Povídka - Ničemnice politickým protivníkem

Ničemnice je politickým protivníkem Korunního prince

~ Další povídka na motivy reinkarnace do role záporné hrdinky a snaha o lepší konec... ~

Aach, proč to dopadlo takhle?

Bylo to osmnáct let, co jsem se reinkarnovala do ničemnice z jisté hry. I když jsem nikdy nikoho netrýznila, o to méně hlavní hrdinku, brzy mě popraví. I když se můj snoubenec, Korunní princ Alexander, nezdál jako člověk, co by dokázal lidi falešně obvinit a zabít. I když se ani jeho milenka, hlavní hrdinka Maria, nezdála jako člověk, co druhé nalákala do pasti.

(Proto jsem ti to řekla.)

„Matko.”

Doširoka jsem rozevřela oči. Ten člověk, co na mě zavolal, byla moje matka, co měla před pár lety zemřít. Dle jejího vzezření jsem pochopila, že byla duch.

(Řekla jsem ti to, ne? Aby ses přestala chovat jako muž.)

Požádala jsem otce, aby mě nechal spravovat naše léno. Matka mi mnohokrát hubovala, že to je mužská práce. Ale já jsem ji neposlouchala, protože jsem pracovala pro lid, abych se vyhnula tomu, abych byla jako původní ničemnice Ecaterina.

„Nemyslím si, že bych byla špatná.”

(Měla jsi být víc ženská.)

To matka řekla, ale také jsem zlepšila svou ženskost. Ačkoli mě mí nádherní rodiče chválili za jedinečnou krásu. Nebylo to jenom o zevnějšku. Vyšívání, tanec, naučila jsem se všechno, co šlechtická dáma měla.

(Protože jsi mužům vzala práci, přivodila sis něčí nepřátelství.)

Jak jsem to zaslechla, na mysl mi vytanul můj mladší bratr, co byl s Jeho Výsostí, když mě odsoudil. Tak mě tak napadá, v době, kdy správa léna začala jít hladce, můj mladší bratr se mi začal vzdalovat.

(Nikolai věřil, že ho hodláš odstrčit a že se sama staneš vévodou.)

„To jsem neměla v úmyslu!”

I když mi na lidu záleželo, litovala jsem, že jsem nepomyslela na svého mladšího bratra.

(Jeho Výsost na tom byla stejně.)

Jeho Výsost Alexander na tom byl stejně? Co to znamenalo?

(Měl podezření, že mu vezmeš moc, jakmile se staneš královnou.)

„To nemůže být pravda!”

Proč dokonce i Jeho Výsost?! Je žena spravující léno tak špatná?!

(<Ženy nic nezmůžou, i když muži pomohou.> To je logika mezi muži této země.)

(Ale ty ses od té logiky odklonila.)

(Muži to nedokázali vystát... Dělalas, co měli dělat muži. Měla jsi lepší výsledky než muži... takovou ženu budou nenávidět.)

Nebyla jsem si vědoma logiky tohoto světa. I když byly věci, co se ve hře neobjevily. Nemohla jsem nic říct, protože jsem si toho nevšimla. Aach, teď když o tom přemýšlím, Maria byla možná naprosto opačným typem než já. Byla dobrá v tom, že se před muži chovala jako rozmazlené dítě, také jí velmi šlo chválení. Ona by mužskou hrdost nepošlapala.

(Pro Jeho Výsost jsi nebyla <žena>. Byla jsi muž, co nosil ženské sukně. Politický protivník, co usiloval o jeho život, aby získal moc.)

Kdybych mu ukázala lásku, nepochyboval by o mě?

(Je čas.)

Donesli jed. Zdálo se, že veřejnosti řeknou, že jsem zemřela na nemoc. Kdybych ta falešná obvinění zveřejnila, pravděpodobně by zabili i otce a Nikolaie.

„Máte nějaké poslední slova?”

Z nějakého důvodu se na mě přišli podívat Maria a potencionální nápadníci. Nebyla to nějaká zajímavá podívaná, to se nedokázali uvolnit, dokud mě na vlastní oči neuvidí zemřít? Kolik z těch lidí vědělo, že mé zločiny byly smýšlené? Podívala jsem se Nikolaiovi do tváře. Přemýšlela jsem, co se stane s lénem, co jsem spravovala? Vrátí se do svého původního stavu, když můj vliv vyprchá?

„Ne.”

Vydržela jsem to a neřekla jsem ta slova zášti, co jsem v sobě chovala. Budu bojovat až do konce. Moje matka-duch se na mě dívala s něžným úsměvem. Jestlipak se ze mě taky stane duch, když zemřu? Pomstychtivý duch. Ale pokud se jím nestanu, nebude mi to vadit.

„Takže. Sbohem.”

A tak jsem vypila jed a zemřela.




(Spíš než můj manžel a syn... myslím, že nejdražší mi je moje dcera.)

Duch, co se přišel podívat na smrt své milované dcery zamumlal: „Takže, kdo bude první?”
-------------------------------------------

Konec

~ Jedna kraťoučká povídka s hororovým nádechem. ~

<Hlavní stránka>
veškerého jednorázového čtení