ICDS - kapitola 123

Kapitola 123 – Ty ve Světě západu slunce (1)

Když se mnou Ludia přišla na Zemi, setkání s mou rodinou byla první situace, s kterou se musela vypořádat.

„Och?”

„...J-jsem zpět.”

Jakmile jsme s Ludií vyšli z mého pokoje, narazili jsme na moji matku, co šla po schodech s vysavačem. Jakmile nás spatřila, neuvěřitelně se jí rozšířily oči a ztuhla. Brzy s klidným výrazem položila vysavač na zem, otřela si ruce do zástěry a přišla ke mně. Položila mi ruku na rameno a zašeptala: „To je moje snacha?”

„To je moje kamarádka.”

Naštěstí jsem tuto její otázku čekal, takže jsem jí dal okamžitou odpověď.

Ale Ludia naklonila hlavu ke straně a promluvila: „Co to řekla?”

„Ach.”

Když jsem teď o tom přemýšlel, Ludia byla ze světa Luka! Se mnou mohla mluvit, protože jsme oba byli průzkumníci kobky, ale nerozuměla matce, co nebyla průzkumník kobky! Co se stalo pak, mě překvapilo. Volnou rukou, co se mě nedržela, se natáhla do vzduchu a něco vytáhla. Totiž vytáhla něco z inventáře. Byl to černý kožený těsný náhrdelník. Nasadila si ho a promluvila: „Dobrý den.”

Byla to korejština!

„C-cože? Co sis to zrovna nasadila?”

„To je překladač, co kobka prodává za 300 tisíc zlatých. Překládá, co říkám, nebo co říkají ostatní v řečích, které kobka umí. Jelikož lidé na mém světě také mluví různými jazyky, jeden jsem si koupila.”

„Proč mi Loretta a Lin neřekli o takovém předmětu...?!”

V Británii jsem tím mohl snadno vyřešit svůj problém s chabou angličtinou!

Zatímco jsem byl na gildmistrovou Elfí zahrady a jejího zástupce mírně naštvaný, matka zvědavě přišla k Ludii.

„Je to cizinka?”

„Ano, jak vidíš. Ludia je cizinka.”

„Odkud je? Podle toho jejího západního vzhledu je z Ameriky? Británie? Francie? Nevypadá jako Italka...”

„Jsem prin... prostý člověk z říše Ehuir.”

Pokud hodláš odvrhnout své postavení, mohla bys mluvit zdvořileji? Intenzivně jsem na Ludii zíral, ale ona se s odfrknutím odvrátila. Jen tak mimochodem, sevřela mě silněji. Když matka zaslechla to spojení říše Ehuir, naklonila hlavu ke straně.

„Ehuir...”

„Mami, je to kamarádka, s kterou jsem se setkal v kobce. Rád bych ji tu nějakou dobu nechal, nevadí to? Řeknu o tom i otci a Yuě.”

Změnil jsem téma a zeptal jsem se matky. Okamžitě přestala přemýšlet o tom, kde je říše Ehuir, a položila Ludii ruce na ramena.

„Samozřejmě! Můžeš tu bydlet napořád! Bože, nemyslela jsem si, že si můj syn domů přivede tak pěknou dívku. Takže? Jak moc jste pokročili?”

„Mami, vážně je jenom kamarádka, nevykládej si to špatně...!”

„Pokud se hodláš vymlouvat, že je jenom kamarádka, aspoň se přestaňte držet za ruce.”

Když Ludia slyšela, co matka řekla, najednou zbledla, silněji mě zatahala za paži a vrhla se mi do náručí. Matce ztuhl výraz, neboť měla pocit, že je na tom něco špatně.

S hořkým úsměvem jsem se zeptal: „Mami, prosím?”

„...Dobrá. Jelikož sis domů přivedl kamarádku, budu se muset předvést. Taky budu muset uklidnit Yuu.”

„Uklidnit Yuu? Je naštvaná, že jsem nějakou dobu nebyl doma?”

„To poznáš, až ji uvidíš.”

S tím se matka usmála. Naklonil jsem hlavu ke straně a podíval se na Ludii, ale ona se mi v náručí stále mírně třásla.

Yua se každopádně vážně zdála naštvaná, přesně jak matka řekla.

„N-ne! N-nemůžete spolu bydlet... bratře! Zvlášť ne s někým tak pěkným!”

„Je to jenom kamarádka, Yuo. Je to komplikovaná situace, takže doufám, že to pochopíš.”

Jak jsem se snažil přesvědčit Yuu, podíval jsem se na matku a otce, ale oni se mnohem víc zajímali o Ludii. Matka se Ludie zeptala, jaké měla záliby, a zdálo se, že otce zaujalo to, že Ludia byla průzkumník. Každopádně mi řekli, abych Yuu přesvědčil sám.

„Bratře, po pravdě řečeno jsem naštvaná. Není to tak dávno, co ses vrátil z Británie, ale na čtyři dny jsi odešel z domu. A dokonce ses vrátil s někým tak pěkným!”

„Promiň, ale nemůžu ti říct, co to je za situaci. Těžko se to vysvětluje...”

„Proč se to těžko vysvětluje?!”

Jelikož už to bylo dlouho, co jsem Yuu viděl takhle absurdní, nevěděl jsem, co dělat. Pak si Ludia povzdechla a zatahala mě za rukáv. Podivně držela jídelní hůlky a zeptala se: „Shine, můžeš mi vysvětlit, jak se používá tento nástroj?”

„Řekl jsem ti, abys místo hůlek použila vidličku.”

„Nechci. Bez ohledu na to, do jaké země přijdeš, diplomacie začíná u stolování. Takže mě to nauč.”

„Nepřišla jsi sem jako diplomat...”

„Teď jsem člověk z tohoto světa, takže to musí být dokonalé. Musíš mě všechno naučit.”

„Ty...”

„Bratře!”

„Huk!”

Zatímco jsem věnoval pozornost Ludii, Yua vstala ze svého místa, celá se třásla.

„Jsem vážně naštvaná! Můžeš si dělat, co chceš, mě už je to jedno!”

„Yuo?!”

Yua dala svůj prázdný talíř do dřezu a odešla. Y-yua si konečně procházela pubertou...!

„Shine, můžeš mi ukázat, jak to používat? Nedokážu to vymyslet.”

„Překvapuje mě, jak ostatní dokážeš tak dobře ignorovat.”

I když jsem si povzdechl, dlouho jsem Ludii učil, jak použít hůlky. Jelikož jsem nevěděl jak nebo proč bych měl Yuu konejšit, mohl jsem si akorát povzdechnout.

Když jsem Lorettě řekl, co se stalo, dokonce i ona se naštvala.

„To říkáš, že u tebe doma zůstává zákaznice jménem Palludia? Ta, které jsi dal tu čelenku?!”

„Ano.”

„Žár... Ne, pošli ji zpět do Rezidenční oblasti!”

„I ty to říkáš, Loretto? Bojím se o Ludii. Chci na ni nějakou dobu dohlídnout.”

„T-to... Vím, že nemáš žádné vedlejší úmysly, ale...”

Loretta vypadala, jako že chce něco říct, ale nakonec si prostě jen povzdechla. Pak promluvila, jako kdyby neměla jinou možnost: „Fajn. Svolím k tomu.”

„Díky...?”

Divné. Proč jsem získal Lorettin souhlas? K čemu jsem to vůbec získal souhlas? Hlavu jsem měl plnou otázek.

Mezitím Loretta pokračovala: „Takže tě nejdřív naučím, jak upokojit svou sestru.”

„Rychle mi to řekni!”

Ty otázky okamžitě zmizely.

Když jsem se vrátil z kobky, byla půlnoc. Jelikož jsem šel do kobky, až když Ludia usnula a pustila mě, chvilková promluva s Lorettou nezabrala celou noc.

„Yuo, spíš?”

[Ano, spím!]

„Můžu jít dál?”

[...Ano.]

Sice naštvaně zakřičela, že spí, ale po mé žádosti se snadno podvolila. S širokým úsměvem jsem vešel.

Zdálo se, že se Yua učila, neboť se dívala do sešitu a používala internet. Otočila se na své otočné židli tváří ke mně. Tváře měla nafouknuté.

„Myslela jsem si, že jsi s Palludií.”

„Před nějakou dobou šla spát. Zrovna jsem se vrátil z kobky.”

„Uuuu, takže se k tobě před spaním tak moc tiskla?”

„Yuo, také si uvědomuješ, že je něco špatně, že?”

Když jsem se jí v klidu zeptal, Yua se zatvářila komplikovaně... pak kývla hlavou.

„Jak ses s ní setkal?”

„Setkali jsme se v kobce a spřátelili jsme se. Víš, tentokrát jsem šel pomoct Ludii.”

„Vážně je jenom kamarádka? Nechodíte spolu?”

„Samozřejmě že ne.”

„Tak proč se k tobě tak moc tiskne?”

„Těžko se to vysvětluje do detailů, to akorát že si prošla pár těžkostmi. Také přišla o místo ve své zemi. Nemohl jsem ji nechat samotnou, a tak jsem ji přivedl sem.”

„Detaily jsou přesně to, co chci slyšet...” zamumlala Yua slabě a ramena jí klesla. A pak řekla něco, co mě nikdy ani nenapadlo. „Taky ti chci pomoct.”

„Ech...?”

„Poslední dobou to vypadá, že máš těžkosti. A navíc máš neustále na pilno. Ten incident, kvůli kterému je tvoje kamarádka taková... určitě jsi tam byl taky. Takže se o tebe bojím.”

„Hm.”

Zatímco jsem panikařil, že Yua zareagovala jinak, než co Loretta řekla, pokračovala se skloněnou hlavou.

„Když ses poprvé stal průzkumníkem kobky, byla jsem šťastná. Vždycky ses usmíval, měl jsi spoustu sebevědomí a dokonce jsi shodil svaly a zkrásněl jsi... Ach, vždycky jsi byl pohledný, ale teď jsi ještě víc.”

„D-díky.”

„Ale když se objevil druhý měsíc a začali se objevovat netvoři... začal ses měnit. Byla jsem šťastná, že na tebe můžu být hrdá, ale poslední dobou jsem celá roztěkaná. Bojím se, že mě možná najednou opustíš a zmizíš.”

Přijde den, kdy lidé bez schopností budou mít potíže zůstat v blízkosti Hrdiny. A to bude chvíle, kdy budu muset opustit svou rodinu. Protože to Yua svými slovy tak vystihla, nemohl jsem se s ní dohadovat.

Pak Yua zvedla hlavu a upřeně se mi dívala do očí.

„Pokud se stanu průzkumníkem kobky... taky ti můžu pomoct?”

„Ne.”

Ačkoli mě Yuina slova překvapila, mohl jsem na její otázku okamžitě odpovědět.

„Yuo, ty nemusíš bojovat. Bojovat můžou lidé jako já a otec, co umí akorát bojovat. Ty mi můžeš pomoct tím, že zůstaneš v bezpečí a zdravá.”

„Taky vím, jak bojovat!”

„Ne, Yuo. Mnohem víc se hodíš na jiné věci než boj.”

Yua neměla nadání na fyzické aktivity jako boj. Byl jsem si jistý. Jelikož jsem jí to nemohl říct na rovinu, pokusil jsem se to říct oklikou, ale nezdálo se, že by to zabralo, neboť Yuin pohled zostřil.

„Nenávidím tě, bratře.”

„Huk!”

„Jsi na nic! Odejdi!”

Yua ke mně promluvila nezdvořile! Když do mě Yua rukama strčila, začal jsem se bát, že by se o mé tuhé tělo zranila, a rychle jsem odešel z jejího pokoje. Okamžitě poté se dveře s bouchnutím zavřely. Zůstal jsem před jejím pokojem sám a našel jsem ten správný termín, kterým bych tuto situaci objektivně popsal. A zatímco se mi srdce rozsypalo, zamumlal jsem: „Sourozenecká hádka...!”

Loretto, tohle je celé tvoje vina! I když se mi nepodařilo říct, co jsi mě naučila, nebo použít dárek, co jsi mi dala!

Našel jsem si cíl, na kterém bych si to všechno vylil. Byl to Wendigo. Ale Wendigo měl kritickou slabost, co mi posloužila k odbourání stresu.

| Vyber si odměnu. |

| 1. Kožešinové kalhoty Wendiga |

| 2. Zmrzlý krystal |

„Zatraceně, tenhle netvor je až moc slabý!”

Byl příliš slabý, ani mě nebavilo s ním bojovat! V hněvu jsem kopl do sněhu na zemi a spolkl jsem Zmrzlý krystal.

| Pozřel jsi Zmrzlý krystal a tvoje odolnost a spřízněnost s mrazivou energií se zvýšila. Magie +1. |

[Miluju tě, Shine! Teď je tu chladněji!]

„Myslím si, že moje spřízněnost s Ruyue je už na vrcholu, ale... Ruyue, taky tě mám rád.”

[Ehehe...]

Ruyue se mi hlavou otřela o hruď a já ji hladil, zatímco jsem přemýšlel, co dělat dál. Nejdřív jsem musel upokojit Yuu... Ne, to pravděpodobně zrovna teď nešlo. Jelikož se Yua jen zřídkakdy naštvala, ani jsem nevěděl, kdy se uklidní. Měl jsem trochu ponětí, proč se naštvala, ale s tím jsem nemohl nic dělat...

„Hádám, že to bude Wyverní hnízdo.”

Amerika, stát Arizona, kaňon Antelope u městečka Page. A tamější plošná kobka Wyverní hnízdo. Pokud tam zajedu, budu se moct setkat s Ciarou Kenexovou, ženou, co mě nazývala Hrdinou. Až se s ní setkám, budu to vědět. Proč mě nazývala Hrdinou a kdo to byl. Pokud odmítne mluvit, budu to z ní muset vymáčknout. Teď jsem toho byl víc než schopný.

Dobrá, rozhodl jsem se. Jakmile dodriluju Wendiga a jakmile se Ruyueina schopnost zvýší, půjdu do Wyverního hnízda.

Umyj si krk a čekej, Ciaro Kenexová!
-----------------------------------------------

Autorova poznámka:

Začátek nové části příběhu. Zlehka jsem zobrazil, jak se Ludia přizpůsobuje pozemské kultuře. Teď je na čase kobka, kobka, kobka! Takže se zaměříme na Ciaru Kenexovou, tu podezřelou ženskou!

Jen tak mimochodem, pokud si tuhle kapitolu pořádně nepřečtete, později toho budete litovat. Proč? To je tajemství ★

-----------------------------------------------

~ Podle mě jsou jiné stěžejní kapitoly, co je třeba číst pořádně, jinak toho budete litovat, ale dobrá... Autor řekl, že si to máte přečíst ještě jednou a pořádně! ~

~ Jen tak mimochodem, nedávno (relativně) byl v Epoše článek o kaňonu Antelope. A když si to hodíte do vyhledávače, hodí to na vás moooc pěkné obrázky! ~

<Předchozí>...<Následující>