ICDS - kapitola 127

Kapitola 127 – Tým Revival (1)

Můj první dojem z kaňonu Antelope byl asi takový.

„Není tohle Grand Canyon?”

„Shine, pomysli na jezero Windermere. Říkáš se, že kobky vyššího řádu projdou značnou teraformací.”

„Je to majestátné...”

„Hm? Copak všechny kaňony nejsou takhle velké?”

Kaňon Antelope byl proslavený svými úzkými cestami, co se utvořily erozí pískovce, a světelnými paprsky, co zářily ze shora.

Ale nynější kaňon Antelope byl tak široký, že by se tu dal hrát fotbal, a jeho nádherné chodby vytvářely podivné formace. Nebylo by nic divného, kdyby se tu objevil golem. Navíc byl neuvěřitelně velký. Nedokázal jsem říct, kde ten kaňon končil. Ačkoli s tím možná mělo co dělat to, že teď byla noc.

„Och, kdo to je?”

„Hwaya Mastifordová a Hřmící rytíř. Jsou slavní. To oni pokořili Plošnou kobku v Británii.”

„Ani Amerika je nemůže ignorovat. Ale nemyslel jsem si, že přijdou.”

Před autem u vchodu do kaňonu byla skupinka několika uživatelů schopností. Jasně jsem slyšel jejich šeptání. To byla moc 300 tisíc zlatých.

„Ale jsou tu další dvě dívky. Obě mají masky.”

„I Hřmící rytíř má masku. Pravděpodobně jsou přátelé.”

„Není sám? Začínám být víc a víc zvědavý, kdo to je.”

„Mohli by být podřízení Ohnivé čarodějky. Povídá se, že Hřmící rytíř se u jezera Windermere objevil jen proto, že je podřízený Ohnivé čarodějky.”

„Shine, půjdu ty hlupáky spálit.”

„Jen je nech mluvit. Nemusíme se starat o takové slabochy.”

Hwaya byla nespokojená s šeptáním uživatelů schopností, a tak na dlani vytvořila plameny, ale já ji uklidnil. Já hledal něco jiného. Od vytvoření Plošné kobky uplynulo pár měsíců. Stejně jako u Hřbitova nad jezerem i tady bylo nad kaňonem několik budov, co ničily jeho přirozenou scenérii. Měl jsem podezření, že člověk, co na mě čekal, byl v jedné z těch budov.

Jak jsem čekal, zanedlouho poté, co jsme přijeli, mi v hlavě zazněl hlas.

[Přišel jsi. To jsem ráda. Pokud to nevadí, můžeme se hned setkat?]

Byl to hlas mladé a křehké dívky. Vzpomněl jsem si, že ve svém dopisu psala, že dokáže použít telepatii. Ale nevěděl jsem, jak jí odpovědět.

[Pokud ti to nevadí, jednou kývni hlavou.]

Kývl jsem hlavou. A ona okamžitě odpověděla.

[Přijď na ubytování. Pokoj 1301, budu tam čekat.]

S tím se ta telepatie ukončila. Vedl jsem své společníky, co se na mě zvědavě dívali, na ubytování. Přitom jsem jim to vysvětloval: „Kontaktovala mě telepatií. Vy jste nic neslyšely?”

„Ne, vůbec.”

„Je to jako systém zpráv mezi průzkumníky kobky?”

„Je to trochu jiné. Zprávy z kobky mi zní v uších, ale tahle mi zněla v hlavě.”

„Uk, to nezní příjemně.”

V budově nebyl žádný výtah. Jinými slovy jsme museli až do 13. patra jít pěšky. Jelikož Ludia se odmítla odháknout z mé paže, bylo to trochu nepříjemné. Ale Hwaya, co na sobě měla dlouhé šaty, co se na chození po schodech nehodily, se zdála víc podrážděná.

„Kuk, tuhle holku nemám ráda...! Říkat mému kamarádovi, aby přišel, jak se jí zachce, a dokonce mě nutit chodit do takových schodů...!”

„Ludio, můžeš mě pustit? Takhle se do schodů jde těžko.”

„Ne.”

„Čtyři slepá místa, sedmnáct bodů... Pokud tu nainstaluju pasti...”

Než jsem se nadál, YeEun analyzovala budovu a mumlala jako nějaký odborník na bomby. Zatraceně, chtěl jsem předstírat, že tyhle lidi neznám! Na každém patře jsem cítil, jak mě probodávaly pohledy lidí, a vinil jsem z toho nebesa.

Když jsme dorazili do 13. patra, bylo tam na rozdíl od ostatních podlaží nesmírné ticho. Nikdo tam nechodil a chodba dokonce vypadala jinak. Hwaya naklonila hlavu ke straně a ohlédla se zpět na schody do 12. patra. Pak s jasným výrazem jednou tleskla.

„Tohle je bariéra. Bariéra proti rozpoznání. Druh podmíněné bariéry.”

„Promiň, ale můžeš to vysvětlit tak, abych to pochopil?”

„Je to bariéra, co brání vstoupit do 13. patra lidem, co o něm neví.”

Byla to vskutku jednoduchá, a přesto výjimečná bariéra. YeEun a mě to jen mírně překvapilo, ale Ludia vypadala šokovaně a zeptala se Hwayi:

„Takovou magii vysokého řádu používají takhle?”

„Vysokého řádu? V moderním systému magie to není tak těžké.”

„Uuk...!”

Bez mého vědomí se Ludiiny ztráty zvýšily. S hořkým úsměvem jsem zaklepal na dveře pokoje 1301.

[Je otevřeno, Hrdino. Pojď dál.]

Proč používala telepatii, když jsme byli v doslechu? Otevřel jsem dveře. Přede mnou se objevil velký obývací pokoj a za oknem kaňon Antelope, co se proměnil na velký kaňon. Také jsme na noční obloze viděli létat několik wyvernů a uživatele schopností, co s nimi bojovali.

Zároveň jsme spatřili malou dívku, co seděla na židli.

[Ráda vás poznávám, Hrdino a jeho společníci.]

Ta dívka vstala a uctivě se poklonila.

[Jsem Ciara Kenexová. Můžete mi říkat křestním jménem.]

Po jejím představení jsem okamžitě věděl, proč se nemohla tak snadno pohybovat.

Zakřičel jsem: „Jsi děcko!”

[Letos mi je 12. Akorát mám trochu zpožděný vývoj.]

„12 let je pořád děcko, víš...” zamumlala YeEun šokovaně.

I Ludia a Hwaya se tvářily šokovaně. Co se mě týče, jen co jsem ji spatřil, všiml jsem si něčeho jiného.

„...Ty nevidíš?”

[Narodila jsem se slepá. Nejdřív jsem neslyšela a ani nemluvila, ale jak jsem rostla, uši se mi naštěstí otevřely.]

I při pozdravu měla oči zavřené. Kvůli tomu jsem se na to zeptal, ale nemyslel jsem si, že to vlastně uhodnu. Byl to důvod, proč k nám mluvila telepaticky?

Naštěstí jsme ji všichni slyšeli. Pravděpodobně nás viděla podobnou schopností jako její telepatie.

Co se vzhledu týče, byla celkem roztomilá. Její kouzelné černé vlasy byly trochu jiné než u Korejců, ale v prstýncích jí dosahovaly k pasu. Se svou malou postavou a bílou pletí vypadala vážně jako panenka.

Hwaya se po Ciařiných slovech zatvářila soucitně, ale brzy ten výraz vymazala. Pravděpodobně si myslela, že to je hrubé. Jako kdyby se té myšlenky chtěla rychle zbavit, rychle se zeptala: „Dobrá, jelikož jsi sem Shina zavolala, můžeš nám říct, proč je Shin Hrdina? Taky mě to celkem zajímá.”

V letadle jsem to už Hwaye a YeEun vysvětlil. Ačkoli si ze mě nejdřív dělaly legraci, Ludia se naštvala a řekla jim o svém světě. Poté se o mě Hwaya a YeEun víc bály. Věděl jsem, jak bylo otravné a nebezpečné být Hrdinou, ale přišlo mi to jako problém někoho jiného. Dokud kvůli tomu nezačaly jančit. A kvůli tomu jsem se dokonce i já začal cítit trochu divně.

[Hrdino, ony jsou...?]

„Jo, můžeš jim věřit. A neříkej mi Hrdino. Říkej mi Shine.”

[...Rozumím, Shine. Takže začnu od začátku. Od první chvíle, co jsem došla osvícení. To bylo před 3 lety...]

„Počkat,” přerušila ji Hwaya okamžitě. „Ke Dvěma Měsícům došlo před dvěma roky a dvěma měsíci. 3 roky? To je nemožné!”

[Ale já jsem došla osvícení před 3 lety.]

„Cože...?”

YeEun a já jsme pochopili, co myslela, trochu pozdě a taky nás to šokovalo. Co to říkala? Došla osvícení před Dvěma měsíci? A ještě k tomu 2 roky před tím! Ačkoli chtěla Hwaya něco říct, natáhl jsem se k ní, abych ji zastavil. Věřil jsem, že to Ciara vysvětlí.

Také řekla, že došla osvícení díky věšteckému snu. Dospěla a stála vedle mě. Také tam bylo nespočet jiných lidí a obrovští nepřátelé. Ve svém snu lidem říkala, kdy a v jakém počtu se netvoři objeví a jak budou silní. Odpor proti netvorům se soustředil kolem ní.

[Možná to je tím, že je moje schopnost stále nedostatečná, ale její dosah je jen zhruba na pokrytí jednoho města.]

„To je úžasná schopnost, zvláště v této době, kdy útoky netvorů sestřelují dokonce i satelity. Pokud se tvoje schopnost vážně zlepší na úroveň z tvého snu...”

[Hrdina byl mezi nimi ten nejsilnější a nejzářnější.]

„Nemusíš mi pochlebovat.”

[Po tom snu jsem začala být citlivější vůči lidské přítomnosti. Cítila jsem jejich nepřátelství vůči mě, jak byli silní, jaký měli potenciál... Před Dvěma měsíci na tomto světě samozřejmě nebyli žádní netvoři a žádní uživatelé schopností, takže to nebylo tak užitečné.]

To tím nemyslela. Den poté, co získala svou schopnost, znovu měla několik stovek snů.

„...Počkat. Několik stovek?”

[Ano. V mých snech jsem viděla nespočet částic světla. Bylo tam nespočet podivností.]

„Nespočet podivností...?”

[A ten sen pokračoval. Celé 2 roky jsem viděla a zakoušela stovky tisíc schopností. Světy a prostředí jiné než Země. Bojovali spolu navzájem, démoni, vetřelci, mimozemský hmyz, brouci, co žili v mysli, netvoři, co žili v elektromagnetických vlnách, orkové s mnohými mutacemi, padlá skupina draků, co přišli o svou inteligenci, a další.]

„Tomu nerozumím...”

Ne, myslím, že jsem to chápal. Problém byl v tom, že jsem to chápal. Pokud mluvila pravdu, bylo by to vážně absurdní.

[Jednoho dne jsem brzy večer usnula. Měla jsem sen a setkala jsem se s někým, kdo mi dal část své moci.]

„Moci světa?” řekl jsem prázdně.

Zatraceně, měl jsem pocit, že jsem to chápal. Ačkoli to bylo na nic, myslím, že jsem to věděl.

[Moc našeho světa je obzvláště velká. Mluvil o nevysvětlitelných věcech jako Svět původu nebo Svět konce.]

„Kdo je on?”

[To nevím. Mohl by být ztělesněním světů nebo možná jen Země. Já vím jenom to, že se bál, že netvoři ukradnou moc tohoto světa a že lidé ze Země nebudou mít moc jim vzdorovat.]

„...”

[A tak moc světa rozdělil na dvě. Menší část, co byla stále nutná k udržení tohoto světa, byla dána Hrdinovi. Větší část, co byla ryzejší, byla dána mě. Samozřejmě byla příliš velká na to, abych ji nesla sama.]

Když jsem si to vyslechl až sem, zeptal jsem se: „Ty... stvořila jsi uživatele schopností?”

A ona odpověděla: [Ano, Hrdino.]
-----------------------------------------------

Autorovy poznámky:

Huu, jedno tajemství odhaleno.

Správně, Ciara byla mladá! (Bang!)

Dělám si srandu, samozřejmě. Jsem si jistý, že všichni chápou, že to tajemství, o kterém jsem se zmínil, se netýkalo tohohle. Každopádně po tomhle doufám, že se nikdo nezeptá, jestli je Ciara hrdinka...

Toto je začátek nové kapitoly. Jakmile promluva s Ciarou skončí, uvidíte Shina a jeho společníky zářit mezi wyverny a novými uživateli schopností.

V minulé kapitole se mi kvůli dívčím vztahům dostalo mnoho kritiky a také hodně povzbuzení. Myslím, že to všichni řekli kvůli tomu, že mají rádi tento příběh a jeho postavy.

Jak jsem řekl už dřív, ne každý může být šťastný. Občas v tom byly samozřejmě dobré rady! Nicméně... příběh se bude ubírat takovým směrem, o kterém si myslím, že je nejlepší.

Pokud se vám na tom něco nelíbí, je mi to líto, ale doufám, že si tuhle novelu budete dál užívat. Pokud vám můžu slíbit jedno, pak že budu šťastný, pokud budete dál pokračovat s tímto nedokonalým autorem.

Takže uvidíme se zítra!

-----------------------------------------------

~ Tak se to celé zamotává, v další kapitole ještě další vysvětlování, konflikt a pak Shin půjde upustit páru, přece jenom má poblíž příhodný cíl. Ovšem to zase ve čtvrtek! ~ 

<Předchozí>...<Následující>