DM - kapitola 232

Kapitola 232 – Správce vily

Tady Satou. V nějakém časopisu se psalo, že pokud vás přitahuje slovo „vdova”, pak je to důkaz, že jste starý muž. Ačkoli v dnešní době je hodně lidí, co se rozvádí, než je rozdělí smrt, nebo lidé, co se stanou svobodnými matkami bez sňatku, takže už to není tak známé slovo.



„Takže se tam opatrujte.”

Vyprovodil jsem Arisu a ostatní k západní bráně. Všechny šly do vily v labyrintu. Já jsem tu zůstal, abych našel pro vilu správce. Navíc tu zůstala i Nana, protože jsme tu nemohli jen tak nechat ty vysílené děti.

Stál jsem tam, dokud všechny nezmizely za branou, a pak jsem zamířil do Gildy průzkumníků.

Po té včerejší večeři mě gildmistrová pozvala na skleničku, ale možná že gilda byla otevřená 28 hodin denně, neboť i tak pozdě v noci tam bylo spoustu zaměstnanců a průzkumníků. Do kanceláře gildmistrové přišli průzkumníci vysokého řádu a zkušení zaměstnanci, co vycítili přítomnost prvotřídního alkoholu, a dožadovali se ho. Alkohol z dračího pramene, co jsem gildmistrové nabídl, v mžiku zmizel. Nad tím skřítkovským vínem, co si gildmistrová schovala na poličce, jsem ze samurajského soucitu přimhouřil oko.

Možná to bylo kvůli tomu večírku včera v noci, ale měl jsem pocit, že v gildě bylo jenom pár zaměstnanců.

Mířil jsem k realitnímu oddělení, co mi včera doporučilo tu vilu. Ten mladý muž ze včerejška tam nebyl, místo něj tam stál starý muž s ustupujícími vlasy. Vypadal znuděně.

„Dobrý den.”

„Vítejte v realitním oddělení gildy.”

Zdálo se, že byl přátelštější, než jsem si myslel.

„Jsem tu kvůli vile, co mi toto oddělení včera doporučilo.”

„Je s tím nějaký problém?”

„Ne, hledám člověka, co by mohl dohlédnout na vilu, a personál do stájí, co by se staral o koně. Víte o někom, kdo by mi v tom mohl pomoct?”

„Gilda průzkumníků vám může najít stráž nebo člověka, co by vyřizoval pochůzky. Ale co se týče správy budovy, bylo by lepší, kdybyste si našel člověka, kterému můžete věřit.”

Copak tento člověk nenáviděl průzkumníky, i když byl zaměstnancem Gildy průzkumníků?

„Ano, samozřejmě neřeknu, že se nedá věřit žádnému průzkumníkovi, ale také je pravda, že je mezi nimi spoustu lidí, co nedokážou odolat pokušení. Co se týče správy domu, myslím, že bude lepší, když požádáte své známé šlechtice, aby vám někoho doporučili. Nebo pokud to chcete rychle, najměte si otroka.”

Známého šlechtice, jako první se mi vybavil vikomt Shimen.

Nevěděl jsem, jestli byl stále v Labyrintovém městě, ale zkusil jsem prohledat bohatou čtvrť, neboť by měl být tam. Nečekané bylo, že byl také ve stejné gildě průzkumníků jako já. Tak mě tak napadá, že řekl, že kupoval magická jádra. Východní gilda by měla být ústředím obchodu s magickými jádry, ale hádal jsem, že to měla na starosti západní gilda?

Jelikož venku čekal jeho podřízený, požádal jsem ho o schůzku s vikomtem.




„Pane, jmenuji se Miteruna. Navzdory své nedostačující schopnosti se budu snažit ze všech sil vám sloužit, prosím, jsem ve vašich rukách.”

„Nápodobně.”

To mě zdvořile pozdravila slečna Miteruna, kterou mi vikomt Shimen představil jako potencionálního správce vily. Byla to příslušnice lidské rasy, bylo jí 26 let. Nedalo se říct, že by byla nádherná, ale měla velmi štíhlou postavu. Ačkoli její rovná páteř měla jisté kouzlo, poměr mezi prsy a pasem byl až příliš vyrovnaný. Měřila zhruba 160 cm, své dlouhé světle hnědé vlasy s narudlým odstínem měla zapletené. A pod tenkým obočím měla rudohnědé oči.

Měla nízký level, konkrétně byla v levelu 7 a měla techniky Etiketa, Služba a Vyjednávání.

Když jsem se s vikomtem Shimenem poradil, okamžitě mi doporučil tuto ženu.

Byla to nejstarší dcera z rodiny správců, co celé generace spravovali vilu vikomta Shimena v tomto Labyrintovém městě. Zdálo se, že nynějším správcem vily byl její ženatý bratr, takže se dalo říct, že byla ten takzvaný přebývající personál.

Původně ji na vikomtovo doporučení najal jeden baronet, ale služby ji zbavili poté, co baroneta odmítla, když ji sexuálně obtěžoval. Zkusil jsem trochu prohledat město a jediný baronet v tomto Labyrintovém městě byl baronet Dyukeli. Nebylo jisté, že to byl onen sexuální útočník, ale zařiďme to tak, aby se Nana a Lulu k tomu baronetovi nepřibližovaly.

„Neboj se, jsem tu jediný muž. Pokud v opilosti budu chtít něco provést, nevadí mi, když mě praštíš vázou nebo židlí po ruce.”

„Ne, něco takového bych neudělala.”

Ovšem já si nemyslel, že bych něco takového prováděl, neboť jsem měl tělo, co se nedokázalo opít.

Kočár, v kterém jsme jeli, se zastavil před Gildou průzkumníků. Znovu jsem se sem vrátil, abych najal jedno nebo dvě děti jako služebné, co se budou spolu se správcem starat o ty vysílené děti.

„Vážně nevadí, že je vyberu já?”

„Samozřejmě to nevadí,” odpověděl jsem na její otázku.

To zaměstnání bylo stejně jen dočasné a to ona s nimi bude pracovat.

Vystoupila z kočáru a vrátila se s dvěma staršími dětmi, které vybrala. Ty dvě dívky vypadaly jako nějaké naivní školačky z druhého stupně základky.

„Toto je pan Pendragon, co vás zaměstná.”

„Já jsem Roji.”

„Já jsem Annie!”

Ta druhá dívka, co mě tak nadšeně pozdravila, mi přišla povědomá. Byla jedna z těch dětí, co přišly do vily posekat plevel. Zdálo se, že si vzpomněla na tu včerejší večeři. Vypadalo to, že s tou svou ochablou tvářičkou začne co nevidět slintat. Miteruna jí kvůli tomu vyhubovala. Ta první dívka měla tmavou pokožku. Nevěděl jsem, jestli byla opálená nebo jestli pocházela z nějaké jiné rasy. Každopádně měla útlé údy, jako kdyby se měly co nevidět zlomit.

Kočár byl jenom pro dva lidi, takže ty dvě dívky šly do vily pěšky. Měly by být v pořádku, neboť to bylo chůzí jen asi 30 minut.

Ve vile jsem slečně Miteruně vysvětlil zázemí. I když říkám tohle, jelikož jsem vilu koupil teprve včera, ukázal jsem jí akorát kuchyň, studnu, spíž, záchod, přístřešek a stáj. A byl konec.

Měl jsem v plánu, že pokoje na druhém podlaží vyhradím pro soukromé využití členů své družiny. Když už jsem byl v tom, také jsem jí nakázal, aby do sklepa nechodila, neboť jsem sklepení hodlal použít jako svou studovnu a výzkumnou místnost.

„Je to úžasná vila. Toto je poprvé, co vidím vilu tak naprosto uklizenou a udržovanou. Předchozí majitel musel být velmi zkušený.”

Bylo mi Miteruny líto, když byla tak udivená, ale uklidili jsme to tu Leririlinou magií. Ovšem nahlas to neřeknu, když to tak obdivuje a tak.

Dal jsem Miteruně malý měšec s pár stříbrnými a zlatými mincemi. Pravděpodobně bude potřebovat nějakou hotovost na nákup paliva, různých maličkostí a potravin.

„Ehm, pane. V případě šlechtické vily je možné nakupovat na účet k pozdějšímu zaplacení, takže zaměstnancům není třeba dávat tak velkou hotovost.”

Tak mě tak napadá, že i ve vévodském hlavním městě se nakupovalo na fakturu. Ačkoli řekla, že to byla velká hotovost, stejně to bylo asi jenom 10 zlatých, takže jsem jí je nechal.

Když dorazily Roji a Annie, Nana a já jsme odešli. Nepřišlo by mi vhod, kdyby mě vyprovázely, a tak jsem jim řekl, aby to nedělaly.

Za stájemi jsme se teleportovali do labyrintu.




„Jóó~ Ryu~”

„Nanodesu!”

Arisa a ostatní dorazily chvíli poté, co jsme se Nana a já teleportovali do vily. Chytil jsem Pochi a Tamu, co se chovaly jako rozmazlené děti, a zatočil jsem se s nimi.

„Haa~ Teleportovat tolik lidí je únavné.”

„Ariso, skvěle.”

Mia hladila Arisu po vlasech, zatímco Arisa se chovala jako nějaký stařík a sedla si na židli z pařezu.

Když jsem Arisu a ostatní kontaktoval, lovily v oblasti 4, takže se k nám přidaly později.

„Pane, co se děje?”

„Ach, zaměstnal jsem jednoho dobrého člověka, co mi doporučil vikomt Shimen. Je to žena, co vypadá spolehlivě a které je po 25 let.”

„Je vdaná?”

„Zdá se, že je vdova.”

„Och! Objevila se ovdovělá správcová!”

Zrovna jsem Lize a Lulu říkal o Miteruně, ale Arisa začala být nadšená kvůli tomu slovu „vdova”.

„Základem je bambusové koště a zástěra s kuřátky, ne?”

Ne, ačkoli jsem chápal, odkud to brala.

„Teď je akorát třeba starého psa, ale co jsme dorazili do Labyrintového města, nikde jsem žádného psa neviděla.”

Pochi ukázala na sebe, ale Arisa samozřejmě zakroutila hlavou.

„Ariso, promiň, že ti kazím radost, ale Miteruna je nesmírně štíhlá.”

Arisa na chvilku naprosto vytuhla, ale pak její vzrušení pominulo, když pochopila, co jsem tím myslel.




Nana se kryla svým štítem, zatímco Liza sestřelovala kukuřice, co to střílelo jako z kulometu. Já jsem Magickou rukou chytil všechny kukuřice, co měly proletět dozadu. Tyto kukuřice střílela Chodící kukuřice. Měly tvrdou skořápku, ale vnitřek byl jedlý. Když jsem to ochutnal, neměl jsem v protokolu nic o „odolání jedu”, takže to pravděpodobně nebylo jedovaté.

Vypadalo to, že tentokrát netvora vyřídila Pochi. Od té doby, co se naučila techniku Mihotavý pohyb, se její technika Těžký úder celkem umocnila.

Až dospěje a povyroste, pravděpodobně by se mohla vyrovnat Lizině úderu.

„Voní dobře~?”

„Děláš něco nodesu?”

„Hmm? Jelikož to vypadalo jako kukuřice, udělal jsem něco jako palačinky.”

„Ach jo, prosím, přestaň připravovat jídlo za zády lidí, co bojují. Bude nám kručet v břiše.”

„Hm, kručelo.”

Nakrájel jsem to na plátky, polil to javorovým sirupem a rozdělil to mezi všechny. Byla to taková svačina.

Ačkoli to vypadalo, že bych z netvora Plíživý aromatický sloup (Vanilkový lusk), co jsme porazili před touto Chodící kukuřicí, mohl vytáhnout vanilku, nevěděl jsem, jak na to. A tak jsem je prozatím hromadil v inventáři. Pokud bych se dostal k vanilce, mohl jsem připravit větší škálu zákusků.

Vanilkový lusk byl celkem mocný netvor, co dokázal použít Okouzlení.

„Lahoda~”

„Rozplývají se mi tváře nodesu!”

Nebylo to tak moc nadýchané, příště bych měl přidat trochu jedlé sody.

„Dej mi trochu víc javoru.”

„Hm.”

„Ach jo, nezajímá mě, ani když vy dvě ztloustnete.”

Arisa a Mia požádaly Lulu o víc javorového sirupu, který měla na starosti Lulu. Lulu se s utrápeným výrazem na tváři podívala na mě a já přikývl. Pokud jsem se nemýlil, nemělo by to mít tak moc kalorií.

„Pane, tohle jsi uvařil z těch žlutých koulí z toho dřívějšího netvora?”

„Správně. Z koulí jsem udělal prášek a přidal různé věci jako vejce a cukr.”

Nana se dívala na kresbu kuřátka, co jsem nakreslil na palačinku. Jelikož zrovna teď Arisa mluvila o kuřátkové zástěře, trochu jsem poupravil magický nástroj na zahřívání a přidal na grilovací plochu vzorek kuřátka.

„Pane, tohle cejchování je jedinečné a úžasné. Doporučuji ho chránit.”

„Později ti znovu pár napeču, takže to sněz.”

Jelikož se zdálo, že Pochi a Tama chtěly nášup, rozdělil jsem mezi ně svou porci, každé jsem dal půlku. Když jsem je zavolal, přiběhly ke mně s otevřenou pusou a pobízely mě. A tak jsem ukrojil velký kousek palačinky a dal jim ji do úst.

Mia a Arisa je napodobily a otevřely své malé pusinky, ale jelikož jsem měl prázdný talíř, hodil jsem jim do úst místo palačinky bonbon.

Takže. V labyrintu jsme si mohli takhle dát svačinku, protože tu bylo jen pár nepřátel. Myslel jsem si, že se počet netvorů za posledních pár dní zvýší, ale rozmnožili se jenom netvoři kolem levelu 10.

Zdálo se, že k efektivnímu boji jsme museli horem pádem na nové loviště.

-----------------------------------------------

~ Tak Satou už má podzemní vilu v labyrintu, nadzemní vilu ve městě a Břečťanovou vilu, hm... ~

Hlavní stránka novely
Seznam postav

<Předchozí>...<Následující>