překlady od Tadomi: KY

Kapitola 54 – Zmatek po obklíčení

Druhého dne šel Loren s Lapis k jejich klientovi, do Volfovy tréninkové školy dobrodruhů.

Nakonec to dopadlo tak, že se odplata těch dobrodruhů z minulého večera nekonala, takže mohl pokojně strávit noc v hostinci a více než dobře se vyspat a odpočinout si.

Tohle bylo poprvé, kdy viděl školu a kdy vstoupil na její pozemek.

Věděl, že to bylo místo na výchovu dětí pomocí vědomostí, kultury a zkušeností, ale co si Loren pamatoval, vždycky se o něj starala žoldnéřská družina, takže nikdy do školy nechodil.

Většina žoldnéřů ještě nikdy ve škole nebyla a mnoho z nich neumělo počítat a ani číst nebo psát.

Co se týče Lorena, od účetního v jejich skupině se naučil, jak počítat a také i číst a psát, neboť to při jednání o smlouvách o práci bylo nepraktické. A tak to obecně uměl.

„Podle toho, co jsi mi řekl, se zdá, že to byla velmi schopná skupina.” Jak procházeli školní branou, Lapis zněla velmi ohromeně. „Nikdy jsem neslyšela o žoldnéřské skupině, co své členy takhle vzdělávala.”

„Vážně? Pro nás to byla norma. Samozřejmě byli tací, co nechtěli, protože jsme byli banda, co se stala žoldnéři, ale skoro všichni dokázali číst a dokázali se aspoň podepsat.”

„To je celkem absurdní, víš? Pokud zajdeš do nedaleké vesnice a požádáš vesničany, aby napsali svá jména, většina to nedokáže.”

„No, vesničani nepodepisují smlouvy.”

„To není přesně ten problém...”

Prostředí, kde by se dětem dostalo řádného vzdělání, nebyla běžná.

Lapis věděla, že v některých národech se mohli vzdělávat jen lidé z vysoké třídy.

Ale když slyšela, že pouhá žoldnéřská skupina poskytovala takové vzdělání celé organizaci, pomyslela si, že to bylo spíš abnormální než zvláštní.

„Buď byl vůdce pozoruhodný, nebo prostě blázen...”

„Hej, Lapis. Co myslíš, že to je?”

Lorenův podivně znavený hlas vtáhl Lapis, co si sama pro sebe mumlala a hloubala, do reality. A podívala se tam, kam Loren ukazoval.

Z toho místa, kam se dívala, se z davu ozývaly pronikavé hlasy.

Hutná zeď z mladých dívek tam něco obklopovala.

Loren a Lapis zvenku neviděli, co bylo uprostřed, ale intenzita jásání a jekotu dívek byla téměř na vrcholu, takže se zdálo, že tam bylo něco neuvěřitelného.

„Tohle je škola, že?”

„Měla by být. Možná je teď přestávka nebo studijní volno nebo tak něco.”

Lapis věděla, že kdyby probíhalo vyučování, nebyl by důvod, aby se tu vytvořil takový dav. Ale momentálně bylo stále brzy ráno a bylo těžké si myslet, že už by byla přestávka.

Pak se porozhlédla po okolí a pomyslela si, že by bylo dobře, kdyby přišli učitelé a rozehnali to. A potvrdila si, že jich v okolí pár bylo. Ale z nějakého důvodu se všichni tvářili rezignovaně a sledovali ty dívky z dálky. Nikdo se k nim nepřiblížil.

„Co se to děje?”

„Nevím. S námi to každopádně nemá co dělat.”

Jak to Loren řekl, jeho zájem okamžitě ochladl, neboť ho ten dav akorát upoutal a nic víc. V davu se to hýbalo.

Lapis vycítila, že cokoli bylo uprostřed, se začalo snažit prodrat ven. Ale když viděla, že to pištění ještě zesílilo vždy, když se to něco prodíralo davem, ať v tom obklíčení bylo cokoli, bylo to něco, co jim působilo radost jen tím, že se toho dotkly.

„Něco vychází.”

„Je to nějaké vejce?”

Jakmile to Loren řekl, z davu se něčemu podařilo prodrat a ukázal se rusovlasý muž oděný v něčem, co vypadalo jako námořnicky modrý oblek.

Tvář toho muže, co vypadal o pár let mladší než Loren, znal Loren i Lapis. Ale protože vyšel odtamtud, odkud přišel, nemohli si pomoct a zmateně na něj zírali.

„Dobře, že tu jste. Přišli jste si popovídat o zakázce, že? Nechte mě jít s vámi.”

„Klausi? Nezeptám se tě, co tu děláš, protože vím, že jsi přijal stejnou zakázku, ale co jsi to dělal?”

Ten muž, co po průchodu davem vypadal celkem znaveně, nebyl nikdo jiný než Klaus, co se oblékl mírně formálně.

Za ním bylo nespočet dívek, co na Klausova záda zíraly se závistí a obdivem. Ale Klaus tomu nevěnoval žádnou pozornost a začal mluvit s Lorenem.

„No, řekl jsem ti, že tohle je moje alma mater, ne? Tak nějak jsem se oblékl trochu lépe, protože to je poprvé po dlouhé době, co sem jdu... ale obklopili mě studenti.”

„Ti studenti stále čekají za tebou.”

„Ach, tohle je znepokojivé. Hele holky, pořád máte hodiny, ne? Musím jít za ředitelem promluvit si o zakázce.”

„Budeš inspektorem u zkoušky v průzkumu kobky?!” zeptala se jedna z dívek, zatímco v davu to začalo bzučet vzrušením.

Klaus ty dívky, co ho zase začaly obklopovat, zadržel rukou a s komplikovaným úsměvem odpověděl na otázku té dívky: „Jo. Jsem tu, abych tu zakázku přijal jako dobrodruh.”

„Klaus bude u letošní zkoušky?!”

Jak to šumění sílilo, Klaus pomalu ustupoval, zatímco dívky se snažily tu mezeru vyplnit. Jako kdyby se snažil je upokojit, řekl hladkým hlasem: „Asi jo... Musím si o tom promluvit s ředitelem. Takže... p-počkej, Lorene! Proč se mě tu snažíš nechat?!”

Loren a Lapis, co se tím nechtěli zabývat, kráčeli pryč, ale když na ně Klaus zavolal, podrážděně se otočili.

Zatímco se nepřátelské pohledy dívky obrátily k Lorenovi, Klaus spěšně přiběhl k Lorenovi a z nějakého důvodu mu věnoval rozčilený pohled.

„Přijali jsme stejnou zakázku. Můžeš jít se mnou, víš?”

„Máš napilno, ne? Mohli jsme to jít vyřídit, zatímco by ses ty postaral o své roztomilé juniorky... Kde jsou ty obvyklé tři?”

„Řekl jsem jim, že jdu do školy pro vysvětlení zakázky, ale ony mi řekly, abych šel sám... I ty tři tady vystudovaly, ale z nějakého důvodu sem se mnou chodí nerady.”

Lorena to nepřekvapilo a letmo se podíval po dívkách za Klausem, co se na něj stále dívaly s nepřátelstvím.

Zdálo se, že Klaus byl mezi studenty velmi oblíbený. A nebylo žádným překvapením, že jakákoli dívka, co byla s Klausem, se střetne s nepřátelstvím.

Loren chápal, proč Ange a ostatní nechtěly přijít, neboť by se musely vypořádat s hordou dívek, co dokonce i jemu věnovaly ošklivé pohledy. I když byl stejného pohlaví jako Klaus.

„Vystudoval jsem tady, takže ti to tu můžu ukázat. Tak mi prosím dovol jít s tebou. Nemůžu uniknout, i kdybych to zkoušel,” řekl Lorenovi tiše. Ale jelikož mluvil tak tiše, musel se k Lorenovi nahnout, aby mu to řekl.

Pro Lorena to bylo přítěží, ale když o tom popřemýšlel, část studentů na školu chodila, protože byli nadaní. Ale mnoho z nich bylo z vyšší třídy.

Nevěděl, jakým následkům by později mohl čelit, kdyby se k nim choval hrubě. A pokud Klaus myslel na to samé, chápal, proč na ně Klaus nebyl tak tvrdý. Jak Loren pochopil Klausovu obtížnou situaci, usoudil, že bylo žalostné ho tu nechat.

„Asi se nedá nic dělat... Dobrá, pojďme.”

Když Klause popadl za rameno a táhl ho směrem, kterým šli, dívky, co Klause obklopovaly, při tom mírně hrubém zacházení vykřikly:

„Co to Klausovi děláš!”

„Nedotýkej se Klause těma svýma špinavýma rukama!”

„Kam ho bereš? Ještě jsme s ním nedomluvily!”

Při těch věcech, co na Lorena křičely, Klaus zbledl.

Klaus věděl, co byl Loren za člověka, a také věděl, že urážet ho bylo velmi nebezpečné.

Nebylo žádným překvapením, že zbledl, protože to on byl příčinou těch urážek.

Zpanikařil a snažil se dívky zastavit, ale než se na něco zmohl, Loren se obrátil čelem k dívkám a udělal krok kupředu. Ty kvůli té atmosféře, co z Lorena sálala, na okamžik ztichly. A Loren řekl hlasem, co nebyl hlasitý, ale pořád se dal jasně slyšet: „Zmlkněte. To chcete, abych s vámi nějak naložil?”

Nebylo to tak, že by měl ruku na velkém meči na zádech.

Ale jakmile dívky zaslechly Lorenův hlas plný vražednosti, okamžitě zbledly.

Nejenom to, dívky, co byly blíž k Lorenovi začaly mít pěnu u úst a upadly do bezvědomí.

Kromě toho bez ohledu na to, jestli byli při vědomí nebo ne, se začali objevovat studenti, co si pomočili kalhoty a sukně, a tak to začalo být ještě chaotičtější.

Zatímco se kolem ozývalo ječení, kvílení a hučení, Lorena ta situace, co způsobil, šokovala.

Myslel si, že se při jeho nátlaku nanejvýš stáhnout. Nečekal, že začnou pěnit u úst a omdlívat. Nečekal dokonce ani to pomočování.

„Nejsou trochu moc křehcí?”

„Ne, i mě ztuhla krev v žilách.”

Jak to Klaus s bledou tváří řekl, Lapis, co stále nedaleko, na Lorena zírala zaujatým pohledem.

Její výraz vypadal spíš jako podezření poté, co se stala svědkem něčeho záhadného, než překvapení nad Lorenovým nátlakem.

Jak Loren přemýšlel, jestli něco vycítila, stranou se objevila Shayna a zachichotala se.

'Myslím, že problémem bylo, že jsem do tvé vražednosti promísila trochu vibrací Krále Neživota.'

Když si Loren povzdechl nad tím, co udělala, Shayna mu proletěla přes zorné pole, jako kdyby nedokázala zadržet svůj hněv.

'Řekli, že máš špinavé ruce, víš?!'

Shayna mluvila o tom, že to je neodpustitelné, a Loren si nebyl jistý, jak na to zareagovat.

Cítil se nepatrně šťastně, že se naštvala místo něj, ale ta výsledná chaotická situace mu přišla trochu moc.

Když Shayně řekl, že mu to udělalo radost, ale že to má příště ztlumit, sice vypadala, že s tím nebyla moc spokojená, ale přikývla a zmizela mu ze zorného pole.

„Zrovna teď jsem cítila podivnou přítomnost,” řekla mu Lapis, zatímco stále zírala jeho směrem.

Ačkoli Shayna použila jen nepatrné množství své moci a na zlomek sekundy, Lapis to vycítila. A tak si Loren, kterého její smysly udivily, hrál na hloupého.

„Já jsem nic necítil.”

„Vážně? Tak jsem si to představovala... ne, možná že Loren je jen velmi děsivý? Dost na to, aby způsobil takovou strašnou scénu?”

„Zdejší studenti jsou pravděpodobně příliš křehcí. Byl jsem v mnoha bitvách a vrátil jsem se z bojiště, vzpomínáš? Pro děti, co nezakusily skutečnou bitvu, to muselo být příliš.”

Jak se Loren rozhodl, že to vysvětlí takhle, Lapis sice vypadala, že ji to nepřesvědčilo, ale nedokázala vymyslet žádné jiné vysvětlení, a tak to přestala prošetřovat.

„Vážně? Každopádně zpět k práci.”

„Jdete do kanceláře ředitele, že? Zavedu vás tam, následujte mě.”

Jak se Klaus ujal vedení, Loren a Lapis si začali tiše povídat.

„Není teď jeho přístup mnohem lepší, když se to porovná s tím, jak jsme se s ním setkali poprvé?”

„Možná že všechno dusí v sobě. Čeká na to, až polevíme v obezřetnosti, a pak nás bodne do zad.”

„Byl bych radši, kdybyste řekli, že jsem se napravil, ale... to je jedno...”

Jelikož je vedl Klaus, co tady vystudoval, nemuseli se bát, že se na školních pozemcích ztratí.

S Klausem, co měl svěšená ramena, ale stále je vedl, za sebou Loren a Lapis nechali zmatek.

-----------------------------------------------

~ Pravda, jak byl Klaus v druhé knížce nepříjemný, teď se celkem vylepšil. Mám ráda postavy, co se rozvíjejí. I když je to pořád ještě mizera, co chce vlastní harém... ~

~ Kudy Loren chodí, tam je zmatek, ha! A vypadá to, že Lapis konečně "zavětřila" nějakou nekalost. Bylo by divné, kdyby na Shaynu v nejbližší době nepřišla... ~

Hlavní stránka novely