ICDS - kapitola 121

Kapitola 121 – Hrabivost pohltí vše (8)

Účinek mého pláště, obrana proti přepadení, se nedal použít v Ludiině vzezření. Ačkoli jsem si udržel veškeré své schopnosti, nezahrnovalo to účinky vybavení. A tak jsem se tím mečem nechal akorát bezmocně bodnout.

| Bodli tě legendární zbraní Výsavka duše vyrobenou mocí Démonického lorda. Pokud se ti nedostane léčby vrcholného řádu, brzy tě to zabije! Všichni členové družiny upadají do stavového účinku Ostudná poslušnost. Válečný pokřik Lorda orků se pokouší tomu vzdorovat. Bez dostatečné zbývající odolnosti to selhalo! |

Takže i Válečný pokřik Lorda orků mohl selhat?! Dost odolnosti to pravděpodobně nemělo proto, že zrušilo veškeré to zkamenění. Jelikož zkamenění byl stavový účinek, co vrhl Démonický lord, bylo to pochopitelné. Vlastně by bylo mnohem překvapivější, kdyby Válečný pokřik Lorda orků dokázal tomu stavovému účinku znovu odolat.

„Nemyslela jsem si, že zatneš zuby a přijdeš mě zachránit... Ale jsem šťastná, že se mi poštěstilo použít tento meč, sestři.”

„Kaf.”

„Ale stejně mě to překvapilo. Myslela jsem si, že tě chytí, než budu na řadě. Mezi rytíře jsme nasadili celkem dost špehů, víš? Ach, v této chvíli už by démonická armáda měla proniknout i do císařského paláce. Vyslali jsme démony, co normálně zůstávají jenom na území Démonického lorda. Věděli jsme, že tohle je ta nejlepší příležitost. Elitní síly vyslané na moji záchranu. Co se bez nich stane s císařským palácem... otci a matce? Nemyslím si, že vládce říše prchne do kobky, takže myslíš si, že ho lapili?”

Vykašlal jsem krev. Přelila se přes mě mučivá bolest. Bylo to, jako kdyby mi ten meč vysával duši. Členové družiny se ke mně snažili přiblížit, ale jednou jsem zakroutil hlavou a věnoval jim letmý pohled. Byl to signál, aby provedli plán, který jsme vymysleli pro to „kdyby”, o kterém jsme mluvili. Bellode bolestně zakroutil hlavou, ale mág a povolavatel byli jiní. Okamžitě začali jednat. Ačkoli se zdálo, že kvůli tomu stavovému účinku byli v bolesti, ten rozkaz, co jsem jim dal, byl nesmírně prostý.

Shina si myslela, že měla vítězství na dosah, a pokračovala: „Jak to, že nic neříkáš, sestři? Jako třeba od kdy nebo proč jsem přešla na stranu Démonického lorda. Nebo jestli mi Démonický lord vymyl mozek. Nemáš spoustu otázek?”

„Co je to, co chceš?”

Zdálo se, že Shinu moje přímočará otázka překvapila. Vytočila jeden koutek úst a odpověděla: „Chci místo vedle Démonického lorda, sestři. Místo, kde mohu získat vše na tomto světě... Dovolil mi být vedle něj. Samozřejmě s dodatečnou podmínkou. Moc Kang Shina, Hrdiny z jiného světa. Víš, jak jsem hamižná, že, sestři? Démonický lord přijal mou nabídku moci Hrdiny z jiného světa. Také mě viděl v dobrém světle. Víš, celkem dobře se k sobě hodíme.”

„Takže... kvůli své hamižnosti jsi s ním spolupracovala na tom, abys zničila říši Ehuir, zabila mě a nabídla Shina Démonickému lordu? A nechala jeho vlastní svět skončit?”

„Jo. Co, snažíš se ho kontaktovat? Vzdej to, sestři. Moc tohoto meče je úžasná. Jediné, co ti je dovoleno, je proklínat mě a využít ten krátký čas, co ti zbývá. Pravděpodobně nedokážeš ani otevřít svůj inventář.”

Vážně se neotevřel. Očima jsem jí dal vědět, že tu byli i ostatní, ale Shina byla stále v klidu.

„Copak jsem ti to neřekla, sestři? Toto je zbraň prosycená mocí Démonického lorda. Nikomu tady už není dovolena žádná svoboda. Přinejmenším všechno, co jako průzkumníci zvládnou, bylo zapečetěno. A navíc ti, co jsi zachránila, jsou taky...!”

Shina mluvila, zatímco otočila hlavu, a šokovalo ji to. Kromě Bellodeho, co zatínal zuby a zavíral oči, ji počínání povolavatele a mága šokovalo.

Sedm průzkumníků, co bylo tak dobře svázáno, že nemohli ani otevřít dveře do kobky, spadlo wyvernovi z hřbetu. Momentálně padali volným pádem a ječeli.

„Kuaaaaaaak!”

„V-vaše výsosti!”

Jelikož měli svázané ruce i nohy, bylo jim určeno narazit do země, aniž by něco zvládli. Samozřejmě nemohli utéct do kobky.

Jakmile jsem si uvědomil, že Shina se nechala magií Démonického lorda zasáhnout naschvál, byla nesmírně vysoká šance, že i ostatní zkamenělí průzkumníci byli zrádci. Jakmile to Shina svými slovy potvrdila, členové družiny je shodili z wyverna. Muset zabít lidi, které jsme sem přišli zachránit... Byl to vážně nepříjemný pocit.

„Hej vy!”

„Pravděpodobně zemřou.”

Po mých slovech se Shina zatvářila popleteně, ale brzy si shrábla ofinu stranou a povzdechla si.

„Hu... Nezáleží mi na tom, co se s nimi stane. Byli tam jen proto, aby bylo uvěřitelnější, že mě Démonický lord polapil. Důležité je, že ty a ostatní mi nedokážete nic udělat.”

Zdálo se, že říkala pravdu. I když povolavatel a mág shodili těch sedm průzkumníků, nedokázali se ke mně přiblížit. Zdálo se, že jim v tom nějak bránil ten meč v mém břiše. Pokud by se do toho nutili, možná by to byli oni, kdo by spadl z wyverna. To musel být ten stavový účinek Ostudná poslušnost, co utržili, když mě meč probodl. Stačilo zaútočit na jednoho člověka a potlačilo to celou družinu! Věděl jsem, že byl prosycený mocí Démonického lorda, ale co to bylo za zbraň?! V té chvíli, zatímco jsem cítil, jak se moje vitalita blížila limitu, mi v uších zazněla zpráva, co mě překvapila.

| Aktivoval se Zpátečník. Všechna zranění se zahojila a vitalita se obnovila na 50% maxima. |

| Moc Výsavky duše brání léčení! Pokud během dalších 2 minut neobdržíš svatou léčbu vrcholného řádu, zemřeš! |

Aniž by Shina vůbec věděla, že se aktivoval Zpátečník, sebevědomě se usmála a promluvila: „Huhu, tento meč je také důkazem úmluvy mezi námi. Je to moc, co mi udělil. Buď ráda, sestři. Miluješ Kang Shina, ne? Bodnu ho stejným mečem. Tímto mečem okradu svět o jeho moc. Co ty na to? Jsi šťastná, že zemřeš stejně jako tvůj milenec?”

„Kuu, tohle bolí... Chci říct jedno.”

S tímhle jsem pravděpodobně slyšel všechno, co jsem s Ludiiným vzezřením mohl. Okamžitě jsem zrušil Hru Nebeského boha.

V mžiku jsem se protáhl, vlasy se mi zkrátily a hlas mi zhrubl. Mé dvě paže, co Shinu stále držely, se změnily z útlých paží křehké dívky na zdravé, osvalené paže. Pravděpodobně kvůli Výsavce duše jsem na sobě neměl své vybavení a měl jsem jenom spodní prádlo. Kvůli meči zabodnutému v břiše jsem měl spodní prádlo zbarvené doruda. Bez legrace, byla to intenzivní bolest.

„Nejsem tvoje sestra, Shino.”

Shině se doširoka rozevřely oči.

„Shine?!”

„Bellode, mise byla dokončena. Přijímáš to?”

„...Kuuk, mise... Promiň, ale i tak to nemůžu udělat...!”

„Vážně? Ale nemyslím si, že by to ještě bylo na tobě.”

Jakmile jsem to řekl, v uších mi zazněla fanfára.

| Mise splněna! Ačkoli zadavatel nelhal, cíl mise se stal nepřítelem světa. V této chvíli se to bude brát tak, že všichni Dimenzionální žoldnéři, co misi prováděli, ji úspěšně dokončili. Doporučuje se, aby ses co nejdříve vrátil do své dimenze. |

| Jako odměnu za misi jsi získal 8 stavových bodů! |

8 bodů. Bylo to celkem hodně. Ale momentálně jsem nedokázal otevřít stavové okno, takže jsem nemohl použít ty body, co jsem tak těžce získal.

Shinu viditelně překvapilo, že jsem se z Ludie proměnil do svého vzezření, ale když si uvědomila, že jsem měl meč stále zabodnutý v břiše, nabyla svůj klid.

„Shine, ty ses už stal Dimenzionálním žoldnéřem? Nikdy mě to ani nenapadlo. A navíc ses také převlékl za moji sestru... Je celkem škoda, že jsem tu nemohla zabít svou sestru, ale alespoň jsi mi to usnadnil. Můžu splnit svoji stranu úmluvy s Démonickým lordem.”

„Jak jsem si myslel, nebyl jsem tvým osudovým partnerem.”

„Ale no tak, Shine. Mým osudovým partnerem není dětinský začátečník jako ty. Ale Démonický lord.”

Copak Ludia neřekla, že oči jejího klanu umožňovaly najít partnera, díky kterému bude říše vzkvétat? Zdálo se, že došlo k chybě. Například místo vzkvétající říše by to mohlo být vzkvétající potomstvo. Když byl jejím osudovým partnerem Démonický lord, bylo pochopitelné, že bude vzrušená. Obzvláště když si tak mocnou zbraní podrobila dokonce i mě.

V této chvíli jsem si byl naprosto jistý. Chtěl jsem věřit, že jí Démonický lord vymyl mozek, ale všechny její negativní stavové účinky měly zmizet, když jsem použil Válečný pokřik Lorda orků. Jelikož lhala o tom, že jsem jejím osudovým partnerem já... musela se s Démonickým lordem spiknout už dávno.

„Takže Shino, to mě tak moc nenávidíš, že mě chceš zabít?”

„Hm... Upřímně řečeno jsem si myslela, že bys byl dobrý přítel. Jsi pohledný, silný a laskavý.”

„Díky za kompliment. Jen tak mimochodem, přišel jsem tě sem zachránit, Shino. Ačkoli jsem měl vzezření Ludie, doufal jsem, že jsi v pořádku.”

To byla pravda. Pokud by to šlo, chtěl jsem Shinu zachránit a vrátit se. Chtěl jsem svou první misi dokončit bez větších problémů a nechtěl jsem vidět, jak se Shina vzbouřila proti Ludii a císařské rodině. Nechtěl jsem vidět Ludiinu plačící tvář a nechtěl jsem, aby mě nenáviděla. Ale...

„Ale ty jsi Hrdina, ne? Když pominu to, jestli se ti to líbí nebo ne, musíš se obětovat pro mou budoucnost. Prosím, prostě to vezmi jako svůj osud.”

„Aha, takže všechno je 'osud'... Po pravdě řečeno, Shino, naše dosavadní konverzace byla nevýznamná.”

„Cože?”

Promiň, Ludio.

Ale neměl jsem v úmyslu nechat naživu člověka, co se mě pokusil zabít.

„Caduceus.”

Had, co se mi ovíjel kolem paže otevřel oči. Byl sežehnutý do černa a pak se rozpadl na kusy.

| Jelikož je tvůj cíl v nižším levelu než ty, odrazil jsi všechna zranění způsobená cílem. |

„Kuhuk?!”

Shina se popadla za břicho a zasténala. Já se dotkl svého břicha a potvrdil jsem si, že už jsem v něm neměl zabodnutý meč. I HP jsme měl zpět v normálu. Stav mého těla byl tak dokonalý, že to i mě přišlo divné.

Vlil jsem do náramku manu a oblékl si brnění. Pak jsem zkontroloval, jak se vedlo mým spojencům. Jak jsem čekal, vymanili se ze stavového účinku a tvářili se zmateně. Když Bellode spatřil, v jakém byla Shina stavu, rozběhl se ke mně, ale povolavatel ho praštil po hlavě svým lukem prosyceným aurou.

„Tenhle chlápek je vážně hloupý. I po tom, co mu provedla...”

„Kuk...”

„Kahak!”

Shina vykašlala černou krev a zvedla hlavu, aby se na mě podívala. Z meče, co měla zabodnutý v břiše, sálala černá aura. Jen jsem to sledoval a třásl jsem se strachy, zvlášť když jsem pomyslel, že až do teď byl ve mně.

„Tohle, co jsi... ty...”

„Shino. V mé zemi tomu říkáme odplata karmy,” vysvětlil jsem jí chladně. „Prostě jsem ti oplatil, co jsi mi provedla.”

„Jak? Moc Démonického lorda... A moje sestra...”

„Ospravedlnila sis vraždu svou hrabivostí, ne?”

'Co se mě týče, já tě zabiju pro vlastní spravedlnost.'

„Kuhuk... S-shine, zachraň mě. Pro...”

Nebylo třeba říkat, že jsem nikdy nezabil lidskou bytost. Netvory jsem zabíjel tak přirozeně, jako když jsem jedl. Když jsem přišel sem, dokonce jsem zabil démony. Správně, dokonce jsem zabil chiméry, co byly vytvořené z lidí.

Ale nikdy jsem nezabil lidskou bytost. Pomiňte otázku, jestli lidé a ostatní životy mají jinou hodnotu. Nebyla to otázka hodnoty. K vraždění lidí, co byli stejnou existencí jako já, jsem měl vrozený odpor. Byl to vzdor, co lidé přirozeně měli.

Ale překvapivě jsem to své snažení Shinu zabít přirozeně přijal. Pokusila se zabít svou starší sestru. Chtěla zradit svůj svět a přijmout Démonického lorda. Souhlasila s plánem zabít vlastní rodiče.

Ne, to nebyl ten důvod. Nesnažil jsem se ji zabít kvůli tak komplikovanému důvodu. Bylo to jednodušší.

Bylo to proto, že byla mým nepřítelem a že se mě pokusila zabít.

Abych ji zabil, nepotřeboval jsem žádný jiný důvod.

„Kuk... Kuhuk!”

„Huu.”

Jakmile jsem si urovnal myšlenky, jednal jsem rychle. Vytáhl jsem z inventáře své kopí a přiblížil jsem ho k démonickému meči, co měla zabodnutý v břiše. Ačkoli ten démonický meč musel patřit Shině, už to tak nebylo, neboť jí uštědřil kritickou újmu. Vlastně bylo pravděpodobné, že teď byl můj.

Jak jsem čekal, moje kopí snadno vstřebalo démonický meč, co jí vesele vysával duši.

| Karmínové kopí nenasytnosti vstřebalo Výsavku duše. Růst: 87% |

Měl nižší řád než svatý meč. Jak úžasný byl ten svatý meč, když byl ve své plné síle? Zatímco jsem přemýšlel, zíral jsem na Shinu, co lapala po dechu.

„S-shine.”

„Snažíš se otevřít kobku.”

Jakmile jsem ucítil její vzdor, povolal jsem své elementály. Jakmile jsem je zavolal, na ramenou se mi objevila Peika a Ruyue. Ruyue s vrčením svým malým tělem držela vejce, ale já předstíral, že jsem to neviděl, a rozkázal jí.

„Svaž ji.”

[Dobře!]

Shina měla v mžiku zmrzlé ruce a nohy. Když byl démonický meč pryč, už nebyla mým protivníkem. Jelikož přišla o možnost vzdorovat a uniknout, akorát se na mě dívala prázdnýma očima.

„S-shine. C-co jsi provedl s tím mečem?”

Aniž bych jí odpověděl, pozvedl jsem své kopí. Peika a já jsme si nepotřebovali nic říkat. Přirozeně prosytila Kopí nenasytnosti a dala mu tak zlaté mihotání blesku. Shina nasadila naléhavý výraz.

„Shine, vzal jsi ten meč, abys mě zachránil, že?”

„Špatně.”

Bez náznaku váhání jsem udeřil svým kopím.

„Zbavil jsem se toho meče, abych se později hanebně nevymlouval, že jsem tě osobně nezabil.”

Ponesu tíhu svých zločinů. Nebudu se vymlouvat, že jsem jí akorát vrátil zranění, co mi způsobila. Označil jsem ji za svého nepřítele, a proto jsem ji bodl. A budu v tom dál pokračovat.

Mé kopí přeseklo Shinu ve dví a energie blesku v mém kopí upekla ty dvě půlky jejího těla na uhel. Naprosto jsem Shinu zničil, aby se nemohla znovu zrodit jako nemrtvá.

Svýma vlastníma rukama jsem zabil Ludiinu sestru.

To, že mi to přišlo stejné jako zabít netvora, bylo smutné a děsivé.
-----------------------------------------------

Autorova poznámka:

Nemůžete se efektivně vypořádat s Démonickým lordem pomocí moci Pánů podlaží? Tak použijte moc Boha!

Když na sebe Shin vzal podobu Ludie, mohl si od Shiny všechno vyslechnout. Kdyby vypadal normálně, bylo by to těžké. O moc by se to zkomplikovalo.

Toto je zlatý hřeb této části. Shin poprvé zabil člověka. Hodně jsem přemýšlel o tom, že tuto část napíšu, ale Shin, co byl odhodlaný a měl jasno v rozeznávání přátel a nepřátel, neměl žádný důvod, aby nechal Shinu žít. Shina byla jeho známá a Shin kvůli ní dokonce přišel. Kvůli tomu úsilí, co vynaložil, jí nemohl odpustit za to, co mu provedla.

Stáhnout předzvěsti a vytvářet nové. V další kapitole uvidíte, jak to všechno skončí.

-----------------------------------------------

~ Předstírejte, že jste ten termín "Výsavka" vůbec nečetli... Nic jiného - moudřejšího - mě nenapadlo. Jediná polehčující okolnost je, že už se nikdy znovu neukáže a nikdo se o něm nikdy nezmíní. Hm, pět záporů ve větě zní... impozantně. ~

~ Příště poslední část této části o Hamižnosti. Konečně se to celé na světě Luka vyřeší a vydáme se zpět na Zemi. ~

<Předchozí>...<Následující>