ZW - kapitola 25

Část 11 (z pohledu 3. osoby)

Výstřel doprovázený mocným zpětným rázem do ramene.

Když výstřel z pušky zasáhl detektiva do stehna, spadl na mokrou zemi, jako kdyby mu někdo podtrhl nohy. Ten muž vykřikl, zatímco se zhroutil na hromadu tlejících mrtvol, co zezelenaly a zešedly.

Kurokawa, předseda rybářské firmy a muž, co ostrovany z Intelektuální vesnice ostrova Zashou vedl, neprojevil žádnou milost. Viděl, že ten detektiv něco dělal se svým revolverem, a tak okamžitě zmáčkl spoušť. Místo toho, aby mířil na jeho životně důležité orgány, se prostě snažil zasáhnout, kamkoli mohl.

Tohle mělo požadovaný efekt. Detektiv upustil svůj revolver. Ten náboj byl určený pro ptáky, takže mu to ani na tu krátkou vzdálenost úd neutrhlo.

V bambusovém hájku se shromáždila skupina asi 15 lidí, s Kurokawou uprostřed.

„Kontaktujte Tasakiho a Inoueho skupinu. Už se nemusíme dál rozptylovat.”

Po Kurokawových instrukcích promluvili dva mladí muži do vysílaček.

Kurokawa a ostatní vypnuli normální síť pro mobily a podobně.

Kurokawa slyšel, jak někdo při dechu sípal.

Přicházelo to od detektiva, kterého střelil.

Dívka vedle něj byla nezraněná, ale zdálo se, že měla šok z toho, že střelili detektiva. A i kdyby se proti nim vrhla, akorát by ji přinutili zpět puškami.

Jeden z těch mladíků, co mluvili se svými kolegy ostrovany vysílačkou, se zeptal Kurokawy: „Co teď budeme dělat?”

„Jen pro jistotu se musíme přesvědčit, že tu nejsou žádní další. No, i kdyby byli, pochybuju, že by se z ostrova dostali. Ale stejně potřebujeme vědět, kolik přesně lidí musíme nechat odejít.” Kurokawa se rozhlédl kolem. „Abychom se vyptali na situaci, potřebujeme jenom jednoho. Musíme z nich dostat podrobné informace a tenhle už mi na to přijde příliš slabý. Zamíříme zpět jen s tím, co potřebujeme.”

Kdo to byl, koho zachrání?

Koho rozstřílí tucty kulek v obklíčení tlejících mrtvol?

Koho odtáhnout na nějaké podivné místo a komu zaživa roztrhají tělo na kusy, dokud ostrovany jeho odpovědi neuspokojí?

„...”

Zatímco byl detektiv stále zhroucený na zemi, pohnul pravou paží.

Kurokawa bez váhání stiskl spoušť.

Ta střela ho zasáhla do oblasti mezi zápěstím a loktem. Do vzduchu vystříkla krev.

„Gyaaaaaaa!! Gyaaaaaaaaaaaaaaaaaahhhhhhhhhhhhhhhhhh!!”

I když detektiv ječel a svíjel se bolestí, dál se plazil tlejícím masem ke svému revolveru. Kurokawa se zamračil. V téhle chvíli lidé normálně zvedli ruce na znamení, že se vzdávají. I když se blížila jistá smrt, lidské bytosti se vzdaly, pokud jste jim způsobili dostatečně jasnou bolest.

Bylo na tom něco víc.

Pohyby toho muže byly mdlé. S postřelenou nohou už nemohl utéct před hlavní pušky. Kurokawa si mohl dát na čas a zamířit mu na hlavu nebo na hruď.

Detektiv dosáhl rukou na revolver.

Ale Kurokawa už měl pušku zamířenou, takže mohl jednat rychleji než detektiv, co se plazil po zemi a akorát se své zbraně chopil.

Kurokawa ho mohl zabít.

Zrovna když prsty přiblížil ke spoušti, stalo se něco podivného.

Detektiv se nesnažil z revolveru vystřelit. Ochable hodil tu masu oceli na Kurokawu.

V té samé chvíli Kurokawa beze slova vystřelil z pušky.

S obrovským hlukem ta střela zasáhla detektiva do tváře.

„...Co to bylo?” zamumlal Kurokawa, co shlédl na detektiva, co se kvůli tomu nárazu odkoulel a konečně se přestal pohybovat.

Zdálo se, že se o něco pokoušel, ale skončilo to selháním.

Ten detektiv byl každopádně mrtvý.

Zrovna když chtěl Kurokawa rozkázat svým kolegům, aby tu dívku vzali zpět, něco si uvědomil.

Něco na tom bylo divné.

Něco na tom bylo podivné.

Něco tu chybělo.

Shlédl na dívku, kterou držel za paži.

To bylo ono.

„Proč neječíš?” zeptal se. „Bylas v šoku, když jsme toho detektiva střelili jen do nohy. Zrovna jsme ho střelili do tváře. To to naprosto vyřešilo. Tak proč se teď zdáš klidnější?!”

Nebylo to tak, že by ten šok byl tak velký, že by to z ní vysálo veškeré emoce.

Ta dívka, co k němu vzhlížela, se tvářila jasně klidně.

Bylo to tak podivné, že Kurokawu přemohla nervozita.

Dívka otevřela své bledé rty a promluvila.

„Protože to stihl včas.”

Kurokawa se nedokázal zeptat, co tím myslela.

Detektiv, kterého Kurokawa údajně zastřelil, vstal z hromady tlejících mrtvol.

Na okamžik Kurokawovy emoce přemohla výjimečná prázdnota. Jeho mysl to nedokázala uchopit. Nebylo správné, aby člověk, jemuž naprosto rozstříleli tvář, vstal. A přesto už ten detektiv neměl na tváři ani škrábnutí. Nebylo to prostě tím, že by minul. Kurokawa jasně viděl, že ta střela, co vystřelil, zasáhla detektiva do tváře. A přesto...

„...To bylo o chlup,” procedil detektiv, jak se šklíbil kvůli nepříjemným skvrnám na svém obleku. „Nestačilo, abych to prostě pustil. Kdybych to neudělal ze své vlastní vůle, nemělo by to kýžený efekt.”

„C-cože...? O čem to mluvíš?!”

„Mluvím o Funa Yuurei,” odpověděl detektiv.

Ale Kurokawa se vlastně nepídil po odpovědi. Klidný úsměv na tváři toho muže byl vlastně tak děsivý, že Kurokawa vlastně znovu stiskl spoušť na své pušce.

A znovu se stalo něco divného.

V pušce mělo být ještě dost nábojů, ale když stiskl spoušť, nic se nestalo.

„Ostrov Zashou představuje loď, ostrované Funa Yuurei a lovecké pušky naběračky na vodu, ne? S takovými přípravami přece nebylo možné žádnými normálními prostředky vyhrát. Přece jenom jste už snadno zničili 'velkou zločineckou organizaci' a skupinu policie.”

„Střílejte, střílejte!! Na co čekáte?! Nenechte ho mluvit!!”

Kurokawa křičel na své kolegy, ale nedostalo se mu odpovědi. Kurokawa dokázal odhadnout proč. S největší pravděpodobností to samé postihlo i jejich zbraně.

Nevystřelí.

Byla to tak prostá, a přesto efektivní změna.

„Ale existuje způsob, jak se z toho dostat.” Detektiv pokračoval a ignoroval Kurokawu, co křičel, jako kdyby tak mohl detektiva umlčet a zastavit, co se tu dělo. „Podle příběhů se člověk zachrání, pokud Funa Yuurei dá bezednou naběračku na vodu. Na ostrově Zashou představují naběračky na vody lovecké zbraně, ne? V tom případě se dá udělat tohle, aby to nahradilo ochranné kouzlo!!”

Detektiv sáhl do kapsy svého obleku a vytáhl mosazný zásobník od revolveru.

V ruce měl pět nábojů.

Kurokawa neměl jak to vědět, ale byly to všechny náboje, co měl v revolveru.

„Prázdný revolver. Naběračka na vodu, co nedokáže plnit svou řádnou úlohu. Když se něco takového dá Funa Yuurei, zachrání to všechny na palubě lodi!!”

A proto už lovecké pušky ostrovanů nefungovaly.

Kurokawa odhodil svou „naběračku na vodu”.

Nezajímalo ho, že nedokázal použít jakékoli nástroje.

Jako kdyby chtěl říct, že to vyřeší mnohem primitivnějším způsobem, pokusil se chopit detektiva, kterého předtím dvakrát střelil.

Ale nemohl.

Kurokawu to v půli cesty k detektivovi odrazilo zpět, jako kdyby mu v cestě stála neviditelná zeď. Srazilo ho to na tlející zem.

„To nemůžeš udělat,” řekla dívka tiše. „Něco jiného by bylo, kdyby ses od začátku pokoušel potopit loď holýma rukama. Ale už jsme ti předali 'bezednou naběračku na vodu'. Když jsme ti teď řádně dali 'ochranné kouzlo', zachránili jsme životy všech na palubě. To znamená, že nás nemůžete zabít navzdory tomu, že tu je přítomná moc, co nám může ublížit. ...Jakmile Funa Yuurei obdrží 'bezednou naběračku na vodu', zapomene na to, že má moc potopit loď holýma rukama.”

Detektiv a dívka vsadili na jedno, a to jestli dokáží revolver předat Kurokawovi a ostatním ze své vlastní vůle.

A to se jim podařilo.

A teď nebyla Funa Yuurei nic jiného než okovy ostrovanů.

Ale i když to ostrované věděli, nedokázali se Paketu zbavit.

Youkai nebyly nástroje.

Sestrojit Paket nebylo nic jiného než naschvál zařídit, aby moc youkai pracovala k vašemu vlastnímu konci. Funa Yuurei ostrovany neposlouchala.

Ostrované si Funa Yuurei připravili tak, aby to vedlo k jejich vlastnímu zisku. Ale detektiv a ta dívka to pozměnili.

Bylo to stejné, jako se během jednoho tahu dala naprosto převrátit výhodná pozice v šachu. Ale ostrované nedokázali šachovnici v záchvatu hněvu převrhnout.

Detektiv se opřel dívce o rameno a zašeptal jí: „...Co kdybychom prchli?”

„To zní dobře.”

„Mám jenom jedny želízka a nemám ponětí, kde najít provaz nebo cokoli jiného, čím bychom je svázali. Ale až sem příště přijdeme, budeme mít opatření proti Paketu a zatykač. A možná i speciální jednotku. Budeme jim muset ukrást jednu rybářskou loďku, ale bude to lepší než zůstat na tomhle ostrově plném hnijících mrtvol.”

Nemohli je zastavit.

Nemohli je zastavit.

Nemohli je zastavit.

Jediný Kurokawův rozkaz měl proti jakémukoli nepříteli vrhnout 400 až 500 lidí, ale nedokázali zastavit pouhé dva lidi.

A...

Pokud ti dva odejdou, všechny špatné skutky ostrovanů vyjdou na povrch a bude je čekat akorát zkáza.

A přesto bylo celou dobu jejich cílem 'přimět je odejít'.

-----------------------------------------------

<Předchozí>...<Následující>