ICDS - kapitola 118

Kapitola 118 – Hrabivost pohltí vše (5)

Změna byla dramatická. Cítil jsem ve své hlavě přítomnost někoho jiného a měl jsem pocit, jako by se mi tělo pomalu vzneslo. V další chvíli jsem dal právo ovládat mé tělo někomu jinému a vstoupil jsem do módu diváka.

Peruta bohužel neměl schopnost manipulovat elementály, takže je to odvolalo. Peruta nemohl použít mé profesní techniky nebo techniky mé vedlejší profese a ani nemohl použít Hrdinný úder. Dokázal použít jiné techniky.

| Vyčerpal jsi veškeré MP. |

| Vyčerpal jsi polovinu HP. |

| Za použití 18.790 MP a 12.545 HP jsi projevil Mytologického hrdinného ducha Perutu Rello Vatifou po dobu 26 minut a 57 sekund. |

„Nebylo to 29 dní. A navíc toto prostředí...”

[Peruto, nechám to na tobě. Se svojí silou je nedokážu zvládnout.]

Peruta se rozhlédl. Spatřil démona s jediným rohem a zkrvaveným bičem v ruce. Pak si prohlédl vlastní tělo a široce se usmál.

„Tohle není Země... Navíc jsi za tak krátkou dobu hodně vyrostl. To je dobře.”

Zdálo se, že si Shatuno z Perutova mumlání uvědomil, že se něco změnilo, neboť na něj namířil bičem.

„Pach tvé many je jiný. Kdo jsi?”

„Démone. Na Ediasu byli kdysi také démoni... V boji na život a na smrt nejsou slova důležitá... Jsi připravený?”

Aniž by Peruta použil Božskou rychlost, vyřítil se na Shatuna neuvěřitelnou rychlostí. Ten bičem spěšně vykryl Perutovo kopí, ale nedokázal ustát ten náraz a odletěl vzad.

„Jsi jiný než dřív!”

„Brzy bude stejně silný jako já!”

Peruta rychle bodl Kopím nenasytnosti. Ten modrý vír, co se ve spirále otáčel kolem jeho kopí, byl bezpochyby z Perutova okruhu, co v něm cirkuloval.

Takže toto je jedinečná technika kopí, co tkvěla za technikou Boj s kopím vysokého řádu! I když jsem věděl, že teď nebyla vhodná doba, ponořil jsem se do zdrcující prestiže, co Perutovy pohyby vytvořily. Ani nemluvě o tom, že jsem si dokonce myslel, že jeho Perutův okruh byl naprosto jiný než ten, co jsem používal já.

„Kuhat, správně! Teď mám pocit, že bojuju! Hadí dotyk!”

„Slabý útok jako tohle nebude stačit!”

Shatunův bič se v mžiku proměnil, letěl Perutovi ke krku, aby ho kousl jako živý had. Ale Peruta okamžitě stáhl chodidla a uhodil svým kopím po vertikále dolů a odrazil ten bič stranou. Modrý vír, co se donekonečna otáčel kolem jeho kopí, roztříštil hlavu hada na kousky.

„Mrtvý proud!”

Na to Shatuno čekal. Úlomky biče se nafoukly a explodovaly. Ten bič byl od začátku zbraň na jedno použití. Litoval jsem Bamirtuno, že přišla o život kvůli takové zbrani.

Bez ohledu na to, jak byl Peruta silný, používal mé tělo. A tak okamžitě vlil manu do svých nohou a skočil vzad, ve svých stopách vytvořil bouři. Ta exploze byla nepochybně velkolepá a mocná, ale bouře, co Peruta vytvořil, ji snadno vyhladila.

Zároveň s tím jsem měl na pilno s tím, abych pochopil projev a přeměnu many. Jeho znalost boje s kopím byla nepochybně vyšší než moje, ale ještě více šokující bylo to, jak manipuloval manou. Věřil jsem si, že se dokážu vyrovnat jeho umění s kopím, ale přirozená aplikace many v jeho technice s kopím bylo něco dalece za tím, co jsem viděl.

Kvůli tomu užití, co se neshodovalo s úrovní mého dosažení, jsem cítil, jak můj Perutův okruh skřípal, ale Peruta to přirozeně zjemnil svou rotační silou. Bylo to vskutku šokující. V dalším okamžiku znovu pozvedl Kopí nenasytnosti. Silný proud Perutova okruhu sbíral manu, nejenom z těla, ale také ze samotného světa. Kopí obklopilo oslňující modré světlo. Bylo to, jako kdybych se díval na konečnou verzi Bouře, u které jsem já používal jenom 300 MP.

„Zkus tohle!”

„Huhu, jako kdyby!”

Navzdory Perutově rychlému výpadu a útoku kopím Shatuno zničehonic vytáhl štít a bránil se. Ale po nárazu a chvilce tření se štít rychle poddal, rozdrtilo ho to a odlétl. S křupnutím to Shatunovi odťalo i paži od těla. Byl to dokonalý útok, zatímco Shatuno polevil v pozornosti.

„Kahak!”

„Jsi překvapivě slabý. Jakou máš vojenskou hodnost? Vojín?”

„Vojín? Ha... Ukážu ti moc vojína!”

Shatunova paže, co spadla na zem, vyletěla do vzduchu. V mžiku se nafoukla, až byla velká a černá a její špička ztvrdla. Proměnila se na podivnou zbraň podobnou kyji. Shatuno se té zbraně chopil svou zbývající rukou. Proč ji nezregeneroval? Měla jeho schopnost regenerace omezení?

Zranění z Perutových útoků se nedala zregenerovat. Spíš než jeho zručnost v boji s kopím jsem měl pocit, že to tajemství bylo za mocí vytvořenou kombinací Perutova okruhu a jeho umění s kopím. Ta touha naučit se jeho techniky mě doháněla k šílenství.

„Ďáblův pomocník!”

„Kuu, to jméno jsi vymyslel ty? Jak dětinské!”

Možná to bylo tím, že ta zbraň vznikla z jeho paže, ale sama od sebe se pohybovala a byla mocná. Poté, co Peruta jednou vykryl jeho útok Kopím nenasytnosti, vyhnul se mu. Démon zbraní uhodil do země a část hlíny se proměnila na kovovou tříšť a vystřelila vzhůru.

Z kovové tříšti sálala černá miasma a zaútočila na mě. Peruta se znovu odrazil od země a vytvořil další bouři. Zdálo se, že ho ten útok celkem překvapil.

[Ta zbraň je nebezpečná. Takhle zbraň obklopená mou aurou bude v pohodě, ale tvoje tělo takové štěstí mít nebude. Pokud tě to zatáhne, proměníš se na tuhle kovovou tříšť.]

[Nemůže to vykrýt mé brnění?]

[Může, ale jenom jednou nebo dvakrát.]

Peruta vypadal nonšalantně, jak si vyměňoval údery s Shatunovou zbraní, ale ustaraným hlasem zašeptal, co jsem slyšel jenom já. Pokud by Peruta dopustil, aby ho to zasáhlo, utržil bych nevyléčitelné zranění. I když to Peruta skrýval, zdálo se, že si Shatuno uvědomil jeho váhání, neboť útočil kurážněji a agresivněji.

„Přestaň utíkat!”

Shatuno se vyhýbal kopí sem a tam a útočil na mé tělo svou zbraní. Peruta četl trajektorie jeho útoků a odkláněl je kopím prosyceným rotační silou své many. Zatímco si takhle vyměňovali údery, Shatunova aura se dál zvětšovala.

Ze země se stala výheň kovové tříště a i ta tříšť na Perutu občas útočila a otravovala ho. Ačkoli ji Peruta bez větších obtíží srážel, bylo těžké říct, že to takhle půjde donekonečna. Pokud to takhle půjde dál, Peruta bude v nevýhodě.

„Co se stalo s tvojí sebedůvěrou?! Snaž se víc, Hrdino!”

„Hrdina je můj učedník a ne já! Vyjádřím úctu tvé síle, ale už se nechci zabývat tak špinavými útoky!”

Jelikož jsem měl Ukazovák Masového golema a v něm techniku Regenerace, tak moc jsem se netrápil, že bych přišel o části těla. Ale i tak jsem Perutovi poradil, aby mohl mé tělo snadněji zužitkovat.

[Peruto, můžeš použít Mistrovství těžkého brnění, Božskou rychlost, Sprint a Stopu vichřice.]

[Ta technika brnění mě nezajímá, ale můžeš mi vysvětlit, co dělají ty ostatní techniky?]

Co možná nejpodrobněji jsem mu ty techniky vysvětlil. Peruta vystřelil Bouři a vzdálil se od Shatuna a kývl. Pak se kurážně rozhlédl po bojišti. Většina démonů byla na prahu smrti a zbývající žoldnéři spolupracovali. To samé platilo o přeživších rytířích a mázích.

Peruta začal znovu bojovat.

„Jdeme na to. Stopa vichřice!”

„Ty!”

Peruta, co byl do teď v obraně, se vyřítil na Shatuna. Sprint, co mi umožňoval běžet rychleji, byla pasivní technika a automaticky se aplikovala na Stopu vichřice. Jelikož Peruta obdržel i mé tetování a účinky vybavení, Kopí nenasytnosti bylo obklopené silnou rotační silou. Střáslo vlnu kovové tříště, co k němu vyrazila, a udeřilo Shatuna zezdola nahoru.

„Kuaaak!”

Shatuno vyletěl několik desítek metrů do vzduchu! Ačkoli jsem měl techniky typu výpadu posílené, poslat velitele démonické armády kopím do vzduchu ukazovalo, jak mocný Peruta byl. Zároveň s tím se objevilo tornádo, co spojovalo zemi a nebe, a naprosto Shatuna spoutalo. Samozřejmě takhle spoutaný nezůstane dlouho!

„Hej, wyverne! Chvíli ho zdrž!”

„Ha, jaká arogance, nováčku!”

Peruta ignoroval odpověď žoldnéře, co jel na wyvernovi, a vystřelil k ostatním démonům. Stopa vichřice se nemusela použít v přímé linii. Samozřejmě by byla silnější a rychlejší, pokud se použila v přímé linii, ale Peruta za pomoci Perutova okruhu tak přirozeně měnil trajektorii Stopy vichřice. Rotační síla Perutova okruhu vlastně zvyšovala ničivou sílu Stopy vichřice.

„Kuk, to je přepadení!”

„Zastavte ho!”

„Ek, co to je!”

Démoni, co bojovali s žoldnéři, po Perutově výpadu znervózněli a snažili se ho zastavit. Ale Stopa vichřice byla mírně jiná, než když jsem ji používal já. Rotační síla Perutova okruhu pohltila Stopu vichřice a na hrotu Kopí nenasytnosti se shromáždil nezměrný proud ničení a neustále vybuchoval. Jednoduše řečeno, démoni nedokázali zastavit Perutovu moc, která dokonce pohltila i Shatunovy schopnosti. Jelikož jsem si věřil, že bych je porazil i bez Perutovy pomoci, pro Perutu to bylo snadné.

A tak se přeživší démoni začali jeden po druhém vznášet ve vzduchu, každý byl lapený v tornádu, co bylo podobné tomu, v kterém byl Shatuno. Zajímavé bylo, že letěli k Shatunovi, co se snažil prolomit z vlastního tornáda, a narazili do něj.

Shatuno ignoroval wyvernovy plameny a měl užuž uniknout z tornáda. Ale když se srazil se svými spojenci, tornáda, co je svazovala, se spojila do jednoho a tlačila je ještě víc do vzduchu. Jak se sráželo víc a víc démonů, tlačilo je to výš a výš. Bylo to jako sledovat spájení tornád a vytváření větší pohromy.

„Cože, je vážně začátečník?”

„Hlupáku, copak nevidíš ten rozdíl v ničivé síle?”

„Vypadá to, že v sobě někoho manifestoval. Existovala technika s takovým účinkem?”

„Ten mizera! Vzal mi moji kořist!”

„Nelži. Vím, že jsi zvažoval, že utečeš Návratem.”

„Chlapci, zaútočte na něj, zatímco jsou ve skupině!”

Poté, co všechny nepřátele vystřelil do vzduchu, povzbudil žoldnéře, rytíře a mágy a tvářil se, jako kdyby zrovna zasadil vítěznou branku. Pak pokrčil kolena. Jak jsem pocítil ten mocný proud vzduchu, co se shromáždil kolem Peruty, zachvěl jsem se. Tenhle chlápek! Proměnil Stopu vichřice na naprosto jinou techniku!

„To je jedno! Útok!”

„Vzdouvající se oheň!”

„Chcípněte, vy démoničtí mizerové!”

Ze země vystřelily tucty aur a magie. Při jejich levelu měl dokonce i průzkumník, co se specializoval na boj zblízka, aspoň jeden útok na dlouhou vzdálenost. Zdálo se, že majitel wyverna posílil wyverna svou mocí, neboť vychrlil bílé plameny jako Hwaya. Ve vzduchu se ozývaly ustavičné výbuchy jako ohňostroj.

A tehdy Peruta vyskočil.

„Božská rychlost.”

| Za použití 10% své many se tvá rychlost na 3 sekundy znásobí o 1.000%! |

Nevěděl jsem jak, ale Peruta přesunul moc větru ze závěrečného úderu Stopy vichřice pod své nohy a použil silnou rotační sílu Perutova okruhu, aby ji nechal vybuchnout. Hned poté použil Božskou rychlost, aby se urychlil, a výsledek se těžko popisoval slovy.

„Huaaaaaa!”

Tělo mi vystřelilo tak rychle, až mě překvapilo, že se kvůli tomu otřesu nezničilo. Měl jsem pocit, jako že z té senzace omdlím, ale Peruta se zdál v pohodě a dokonce stáhl kopí vzad. Kuk, myslel jsem si, že v síle vůle s nikým neprohraju, ale když si pomyslím, že jsem užuž omdlel kvůli takovému otřesu.

I během toho, co jsem zpytoval sám sebe a sbíral své soustředění, Peruta dál letěl výš a výš.

Na konci Perutovy dráhy byli démoni, co tam byli bezmocně shromáždění. Shatuno, co měl nohy svázané kvůli démonům, co k němu byli natisknutí, spatřil, jak se k němu Peruta blížil. V očích mu problýsklo a máchl svou zbraní. V cestě mu stáli ostatní démoni.

„Kuak!”

„Obětujte se pro budoucnost démonické armády!”

Když si pomyslím, že v této situaci obětoval vlastní podřízené. Zatímco Peruta doširoka rozevřel oči, jeden z démonů se proměnil na vlhký tér a srazil Perutu z nebe. Tentokrát jsem byl připravený přijít o jeden úd. Zatímco jsem se připravoval použít regeneraci, Peruta vyjevil svůj konečný tah.

„Obětovat vlastní podřízené! Před Bohem války není větší neúcty!”

Peruta s hřmícím řevem vystřelil své kopí. Ta moc, co Perutu vytlačila do jeho nynější výšky, přímo vtekla do hrotu kopí a způsobila explozi. Bylo to jako výstřel z brokovnice, ta exploze, ke které došlo na hrotu kopí, ten tér okamžitě vyhladila a pokračovala k nahloučeným démonům. Ačkoli se démoni ze sebe pokusili vymáčknout magii a vytvořit bariéry, nedokázali zastavit Perutovu moc.

Došlo k velkému výbuchu.

| Kritický úder! |

[Démoni by měli mít kosti, ne?]

„Pravděpodobně.”

Vyměnil jsem si s Perutou celkem hloupou hlášku a začali jsme padat. Věděl Peruta, že spadneme? Musel to vědět, ne? Peruta mě pak svým mumláním zklamal.

„Kruci, zapomněl jsem, jak se dostat dolů.”

[Peruto?!]

„Když se příliš soustředím na bitvu, stoupne mi tlak... Už to je dlouho, co jsem skutečně bojoval, takže si nemůžu pomoct, že to má takový vedlejší účinek. Ale díky tobě jsem si ten boj užil. Teď ničeho nelituju.”

[Neříkej to, jako kdybych měl zemřít, Peruto!]

„Samozřejmě žertuju. Smrt by teď byla otravná. Neboj se, přistaneme jen s jedním zlomeným údem.”

[Takže jeden úd bude určitě zlomený...]

Když jsem si povzdechl, někdo mě ve vzduchu chytil. Wyvern žoldnéře ve středním věku mě svými drápy popadl za hlavu.

„Nováčku, nevím, kdo tě posedl, ale dobrá práce. Upřímně řečeno, ten velitel démonů byl ze všech nejnebezpečnější.”

„No, díky.”

Wyvern rychle přistál a v bezpečí mě postavil na zem. Žoldnéři a rytíři byli pospolu a léčili si zranění.

„Dobrá práce, nováčku!”

„Ta technika nebude pokračovat věčně, co?”

„Ten pocit je už trochu jiný než předtím. Vypadá to, že to udržuje svou manou.”

„Hej, pokud máš čas analyzovat nováčkovu techniku, vyleč mi tu moji zpropadenou nohu.”

„Přestaň si stěžovat. Hoj, ty paladine támhle!”

Žoldnéři nahlas mluvili a chvástali se. Jelikož jsme se s jejich pomocí dokázali postarat o démony, mohl jsem se na ně vesele dívat. Jelikož rytíři byli všichni paladinové z Řádu Mitara, léčili se navzájem i žoldnéře.

[Budeme muset znovu zavolat Ludii.]

„Nevím, kdo je Ludia, ale to bys neměl.”

[Proč?]

„Není to očividné? Ještě to neskončilo.”

Zrovna když se zdálo, že bitva skončila, atmosféra ztuhla. Okamžitě poté jako na důkaz toho, že měl Peruta pravdu, se z nebe ozvalo znepokojivé svištění.

[Ku... Když si pomyslím, že musím odhalit své skutečné tělo. Až příliš jsem na lidi shlížel...!]

Všichni jsme se otočili po směru toho hlasu. Na nebi jsme spatřili okřídleného netvora s velkým tělem a jednou paží.

[Všechny vás pohltím! Radujte se, můžete se stát krví a masem mé maličkosti, velitele Shatuna!]

Byl to začátek druhé bitvy.
-----------------------------------------------

Autorova poznámka:

Chtěl jsem to v této kapitole ukončit, ale nemohl jsem. Jak vidíte, tato kapitola je 160% délky normální kapitoly, takže jsem se vážně hodně snažil! Ale prostě to nešlo. Musel jsem ukázat sílu velitele démonické armády a Perutův boj proti němu. Doufám, že se vám to líbilo! V příští kapitole to uzavřeme a půjdeme útočit na démonickou armádu!

-----------------------------------------------

~ Líbilo, líbilo, jedna z nejoblíbenějších bojových scén. Moc pěkné. Ovšem co ten špeh? Nevypořádáme se nejdřív s ním a potom teprv útočit na démonickou armádu? ~

~ V další kapitole budeme každopádně pokračovat v bojování. Shin (pod vedením svého mistra Peruty) se ještě víc předvede a nakonec se všichni nadlábnou. No... a Shin nakonec něco získá. Ale co (či kdo) to přesně bude, to si budete muset přečíst sami. ~

<Předchozí>...<Následující>