ZW - kapitola 27

Kapitola 3 – Ohledně Hishigami Mai
Část 1

Hyakki Yakou.

Možná jsem na ostrově Zashou použila toto jméno, ale vlastně jsem k té skupině nepatřila. Nelíbilo se mi se snažit vysvětlovat otravné detaily struktury organizace a co na tom záleželo, že člověk, kterého co nevidět zabiju, dojde ke špatnému závěru?

„Výtečná práce,” řekl důstojný hlas.

Mluvčí měl na sobě kimono a seděl vzadu v čajové místnosti, co voněla po staromódní vonné tyčince. Když byste slyšeli tohle, možná si pomyslíte, že to byla organizace, které vládli stařešinové a která zůstala pozadu, ale ten člověk v kimonu byla dívka, které bylo kolem 10 let.

Dalo se říci, že ta dívka byla jenom na ozdobu.

Byla symbolem nevýhod toho, když se kladl příliš velký důraz na pokrevní linii.

Když předchozí generace předčasně zemřela, vůdcem se stalo dítě, co bylo ještě měkčí než krab, co se svlékl z krunýře. Bylo pozoruhodné, jak se situace Hyakki Yakou tak rychle přesunula nebezpečným směrem. Povídalo se, že brzy dojde ke skutečnému konfliktu a že se v nitru organizace shromažďovali vzpurné živly.

Nicméně výraz té dívky zůstával neměnný.

Litovala jsem ji, že ji vnutili do takové situace, kdy ve svém věku potřebovala získat takovou kontrolu nad svými výrazy.

„Zaplatíme ti jako obvykle.”

„Jasně.”

„Jakmile si potvrdíš, že platba dorazila, jsi ochotná přijmout další zakázku?”

„Pokud si můžu vzít tři dny volna a odměna bude přiměřená práci.”

Všechnu práci, co mi dávali, byla naprostá kravina. Bylo to důsledně tak mrzké, jak jen to šlo. Ale dokud mi člověk zaplatí, dělala jsem cokoli. Takový život jsem žila.

S prací od této mladé dámy jsem měla méně problémů, protože v ní stále zůstávalo trochu té „měkkosti”.

Tak zaprvé, jakýkoli profesionál by nazval sebevraždou, že se taková VIP jako ona setkala s někým jako já tváří v tvář bez prostředníka. Skoro jsem ji kvůli tomu litovala, že neměla žádného dostatečně loajálního pobočníka, co by ji zastavil.

„Co to je za práci?”

„Přečti si tohle.”

Dívka ke mně posunula obálku s dokumenty. Pořád jsem stála, takže jak ke mně ta obálka doklouzala po rohožích tatami, stoupla jsem na ni a pak ji vykopla nahoru. Když jsem zkontrolovala obsah, našla jsem tam několik fotografií a mapu se značkami.

„Město Shirakido?”

„Je to město na venkově v Shinshu. Ta oblast byla známá jako vesnice Ubasute, ale to jméno je kvůli rostoucímu městu pryč. Vlastně z té vesnice nezůstala žádná původní budova.”

„Jo, na té mapě je akorát přehrada.”

„Ta přehrada se má zdemolovat,” řekla dívka tiše. „Postavili ji k využití země na normální venkovské městečko a ne na Intelekturální vesnici. Ta stará a nesmírně vylidněná vesnice skončila pod vodou. Každopádně se zdá, že nedávný pád jedné vlivné osoby měl dopad na místní správu.”

„Takže ničí přehradu a obnovují potopenou vesnici?”

„Lidé, co jsou pro, aby se proměnila na Intelektuální vesnici, jsou celkem aktivní. Nemáme v úmyslu do toho zasahovat, ale obáváme se, že ten proces obnovy by mohl z hlubin vody něco vynést. Něco, co nesmí spatřit světlo světa.”

„Takže tohle má co dělat s Youkai?”

„Ano a na takové úrovni, kdy to vyžaduje, aby se do toho vložilo Hyakki Yakou.”

'Znamená to, že už se do toho vložila Výzvědná služba pro veřejné bezpečí a utrpěli ztráty? Dokáží být celkem hrdí, takže museli přijít aspoň o 4 nebo 5 lidí, aby byli ochotní požádat Hyakki Yakou o pomoc.'

Jak jsem o tom přemýšlela, dívka vytvořila velmi vážnou náladu.

„Potřebujeme, abys zjistila podrobnosti, a pokud to bude nutné, eliminovala hrozbu.”

„Postaráte se o jakékoli nezbytné výdaje?”

„Ano.”

Dívčin hlas ztuhl.

Když jsem řekla „nezbytné výdaje”, nemyslela jsem tím peníze. Ptala jsem se, jestli do toho můžu zatáhnout lidi, co s tím neměli co dělat, abych se dostala k jádru případu.

Neměla jsem v úmyslu být tak lajdácká, abych po svém konání zanechala nějaké stopy. Ale kdyby po mě přece jenom zůstalo, mít nějakou takovou pojistku mi vážně ubralo velké břímě z beder.

A to znamenalo, že jsem se musela přeptat ještě na jednu věc.

„Tato práce zahrnuje průzkum a ničení. Mohou nezbytné výdaje začít v průzkumné části práce? A pokud ano, je možné, že ty výdaje povedou akorát k mrtvému bodu.”

„Byla jsem na to připravená od chvíle, co jsem se rozhodla najmout někoho mimo organizaci.”

„Výtečně.”

Měla tu nejrozkošnější reakci.

Věděla jsem, že to na ni kladlo břímě, ale nemohla jsem si pomoct a někdy jsem to musela udělat.

Hodila jsem tu obálku s dokumenty zpět na dívku a otočila jsem se.

„Ty dokumenty nepotřebuješ?”

„Už je mám v hlavě.”

Odešla jsem z čajové místnosti.

Zastaralý styl. Staromódní interiér. Podivný poklid. Všechno na tom místě vytvářelo atmosféru, co se líbila Youkai. Prošla jsem takovou oblastí a zamířila jsem ven.

To, z čeho jsem vyšla, nebyl japonský dům, kde byste čekali, že žije Zashiki Warashi.

Bylo to obrovské létající křídlo ve tvaru V, co připomínalo utajený bombardér. To velké osobní letadlo byl letoun nejvyšší třídy, co byl dostupný k soukromému vlastnictví, a byla to mobilní základna té dívky.

Úžasné bylo, že měla také osm doprovodných stíhaček generace 4,5 a 5, dvě velká dopravní letadla plná vybavení a materiálu k jejich údržbě a jedno vzdušné tankovací plavidlo. To létající křídlo mělo na vršku anténu, co vypadala jako obrovský talíř a mohla operovat na úrovni jakéhokoli vzdušného varování a kontrolního plavidla. Takže pokud to bylo třeba, mohla se prolomit územím ovládaném malou vzdušnou silou. Pokud by se vyměnila výzbroj, pravděpodobně by mohli zvládnout nějaké to bombardování.

„Stíhačky musí s tím pomalu letoucím křídlem zůstat nahoře nad mraky celkem dlouho v kuse, takže jsem slyšela, že uvnitř nainstalovali kuchyně a koupelny. Jestlipak je to pravda.”

Oficiálně se mělo za to, že přizvali skupinu instruktorů z letecké školy, co najímala vysloužilé piloty, aby otestovali nejnovější modely z firem na obranu leteckého a kosmického prostoru. Ale aby takové vysvětlení protlačili, bylo na to třeba hodně vlivu. Ty letouni byla masa národních tajemství, takže nebylo normální, aby je a jejich údržbu nechal přistát na letištích po celém světě. Bez ohledu na to, jestli to letiště patřilo ke spojeneckému národu nebo ne. Jinými slovy, Hyakki Yakou mělo dostatek důvěry nebo pohrůžek násilí, aby pouhým pohledem umlčeli stížnosti vyspělého národa.

Ale...

„Jak smutné,” zamumlala jsem, jak jsem kráčela po schodech na přistávací dráhu mezinárodního letiště u zálivu. „Utrácet tolik peněz na něco takové jen všem říká, že bys byla v příliš velkém nebezpečí, kdybys zůstala na jednom místě.”

-----------------------------------------------

<Předchozí>...<Následující>