ICDS - kapitola 126

Kapitola 126 – Ty ve Světě západu slunce (4)

| Oblékl sis sadu Wendiga. Magie a Mrštnost +25. Když máš na sobě sadu Wendiga, můžeš jednou denně použít Ledový dotyk. |

| Při Ledovém dotyku můžeš ve svých rukách shromáždit extrémní mrazivou energii. Při útoku na nepřátele to ignoruje odolnost nepřátel a zmrazí je, ale v závislosti na své odolnosti se mohou po 5 sekundách z vlivu vymanit. |

„Hm, aha.”

Impozantně jsem kývl v reakci na zprávu informační slečny a pak jsem si sundal ten kožešinový plášť, neboť v něm bylo dráždivě horko. A pak zatímco jsem si Ledový dotyk uložil na pozici 10. hodiny, jsem přemýšlel: Jak mám tuto techniku použít? ...Počkat.

„Pokud použiju Božskou rychlost a 3 sekundy budu mlátit nepřítele a pak než Božská rychlost vyprchá použiju Ledový dotyk a můžu ho mlátit dalších 5 sekund!”

Dohromady budu mít 8 sekund, kdy budu moct nepřítele po libosti mlátit! A navíc jsem tuto mrazivou energii nemusel používat jenom z blízka. Musel existovat způsob, jak ji nějak použít spolu s Ruyue. Všechny techniky Pánů podlaží byly přece jenom užitečné.

„Dobrá... Je na čase ji kontaktovat.”

Vytáhl jsem dopis, co jsem vždycky měl u sebe. Ciara Kenexová. Nevěděl jsem, co ode mě chtěla, i když jsem si ten dopis přečetl třikrát. Když jsem se rozhodl, uvedl jsem svůj plán v praxi. Jakmile jsem se rozhodl, že něco udělám, neváhal jsem. To byla moje osobní filozofie.

Druhého dne jsem svolal svou rodinu včetně Yuy, co se mnou stále nemluvila, a řekla jsem jim, že musím jít do Ameriky. Yuin výraz tedy stál za to.

„Zase?!”

„Poslední dobou máš vážně napilno, synu. Takhle zhubneš.”

„Jsem v pohodě. Vážně jsem zhubl, ale také jsem o hodně silnější.”

„Hm, Amerika... Půjdeš do toho kaňonu, kde se objevují wyverni?”

„Otče, chceš jít se mnou?”

Otec o tom překvapivě vážně přemýšlel a pak zakroutil hlavou. „Ne. Kdyby to bylo jindy, šel bych, ale skoro jsem pokročil ve svém boji s kopím... Slyšel jsem, že wyverni jsou silní. Dávej si pozor a nenech se zranit.”

„Ludia má léčebné schopnosti. Jelikož budeme spolu, není třeba se bát.”

„Palludia pojede taky?!”

Zdálo se, že Yuin hněv vystoupal až do nebe. Pak zakřičela: „Začnu chodit do kostela!”

„Yuo?!”

„Taky chci být kněžka!”

Yuo, i kdyby se z tebe stala jeptiška, nemyslím si, že se můžeš stát kněžkou, co používá svatou magii. To jsem si v duchu pomyslel a položil jsem ruku Yuě na hlavu. V hněvu se mi ji snažila sundat, ale než se jí to podařilo, řekl jsem: „Díky, že ti na mě záleží, Yuo.”

„Uk!”

„Pokud se staneš Osvícenou, pak tě nenechám doma samotnou.”

„A co takhle průzkumnice kobky?”

„Bez schopnosti boje nemůžeš stoupat kobkou. Pokud dosáhneš Osvícení, můžeme si o tom promluvit.”

„Uuu...”

Zdálo se, že se s tím Yua smířila, neboť se zamračila a přikývla. Díky bohu!

„Dobře. Přinesu ti z Ameriky dárky, dobře?”

„Nejsem dítě, nesnaž se mě ukonejšit dárky. Nenávidím tě, brácho.”

„Kuk.”

Zdálo se, že bylo třeba víc času, než Yuin hněv budu moct ukonejšit.

[Taky půjdu.]

„...Hwayo?”

[Předtím jsi mi přišel na pomoc, takže s tebou půjdu do Arizony.]

Když jsem Hwaye řekl, že budu chvíli v Americe, řekla, že půjde se mnou, takže jsem byl znepokojený. Jelikož její důvod dával smysl, znervóznilo mě to ještě víc.

„Ne, to bylo jiné než tohle. Vím, že jdu do Plošné kobky řádu S, ale není to tak, že se ocitnu v nějaké nebezpečné situaci. Nemusíš se obtěžovat.”

[Ale nebude to snazší, když tam budu?]

„To je pravda, ale... Jsi britský uživatel schopností. Pokud přijdeš, možná to vezmou jako britskou pomoc.”

[Ne, jasně řeknu, že se účastním jako kamarádka Hřmícího rytíře.]

„Tím myslíš, že z toho neuděláš obchod mezi Amerikou a Británií?”

[Ne, neudělám. Británie nepochopí mou cenu, dokud jim to neukážu.]

Když to řekl někdo tak vlastenecký jako Hwaya, překvapilo mě to. Brightman ji vážně musel naštvat.

Napůl překvapený jsem pokračoval v řeči: „Upřímně řečeno mi budeš překážet.”

[To je příliš upřímné! Taky jsem zesílila! A navíc mám obranné vybavení legendárního řádu, takže jsem dokonale eliminovala svou slabinu. Až mě uvidíš, nebuď překvapený! Za dva dny nám připravím letadlo, takže se připrav!]

S tím Hwaya zavěsila. Alespoň byla celá natěšená vyrazit... S tím jsem si povzdechl. Neměl jsem na výběr a musel jsem uznat, že pojede.

Naštěstí YeEun v pořádku porazila Smrťáka s Ludií a Ellosovou družinou. Jelikož se Ludia prolomila na 41. podlaží a dokonce získala novou schopnost, rozhodl jsem se ji vzít s sebou do Ameriky, jak jsem slíbil.

A ten slíbený den nastal.

„Shine, ahoj!”

„...Ech?”

Před domem na mě čekal jeden nezvaný host.

Otočil jsem se na Ludii a dožadoval jsem se vysvětlení. Ludia mi zabořila tvář do zad a jak odpovídala, vyhýbala se mému pohledu: „Ř-řekla, že půjde. Nemohla jsem s tím nic dělat. Ani jsem jí o tom nechtěla říct.”

„Shine, jsi tak ošklivý. Měl jsi mě zavolat, pokud jdeš někam, kde je tak nebezpečno!”

„Ale jsi slabší než já.”

„Při stoupání kobkou jsem zesílila, takže jsem chtěla taky lovit wyverny! Jen tak mimochodem, Palludio, můžeš se k Shinovi přestat tisknout? Slyšela jsem, že vy dva jste jenom kamarádi!”

„Pche.”

Ludia na YeEunin planoucí pohled zareagovala svým zvláště chladným pohledem. Zároveň s tím jsem YeEun poslal zprávu, co slyšela jenom ona.

[Řekl jsem ti, že Ludia si prochází zvláštními okolnostmi.]

[Ale je otravné ji takhle sledovat!]

[Chceš jít domů?]

„...Tsk.”

Zdálo se, že to YeEun konečně pochopila. Tak nějak mi jí bylo líto, takže jsem se rozhodl, že jí dám dárek na udobřenou. S tím jsem spolu s Ludiou a YeEun vyrazil na letiště. Už jsem odmítl nabídku Ciary Kenexové, že mi připraví dopravní prostředek. S Hwayou jsme si slíbili, že se tu setkáme, a bude na nás čekat soukromé letadlo. Jak se dalo čekat, když jsem dorazil na letiště, Hwaya už tam čekala. Bylo očividné, že použila nějakou magii, co ostatním lidem kromě mě zabraňovala si jí všimnout.

„Dlouho jsme se neviděli, Shine... Och?”

„Jo, vážně to bylo dlouho, Hwayo. Promiň, zapomněl jsem ti říct o svých kamarádkách. Obě to jsou uživatelky schopností a průzkumnice kobky.”

Jakmile Hwaya spatřila Ludii a YeEun, oči se jí doširoka rozevřely překvapením. Ale překvapenější byly Ludia a YeEun, neboť si Hwayi všimly, až když jsem na ni promluvil. Ty dvě na Hwayu drze ukázaly prstem a zakřičely:

„T-to je Ye Hwaya, že? Ye Hwaya!”

„Viděla jsem ji v televizi!”

„To je moje korejské jméno. I když teď zůstávám v Koreji, jsem Britka. Hwaya Mastifordová. Jsem průzkumník Druhé kobky a Shinova kamarádka.”

Zdálo se, že Hwaya byla na takové reakce zvyklá, neboť se v povzdechem představila. Ludia a YeEun zareagovaly odlišně.

„Shine, ty... kdy ses skamarádil s někým jako ona...? Uk, ne, nedostává se mi ve všech ohledech...!”

„Palludia. Mám příjmení, ale zrovna teď ho nepoužívám. Shin je... můj kamarád. Prozatím.”

Po Hwayině představení si YeEun ovinula hlavu rukama a v agónii si dřepla, zatímco Ludia se zlehka usmála a nadmula svou neexistující hruď při představení. Ech? Ludia, ona... Ech? Kdy tohle... Ech?!

„Aha. Kamarádka 'prozatím'... Hm, dobře. Ráda tě poznávám.”

Hwaya se na Ludii mírně usmála a zaklepala na schody ke svému letadlu.

„Shine, nikdo jiný nepřijde, že?”

„Uch, ne.”

„Tak pojďme. Brzy vzlétne skunkové letadlo. V hovoru můžeme pokračovat po vzlétnutí. Stejně poletíme minimálně sedm hodin.”

Zatímco jsem byl zmatený kvůli Ludiině nevysvětlitelné změně, Hwaya nás pobídla na palubu. YeEun také vypadala, že byla mírně mimo realitu, neboť se po schodech potácela.

„J-jsem ve Hwayině soukromém letadle...”

„Shine, pojďme.”

Ludia se do mě zahákla a táhla mě s sebou. Když jsem si teď uvědomil tu změnu v Ludii, nad tou senzací, co jsem paží cítil, jsem se zachvěl. Můj ty bože, nebylo možné, aby tohle bylo umělé... Muselo to být od přírody! Když jsem po schodech vystoupal stejně šokovaný jako YeEun a nastoupil do letadla, Hwaya, co kráčela vedle mě, se mě šeptem zeptala: „Takže na Zemi by mělo být jenom šest průzkumníků. Jak vysvětlíš to, že jsi přivedl dva průzkumníky?”

„To můžu vysvětlit později.”

„Jo, určitě si to vyslechnu, až budeme sami, takže se připrav.”

„Shine!”

Když jsem stál bez hnutí a poslouchal Hwayu, zavolala na mě Ludia a zatahala mě za paži. Hořce jsem se usmál a Hwaya se zasmála s přimhouřenýma očima.

„Shin neuteče. Nemusíš na něj volat. Nebuď tak nervózní.”

„...!”

Hwaya a Ludia si chvíli vyměňovaly pohledy. Byl to boj o moc? Mohl by tohle být ten ženský boj, o kterém jsem do teď jenom slýchal? Takový, co při prvním setkání rozhodne, kdo je té druhé nadřazená? Když jsem teď o tom přemýšlel, ani Ludia, ani Hwaya by neměly mít ve vzhledu sobě rovnou. Hwaya byla na Zemi proslavená svou krásou a Ludia se brala jako jedna z největších krásek v kobce.

Bylo téměř nemožné objektivně posoudit vzhled člověka, ale čistě ve vzhledu by pro mě bylo těžké najít někoho, kdo byl krásnější než Hwaya a Ludia. Jelikož se ty dvě setkaly, pravděpodobně bylo normální, že na tuhle věc měly svůj vlastní názor.

Při pohledu na to, jak si vyměňovaly pohledy, jsem sebou trhl, ale brzy jsem Ludii pobídl, aby pokračovala v chůzi.

„Ludio, pojďme si sednout.”

„Hm, počkej... Mastifordová, nemám tě ráda.”

„Já to cítím stejně, Palludio.”

Obě se usmály. Byl to takový ten druh úsměvu, z kterého sálal mráz. Protože jejich úsměv byl téměř naprosto stejný, skoro mi naskočila husí kůže. Ale tuto atmosféru, co se podobala situaci, kdy Wendigo použil svůj Ledový dotyk, brzy rozpustil něčí hlas.

„Shine, je tu nápojový bar! Myslíš, že tu mají i hranolky?!”

YeEun, vážně se mi líbí, že se za žádných okolností neměníš... S povzdechem jsem odpověděl: „Víš, ani ses ještě nepředstavila Hwaye.”

„Ach, správně. Já jsem Su YeEun. Ráda tě poznávám.”

„Huhu, taky tě ráda poznávám. Myslím, že s tebou budu vycházet.”

„T-to je čest! Uu, ale cítím se rozpolceně...”

Přesně takhle jsme my čtyři vyrazili do Arizony. Ciara Kenexová na mě bude čekat u kaňonu Antelope. Bude vědět, že jsem je vzal s sebou? Se svou zvláštní schopností možná ano. Se širokým úsměvem jsem se hlavou opřel o sedadlo.

Budu v Arizoně, až se vzbudím? Jak Ciara Kenexová věděla, že jsem Hrdina? Ví o Hrdinech víc než já?

Možná že ví, proč a jak jsem se stal Hrdinou.

Jak jsem přemýšlel o otázkách, na které jsem prozatím neměl odpověď, pomalu jsem zavřel oči.

Slyšel jsem hučení, jak skunkové letadlo vzlétlo.
-----------------------------------------------

 Autorovy poznámky:

Osvícení je úžasné!

-----------------------------------------------

~ Kdyby to někomu nedošlo, Shin si najednou (!) všiml, že Ludia "vyrostla" i v oblasti prsou. Jak moc musí být soustředěný (..zabedněný..), aby si toho nevšiml? ~

~ Tahle kapitolka je obzvláště věnovaná všem těm úžasným lidičkám, kteří poslali hrníček kávy. ~ 

<Předchozí>...<Následující>