DM - kapitola 197

Kapitola 197 – Nostalgické místo

Tady Satou. Jednu dobu byl oblíbený rodeo stroj jako způsob, jak zrychlit dietu, ale i teď se ještě používá v domácnostech? Moje rodina si ho koupila, ale než uplynul měsíc, stal se z toho věšák na prádlo.


Pod rouškou noční temnoty jsem odešel z vévodského hlavního města.

Když jsem Nebeskou jízdou nabral dostatečnou výšku, naráz jsem zrychlil Vzdušným dělem. Neustále jsem rozšiřoval Flexibilní štíty jako křídla.

Abych získal vztlak, navrstvil jsem několik Flexibilních štítů, aby to vypadalo jako křídla. Tvar měl možná do optima daleko, ale spotřeba MP byla nižší, než když jsem používal jenom Nebeskou jízdu a bylo těžší ztrácet rychlost. Možná to bylo díky tomu, že jsem používal Vzdušnou kontrolu.

Zhruba po hodině jsem dorazil k Vinnému horskému pohoří nedaleko Přízračné světluškové jeskyně.

Pravděpodobně by bylo rychlejší, kdybych prošel jeskyní, ale rád bych si během výletu přes pohoří nasbíral trochu dubové rudy na výrobu skla a nasycené vody.

Důl na dubovou rudu patřící vévodství se nacházel dva kilometry na západ od Přízračné světluškové jeskyně. Podle mapy bylo v horách zhruba 20 kilometrů na východ místo na těžbu dubové rudy. Také to bylo místo, kde jsem trochu hlouběji mohl získat křemen, takže půjdu tam.

Zemní magií jsem rychle vytvořil díry a sesbíral jsem surový materiál do uložiště. Na nohách jsem měl strašnou spoustu podzemního hmyzu. Ale bylo dobře, že jsem si toho všiml, a uchýlil jsem se do bezpečí do vzduchu. Kdyby to byla Arisa, co nesnáší hmyz, omdlela by s pěnou u pusy.

V protikladu ke jménu tohoto pohoří – Vinné horské pohoří – se o nějaké vinné révě nedalo mluvit, jen stěží tu bylo nějaké ovoce. Přemýšlel jsem, jestli to byla v éře orků ústřední oblast pěstování vinné révy.

Na této hoře byla přízračná zvířata zvaná Nebeský jelen (Amagica). Tehdy jsem to ignoroval, protože jsem byl na lodi, ale jelikož jsem se s tím zvířetem chtěl jednou setkat, šel jsem k němu.

Tento nebeský jelen měl druhovou schopnost podobnou Nebeské jízdě.

Ano, ti jeleni běželi po obloze.

Ale zdálo se, že na zemi běželi rychleji, neboť když jsem je našel, stádo 10 jelenů běželo po hoře. Aby takhle utíkali uprostřed noci, jestlipak je překvapila moje těžební aktivita?

Samci nebeského jelena měli impozantnější paroží než losi, ale kromě toho vypadali jako normální jeleni. Vůdčí nebeský jelen byl zhruba tři metry vysoký, ale kromě toho vypadal jako ostatní nebeští jeleni.

Jestlipak poletí~?

Takhle jsem přemýšlel, zatímco jsem se vznášel na nebi několik stovek metrů od stáda nebeských jelenů, ale rychle jsem pohnul tělem dle techniky Vycítění krize, co se najednou aktivovala.

Zrovna v té chvíli vůdčí nebeský jelen vyrazil velkou rychlostí.

Na kopytech nebeských jelenů se vzdouvaly plameny. Pokud by se člověk díval na to, že jim to nespálilo nohy, možná by si myslel, že ty plameny nebyly horké.

Ten nebeský jelen se po mě mnohokrát vrhl, ale jelikož jsem měl jako eso v rukávu Sražení země, dál jsem se mu s jistotou vyhýbal. Pan vůdce evidentně jednal jako návnada, neboť nebeští jeleni, co byli na zemi, unikli.

Když jsem se mu několikrát úžasně vyhnul, s pomocí Sražení země jsem se proplížil za něj a přistál jsem mu na hřbetu. Bylo to bezděčné, neboť jsem se cítil mírně uličnicky.

Nebeský jelen v hněvu skákal nahoru a dolů, jako kdyby se zjančil.

Jednou jsem jel na rodeo simulátoru, takže díky tomu – nebo možná ne – jsem to vydržel bez velkých potíží. Ne, možná to bylo tím, že jsem měl Jízdu na koni na MAX.

Nicméně se zdálo, že nebeský jelen při odrazu vždycky pohnul hlavou nahoru, možná to byl instinkt. Měl by udělat salto, když umí stejně létat. Zdálo se, že si nebeský jelen myslel, že neslezu, když bude jen takhle vyvádět. A tak se rozhodl vrhnout do lesíku. Nedovolil bych, aby přišel k újmě kvůli mému malému žertíku, a tak jsem před něj dal Flexibilní štíty, abych zabránil zranění. Když jsme se přiblížili k zemi, Magickou rukou jsem ho přitlačil k zemi.

Když se nebeský jelen zklidnil, dal jsem mu trochu vody, abych ho uklidnil.

Tak mě tak napadlo, měl jsem titul Krotitele, měl jsem ho aktivovat.

>[Získal jsi techniku Krocení]

>[Získal jsi techniku Krocení zvířat]

> Získal jsi titul [Jezdec nebeského jelena]

Takže jelikož jsem nečekaně šikanoval nebeského jelena, jako omluvu vyhladím pár netvorů, co vypadali, že by je mohli ohrozit. Pravděpodobně bylo pro stádo kromě vůdce nebezpečné jít proti Válečné kudlance a Pavoučímu medvědu.

Použijme na to Flexibilní meč, co jsem zrovna včera získal ve svitkařské dílně. Byla to magie, co Flexibilní štít nepoužívala k obraně, ale k útoku. Mohl jsem vytvořit až 16 čepelí a natáhnout je tak daleko jako Magickou ruku.

Vzduchem jsem se přiblížil k válečným kudlankám a pavoučím medvědům, co jsem si na mapě označil, a rychle jsem je ze vzduchu posekal Flexibilními meči.

Poražené netvory jsem chytil Magickou rukou a dal jsem je do Inventáře.

Pořád zbývalo pár válečných kudlanek, ale nebyl problém, ani když je nevyhladím.

Vystoupal jsem podél plochy horského pohoří a když jsem nabral výšku, přešel jsem k rovnému letu a nechal jsem vévodské území za sebou.




Když jsem se ocitl na nebi mírně nostalgického území barona Muna, podíval jsem se na stav rozvoje města Muno a po cestě jsem si potvrdil, kolik domů se postavilo na zkultivované zemi Totony a ostatních.

Jak jsem čekal, bez techniky Dalekozrakost vypadali lidé z této výšky jako tečky.

Měl jsem v úmyslu jen proletět kolem, ale jelikož se počet loupežníků na území barona Muna moc nesnížil, lovil jsem je až do úsvitu.

Tentokrát jsem byl v módu stříbrné masky Nanashiho. Byla to přízračná postava, co porazila démona ve městě Muno.

Ze vzduchu jsem se přiblížil ke skrýším loupežníků a zvenku jsem je zneschopnil Vzdáleným omráčením. Loupežníky v bezvědomí jsem vynesl Magickou rukou a svázané loupežníky jsem v hloučcích přenesl před město Muno.

Zemní magií jsem před městem Muno vytvořil pár kamenných sloupů a přivázal loupežníky břečťanem. Bylo praktické, že stráže města Muna měli zdánlivě nízkou morálku, neboť ve službě spali. Jak beznadějné.

Takovou práci jsem opakovaně prováděl, až dokud obloha nezesvětlala.

S tímhle bude bezpečnost na silnicích celkem lepší, ale vypadalo to, že se zrodí nová městská legenda. Byla to dobrá medicína pro stráže, co spali jako špalek.

Zatímco jsem se skrýval, nakoukl jsem na Totonu a ostatní na znovu zúrodněné půdě. Byl jsem rád, že jejich situace s jídlem byla lepší, než jsem si myslel. Zdálo se, že Nina rozdala jídlo, co jsem poslal z vévodského hlavního města. (← o tomto bude jedno extra...)



V důsledku této zacházky jsem se do hrabství Kuhanou dostal za úsvitu. Letěl jsem v nízké výšce po trase, kde se nesetkám s lidmi, a přistál jsem nedaleko města Nouki. K městu jsem přišel pěšky. Nechal jsem se svézt vozem, co jsem potkal na křižovatce, a vstoupil jsem do města. Při vstupu jsem použil ID prostého lidu, co jsem si nechal udělat ve městě Seryuu.

Jako díky starému muži, co mě svezl, jsem mu pomohl vyložit vůz.

„He? Tohle je kulatá ředkev?”

„Ne, tohle je dlouhá kulatá ředkev. Kulaté ředkve až do zimy nebudou.”

Když to teď zmínil, byly mírně zaoblené. Jelikož to bylo tak akorát, koupil jsem tašku plnou dlouhých kulatých ředkví.

Nedaleko byl obchod, kde prodávali lotosový kořen, takže i toho jsem koupil jednu tašku. Lotosový kořen byl nečekaně levnější než ředkve. Zdálo se, že byl levnější, protože se lotosové kořeny nepěstovaly a místo toho se sbíraly v přírodě.

Vyptal jsem se lidí ve stáncích, ale nikdo z nich neprodával kuhanskou čalamádu. Od doby, co se veřejný pořádek na území barona Muna zhoršil, vymizeli všichni kupci, co prodávali mirin z vévodství. Takže čalamádu nemohli udělat, ani kdyby chtěli.

Zatraceně, vy démoni, všechno to je vaše chyba, co?

Řekli mi, že koloniál, co kdysi dávno nakoupil koření a nakládanou zeleninu, možná ještě měl nějaké zásoby, a tak jsem se tam rozhodl podívat.

Bylo trochu otravné si nést zboží, co jsem koupil, a tak jsem požádal starého muže o svolení dát si to za jeho stánek.

„Zdravím.”

„A~no, vítejte~”

He? Neměla v tomto obchodě prodávat stará žena?

Ženě, co byla v obchodě, nebylo ani dvacet a nebyla nalíčená.

„Rád bych koupil kuhanskou čalamádu, máte nějakou?”

„Ach, kuhanskou čalamádu, došly nám zásoby, ale počkejte chvilku, prosím.”

Škoda, došly zásoby, co?

Slečna prodavačka zavolala do zázemí obchodu: „Babi.”

„Co je, tak křičíš.”

„Tento zákazník chce kuhanskou čalamádu.”

„Je vyprodaná.”

„Nemáme nějaké, co jsi nakládala minulý měsíc, babi?”

„Na ty jsem použila relativně drahý mirin, takže je nemůžeme prodat za cenu v obchodě.”

Na chvilku jsem si myslel, že ty dvě to trochu hrály, aby zvýšily cenu, ale zdálo se, že to ta paní vážně nechtěla prodat.

Řekl jsem, že jsem se přijel s velkým úsilím, a tak to koupím, i když to bude drahé. Ačkoli řekla, že to je drahé, jeden džbánek o hmotnosti kolem 500 gramů byl za dva stříbrné. Před koupí jsem to vyzkoušel a i když to chutnalo tak nějak jinak, bezpochyby to byla zelenina nakládaná v sójové omáčce. Koupil bych to i za dva zlaté.

Mission Complete.




Takže, jelikož bude trvat přinejmenším pět dní, než vyrobí dodatečné svitky, rozhodl jsem se hned vrátit do elfské domoviny. Po cestě jsem se přiblížil k vévodskému hlavnímu městu, takže jsem malou nádobku se zhruba 100 gramy kuhanské čalamády dal do misky a dal ji slečně prostitutce, co mi o tom řekla.

Do domu v lese Borenan jsem dorazil velmi pozdě v noci.

S pomocí receptu na poznámce jsem smísil karí prášek. Zvládl jsem to snadněji, než jsem si myslel. Ale neměl jsem důvěru, že bude žluté karí přijato, a tak jsem začal experimentovat s tím, jestli dokážu vyrobit karí jiné barvy.

Dál se mi nedařilo udělat barvu karí, co jsem chtěl, a tak jsem pro změnu udělal domácí nakládanou zeleninu v sójové omáčce a uložil ji do uložiště.

Když jsem úspěšně vytvořil barvu karí prášku, co jsem chtěl, vyrobil jsem ho ve velkém množství, co stačilo na suroviny, co jsem měl k dispozici, a uložil ho do inventáře. Karí mělo samo o sobě mnoho použití, takže nebude problém, ani kdybych ho udělal hodně.

Jelikož jsem voněl po karí, použil jsem magii Deodorant a šel jsem do postele. Od teď jsem mohl pravděpodobně spát tak tři hodiny. Usnul jsem, zatímco jsem se cítil příjemně znaven.
-----------------------------------------------

~ Takové malé povídání o tom, co Satou dělá po nocích... ~

~ Jen pro jistotu: mezi uložištěm a inventářem je rozdíl. Uložiště je běžnější technika a čas v ní plyne (takže nakládaná zelenina tam bude zrát) a Inventář je Satouova OP technika a co tam dá, pro to se čas zastaví. takže třeba karí koření nevypškne. ~

~ Příští kapitola další fáze vyhubení škůdců. ~ 

~ A obrázky! Japonská ředkev neboli daikon (běžně k dostání už i v našich supermarketech) a lotosový kořen. A co si myslím, že by měl být rodeo posilovací stroj (dokonce s paní Japonkou v akci). ~

 

Hlavní stránka novely
Seznam technik
Seznam postav

<Předchozí>...<Následující>