KY - kapitola 53

Kapitola 53 – Varování po přerušení

Po tom Lapisině nemotivovaném rozloučení Loren kráčel k místu, kde došlo k tomu rozruchu. A překvapilo ho, když spatřil, kdo byl zdánlivě obětí.

Věděl, že byli mladí, neboť je viděl z dálky. Ale když přišel blíž, viděl, že byli stále ve věku, kdy se dali považovat za děti.

Lorenovi přišlo, že jim bylo kolem čtrnácti nebo patnácti, což se pořád považovalo za děti.

Většina míst považovalo šestnáct let věku za začátek dospělosti, ale záleželo to na regionu.

Ta skupina dobrodruhů, co je obtěžovala, byla mnohem starší než oni.

Jeden z těch dobrodruhů, co byl o pár let starší než Loren, popadl tu dívku za ruku a pokusil se ji odtáhnout.

Ta dívka, co táhl, měla krátké černé vlasy a vypadala čile, ale tvář měla zbarvenou překvapením a zmatkem. Ti tři chlapci, co se tomu snažili zabránit a kterým v postupu bránili ostatní dobrodruhové, byli dobře stavěný chlapec s na krátko střiženými blonďatými vlasy, chlapec, co vyhlížel lehkovážně, s mírně delšími hnědými vlasy a malý chlapec, co vypadal bázlivě, také s hnědými vlasy po uši v oděvu pro kněze.

Zatímco si je Loren prohlížel, jak ty děti, tak dobrodruhové ztuhli a vypadali zmateně, když ho viděli kráčet k nim.

„K-kdo jako máš být?”

Dobrodruh, co se chopil dívky za paži, se ho zeptal, kdo byl.

Loren mu neodpověděl, ale místo toho chvíli pozoroval tvář dívky, kterou držel za paži.

Po chvilce, kdy se na něj dívka otočila a přemýšlela, co se dělo, se jí Loren zeptal: „Nehrajete si spolu, že ne?”

„N-ne! Najednou mi řekli, abych se s nimi šla napít...”

„Ha! Takhle pozdě v noci jsme v baru viděli potulovat pár děcek, tak jsme prostě řekli, že vám ukážeme, jak se bavit!”

Dívka se ho pokusila setřást, ale silou se mu nemohla rovnat. A dobrodruh ji stále pevně držel.

Když si Loren potvrdil situaci, zeptal se těch tří chlapců, které zadržovali dobrodruhové: „Kluci, potřebujete pomoc?”

„P-prosím, pomoc!”

„Zmlkni! Nepotřebujeme pomoc!”

„Cloude!”

Ten, co požádal o pomoc, byl ten dobře stavěný chlapec s krátkými blonďatými vlasy.

Ten, co tak rázně odvětil, byl lehkovážně vyhlížející chlapec. A ten co ho okřikl, byl ten s vlasy k uším.

Chlapec s krátkými vlasy měl lepší fyzičku než ostatní dva, ale jelikož byl první, kdo ho požádal o pomoc, Loren odhadoval, že byl buď bojácný anebo tak moc zoufalý. A ani jedno nebyly dobré sklony.

Ale jelikož jim přišel na pomoc, usoudil, že jejich povaha nebyla důležitá.

„Kdo k čertu jsi? To se snažíš strkat nos do našich věcí? Nikdo tě nevolal, tak odstřel!”

Dobrodruh, co tu dívku držel za paži, začal brblat, ale Loren tomu nevěnoval žádnou pozornost a popadl ho za zápěstí.

„Nemyslím si, že je chytré, aby děti byly v baru, víš?”

Z dobrodruhova zápěstí, co Loren držel, se ozvaly neblahé zvuky.

Dobrodruh byl nucen si uvědomit, co to bylo za zvuk, ještě než o tom začal přemýšlet.

Byl to zvuk, jak jeho maso a kosti ječely.

Zatímco kosti skřípaly, drtilo mu to maso, průtok krve se zastavil a prsty mu znecitlivěly. Loren se mu podíval do očí a pokračoval, aniž by hnul brvou: „Obtěžovat děti není něco, co by měl dospělý dělat.”

„G-gah?! Ty-ty! Pusť mě! Pusť mě!”

Dobrodruh tu dívku pustil, ale Loren nepolevil v tlaku, co hrozil, že mu rozdrtí zápěstí.

Snažil se Lorena setřást, ale vůbec nedokázal pohnout rukou, jako kdyby ji měl ve vzduchu připevněnou. A on mohl akorát sledovat, jak mu ji Loren ve svém stisku drtí. Už to nedokázal vydržet a zavolal na své kolegy, co stále zadržovali chlapce.

„Hej! Nechte je být! Pomozte mi s tímhle chlápkem! Rozdrtí mi zápěstí!”

Když ostatní viděli, jak jejich kolega kvílí, uvědomili si, že ta situace byla abnormální. Obklíčili Lorena, ale ten tomu nevěnoval žádnou pozornost a dál pomalu drtil zápěstí ve své ruce.

„Přestaň! Pusť mě!” zaječel dobrodruh, když mezi Lorenovými prsty spatřil odkapávat krev.

To byl důkaz, že zápěstí neměl zlomené, ale rozdrcené tak moc, kdy se mu úlomky kostí prodíraly masem a kůží. A uvědomil si, že brzy už to zápěstí nebude moct kdy používat.

„Pusť ho!”

Jeden z ostatních dobrodruhů bez rozmyslu vytasil krátkou čepel.

Ačkoli byli v baru, provozovala ho gilda dobrodruhů.

Dobrodruh věděl, že ho potrestají za to, že použil zbraň, ale Lorenova přítomnost ho naprosto pohltila a on už nedokázal rozvážně uvažovat.

„Pustím ho, pokud ustoupíte. Takže co na to říkáte?”

Dokonce ani když se v tlumeném světle baru zaleskla bílá čepel, Loren sebou netrhl a ani neuvolnil sevření.

Jediné, co se změnilo, byl jeho pohled namířený k dobrodruhovi, co čepel vytáhl.

Až do teď se na ně díval jako na lidi bez ohledu na to, jak špatně se chovali. Ale najednou se jeho pohled proměnil, jako kdyby se díval na nějakou věc.

Jelikož se na ně Loren díval, dobrodruhové si toho všimli, ať už chtěli nebo ne.

A jelikož si toho všimli, uvědomili si, že jakmile vytasili čepel, provedli něco nenapravitelného.

Pokud teď ustoupí, jak jim Loren řekl, ostatní je označí za zbabělce, co utekli i poté, co vytasili zbraně.

Ale pokud na Lorena zaútočí, výsledek, co na ně čekal, bude horší než jedno rozdrcené zápěstí.

„Ještě chvíli a už tu ruku nebude moct kdy použít.”

Během té doby Loren zarýval prsty hlouběji a hlouběji.

Kosti už byly naprosto rozdrcené a už to i docela dlouho krvácelo. Ale pořád to ještě bylo ve stavu, kdy se mohl zotavit, pokud ho vezmou za knězem vysokého řádu, zaplatí velkou sumu a obdrží léčivé Božské umění vysokého řádu.

A proto jim Loren nabídl možnost.

Pokračujte v tom a čelte nenapravitelným výsledkům nebo riskujte, že vaše pověst mírně upadne, a ustupte.

Ani jedno nebylo bez úhony, ale Loren usoudil, že jim aspoň dá možnost volby. A brzy nato ten dobrodruh, co vytasil čepel, ji zase schoval a zvedl svou druhou paži k Lorenovi.

„Dobrá... ustoupíme. Tak ho prosím pusť.”

„Nelžeš, že ne?”

„Pokud tady zalžeme, byli bychom v nenávratné situaci. Ustoupíme, tak ho pusť! Už má u pusy pěnu!”

Když se Loren podíval zpět na dobrodruha, kterého držel za zápěstí, spatřil, že už byl v bezvědomí a že měl u pusy pěnu.

Zdálo se, že ta bolest a šok při pohledu, jak se mu kost prodírá masem a kůží, byla příliš na to, aby to zvládl.

Pustil toho dobrodruha a jeho ochablé tělo spadlo na zem a jeho společníci ho honem zvedli.

„Hodláte říct něco jako 'tohle si pamatuj'?” zeptal se Loren dobrodruhů, zatímco sbírali tělo svého kolegy a užuž odcházeli. Ale ten dobrodruh, co vytasil svou zbraň, zakroutil hlavou.

„Byli bychom radši, kdybys na naše tváře zapomněl. Pokud si nás bude pamatovat někdo jako ty, ani nemůžeme ledabyle flirtovat s dívkami.”

Na Lorena to zapůsobilo. Jak se ujišťovali, že když ustoupili, nezanechali po sobě žádná semínka budoucích trablí. To byl vskutku život dle pravidel dobrodruhů.

Kdyby stál proti brutálním žoldnéřům nebo nějakým banditům, byli by bláhoví a řekli něco v tom smyslu, co Loren nadhodil, a on by si zapamatoval jejich tváře. Ale Loren si nemohl pomoct a v tom přístupu dobrodruhů cítil rozhodnost přeseknout pouta s jakýmikoli problémy.

„Své oponenty byste si měli vybírat moudře.”

„Budeme to mít na paměti.”

Štítky, co se těm ustupujícím dobrodruhům houpaly na krku, byly měděné.

Když Loren viděl, že nebyli ani v železném řádu, nemohl si pomoct a bylo mu trochu líto, co udělal.

Většina dobrodruhů byla v železném nebo měděném řádu a bylo jich mnoho.

I v rámci jednoho řádu byla pestrá škála lidí a Loren uvažoval, kde přesně se na té škále nacházeli, ale rychle mu zmizeli z dohledu.

Podle jejich schopností usoudil, že se mu později nedostane žádné odplaty. A mezitím na něj nervózně zavolala ta dívka, které pomohl.

„Ehm... Moc děkuju.”

„Tím se netrap. Jen jste mě trochu zaujali.”

Lorenovo rozhodnutí jim pomoct se zakládalo na jeho vlastním rozmýšlení.

Loren k dívce mávl rukou, neboť mu na nějakém děkování nezáleželo.

„Ale zachránil jsi mě!”

„Jsem rád, že jsi v bezpečí. To bych rád řekl. Ale vy jste pořád děti, ne? Pokud se budete zdržovat na takových místech, narazíte na divné lidi, víte?”

Také mohl říct, že to bylo kvůli tomu, že vypadali, že bylo snadné je vykořisťovat. Nebo že se zdálo snadné si s nimi zahrávat.

Kromě toho si Loren nemohl pomoct a varoval je bez ohledu na to, že to nebyla jeho věc. Protože pořád vypadali jako děti.

„Omlouv—”

„Hej, staříku! Koho si myslíš, že tu kár...”

„Přestaň s tím, Cloude. Pomohl nám, vzpomínáš?”

„No tak, Ale! Není důvod, abychom...”

„Řekl jsem, abys přestal.”

Jelikož ti dobrodruzi, co chlapce zadržovali, utekli, přišli k nám. Ten pošetilý z těch tří se s ním začal dohadovat, zatímco ten s vlasy střiženými k uším se ho snažil ze všech sil zastavit.

Kdyby byli trochu starší.

Kdyby například byli v Klausově věku, měl by pocit, že by je měl trochu víc poučit. Ale byli mladší než Klaus, ve věku, kdy je Loren považoval za děti.

Otočil se a ignoroval je, neboť jejich výchova nebyla jeho práce. Ale ten dobře stavěný chlapec s krátce střiženými blonďatými vlasy skočil před něj.

„Jmenuju se Ain, jsem vůdce této družiny. Prosím, nech mě ti poděkovat.”

„Nepotřebuju díky. Udělal jsem to z vlastní iniciativy. Nicméně byste si měli moudře vybírat místa, kde si budete povídat. Zvlášť když se se situací nedokážete vypořádat o vlastní síle.”

„O-omlouváme se. Pro změnu jsme se chtěli podívat, jaká je v baru atmosféra.”

Zdálo se, že měli své okolnosti, ale to nebylo něco, co by měl Loren vědět.

Prošel kolem Aina, co chtěl užuž říct něco dalšího, a vrátil se ke stolu, kde na něj bez ohlížení čekala Lapis.

„Vítej zpět, Lorene. Tentokrát jsi nic nerozbil.”

Po Lapisiných slovech, co mu řekla, jen co se vrátil, se Loren nervózně zasmál.

Kdyby mu dal pěstí nebo ho kopl, něco by rozbil, jak Lapis čekala. Ale Loren to také věděl.

„Kdybych platil poplatky a kompenzace pokaždé, když se něco stane, zdroje by mi rychle vyschly.”

„O tom není pochyb.”

„Ale stejně mě překvapuje, že se zaměřili také na družinu.”

„Vážně? Pokud je to tak... osud nás k nim možná zase brzy zavede.”

„Co to má znamenat?”

„Uvidíme. Nemám v to moc velkou důvěru, takže se na to asi budu těšit.”

Loren se podíval na Lapis, co pořád listovala jídelníčkem a nedokázala si vybrat, co si objednat, a povzdechl si. Pomyslel si, že to, o čem se zmínila, nebylo něco, na co by se měli těšit.

-----------------------------------------------

~ Loren kupodivu nic nerozbil, tedy nic, za co by musel platit. A z Lapis se stala věštkyně, protože je samozřejmě jasné, že se s těmi dětmi ještě setkají (3 ze 4 dostali jména)... ~ 

Hlavní stránka novely

<Předchozí>...<Následující>