrát protočila rameny.

„Teď ti udělám kuchyňský nůž, Yun.”

„Ale nevadí to? Co peníze?”

Pro mě, jenž byl švorc, to bylo znepokojující. Kolik bych měl zaplatit, jak dlouho mi bude trvat, než to zaplatím. Ale Magi mávla rukou v náznaku, že ji to vůbec nevadí.

„Ach, peníze nepotřebuju, během tohoto táborového života to dříve nebo později nakonec pochopíme, že během tohohle období peníze ztratí svůj význam.”

„...máš pravdu. Vážně to je tak.”

Co se týkalo toho, kolik peněz si hráč může vzít, množství nebylo nijak omezené. Ačkoli někteří lidé je možná mají s sebou, na takovémhle místě není žádná stabilní zásoba od NPC nebo řemeslníků.

A kdybych tu donekonečna vyráběl lektvary, způsobil bych inflaci.

„...jakou myslíš, že mají cenu ty nové lektvary, co jsem vyrobil?”

„Ptát se na tohle teď, co? Ačkoli máme místo jen na sto předmětů, člověk si s sebou může vzít jen příliš málo spotřebního zboží, aby mohl jít bojovat s bossem stejného levelu. Jen tak mimochodem je možné, že lidé nebudou moct vůbec bojovat, pokud si během tohohle týdne aspoň jednou nenechají opravit zbraně.”

Magi mluvila hlasem, co naznačoval, že se baví. Pomyslel jsem si, že ve skutečnosti by mohlo být strašně důležité vzít si na událost s sebou řemeslníky. Není tahle táborová akce taky pěkně přehnaná? Když jsme se dneska, první den, procházeli kolem, mezi zdejšími předměty, co se daly sbírat, bylo hodně záludných jako jedovaté byliny nebo ovoce.

„No, že ti vyrobím nůž je asi něco jako odměna? Moc děkuju za jídlo. A budu na tebe spoléhat i zítra. Takový to má význam a taky to pro tebe bude něco jako amulet.”

„Aha. Moc děkuju.”

Přijal jsem to a upřímně jí poděkoval. Oloupal jsem jablko a slupku vyvařil spolu se sušenými bylinkami. Po chvilce jsem to přefiltroval jako u lektvarů a nalil nápoj do svého a Magina hrníčku.

„Vyzkoušej.”

„Hm? Tenhle lektvar celkem pěkně voní.”

„Je to bylinkový čaj. Udělal jsem ho z jablečných slupek a bylin, co jsem dneska našel. Přece jenom mám [Vaření], ne? No, tak místo jídla jsem udělal něco k pití.”

„Haa, Yun, ty jsi vážně všestranná. Udělala jsem dobře, že jsem tě pozvala.”

„Všestranný, co, svým způsobem je to špatně. Všeuměl, ale mistr ničeho.”

Zatímco jsem prohlásil očividné, také jsem srkal bylinný čaj.

Magi naklonila dřevěný hrnek, co držela oběma rukama, a v tichosti pila.

„Mám pocit, že mě to uzdravilo. Tohle teplo je taková úleva. Chutná to svěže. Je to takový klid, být daleko od shonu a ruchu města. Jako okamžik blaženosti.”

„To je pravda. I když je to jenom hra, noční obloha je nádherná.”

„Dá se dobře vidět, když jsme na otevřeném prostranství.”

Zatímco jsem poslouchal, jak praskalo dřevo v ohni, podíval jsem se na oblohu a souhlasil s Magi.

„Hmm. Díky za čaj. Mám pocit, že se zase můžu snažit.”

„Aha. Tak já se půjdu vyspat jako první. Ačkoli nejdřív ti předám lektvary, co jsem vyrobil.”

Předal jsem jí tři čtvrtiny každého druhu lektvarů, co jsem vyrobil. Čtvrtinu jsem si nechal pro vlastní použití, od samého začátku jich nebylo zase tolik. Ale věci jako lektvary byly pro bojovníky na dálku jenom pojistka.

„Díky za všechno. Takže dobrou noc.”

„Jo, dobrou noc,” řekl jsem a vešel do srubu.

Uvnitř jsem viděl malá mláďata, stočená v bedničkách a spící. Tiše jsem se zasmál.

„...dobrou noc,” zamumlal jsem tiše a padl na dolní část palandy.
-----------------------------------------------


~ Jak už někdo nadnesl v komentářích, Yun pěkně ostrouhala. Ale to jenom znamená, že si najde ještě lepší mládě! Co bude samozřejmě pěkně přehnané jako ona... ~



Hlavní stránka novely
Seznam postav

<Předchozí>...<Následující>