DM - kapitola 231

Kapitola 231 – Dočasná rezidence (2)

Tady Satou. Kdysi dávno se moje teta a strýc přestěhovali do odděleného domku v dědečkově domě, takže jsem pomohl s úklidem. Získal jsem tak vzácné zážitky, kdy jsem vyměňoval tatami a papír shoji.



Pod vedením těch tří jsem dorazil za stáje, kde sedělo pět dětí kolem 10 až 13 let.

Sice to bylo trochu pozdě, ale zkontroloval jsem jejich podrobnosti. Indikátory na mapě defaultně ukazovaly jenom rasu a level. Dokonce i během rozšířeného vyhledávání to normálně ukazovalo jenom jméno, rasu, věk, pohlaví a level. Co se týče nepřátelských lidí nebo lidí, co spáchali zločin, ti byli označení rudě, zatímco lidé s neznámými technikami nebo v levelu 50 a výše byli modře. Takhle jsem si to upravil, neboť kdybych měl příliš mnoho indikátorů, akorát by mi to bránilo ve výhledu.

Tihle tady byli přesně takoví, jak hlásaly informace. Děti.

Ale zdálo se, že už dlouho nejedly, byly až nebezpečně vysílené. Soudě podle té dřívější studně pravděpodobně ani dostatečně nepily. Zdálo se, že měly zamlžené vědomí, na naši přítomnost zareagovalo jenom jedno dítě. Ovšem nezdálo se, že by se pohybovalo.

Dal jsem těm dětem výživové doplňky, co jsem předtím použil ve městě Puta. Navíc jsem jim jednomu po druhém léčivou magií vyléčil zranění.

Každé jednotlivé dítě mělo zranění jako zlomeniny kostí, co se měly užuž rozvinout v gangrénu. Měly strašné řezné rány.

Jedno dítě mělo špatně srostlé kosti, ale dokázal jsem to napravit, když jsem pilně aplikoval léčivou magii.

„Tak co?”

„Ach, prozatím jejich život není v ohrožení. Vyléčil jsem je tím, že jsem je přiměl spolknout léky, takže kvůli únavě spí. Po nějaké době jim znovu dejte vodu a výživové doplňky. Až jim zítra ráno dáme lehkou rýžovou kaši, měli by být v pořádku.”

„Co jiného od master čekat. Nevázaná chvála přílišná!”

„Jsem ráda~”

„Nodesu!”

Ošetřování těch dětí nechám na Naně.

Bylo by mi líto, kdybych je nechal spát takhle na zemi, a tak jsem rozprostřel kožešinu, co jsme obvykle používali v tábořišti, na ni rozložil měkké prostěradlo a položil je tam.





„Pavučiny~?

„To lepí, nodesu.”

„Satou.”

Mia pokrytá pavučinami a Pochi, co byla ve stejném stavu s ušima sklopenýma, celé slzely.

Proto jsem řekl, aby mě nechaly jít jako prvního.

Výsledek kontroly interiéru vily; kromě jedné části podlahy, co byla shnilá, bylo všechno ostatní pokryté pavučinami, takže bychom s tím měli být schopní něco provést.

Jelikož tu bylo hodně pozůstalého harampádí jako zničené židle, uložil jsem je do inventáře do složky Odpad. S kombinací technik Magické ruky to bylo snadné.

Byla to dvoupatrová budova, co měla také půdu a sklep. Plochu to mělo zhruba 60 tsubo bez půdy a sklepa, tedy zhruba dvakrát větší než průměrný japonský dům. Sklep byl zamaskovaný jako vinný sklep, ale byly tam chytře schované dveře a za těmi dveřmi byla místnost plná různých nástrojů k jisté fetiši. Nebyl jsem si jistý, jak s tím naložit. Jelikož by to byl špatný vliv na výchovu omladiny, s křupnutím jsem to zničil a udělal z toho prázdnou místnost. Později tu udělejme předstíranou laboratoř.

Vedle hlavní budovy byly na pozemku dvě oddělené budovy, jedna pro návštěvy a jedna pro služebnictvo. Budova pro návštěvy byla také dvoupatrová jako hlavní budova, zatímco budova pro služebnictvo byl bungalov. Oboje mělo plochu zhruba 45 tsubo. V budově pro hosty bylo jenom šest pokojů, ale v budově pro služebnictvo bylo 10 prostorných místností a pět malých místnůstek. I když měly stejnou plochu.

Jídelna byla jenom v hlavní budově. Nebyla tu žádná koupel, možná to bylo tím, že voda tu byla vzácná. Přestavme jednu místnost v přízemí a proměňme ji na koupelnu. V kamnech v kuchyni byly ohořelé třísky a popel, co vypadal jako z uhlí.

„Je to celkem rozlehlé, co? Jak dlouho bude trvat, než to bude obyvatelné?”

„Pokud na tom budeme pracovat jenom my, možná bychom to měli stihnout do pěti dnů?” odpověděla Lulu na Arisina otrávená slova, zatímco naklonila hlavu ke straně.

„Lulu, jak se dalo čekat, není možné, aby jen nás pět uklidnilo takhle širou oblast. Pane, co kdybychom nechali pomoct i ty děti, co jsi dneska ráno vyléčil? Pokud to budou jen pomocné práce jako plení a otírání prachu, měly by to zvládnout i bez technik.”

„Máš pravdu, udělejme to tak. Lizo a Ariso, najměte děti, co se zdržují před západní gildou. Odměna bude jedna pence a večeře. Myslím, že 10 dětí by mělo stačit? Počet můžete snížit nebo zvýšit, jak chcete, nechám to na vás dvou.”

Přijal jsem Lizin návrh a požádal jsem je, aby najaly další pracovní sílu.

„Satou.”

„Copak, Mio.”

Mia mě zezadu zatahala za rukáv. Řekla, že chtěla jít do Břečťanové vily, a tak jsme se teleportovali k vyřezávané destičce, co jsem pro případ nouze uložil v síni Břečťanové vily. Jelikož Pochi a Tama stále kosily plevel v zahradě, Lulu zůstala ve vile.




„Leriril, úklid.”

„Slečno Misanalio, tento opuštěný dům?”

„Hm.”

Mia měla v plánu vzít sem Leriril. Rozhodně měla techniku Úklid. Přece jenom to byl domácí skřítek.

„Satou.”

„Copak?”

„Zkrásni.”

Na chvilku jsem nechápal, co Mia chtěla, ale hned jsem si to uvědomil. Pravděpodobně chtěla, abych uvolnil duchovní světlo, co jsem obvykle potlačoval. Vážně jsem to nechápal, ale pravděpodobně měla něco v plánu. Uvolnil jsem to, jak chtěla.

„Hm, krása.”

Leriril vypadala překvapeně, ale Mia ji pobídla, aby použila magii.

„■■■■■■ ■■ …... ■■■■■■ Úklid domu.”

Když dokončila to dlouhé zaříkávání, uvnitř se to třpytilo čistotou. Ze zvědavosti jsem zvedl nohu, protože jsem byl zvědavý, co to bylo za magii, ale i na místě, kde jsem stál, bylo čisto.

>[Získal jsi techniku Duchovní magie: Domácí skřítek]

Duchovní magie, co? Ačkoli se nezdálo, že by Leriril viděla duchy, zdálo se, že dokázala použít duchovní magii. Podle toho, co říkala Lua, jste tuto magii mohli použít, jakmile jste měli techniku Zřec duchů. Jestlipak ji Leriril získala díky své rase nebo jako dar?

„Jsi skvělá.”

„Za tu chválu jsem vděčná... Ale mám pocit, že ta magie je efektivnější než obvykle.”

„Hm.”

Účinek se pravděpodobně zvýšil díky duchům, co jsem svolal, ale jelikož Mia nevypadala, že by to chtěla vysvětlit, mlčel jsem. Bylo by ode mě křupanské mluvit, kdyby to chtěla později říct jako překvapení.

Lulu sem přicupitala z kuchyně.

„Pane, podlaha najednou celá září! Ale? Lirerel-chan, vítej.”

„Hej, malé děvče. Už jsem řekla, že jsem jenom Lirerel!”

„Jejda, já jsem řekla, že jsem Lulu a ne malé děvče, ne? Už jsi na to zapomněla?”

Ty dvě spolu tak nějak moc nevycházely. Leriril se takhle chovala ke všem kromě Miy, ale bylo vzácností, aby vlídná Lulu mluvila takhle útočně. Podle toho, co řekla Arisa, to bylo kvůli jedné nezdvořilé poznámce, co Leriril řekla na moji adresu.

A pak optimisticky řekla: „Pravděpodobně spolu zanedlouho budou vycházet.”

„Dál.”

„P-počkej, prosím, slečno Misanalio. Na rozdíl od vážených elfů nemáme moc velkou magickou moc. Většinu jsem jí spotřebovala na tu předchozí magii, takže nějakou dobu nemůžu použít velkou magii.”

„Hm, Satou,” zavolala na mě Mia, když spatřila Leriril, co ji s utrápenou tváří takhle prosila.

Pravděpodobně chtěla, abych použil techniku Přenos magické moci, aby se Leriril obnovilo MP. Obnovil jsem jí magickou moc, jak chtěla. V porovnání s levelem měla vážně málo magické moci. Měla jí ještě méně než Lulu, i když byly ve stejném levelu. Ale nemohl jsem to bezpodmínečně srovnávat, neboť Arisa měla dvojnásobné množství many než Lulu, a to byly ve stejném levelu.

„Ech? Co to zrovna teď? Udělal jsi něco? Spr— Satou... pane Satou?”

„Mia si to žádala. Převedl jsem svou magickou moc na tebe.”

Leriril zamumlala: „Přenos magické moci?” Přitom vyhlížela zmateně, ale jelikož ji Mia pobízela, použila různé druhy magie jako Uklidit dům a Ozdravit dům, kvůli čemuž jsem chtěl trochu vtipkovat. A takhle z domu udělala zbrusu nový dům.

Bylo to celkem skvělé.

Ale měl jsem pocit, že jsem nedokázal pochopit, jak to, že to vyspravilo podlahu, co měla být shnilá, a stěny, v které měly být díry – ačkoli to nebylo tak, že bych to nechápal, zvlášť když jsem to bral jako léčivou magii, jen aplikovanou na dům.

Zadržel jsem Leriril, co chtěla uklidit i venku, a tam jsme to nechali zaneřáděné, jak to bylo.

„Zatékající střecha je problém, ale hlínu venku nech netknutou. Jelikož se zdá, že to není běžná magie, lidi v sousedství by to překvapilo.”

„Nedokážu pochopit, co ten člověk řekl. I pro slečnu Misanaliu to rozhodně bude těžké.”

„Hm.”

Když jsem pominul tu Leririlinu hrubou poznámku, Mio, neměla bys to popřít a požádat ji, aby nechala hlínu netknutou? A ne s ní souhlasit?

Nicméně Leriril naprosto uklidila a vyspravila každou budovu dle mého požadavku.

V přízemí hlavní budovy jsem připravil jednoduchá lůžka a přesunul jsem tam vysílené děti. Kůži měly mírně narudlou, a tak jsem je omyl Jemným mytím a Sušením a pak jsem je nechal spát na lůžku. Naně jsem dal náhradní dětské oděvy a požádal ji, aby je převlékla.




„Dobrá, jsme tuuu.”

Vrátily se Liza, co jela na koni, a Arisa, co seděla za ní. Vedly zhruba 20 dětí. Polovina jich byla z lidské rasy, zatímco zbytek byly zvířecí děti jako krysí a zaječí lidé.

„Vítejte zpět, jste tu rychleji, než jsem čekal.”

„No, jo. Ale nejsou Pochi a Tama stejně až moc pilné. Není tu nic, co by děti mohly posekat, ne?”

Chápal jsem, co Arisa tak znaveně řekla. Ty dvě už posekaly 80% plevele na celém tomto širém pozemku.

„Malé děti si vezmou rukavice a košíky a pak sesbírají tu pokosenou trávu do nůší! Velké děti si vezmou rukavice a srpky na trávu a pak posekají plevel kolem vily! Pokud to stihnete do večera, pan rytíř vás pozve na výbornou večeři!”

Poté, co Arisa ohlásila odměnu, aby udržela jejich motivaci, děti radostí zajásaly a začaly pracovat.

„Ale? Není to Leriril? Jelikož je tohle dítě tady, znamená to, že uvnitř už je uklizeno?”

„Ariso, přestaň mě nazývat tímto dítětem, to už jsem přeci řekla!”

„Ach, promiň, promiň.” Zatímco Arisa odmávla Leririlino protestování, otevřela dveře do vily. „Leriril good job! Co jiného čekat od domácího skřítka! Udivuje mě to.”

Arisa se s gestem ohlédla a srdečně Leriril chválila. Zdálo se, že Leriril měla povahu, kdy se nechala snadno strhnout s proudem. Hrdě nadmula svou plochou hruď.

Poslal jsem Leriril zpět teleportační magií, neboť se od Břečťanové vily nemohla vzdálit na nijak dlouho. Na večeři ji pak prostě můžeme zavolat.

Sekání se do večera v pohodě stihlo a já jsem každému dítěti dal jednu penci a pozval je na večeři, jak bylo slíbeno. Rozhodl jsem se naservírovat jídlo na nouzových obědových talířích, neboť tu nebylo nic jako stoly nebo židle. Na talíř jsem dal gnocchi ve slanosladké omáčce a blanšírovanou zeleninu, slané brambory a sladkou karotku. A hlavním chodem byl steak ze sekaného vlčího masa. Pro Miu jsem udělal jako hlavní chod fazole. Mia byla dokonce ještě teď slabá vůči „Masovým chodům”.

„Voní dobře~”

„Hm, copak je ta rudá věc? Voní to sladce.”

„To je maso. Hodně masa.”

„Jestlipak na nás zbyde?”

„Mám hlad.”

Jelikož se děti akorát shlukly opodál, aniž by si oběd vzaly, Arisa jim rozkázala, aby se seřadily. Jelikož jsem prioritu kladl na přípravu snadného jídla, nemělo by to být tak luxusní.

Děti, co dostaly talíř s jídlem, začaly spěšně jíst.

Některé děti si cpaly jídlo do pusy, až už se jim tam nic nevešlo. A některé jedly sousto po soustu a vychutnávaly si tu chuť.

Divné bylo, že nikdo z nich nevyjádřil žádný názor ohledně chuti.

Všechny až příliš zoufale jedly. Zdálo se, že neměly čas mluvit. Ale přemýšlel jsem, jestli bylo dané, že některé děti při jídle brečely? Prosím, jezte normálně.

„Lulu se vážně zlepšila~”

„Je mi vážně hanba to říct, ale tohle je lahoda. Být ve vaření horší než člověk, tohle uráží mou hrdost domácího skřítka. Technika vaření Arisiny starší sestry je divná.”

„Ale, Leriril. Náš pán je ještě lepší, víš?”

„Ten spr— pan Satou?”

„Castellu ze včerejška přece jenom připravil on~”

Leriril, co jsme zavolali na večeři, jedla vedle Arisy. Ty dvě spolu podivně vycházely. Chtěl bych, aby takhle vycházela i s Lulu.

Malé děti i po jídle vylízávaly talíře, jako kdyby se s nimi nechtěly rozloučit, takže jsem mírně ubral z restované zeleniny plné masa, co jsem připravil pro zvířecí dívky, a dal jim to.

Všechny děti vypadaly, jako že sní všechno, co jim dáme, a tak jsem je zadržel, než je mohlo začít bolet břicho. Jelikož to vypadalo, že Pochi a Tama neměly dost, později jim udělám nějakou půlnoční svačinku.

-----------------------------------------------

~ 60 tsubo je cca 200 metrů čtverečních. ~

Hlavní stránka novely
Seznam postav

<Předchozí>...<Následující>