ICDS - kapitola 46

Kapitola 46 – Hermes (1)

Z té 3 měsíční lhůty, co mě Palludia přiměla slíbit, zbýval jenom 1 týden.

A dneska jsem s Elixírem posilujícím svaly, co jsem získal z prvního Ještěřího rytíře, co jsem dneska ulovil, dosáhl svého limitu.

| Tvé svaly jsou zesílené na limit a velmi zvyšují tvou prudkou sílu. Síla a mrštnost se zvyšují o 3 body. Zdá se, že při konzumaci dalších elixírů to už nebude mít další účinek. |

Jakmile se objevil 10. nárůst u Elixíru posilujícím svaly, moje síla a mrštnost se zvýšila o 3 body, celkem to bylo 12 bodů. Když jsem to sečetl, bylo to skoro jako hodnoty 5 levelů.

| Jméno: Kang Shin |

| Rasa: člověk / Pohlaví: muž |

| Profese: Elementalista (vedlejší profese: Sběratel technik) |

| Titul: Mistr Ještěřího rytíře |

| Řád: Stříbro 9 / Level: 21 |

| HP – 7.650/7.650 / MP – 5.460/5.460 |

| Síla – 70(+22) / Mrštnost – 63(+15) / Konstituce – 60(+15) |

| Inteligence – 20(+5) / Magie – 77(+5) |

| Charisma – 45(+5) / Štěstí – 21(+5) |

| Normální techniky – Bojové umění vysokého řádu (Lv 1), Boj s kopím vysokého řádu (Lv 4), Perutův okruh (Lv 4), Hrdinný úder středního řádu (Lv 3), Provokace nízkého řádu (Lv 9), Návrat (Lv 1), Božská manifestace |

| Profesní techniky – Mistrovství ducha nízkého řádu (Lv 9), Duchovní aura nízkého řádu (Lv 6), Kontrola elementála nízkého řádu (Lv 7), Úmluva s elementálem nízkého řádu (Lv 7), Živelná bouře nízkého řádu (Lv 8), Hřmící zvíře (Lv 1) |

| Techniky vedlejší profese – Obdařit technikou, Duch sběratele |

„Jů, jen u síly 22 bonusových bodů.”

5 bodů jako účinek titulu, 2 body ze Silové náušnice, co jsem získal na 5. podlaží, 10 bodů jako účinek ze sady vybavení Ještěřího rytíře.

Těch dalších 5 bodů pocházelo z Černého zemského kopí, které mělo neuvěřitelný účinek, že mi zvyšovalo sílu o 5 bodů a mrštnost o 10 bodů. Co jiného čekat od odměny z kobky řádu A.

A bylo toho víc. Všechny útoky kopím v sobě zahrnovaly újmu z otravy a k tomu docházelo s danou pravděpodobností!

Vůbec jsem nelitoval, že jsem si vybral Černé zemské kopí. Ačkoli to nebylo dlouho, co jsem získal Stříbrné kopí, s Černým zemským kopím se prostě nedalo srovnávat. Jak v bonusových hodnotách, tak v extra účincích.

„Ačkoli bych rád šel do další Akční kobky...”

Poté, co korejská Brána najednou zmizela, ostatní země byly ve stavu vysoké ostražitosti a zvýšily bezpečnost kolem svých Bran. Ačkoli mnoho zemí šetřilo, proč korejská Brána zmizela, neměli jak to zjistit, tedy pokud jim to neřekne průzkumník kobky. Mastifordová se také objevila v televizi, aby svět varovala o nebezpečí Bran.

Vymluvila se na to, že to viděla ve snu při svém osvícení. Varovala lidi, že pokud se Brány pokoří na honem, mohlo by dojít ke katastrofě. Kvůli jejím slovům se bezpečnost kolem Bran také zvýšila.

Jelikož nebyla žádná záruka, že se neobjeví boss nájezdu, nemohl jsem jen tak nahodile pokořovat Akční kobky. I kdybych věděl, že se boss nájezdu neobjeví, neměl jsem jak vstoupit do Akční kobky, aniž by na to ostatní země přišly. Ne bez pomoci Mastifordové. S vědomím, že tam čekaly stavové body a jiné výborné odměny, jsem nemohl nic dělat.

„Takže můžu dělat jenom jedno.”

Podíval jsem se na scénu před sebou a popadl hrst popkornu, co jsem si vytáhl z inventáře. A pak jsem zakřičel: „Pokračuj, Rene!”

„Korunní princi! Nenávidím tě!” zakřičel Ren, jak horečnatě vykrýval útok Ještěřího rytíře svým velkým dvousečným mečem. Správně. Momentálně jsem sledoval Renův souboj 1vs1 proti Ještěřímu rytíři. Byl to souboj, co vás vážně udržoval na hraně.

„Nevzdávej se! Dej do nohou větší sílu!”

„Ugaaaaaaaa!”

Ren ze sebe dostal veškerou sílu, co dokázal sebrat, a máchl svým mečem. Tělo měl vytříbené 3 týdny tréninku. Jelikož měl od začátku abnormální sílu, byla tu dobrá šance, že kdyby se naučil dostatek technik, že by sám porazil Ještěřího rytíře.

Po pravdě řečeno fáze mlácení měla trval celý měsíc. Ale nebylo třeba rušit můj slib s Palludií a zůstat tu další týden.

„Blíží se ocas!”

„Haap!”

Jakmile jsem zakřičel, Ren okamžitě zareagoval a sklouzl k Ještěřímu rytíři. Ocas se prohnal prázdným vzduchem a jelikož se Ren přiblížil k Ještěřímu rytíři, vyrazil k němu, neboť měl po máchnutí ocasem rozhozenou rovnováhu. A pak pozvedl svůj dvousečný meč a zakřičel: „Lví vršek!”

„Kahak!”

„Dobře!”

Zatleskal jsem. Nečelil nepříteli přímo, ale šel po smrtelném úderu s využitím nevyhnutelné šance, co nepřítel vytvořil.

To bylo jádro mého učení. Ren provedl přesně to.

Uvědomil jsem si, že se mi povedlo zchladit jeho horkokrevnou povahu, a měl jsem pocit, že se štěstím rozbrečím. S tímhle mohl hrdě říct, že překonal fázi mlácení.

„Sheeeek! Člověče, zemři!”

„Jako kdyby! Lví úder!”

Ačkoli jsem při svém povzbuzování jedl popkorn, když Ještěří rytíř pozvedl své kopí, napnul jsem se. Kdyby Ren selhal, musel jsem do toho skočit a navázat na to, kde skončil. To byl také důvod, proč jsem tu byl.

Ale zdálo se, že jsem se bál pro nic za nic. Ren použil dokonalou techniku pro tuto příležitost a přiměl Ještěřího rytíře pustit kopí. Když rytíř znervózněl, Ren začal sekat útoky.

„Lví křížový útok!”

Ren má vážně rád lvy. Pomyslel jsem si duchem nepřítomen, jak jsem sledoval, jak se Ještěřímu rytíři objevila na hrudi rána ve tvaru kříže. Byla hluboká. Nekonzumoval elixíry z drilování Pánů podlaží jako já, tak proč byl tak silný? Ačkoli já jsem si zvýšil sílu Elixíry na kompresi svalů a Elixíry na posílení svalů, měl jsem pocit, že kdybych se přímo porovnal s Renem, o málo bych prohrál.

Jak jsem se snažil přijít na kloub téhle záhadě, Ještěří rytíř použil Dračí kůži. V této chvíli začal Ren používat taktiku, co jsem ho naučil.

Totiž že zvedl kopí Ještěřího rytíře rychleji než on a utekl.

„Vrať mi to, člověče!”

„Nevrátím, Ještěří rytířiiii!”

Ren pobral i můj způsob mluvy. Říkal jsem tomu Odrážení IED (Občasná výbušná porucha). To proto, že netvoři, co to zaslechli, na to IED skoro zemřeli. Přemýšlel jsem, jestli by kobka umožnila, aby z toho vznikl stavový účinek. Dneska se moje a Renova technika Provokace pilně navyšovala.

„Hned mi to dej, člověče!”

„Jako kdybych ti to kdy dal!”

Ještěří rytíř byl ve svém stavu Dračí kůže pomalejší. A tak vždycky použil svůj útok zemětřesením, aby způsobil velkou újmu. Ale pokud jste ho přiměli pustit kopí, vždycky se nejdřív snažil ho sebrat.

Pokud jste mu kopí vzali a utekli, Ještěří rytíř se vždycky hnal za tím, co mu kopí vzal. Mohl použít ruce, aby se pokusil o útok zemětřesením, ale nikdy to za žádnou cenu neudělal. Vždycky se snažil dostat své kopí zpět.

Po 50% poklesu rychlosti kvůli Dračí kůži bylo těžké chytit člověka, co se soustředil na útěk. I tak proháněl Rena se svou zrudlou kůží. Při takovém hrozivém pohledu to i člověka, co utíkal, motivovalo běžet rychleji. Jelikož by běžec umřel, jak by ho chytil, celkem doslova utíkal jako o život.

Výsledkem byla hra na honěnou, kvůli které se kterýkoli přihlížející hystericky smál.

„Rene, vidím ti nohy!”

„Kdybys mi je neviděl, byl bych duch a ne člověk! Uhuk, dostane mě!”

„ČLOVĚČEEEE!” zařval Ještěří rytíř, jak Rena proháněl.

Ach! Ren zrychloval! Lidé vážně projevili největší růst v těch nejzoufalejších situacích. Došel jsem k takovému závěru, zatímco jsem si nacpal do pusy další popkorn.

„Č-ČLOVĚČEEEE!”

„Nejsem hluchý, ty ještěří mizero!”

„Kushaaa!”

Ren a Ještěří rytíř dělali kolečka kolem rozlehlé síně pro bosse. Ještěří rytíř mě uprostřed honěné za Renem spatřil a šel po mě, jako kdyby nejdřív chtěl oddělat mě. Když jsem ho popadl a poslal ho vzduchem zpět, vykašlal krev, potřásl hlavou a znovu vyskočil na nohy a pokračoval v prohánění Rena. Zdálo se, že instinktivně pochopil, že bez svého kopí proti mně neměl šanci.

Když ho Ještěří rytíř začal zase pronásledovat, Ren se zamračil a zakřičel: „To není fér, Korunní princi! Proč jsi tak uvolněný?!”

„Vůbec nejsem uvolněný, Rene. Vlastně jsem napjatý. Ruce mám celé zpocené, jak přemýšlím, jestli tě chytí nebo ne. Mňam.”

„Neříkej to s pusou plnou popkornu!”

Jejich běžecký závod skončil ani ne za 5 minut. Jakmile Dračí kůže vyprchala, Ještěří rytíř Rena dohnal.

„Chytil jsem tě, člověče!”

„To já chytil tebe!”

V té chvíli se Ren okamžitě otočil a hodil mu kopí nahodile do tváře. Ještěří rytíř kopí instinktivně chytil a pak se zatvářil lítostivě.

„Kvap lvího hněvu!”

Hned poté mu Ren probodl hruď svým mečem, z kterého sálala zlatá aura. Byl to čistý a mocný úder.

Ačkoli se Ještěří rytíř snažil Rena bodnout svým kopím, ve svých rozechvělých pažích už neměl žádnou sílu. Nakonec mu hlava spadla, aniž by Rena kdy bodl. Byl mrtvý.

| Porazil jsi Pána podlaží! |

| Získali jste 10.000 zlatých. Rovnoměrně se rozdělí mezi členy družiny. Získal jsi 5.000 zlatých. |

Ren držel svůj meč a v tichosti stál. Já odklidil popkorn a zatleskal.

„Blahopřeju, Rene.”

„Já... já...”

„Správně. Porazil jsi ho sám.”

„Hu... Huhuhuhu. Děkuju, děkuju, Korunní princi! Nikdy jsem si nemyslel, že se mi povede skolit Ještěřího rytíře!”

Ren se šťastným výrazem zvedl svůj meč do vzduchu.

Já se také usmál a odpověděl: „Vedl sis dobře. No, pokud chceš získat zvláštní odměnu a titul, budeš to muset udělat znovu.”

Ren se na mě podíval s prázdným výrazem a pak se zeptal: „A-aha... Tak co bylo tohle?”

„Maturita fáze mlácení.”

Když Ren zaslechl moje slova, na dlouho umlkl. Ruce, kterýma svíral meč, se mu chvěly, když otevřel pusu. „T-to říkáš... že musím udělat další sólo nájezd na Pána podlaží?”

„Jo. Udělal jsi to jednou, kdo řekl, že to nemůžeš udělat znovu?”

„...”

Ren se pomalu otočil tváří ke mně. V rukách držel svůj dvousečný meč.

„KORUNNÍ PRINCIII!”

Rukou jsem si z úst otřel drobky z popkornu. Zvedl jsem se s kopím v ruce a lítostivě zamumlal: „Tsk, ještě se to úplně nespravilo.”



3 týdny. Ačkoli jsem s Renem strávil jen krátce, stačilo to na to, aby se mezi námi vytvořilo pouto. Stál jsem před Obchodem a potřásl jsem si rukou s Renem, co byl momentálně celý pocuchaný.

„Naučil jsem tě všechno, co jsem mohl. Pokud se ti podaří sólový nájezd na Ještěřího rytíře, můžeš si říkat válečník.”

„Děkuju, Korunní princi. Ale bolí mě všude, kdes mě praštil.”

„Jak si usteleš, tak si lehneš. Tak dobrá. Přeju ti štěstí.”

„...Než půjdeš, chci se k něčemu přiznat.”

„Promiň, ale jsem na ženy.”

„Taky mám rád ženy! O tomhle vyznání nemluvím!” zakřičel Ren naštvaně. Zasmál jsem se nad jeho předvídatelnou reakci.

„Tak o jakém vyznání mluvíš?”

„Já... nejsem člověk.”

Ech? To jsem vůbec nečekal. Nevěděl jsem, jak odpovědět, a tak mi prostě zatuhl úsměv na rtech. Ren si pak odfrkl a vlil do svého těla sílu.

V další chvíli se objevily dva trojúhelníkové chomáče srsti. Ne, spíš než chomáče to byly uši.

...Uši?

„Jsem zvířecí člověk. Pravděpodobně jsi o nich už slyšel. Je to rasa, co má charakteristiky jak zvířat, tak lidí.”

„Ach, už jsem slyšel o vlkodlacích. Ti, co se za úplňku proměňují na vlky.”

„Za úplňku? Nejsem si jistý, co tím myslíš, ale já jsem poslední přeživší lvích zvířecích lidí jménem lvodlaci. Ačkoli se neumím proměnit na lva, máme sílu, co dalece přesahuje sílu lidí. Na oplátku často vybuchneme kvůli své divoké povaze...”

Tak proto byl tak silný! Ta záhada se naprosto vyřešila. Rasa, co měla charakteristiky lidí i zvířat. Zatímco jsem přemýšlel o hloupostech, jako že na světě Panan byli také lvi, všiml jsem si, že Ren zastříhal ušima. S Renovou pohlednou, ale ne roztomilou tváří to tvořilo tak nějak divnou kombinaci. Při pohledu na to jsem cítil, jak ve mně něco vřelo.

„Rene, ukliď ty uši.”

„Korunní princi, proč jsi zvedl svoje kopí? Proč jím míříš na mě?”

Zařval jsem na Rena, co se ptal na tak očividnou otázku: „Od mužů nepotřebuju zvířecí uši!”

„Ujéééé! U-uklidni se! Uwaaak!”

Přesně takhle bude trvat ještě trochu déle, než se Ren bude moct vydat na svůj sólový nájezd.

„Za všechno díky. Podám ti hlášení, jakmile uspěju.”

„Sbohem, Rene. Snaž se ty uši neukazovat.”

„Hm, nemám v plánu je ukázat nikomu jinému než tobě, Korunní princi. Tak já jdu.”

Když jsme se ujistili, že jsme se uložili do přátel, rozpustili jsme družinu. Ren se vrátil do kobky, z které přišel. Ujistil jsem se, že zmizel, a zhluboka jsem si povzdechl. Když teď byl můj brach, s kterým jsem strávil trochu času, pryč, cítil jsem se trochu prázdně. Bezděky jsem zamumlal: „Jsem zase sám.”

„Co myslíš tím sám, Shine? To mě zklamalo.”

Když jsem se otočil, spatřil jsem Lorettu s lokty vyloženými na pultu a bradou v dlaních, jak na mě zírala svýma oválnýma očima.

„Vždycky jsem byla s tebou.”

„Ach, promiň, Loretto. Máš pravdu. Už jsme to zase jen my dva. Jsem trochu šťastný, že jsi to vypíchla.”

Protože jsem měl pocit, že mezi námi existovalo i jiné pouto než prodavačka a zákazník, byl jsem šťastný. Jak to Loretta zaslechla, zrudla jí tvář. A pak jako by ji chtěla schovat, si ji zakryla rukama.

„...”

„Loretto? Co se děje?”

„Shine. To jsi udělal naschvál, že jo? Udělal jsi to s plným vědomím o všem, že jo?”

„S vědomím čeho?”

„Aaaaaach! Jsi vážně frustrující! Jdi pryč, nevracej se!”

„I když půjdu, uvidíme se znovu v Obchodě na 21. podlaží.”

„To je mi jedno! Prostě teď jdi! Ach, než půjdeš, tady je Svěcená voda! 1.500 zlatých za lahvičku!”

„Pořád prodáváš?! Tvůj obchodnický duch je udivující jako vždy!”

Ženské srdce bylo vskutku komplikované. Prostě jsem nevěděl, do jakého rytmu bilo! S bručením jsem vystoupal na 21. podlaží. V ruce jsem měl pět lahviček Svěcené vody, což bylo 7.500 zlatých.

Zbýval mi jeden týden. Abych utišil hněv malé korunní princezny, bylo na čase, abych se já, co nebyl ani rytíř, ani hrdina, rozběhl na 25. podlaží!
-----------------------------------------------


~ A teď si představte, jak se Ren honí s Ještěřím rytířem, a Shin u toho jí popkorn. ~

~ O Hermovi zatím nepadla ani zmínka... ~

~ Na setkání s Palludií se celkem těším. Zvlášť když se uváží, jak moc se Shin změnil. ~


Hlavní stránka novely
Seznam postav

<Předchozí>...<Následující>